|
|
Konstrukce postavy ve vybraných společensko-kritických prózách
Novosad, Benjamin ; Neumann, Lukáš (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Cílem této práce je rozebrat způsob, kterými jsou vystavěny hlavní postavy v dílech Tři kapitoly a Přípravy na všechno. Vzhledem k povaze vyprávění rovněž analyzuje vztah postavy s vypravěčem. V teoretické části práce jsou nastíněny naratologické postupy, s jejichž pomocí v části druhé provádím rozbor samotných děl. Při analýze těchto kategorií je věnována pozornost podobnostem a rozdílům ve způsobu konstrukce a jeho potenciálnímu využití pro kritiku společnosti.
|
|
|
Narace ve filmu
SEKEROVÁ, Lenka
Bakalářská práce se zabývá problematikou filmového vyprávění. Srovnává literární vyprávění s filmovým a představuje vypravěčovy podoby ve filmu. Práce se soustředí především na tyto otázky: Kdo je to vypravěč? Jak je definován? Má-li vůbec film vypravěče? Pokud ano, jaká je jeho podoba? Teoretický výklad je doplněn konkrétními příklady z filmů, ve kterých je demonstrován typ filmového vyprávění a jeho možnosti.
|
|
|
Filmová adaptace literárního díla v teorii a praxi
JEŽKOVÁ, Simona
V této bakalářské práci se budeme zabývat problematikou filmové adaptace. Práce je rozdělena na dvě části. V první části se zaměřujeme na termín adaptace, který je důležitým procesem v uměleckém prostředí, ale též v tom evolučním. Dále velmi krátce přibližujeme historii a vývoj filmových adaptací a zabýváme se poznatky předních literárních a filmových kritiků a teoretiků v oblasti adaptačních studií. V druhé části si na několika uměleckých dílech představíme některé základní literární a filmové prostředky a jejich následné využití v jednotlivých médiích. Předmětem zkoumání se stala knižní díla Milenci a vrazi (1968) Vladimíra Párala, Misery (1987) Stephena Kinga, Heroic Measures (2009) Jill Ciment a The Orchid Thief (1998) Susan Orlean. Všechna díla byla v určité době alespoň jednou zadaptována na filmové plátno. Literární díla a jejich filmové adaptace byla vybrána na základě významných rozdílů ve využití prostředků narativních, verbálních i vizuálních.
|
|
|
Kratší exotická próza v tvorbě Julia Zeyera
Macháčková, Pavla ; Hrabáková, Jaroslava (vedoucí práce) ; Stejskalová, Anna (oponent)
Práce "Kratší exotická próza v tvorbě Julia Zeyera" se zabývá pěti vybranými díly, která jsou zasazena do exotických dálek Indie a Dálného východu. Jedna próza souvisí s Indií, ostatní čtyři s Čínou a Japonskem. Díla jsou výsledkem pečlivé sběratelské, překladatelské a tvůrčí práce Julia Zeyera. Diplomová práce nastínila ve stručnosti život Julia Zeyera a jeho postavení v soudobé literatuře. Také charakterizovala Zeyerův zájem o exotické náměty a cestu, jakou k nim směřoval. Věnovala se tomu, jakou mají prózy podobu. Práce si všímala charakteristiky děje a hlavních postav. V centru práce bylo také zjišťování, jak byl ztvárněn prostor. Ukázala, že místa, v nichž se odehrává děj, spoluvytvářejí atmosféru, která je ve shodě s momentálním prožíváním postav. Na pozadí děje se odkrývají také povahy postav. Zeyer kompozičně propracoval vzájemnou vnitřní provázanost mezi postavami a prostorem. Část interpretace se u každé prózy věnovala tomu, jak celkově Zeyer evokoval Indii, Čínu a Japonsko a jakou uměleckou hloubku jim svým přístupem vtiskl.
|
|
|
Čím začínají romány ? K poetice incipitu: na materiálu českých románů 20. stol.
Hozman, Václav ; Peterka, Josef (vedoucí práce) ; Kubíček, Tomáš (oponent)
Resumé Předmětem této bakalářské práce jsou incipity vybraných českých románů dvacátého století. Jedná se o práci z naratologie. Záměrem bylo analyzovat konkrétní románové začátky, pokusit se o jejich interpretaci, určit, co signalizují, a naznačit souvztažnost incipitu k celému dílu. První kapitola se zabývá románovými začátky obecně. Autor práce zde chce poukázat na teoretická východiska, která se stanou základem pro rozbor incipitů vybraných románů. Nejdůležitější je vymezení pojmu incipit jako vstupu do textového světa. Je to hranice mezi fikcí a realitou. Úlohou incipitu je vtáhnout čtenáře do fiktivního světa románu. Incipit přestává být incipitem v místě, kde je již čtenář zcela ponořen do textového světa, kde již není cesta zpět. Každá z následujících kapitol se zabývá jednotlivě incipity těchto románů: Temno, Markéta Lazarová, Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, Hordubal, Zbabělci, Příběh inženýra lidských duší, Nesnesitelná lehkost bytí a Obsluhoval jsem anglického krále. Při práci bylo třeba dodržovat odstup od znalosti celého díla a rozebírat románové začátky z pohledu čtenáře, který čte text románu poprvé. Teprve až ve druhém plánu bylo možno vztahovat význam incipitu na kontext celého díla. Rozebírané incipity ve velké většině signalizovaly žánrový kód díla. U Čapkova Hordubala nebyl...
|
|
|
Telling and Showing in The Bluest Eye and To Kill a Mockingbird
Felcmanová, Martina ; Chalupský, Petr (vedoucí práce) ; Topolovská, Tereza (oponent)
NÁZEV Telling and Showing in The Bluest Eye and To Kill a Mockingbird AUTOR Martina Felcmanová KATEDRA Katedra anglického jazyka a literatury VEDOUCÍ PRÁCE PhDr. Petr Chalupský, Ph.D. ABSTRAKT Tato bakalářská práce se zaměřuje na shodné a odlišné rysy narativních strategií v románech Jak zabít ptáčka a Velmi modré oči. Hlavní část práce analyzuje jakým způsobem a za jakým účelem romány využívají dvou módů narace, vyprávění a ukazování (nebo také diegesis a mimesis). Práce se také zaměřuje na porovnání dvou rozdílných typů vypravěčů a snaží se popsat jaký efekt jejich vyprávění má na implikovaného čtenáře.
|
|
|
Interpreting Narrative Techniques in Moby-Dick
Sedláček, Martin ; Procházka, Martin (vedoucí práce) ; Robbins, David Lee (oponent)
Cílem této práce je zmapovat narativní strategie použité v Bílé velrybě. Z hlediska různých teorií vyprávění práce zkoumá a charakterizuje především vypravěčovu spolehlivost (Wayne C. Booth) a narativní situaci (Franz K. Stanzel). Izmael je považován za prototypického nespolehlivého vypravěče. Práce hodnotí projevy jeho nespolehlivosti. Zvláštní pozornost je věnovaná nedůslednostem ve vyprávění (Izmael opakovaně mizí z vyprávění, některé původně výrazné postavy postupně ustupují do ústraní, jiné mizí úplně). V otázce přístupu k nim jsou brána v potaz stanoviska odborníků. Zmíněné jevy autor práce chápe jako projev záměrně a vědomě zapojené do vyprávění, nikoli jako důsledek unáhleného průběhu tvorby. Vedle formálních nedůsledností, vyprávění v Bílé velrybě obsahuje nepravidelnosti tematického charakteru (např. pochybný žebříček hodnot podle Rimmon- Kenanové). Za použití Stanzelovy narativní teorie práce sleduje Izmaelovu oscilaci mezi "vypravěčem" a "reflektorem." S využitím obou koncepcí práce hodnotí Bílou velrybu ze dvou odlišných perspektiv a pokouší se osvětlit složitou vyprávěcí strategii románu. Práce zkoumá zapojení různých narativních technik, jejich možné důsledky na interpretaci Izmaele a dopad jeho svébytného vyprávění na strukturu a podobu Bílé velryby (tj. román s prvky dramatickými a...
|
|
|
Child narrators in two novels: La vie devant soi and Monsieur Ibrahim et les Fleurs du Coran
Hálová, Kateřina ; Voldřichová - Beránková, Eva (vedoucí práce) ; Pohorský, Aleš (oponent)
Cílem této práce je provést porovnání vypravěčů ve dvou stylově podobných románech, La Vie devant soi Romaina Garyho a Monsieur Ibrahim et les fleurs du Coran Érica- Emmanuela Schmitta. Vypravěči budou analyzováni z různých úhlů pohledu a poté porovnáni. Budeme chtít dokázat, že ačkoliv jsou vypravěči dětmi, nejedná se ani v jednom případě o literaturu pro děti. K tomu bude nutné nastínit historii literatury pro děti a její tendence v průběhu dvacátého století. Vypravěči budou srovnáváni z následujících hledisek: vnější charakteristika, vnitřní charakteristika, jazyk, komunikace se "čtenářem", pojetí času a prostoru, vztah s "rádcem", reakce na smrt a nalezená životní východiska. Na závěr budou shrnuty výsledky provedené analýzy.
|
|
|
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna
Kleňha, Petr ; Mravcová, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Jiří (oponent)
Proměny vypravěče v próze Jaromíra Johna Tato diplomová práce se zaměřuje na funkci vypravěče a jeho různé podoby v Johnově beletristickém díle. Věnuje se problematice konstruování fikčního světa vypravěčem a tomu, jak právě vypravěč ovlivňuje čtenářovo chápání zobrazených událostí. Nejdříve se snažíme porovnat hlavní soudobé koncepty vypravěče jako naratologické kategorie - především pojetí Shlomith Rimmon- Kenanové, Franze Stanzela a Lubomíra Doležela, z nichž práce terminologicky vychází. Teoretické uchopení vypravěče je východiskem pro naratologickou analýzu Johnova prozaického díla z hlediska uplatněných vypravěčských typů na vzorku vybraných autorových děl: výbor povídek s válečnou tematikou Večery na slamníku, romány Moudrý Engelbert, Výbušný zlotvor, Pampovánek, Honda Cibulků; okrajově Estét a další díla. Současně se práce zaměřuje na popsání stavebních postupů, které jsou pro Johnův autorský styl typické - je to zejména využití ironie, principu koláže a dokumentárních prvků. Ukazuje se, že autorova tvorba náležela ve své době k experimentálnímu proudu české prózy. Rovněž si všímáme vztahu autorovy prozaické tvorby a jeho estetického konceptu. Doufáme, že se alespoň částečně podařilo doplnit literaturu o Jaromíru Johnovi, jehož význam a přínos nebyl prozatím úplně doceněn. klíčová slova:...
|
|
|
Narrator and investigator in Roberto Bolaño's detective novel
Dobošová, Elena ; Housková, Anna (vedoucí práce) ; Sánchez Fernández, Juan Antonio (oponent)
Práce je věnovaná analýze narativní kategorie vypravěče v detektivním příběhu. Tuto kategorii je možné posuzovat zaprvé jako samostatnou textovou složku a zadruhé i v její spjatosti s dějovou linií. Ve struktuře detektivních příběhů kromě fabule a sujetu rozlišujeme dvě navzájem se ovlivňující dějové linie. Jednou z nich je příběh minulý - příběh zločinu, druhou příběh rekonstrukce - vyšetřování tohoto zločinu. Jejich vzájemné přibližování a vzdalování se v různých rovinách (prostředí, postavy) pomáhá uchopit stavbu celého příběhu. Vyprávění si může čtenář aktualizovat i díky zprostředkovateli, jímž se mezi textem a čtenářem stává vypravěč. Ten je v detektivním příběhu Vzdálená hvězda nespolehlivý, což se projevuje vícero způsoby. Nespolehlivost je upevněná tím, že se jedná o subjektivizované vyprávění postavy, kterou můžeme ztotožnit s vypravěčem. 'Vypravěč - postava' nemá v tomto příběhu jen jednu fokalizaci. Komentuje (napřiklad za použití závorek) svoje minulé postoje, spolu s postavou se mění i úhel vyprávění. 'Vypravěče - postavu' je zároveň možno považovat i za autorovo alter ego. Setkáváme se s tematizací samotného autora, nacházíme styčné body s životem autora. Tak se vynořuje otázka identity, která se projeví v rozbití jednoty autorského vypravěče a znásobení autorských postav,...
|
host ::
RSS.