|
Molekulární charakterizace vybraných kmenů améb s důrazem na potenciální patogeny
KAŇKOVÁ, Hana
Jako cíle práce jsem si zvolila: vypracování literární rešerše, která bude zaměřena na volně žijící améby jako patogeny lidí a zvířat, molekulární charakterizaci vybraných sbírkových kmenů améb, kdy získám sekvence genů využívaných jako markery pro tyto organismy (SSU rDNA, ITS). Data získaná sekvenací fylogeneticky analyzovat a výsledky analýz interpretovat. V teoretické části jsem se zabývala základní morfologií potenciálně patogenních améb (akantaméb a neglérií), jejich patogenitou a krátce i možnostmi léčby jimi způsobených onemocnění (primární amébová meningoencefalitida, granulomatózní amébová meningoencefalitida, amébová keratitida). Akantaméby i neglérie (Naegleria fowleri a různé druhy akantaméb) jsou schopny invadovat lidský organismus, zejména významná je jejich schopnost pronikat do mozku, kde mohou způsobit amébovou meningoencefalitidu (onemocnění CNS). Primární amébová meningoencefalitida (PAM) je způsobena N. fowleri. Onemocnění se vyskytuje hlavně u dětí a mladých dospělých, kteří se koupali (potápěli) v trvale oteplené vodě, v níž tento druh améby nacházíme. Améba vstupuje do těla přes nosní dutinu. PAM má rychlý průběh člověk zpravidla umírá do 7 dní od projevení se prvních příznaků. Granulomatózní amébová encefalitida (GAE) je způsobena zejména druhy rodu Acanthamoeba. Onemocnění je chronického charakteru (probíhá i několik měsíců). Nalézáme ho u imunokompromitovaných lidí (diabetes, HIV/AIDS, drogová závislost apod.) Do těla se akantaméba dostane skrz poranění a do CNS putuje hematogenní cestou. Dalším onemocněním způsobeným rodem Acanthamoeba je amébová keratitida (AK). AK je zánět rohovky. Akantaméba se do oka dostane většinou prostřednictvím nedostatečně sterilizované kontaktní čočky nebo při traumatu rohovky. Léčba chorob způsobených amébami je velmi komplikovaná a ne vždy úspěšná. Rozdíly mezi akantamébami a neglériemi se týkají několika oblastí životního cyklu, velikosti a patogenity. Na rozdíl od neglérií, které jsou schopny vytvořit 3 stádia (trofozoit, bičíkovec, cysta), akantaméby přecházejí jen mezi dvěma stádii (trofozoit, cysta). Trofozoit akantaméb (12-35 ?m) je v porovnání s tím neglériovým (15-25 ?m) o něco větší. Nejvýraznější rozdíly jsou vidět na cystách, které jsou u akantaméb nepravidelného tvaru, zatímco u neglérií kulovité a hladké. V praktické části své práce jsem se pokusila zodpovědět několik otázek, zejména blíže určit, do kterých genotypů resp. druhů patří mnou studované améby a zjistit bližší údaje o jejich potenciální patogenitě, geografickém rozšíření atp. V metodické části jsem popsala postup kultivace vybraných améb, získávání DNA, průběh PCR, elektroforézu a softwarové zpracování výsledných sekvencí. Pro kultivaci jsem používala klasický nevýživný agar a améby sklízela po jejich vizuální kontrole. Průběh PCR byl standardní s využitím specifických primerů a termocykleru. Výsledný PCR produkt jsem použila pro elektroforézu. Po vyřezání odpovídajících proužků gelu, jsem je odeslala na sekvenaci do specializované firmy (Macrogen). Výsledné sekvence jsem prohlédla a ty s kvalitním signálem zpracovala pomocí programů SeqMan, ClustalX, BioEdit. Pro fylogenetickou analýzu jsem využila programů Paup, RAxML a MrBayes. Podařilo se mi získat celkem 9 sekvencí genu pro SSU rRNA akantaméb a jednu sekvenci negleriové ITS. Pomocí fylogenetické analýzy jsem získala fylogenetické stromy, které jsem začlenila do kapitoly výsledky. Na kapitolu výsledky jsem navázala v diskusi. Nastínila jsem problém při získávání neglériových sekvencí a navrhla některá řešení. V další části diskuse jsem se věnovala podrobnější analýze fylogenetických stromů. Některé z mnou získaných sekvencí vykazují blízkou příbuznost se sekvencemi odvozenými z akantaméb izolovaných z pacientů s AK z různých oblastí světa, což naznačuje, že rozšíření některých potenciálně nebezpečných linií améb je globální. Neglériové sekvence jsou více omezeny prostředím, ale existují zde i výjimky.
|
|
Difúzní parametry mozkové tkáně při ischémii a v průběhu status epilepticus
Šlais, Karel ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Otáhal, Jakub (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Dezortová, Monika (oponent)
Difúze neuroaktivních látek v CNS je ovlivněna velikostí a geometrickým uspořádáním extracelulárního prostoru (ECP). Prokázali jsme změny difúzních parametrů spolu se změnami extracelulárních koncentrací energetických metabolitů a glutamátu u dvou patologických stavů, u kterých dochází k výrazným změnám ve velikosti ECP - u kombinované hypoxie/ischémie a při status epilepticus (SE). Naše práce ukázala časový průběh změn difúzních parametrů i koncentrací glukózy, laktátu, poměru laktát/pyruvát a glutamátu při hypoxii/ischémii i při následném obnovení krevního zásobení. Zjistili jsme, že časový průběh změn velikosti ECP negativně koreloval se změnami v koncentraci extracelulárního glutamátu. Ukázali jsme, že v důsledku snížení velikosti ECP je druhotně zvýšená koncentrace neurotoxických látek, které spolu se zhoršenou difúzí látek v ECP při cytotoxickém edému zřejmě prohlubují funkční poruchu a následně i strukturální poškození mozku. V modelu pilokarpinem vyvolaného SE naše výsledky detailně ukazují změny velikosti difúzních parametrů, extracelulární koncentrace K+, energetických metabolitů a glutamátu před začátkem, při zahájení i během prvních hodin šíření SE. Ukázali jsme, že zvýšení neuronální aktivity působením pilokarpinu zvýší vyplavování K+ do ECP a vede k zmenšení velikosti ECP. Ukázali jsme, že...
|
|
Vliv zevních stimulů (CO2, alkohol, coffein) na průtok krve mozkem a na mozkovou autoregulační schopnost
Bláha, Martin ; Beneš, Vladimír (vedoucí práce) ; Haninec, Pavel (oponent) ; Kalvach, Pavel (oponent)
1.Alkoholová intoxikace zvyšuje průtok krve mozkem o 8 až 24 procent 2.Alkohol neovlivňuje dynamickou autoregulační odpověď mozkové cirkulace 3.Kofein v dávce 300 mg per os snižuje průtok krve mozkem o 20 %. 4. S vyloučením vlivu CO2 snižuje kofein v dávce 300 mg per os průtok krve mozkem o 10 až 20 %. 5.Kofein snižuje CBF i při těžké, arteficielně navozené vazodilataci mozkového řečiště (při hyperkapnii kofein snižuje CBF o 11 až 12 %) 6. Při hypokapnii kofein nesnižuje CBF 7.Výsledky testu vasomotorické reaktivity nejsou ovlivněny případným příjmem kofeinu před testem 8.Hladina kysličníku uhličitého (CO2) v krvi je silným regulátorem tonu mozkových cév a tím i CBF 9.Vasomotorická reaktivita u zdravých jedinců je 86.5 ± 19.1 a CO2 reaktivita je 3.0 ± 0.6 %/mmHg 10. Hyperkapnie téměř kompletně vyřazuje mozkovou autoregulaci (autoregulační index se při hyperkapnii sníží z 4 ± 0.8 na 0.9 ± 0.9) 11. Při vzestupu etCO2 o 1mmHg dojde k poklesu ARI o 8.24% 12. Po kraniotraumatu dochází k výraznému zhoršení mozkové autoregulace 13. Metoda měření dynamické autoregulační odpovědi pomocí cyklických změn tlaku je výsledky srovnatelná s klasickou metodou a je méně zatěžující pro pacienty 14. Mozková autoregulace je asymetrická - působí efektivněji proti vzestupu systémového krevního tlaku než proti hypoperfuzi 15....
|
|
Neurorehabilitace po poškození mozku.Možnosti ovlivnění.
Angerová, Yvona ; Lippertová-Grünerová, Marcela (vedoucí práce) ; Jeřábek, Jaroslav (oponent) ; Kozler, Petr (oponent)
SOUHRN Neurorehabilitace je rehabilitace pacientů po poškození centrálního nervového systému, jehož důsledkem bývají různé poruchy somatické i psychické. V jejich terapii se využívá multidisciplinární rehabilitační přístup. Mozková tkáň reaguje na patologické změny využitím mechanismů plasticity, které mohou být podpořeny neurorehabilitací i farmakologickou léčbou. Velmi perspektivním se z tohoto pohledu jeví erythropoetin (EPO), který má účinky neuroprotektivní, neuroregenerační a protizánětlivé. Hlavním cílem práce je prokázat, zda rehabilitace v kombinaci s farmakologickým ovlivněním vede u subjektů vystavených difusnímu hypoxickému poškození ke zlepšení výsledného funkčního stavu. V klinické části byla sledována skupina pacientů po difusním ischemicko-hypoxickém postižení, jejichž funkční stav byl hodnocen podle testu FIM ("Functional independence measures") a krátkodobá paměť Meilliho testem. Byla potvrzena hypotéza, že čím dříve je pacientům poskytnuta multidisciplinární rehabilitace, tím lepších výsledků dosahují. V experimentální části práce bylo zjištěno, že potkani, kterým byl po hypobarické hypoxii aplikován erythopoetin a žili v obohaceném prostředí (EE - enriched environment), dosahovali lepších výsledků v Morrisově vodním bludišti než potkani v ostatních skupinách. Tyto výsledky podporují...
|
|
Vliv dexrazoxanu na ischemicko-reperfuzní poškození srdce potkana
Boudíková, Adéla ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Hloušková, Patricie (oponent)
Dexrazoxan (DEX) je v klinické medicíně využíván k potlačení vedlejších kardiotoxických účinků cytostatických léčiv antracyklinů. Mechanismus kardioprotekce DEX spočívá v chelataci volných iontů železa a zabránění vzniku nebezpečných hydroxylových radikálů. Tato studie zkoumá vliv DEX na ischemicko-reperfuzní poškození myokardu potkana. Izolované perfundované srdce z potkanů, kterým byl intravenózně podán DEX (50, 150, 450 mg/kg) nebo kontrolní roztok, bylo vystaveno 30 min lokální ischemii a 10 min reperfuzi, při které byly sledovány ischemické arytmie, a 15 min lokální ischemii a 10 min reperfuzi pro zkoumání reperfuzních arytmií. Vyhodnocení EKG záznamu (komorových arytmií) bylo provedeno programem CAR pomocí Lambethské konvence. Globální ischemie (15 min) byla provedena u srdcí potkanů s DEX 150 mg/kg a sloužila ke stanovení koncentrace glutathionu v levé komoře srdeční metodou HPLC. Pro in vivo pokusy byly použiti anestetizovaní uměle ventilovaní potkani (DEX 50 a 150 mg/kg), u kterých po 20 min. lokální ischemii následovala 3 hod. reperfuze, po níž byla velikost infarktu stanovena histochemicky tetrazoliovými solemi. Na příčných řezech srdečních byla kvantifikována velikost infarktu planimetricky (GIMP, Ellipse). Největší snížení celkového počtu ischemických arytmií jsme zaznamenali u DEX 150 mg/kg...
|
|
Vliv N-acetylcysteinu na velikost infarktu a expresi proteinkinázy C v myokardu potkana adaptovaného na chronickou hypoxii
Balková, P. ; Nováková, O. ; Ježková, J. ; Neckář, Jan ; Břeh, J. ; Staňková, B. ; Novák, F. ; Ošťádal, Bohuslav ; Kolář, František
Oxidační stres vyvolaný v důsledku adaptace na chronickou hypoxii hraje významnou úlohu v rozvoji kardioprotektivního účinku. Reaktivní formy kyslíku se mohou podílet jednak na vzniku buněčného poškození, jsou však také součástí protektivních signálních drah
|
|
Odolnost hypertrofického srdečního svalu k akutnímu nedostatku kyslíku
Bešík, Josef ; Pirk, Jan (vedoucí práce) ; Šamánek, Milan (oponent) ; Herget, Jan (oponent)
Úvod: Rozsah ischemického poškození srdečního svalu závisí nejen na intenzitě a trvání ischemického inzultu, ale též na odolnosti srdce k nedostatku kyslíku. Tento parametr se v průběhu života mění - nejvyšší je po narození a v průběhu vývoje klesá. V dospělosti je odolnost srdečního svalu k nedostatku kyslíku závislá na pohlaví samčí myokard je méně odolný než myokard samičí. Odolnost myokardu k ischémii se významně mění u některých patologických stavů, například u hypertrofie srdečního svalu. Cíl: 1. Testovat hypotézu, zda se liší odolnost hypertrofického srdečního svalu spontánně hypertenzních potkanů (SHR) k ischemicko-reperfuznímu poškození u dospělých samic a samců a zda se liší v průběhu ontogenetického vývoje. 2. Zjistit, zda lze i v klinické kardiologii sledovat pohlavní rozdíly v odolnosti hypertrofického srdečního svalu k nedostatku kyslíku. (...) Závěr: Domníváme se, že mužské a ženské (event. samčí a samičí) srdce se v mnoha ohledech významně liší; rozdíly jsou tak závažné, že by na ně měl být již dnes brán zřetel v klinické praxi při volbě správných diagnostických a léčebných postupů.
|
|
Úloha oxidu dusnatého v kardioprotektivním působení chronické hypoxie
Mandíková, Petra ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Szárszoi, Ondrej (oponent)
Předkládaný projekt si kladl za cíl zjistit, jak ovlivní farmakologické zvýšení akutní a chronické produkce oxidu dusnatého (NO) kardioprotektivní efekt chronické hypoxie. Sledovali jsme vliv NO donoru molsidominu na hemodynamické parametry a ischemické poškození srdce. Laboratorní potkani kmene Wistar byli vystaveni kontinuální normobarické hypoxii (10 % O2, 4 týdny). Potkanům byl podáván molsidomin chronicky (15 mg/kg/den) v pitné vodě nebo akutně (10 mg/kg) ve fyziologickém roztoku 5-min infuzí 30 minut před regionální ischemií. Kontrolní potkani byli chováni v normoxii a molsidomin jim byl podán odpovídajícím způsobem. Adaptace potkanů na kontinuální chronickou hypoxii vedla k rozvoji hypoxické plicní hypertenze a chronické podávání molsidominu tyto projevy hypoxie snížilo. Chronické podávání molsidominu významně neovlivnilo zvýšenou ischemickou toleranci myokardu chronicky hypoxických potkanů k akutní ischemii. Naproti tomu akutní podání molsidominu významně snížilo velikost infarktu a zvýšilo arytmogenezi u normoxické i chronicky hypoxické skupiny. Naše výsledky ukazují, že akutní farmakologické zvýšení dostupnosti NO má kardioprotektivní účinek a to jak u normoxických, tak chronicky hypoxických potkanů na rozdíl od chronického zvýšení, u kterého se zdá, že NO nebude mít významnější...
|
|
Role of protein kinase C isoforms in cardioprotective mechanism of chronic hypoxia
Hlaváčková, Markéta ; Novák, František (vedoucí práce) ; Kopecký, Jan (oponent) ; Novotný, Jiří (oponent)
Kardiovaskulární onemocnění, především akutní infarkt myokardu, jsou jednou z hlavních příčin úmrtí ve vyspělých zemích. Je známo, že dlouhodobá adaptace na chronickou intermitentní hypobarickou hypoxii (IHH) snižuje rozsah ischemicko-reperfúzního poškození. Zdá se, že proteinkinasa C (PKC) se uplatňuje v mechanismu kardioprotektivního účinku IHH, neboť obecný inhibitor PKC zcela zablokoval kardioprotekci vyvolanou adaptací na IHH. Nicméně zapojení jednotlivých isoforem PKC v tomto kardioprotektivním fenoménu zůstává nejasné. Cílem této práce bylo studovat úlohu isoforem PKCδ a PKCε, které jsou nejvíce zastoupenými isoformami PKC v myokardu potkana, v mechanismu kardioprotektivního působení IHH. Ukázali jsme, že adaptace na IHH zvyšuje v myokardu levé komory potkana celkové množství proteinu PKCδ společně s množstvím její fosforylované/aktivní formy a současně zvyšuje přítomnost této isoformy PKC na sarkolemální membráně a v mitochondriích. Redistribuce PKCδ na sarkolemální membránu a do mitochondrií stejně jako snížení velikosti infarktového ložiska v srdcích adaptovaných na IHH byly potlačeny podáním inhibitoru PKCδ delta, rottlerinu. Adaptace na IHH naopak snížila množství celkového proteinu PKCε a neovlivnila buněčnou distribuci a fosforylaci této isoformy PKC. Podání inhibitoru PKCε, KP-1633,...
|
|
Kardioprotektivní účinky adaptace na fyzickou zátěž
Zajíčková, Pavlína ; Neckář, Jan (vedoucí práce) ; Míčová, Petra (oponent)
Ischemicko-reperfúzní poškození myokardu je jednou z hlavních příčin úmrtnosti v důsledku kardiovaskulárních onemocnění. Vzhledem k tomu, že každým rokem přibývá stále více pacientů s tímto onemocněním, je předmětem zájmu klinické i experimentální kardiologie vytvoření programu prevence. Jednou z možností je pravidelná fyzická aktivita, jejíž ochranný vliv na ischemický myokard byl opakovaně prokázán. Stále, ale není určeno, jaký druh fyzické aktivity a intenzita jsou nejvhodnější. Další neznámou jsou mechanismy, které jsou za ochranu srdce vyvolanou pravidelnou fyzickou zátěží zodpovědné. Tato práce je zaměřena na ischemickou chorobu srdeční, možné způsoby tréninku a potenciální mechanismy navozující zvýšenou odolnost srdce k ischemii.
|
host ::
