|
|
Targeted differentiation of mesenchymal stem cells and their clinical application
Hámor, Peter ; Kubinová, Šárka (vedoucí práce) ; Trošan, Peter (oponent)
Cílem této práce je úvod do možností neurální diferenciace mezenchymálních kmenových buněk a jejich využití v klinické praxi zaměřené na opravu a regeneraci tkání centrální nervové soustavy. Protože tato soustava představuje řídící centrum funkčních vlastností celého těla a léčba zranění a degenerací často přináší mnoho problémů a překážek, je možnost využití vlastních buněk jako transplantátu nebo podpory přirozených regeneračních vlastností tkání hodna hlubšího zkoumání. Práce se postupně zaměřuje na obecné vlastnosti a charakteristiku kmenových buněk a jejich diferenciačního potenciálu, následně jsou podrobněji charakterizované mezenchymální kmenové buňky společně s možností jejich izolace a kultivace. Hlavní část textu tvoří rešerše studií a metod zaměřených na cílenou diferenciaci mezenchymálních kmenový buněk se snahou o jejich transdiferenciaci do buněk neurální buněčné linie, společně se současným a předpokládaným využitím těchto buněk v terapiích centrální nervové soustavy.
|
|
|
Sledování buněčných populací z regresivních zubních primordií během ontogeneze
Řadová, Marie ; Hovořáková, Mária (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent)
(v českém jazyce) Vývoj zubního primordia u myší je důležitý model pro studium odontogeneze. U myší se během embryogeneze vyvíjí několik zubních rudimentů. Jsou to struktury, které se u jejich fylogeneticky starších příbuzných vyvíjí ve funkční zuby. Stejně tak můžeme vznik zubů z těchto zárodků iniciovat u některých myších mutantů. V mé diplomové práci jsme se zaměřili na význam rudimentárních struktur s odontogením potenciálem u postnatálních jedinců. Jako model vývoje jsme vybrali buněčnou populaci pocházející z rudimentálního primordia MS (mesial segment), které se vyvíjí v diastemě dolní čelisti během 12,5 embryonálního dne. Pomocí inducibilní Cre-lox technologie jsme označili buňky, které jsou v tomto čase součástí signální domény tohoto primordia. Jako marker těchto buněk byl použit gen Shh. Zjistili jsme, že tyto buňky dále přetrvávají jak prenatálně, tak také u postnatálních jedinců. Tuto buněčnou oblast jsme dále izolovali a testovali pomocí různých metod. Přišli jsme na to, že v buňkách postnatálního jedince se exprimují markery kmenových buněk (Sox2, Bmi1, Gli1) a také geny pro významné strukturní proteiny matrix skloviny: ameloblastin a amelogenin. Markery kmenových buněk se exprimují také v kultuře in vitro izolovaných buněk. Tato buněčná populace má tak zřejmě během dalšího života...
|
|
|
3D tisk kmenových buněk a analýza mikroskopických obrazů
Kandra, Mário ; Svoboda, Ondřej (oponent) ; Kolářová, Jana (vedoucí práce)
V tejto diplomovej práci sa venujeme využitiu 3D biotlače v tkanivovom inžinierstve. Popisujeme využitie biomateriálov pri stavbe tkanivových nosičov a aplikáciu kmeňových buniek v 3D biotlači. V závere teoretickej časti špecifikujeme najpoužívanejšie techniky 3D biotlače so zameraním sa na vytlačovaciu techniku. V praktickej časti navrhujeme metódu 3D biotlače cievneho tkaniva. Ďalej realizujeme prototyp tlačovej hlavy, jej ná- vrch a 3D tlač jednotlivých dielov. K mechanickej časti vytvárame riadiací systém pre kontrolu tlače. Na záver si pomocou programových modulov viazualizujeme usporiadanie buniek.
|
|
|
Diferenciace dospělých kmenových buněk na inzulín produkující beta buňky
Koblas, Tomáš ; Saudek, František (vedoucí práce) ; Grim, Miloš (oponent) ; Štechová, Kateřina (oponent)
disertační práce: Diabetes mellitus je chronické onemocnění charakterizované metabolickou poruchou při relativním nebo absolutním nedostatku inzulínu. Diabetes mellitus 1. typu (DM1) je způsoben autoimunitní reakcí, která postupně vede k selektivní destrukci inzulín produkujících beta- buněk pankreatu. Důsledkem je minimální nebo zcela chybějící tvorba vlastního inzulínu, která vede k závislosti na podávání exogenního inzulínu. DM je také příčinou řady pozdních komplikací. Přestože dlouhodobé přiblížení fyziologické hladině glykémie s použitím intenzifikovaných inzulínových režimů může manifestaci diabetických komplikací oddálit, dosáhnout takovéto kompenzace se však daří jen asi u 5% pacientů. Z toho je patrné, že současné způsoby léčby nevedou ani k vyléčení diabetu, ale většinou ani k prevenci pozdních komplikací. Jedním z nejatraktivnějších léčebných přístupů je proto takový způsob léčby, který by nahradil chybějící inzulínovou sekreci. Takovou metodou je transplantace inzulín produkující tkáně. Nedostatečný počet dárců je ovšem hlavním limitujícím faktorem pro využití tohoto léčebného postupu v širším měřítku. Je tedy patrné, že pro získání dostatečného množství inzulín produkující tkáně musí být nalezeny alternativní zdroje. V současné době se jako nejnadějnější jeví využití kmenových buněk....
|
|
|
Kmenové buňky v tkáních savců - pohled do minulosti a současný stav poznání
Hlavatá, Adéla ; Kořínek, Vladimír (vedoucí práce) ; Krylov, Vladimír (oponent)
V dospělém savčím organismu je sebeobnova tkání zajištěna aktivitou kmenových buněk. V rámci epitelu tenkého střeva jsou kmenové buňky, na rozdíl od většiny ostatních tkání, poměrně přehledně uspořádány. Mimo to je epitel tenkého střeva pro studium kmenových buněk vhodný i z hlediska své pravidelné struktury a vysoké rychlosti sebeobnovy. Jedny z prvních poznatků o kmenových buňkách střevního epitelu byly získány z experimentů zahrnujících generování embryonálních agregačních chimér a transgenních chimér myši. Zásadní význam pro studium mělo objasnění vlivu signalizace Wnt na kontrolu dynamiky linií kmenových buněk a s tím související objev jedinečného markeru kmenových buněk střevního epitelu proteinu Lgr5. Hlavním nástrojem výzkumu se následně staly geneticky modifikované myši s modifikovaným lokusem Lgr5. Názory na konkrétní identitu a organizaci dělení střevních epiteliálních kmenových buněk zůstávají dosud sporné. klíčová slova: kmenové buňky, CBC buňky, střevní epitel, chiméra, signalizace Wnt, Lgr5, "reportérové" myši
|
|
|
Možnosti a význam prodloužené kultivace embryí
Uher, Petr ; Rokyta, Zdeněk (vedoucí práce) ; Slípka, Jaroslav (oponent) ; Pilka, Ladislav (oponent)
Cílem dizertační práce je zdůraznit význam prodloužené kultivace embryií do stadia blastocyst a její vliv na úspěšnost asistované reprodukce, umožnění praeimplantační diagnostiky, analýzy kultivačních medií a derivace lidských embryonálních kmenových buněk. Autor shrnuje současné literární poznatky v asistované reprodukci a rozebírá současné metody. Předkládá vlastní experimentální práce, ve kterých srovnává vlastní výsledky léčby neplodnosti s použitím prodloužené kultivace do blastocyst s výsledky jiných technik. Dále předkládá vlastní experimentální publikované práce využívající prodloužené kultivace pro preimplantační diagnostiku a její zdokonalení. Další experimenální práce se dotýkají možnosti derivace kmenových buněk. Použití prodloužené kultivace do blastocyst přesvědčivě vede jak na základě vlastních experimentů, tak dle literárních poznatků k vyšší úspěšnosti léčby neplodnosti. Tato skutečnost je zvláště výrazná u matek vyššího věku. Dostatečná doba kultivace umožňuje nejenom jeho selekci, ale také biopsii a její genetické vyšetření. Dlouhodobá kultivace umožňuje též analýzu kultivačních medií - ta ale pro zvýšení úspěšnosti léčby nesplnila očekávání. Současná sofistikovanost analýzy embryí vnesla do asisitované reprodukce značné zvýšení úspěšnosti, stále však je neuspokojivé a...
|
|
|
Buněčná terapie na zvířecích modelech- preklinické studie
Juhásová, Jana ; Motlík, Jan (vedoucí práce) ; Grim, Miloš (oponent) ; Jendelová, Pavla (oponent)
Pokrok v buněčné terapii se může rozvíjet jedině s použitím vhodných experimentálních modelů. Pro klinické využití nových léčebných postupů získaných ze studií na laboratorních zvířatech je nutné ověření na velkém zvířeti. Jedním z vhodných a lékařskou obcí uznaných preklinických zvířecích modelů je bezpochyby miniaturní prase, které je fyziologicky a rozměrově blízké člověku. Tato dizertační práce proto představuje přehled našich experimentálních studií týkajících se možného využití mezenchymových a nervových kmenových buněk pro léčbu onemocnění postihujících pohybový aparát a nervovou tkáň u lidí nebo zvířat. V první části dizertační práce je stručnou formou popsaná současná problematika buněčné terapie a zvířecích modelů, mezenchymových buněk případně jejich kombinace s novými typy nosičů, neurogeneze, nervové kmenové buňky a jejich potenciální použití v terapii poškozené míchy. Druhá část práce je zaměřena na přehled vytyčených cílů a metodik jakými jsme je chtěli dosáhnout. Třetí část byla věnována jednotlivým publikacím. Naše experimenty uskutečněné na králících s iatrogenním poškozením růstových plotének, které měly napodobit podmínky vzniku valgózních deformit u rostoucích kostí v klinické praxi, poukázaly na pozitivní preventivní a terapeutické účinky nových typů nosičů osazených...
|
|
|
Experimentální modely přenosu kmenových buněk pro léčebné účely
Faltýsková, Helena ; Krulová, Magdaléna (vedoucí práce) ; Indrová, Marie (oponent)
Experimentální modely přenosu kmenových buněk pro léčebné účely Abstrakt Terapie využívající kmenové buňky je v současné době brána již jako standardní postup při léčbě některých vrozených onemocnění a závažných poranění. Hledání nejvhodnějšího způsobu přenosu kmenových buněk do těla pacienta však nadále zůstává důležitou otázkou spojenou s tímto typem terapie. V našich experimentech jsme pro kultivaci kmenových buněk a jejich následný přenos využívali nanovlákenných nosičů připravených technologií NanospiderTM . Myším kmene BALB/c jsme transplantovali alogenní kožní štěpy nebo rohovku pocházející z myší kmene B6 a transplantáty jsme překryli nanovlákny s nakultivovanými kmenovými buňkami. Transplantované kmenové buňky jsme předem obarvili imunofluorescenční značkou a měli jsme tak možnost sledovat jejich migraci z nanovláken do tkání, následnou distribuci v organismu i změny této distribuce v čase. S využitím metod ELISA a PCR jsme ověřili, že mezenchymální kmenové buňky podporují produkci protizánětlivých cytokinů IL-4 a IL-10 a přispívají k potlačení produkce prozánětlivých cytokinů IL-1, IFNγ a inducibilní NO-syntázy. Podařilo se nám prokázat významný přínos nanovlákenných nosičů při transplantaci mezenchymálních kmenových buněk. Nanovlákenné nosiče totiž umožňují bezprostřední kontakt těchto...
|
|
|
Morfologická variabilita řezáku u mutantních myší
Lochovská, Kateřina ; Churavá, Svatava (oponent) ; Hovořáková, Mária (vedoucí práce)
Myš je nejfrekventovaněji používaným experimentálním modelovým organismem pro studium vývoje zubů. Myší funkční dentice obsahuje jeden řezák oddělený od tří molárů dlouhou bezzubou diastemou v každém čelistním kvadrantu. Cílem této práce bylo shrnout poznatky o myší dentici a jejím vývoji se zaměřením na myší řezáky a jejich patologie. Myší řezák je díky svým vlastnostem jedinečným zubem. Charakteristickou vlastností hlodavců jsou právě kontinuálně rostoucí řezáky. Tyto řezáky jsou pokryté sklovinou pouze na labiální straně. Lingvální povrch je tvořen pouze dentinem. Toto je spojeno s asymetrickou abrazí. Nicméně je také častým cílem mutací, ať už v podobě delece nebo jiné modifikace genů. Tyto mutace dentálních signálních drah jsou studovány na mutantních myších jako jsou například Tabby myši, Sprouty nebo Small eye (Sey) mutantní myši a mnoho dalších. Některé mutace jsou homologní k lidským onemocněním. Například X-vázaný tabby (Ta) syndrom u myší je považován za homolog hypohidrotické ektodermální dysplásie (HED) u lidí. Tato mutace napadá velikost řezáku, jeho tvar a pozici stejně jako cytodiferenciaci. Dále se může objevit hypodoncie, anodoncie nebo nějaké morfologické změny napadající ostatní existující zuby. Abnormality v počtu, velikosti a tvaru zubu byly dobře zdokumentovány v lidské...
|
|
|
Diferenciace kmenových buněk na beta buňky, které produkují insulin
Leontovyč, Ivan ; Hodek, Petr (vedoucí práce) ; Lukšan, Ondřej (oponent)
Kmenové buňky slinivky břišní jsou schopné se diferencovat na -buňky produkující inzulín. Tyto buňky by tudíž mohli být vhodným zdrojem pro buněčnou terapii diabetu. Cílem této diplomové práce byl výzkum účinků čtyř různých růstových faktorů (LIF, noggin, TGF- a BMP-2) na diferenciaci kmenových buněk slinivky břišní směrem k -buňkám. Pro analýzu buněk vzniklých diferenciací byly použity průkazné metody (RT-PCR, nepřímá imunofluorescence a statické inkubace).
|
host ::
RSS.