|
Caroline Leaf a její neobyčejné filmy
Dufková, Kristina ; Pojar, Břetislav (vedoucí práce) ; Kubíček, Jiří (oponent)
Caroline Leaf patří mezi jednu z nejpozoruhodnějších žen animovaného filmu. Její filmy mají silný emocionální nádech, bravurní, často totální, animaci a jedinečnou výtvarnou podobu. Pracovala nejrůznějšími technikami animace, od animace píslu svíceného zespodu, přes animaci barvy na skle, po vyškrabávání přímo do filmové suroviny. Za své filmy získala mnoho cen. V roce 1996 dostala cenu za celoživotní dílo na festivalu v Záhřebu, v roce 2004 ve Valencii a v roce 2006 v Bratislavě.
|
|
Tělo hudby
Galuška, Ondřej ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Kolman, Vojtěch (oponent)
Práce Tělo hudby zkoumá, v jakém smyslu můžeme a musíme hudbě, která je tradičně považována za výsostně ideální či metafyzické umění, přiřknout také nějaké tělo, a pokouší se jednotlivé aspekty tělesnosti v hudbě analyzovat. Chce ukázat, že tělo hudby není redukovatelné jen na fyzikálně popsatelné vlnění (v případě zvuku) a že není pouze podmínkou sine qua non hudební zkušenosti (v případě těl účastníků hudby). Tělo vždy nějakým způsobem aktivně vstupuje do hudby, nějak ji spolutvoří, inspiruje, tvoří její významnost (signifiance). Zároveň se samo prostřednictvím hudby proměňuje, je ve hře. Tělo v prvé řadě vystupuje do popředí, díváme-li se na hudbu jako na činnost a proces, nikoli jako na dílo. Tělo hudebníka je neustále podrobeno procesu učení se, transformuje se, je nuceno samo začít myslet a v rámci "performování" hudbu udržovat při životě, neustále ji aktualizovat. Při konfrontaci s učením se a s hudebním nástrojem se za druhé ohlašuje tělo zvuku, jakási jeho materiální umíněnost, vzdorovitost, jež není redukovatelná na inteligibilní vrstvy hudebního zvuku. Zvuk je komplexním fenoménem, jehož materiální rovina sama je určitým způsobem významově produktivní. Za třetí je zde tělo posluchače, které ovšem hudbu musí jistým způsobem také "performovat", spolu-komponovat hudbu. Za čtvrté je zde tělo hudby...
|
| |
|
Život a dílo Pavla Josefa Vejvanovského
Novotný, Martin ; Rejlek, Vladimír (vedoucí práce) ; Hlaváč, Jiří (oponent)
Tématem mojí práce je osobnost Pavla Josefa Vejvanovského. Byl to jeden z nejvýznačnějších skladatelů českého baroka, ale také skvělý trumpetista, člen a později kapelník dvorní kapely biskupa Karla Lichtensteina Castelcorna v Kroměříži. Snažím se přiblížit Vejvanovského život a nastínit podmínky, ve kterých Vejvanovský jako polní trubač žil, postavení u dvora, ale i podmínky jeho běžného života. Zabývám se jeho vlivem a významem pro českou barokní hudbu, zvláště žesťovou. Dále, pro ukázku z jeho tvorby, je zde podrobena analýze jeho Sonata à 4 g moll pro trubku a varhany.
|
|
Výtvarné dílo a vyprávění v arteterapii: vynořující se narativní identita
Štěpánek, P. ; Čermák, Ivo
Autoři prezentují arteterapeutický přístup, v němž jsou výtvarná a narativní imaginace využity k expresi významných životních témat. Předpokládají, že imaginativní tvorba v obou modalitách facilituje porozumění prožívanému problému a vynořování narativní identity, do té doby jedincem nereflektované. Terapeutická změna pak podle autorů souvisí s tímto komplexním procesem. Kazuistika ilustruje, jak se v průběhu arteterapie mění podoba obrazů a příběhy jimi inspirované. Změna stylu výtvarného zpracování námětu a žánru vyprávění jsou indikátory vynořující se identity. Re-konfigurace výtvarného stylu a žánru vyprávění pak mohou odkazovat k re-konfiguraci identity.
|
|
Feng Zikaiovy Sbírky obrázků na obranu života (Husheng huaji 1-2)
Stejskalová, Hana ; Lomová, Olga (oponent) ; Andrš, Dušan (vedoucí práce)
Buddhistické obrázky ze Souboru Husheng tvoří významnou skupinu Feng Zikaiových obrázků manhua. Obrázky První a Druhé sbírky současně představují reprezentativní soubor Feng Zikaiových vrcholných manhua. Obě sbírky lze vnímat jako celek, který nabízí překvapivě široké spektrum pojetí nábožensko-filosofického ideálu nezabíjení a ochrany všeho živého. Dílo pojímá buddhistický ideál nezabíjení z různých pohledů. Myšlenkovým základem je buddhistické přikázání nezabíjení zdůvodněné vnímáním jednoty individua a veškerých živých bytostí, které vychází z teze o neustálém koloběhu převtělování. Poselství obou sbírek bylo též výrazně ovlivněno praxí mahájánového buddhismu, který současně výslovně formuluje požadavek ochrany živých bytostí, jejich osvobozování, zdůrazňuje nutnost příklonu k vegetariánské stravě a zároveň vyzývá k aktivnímu šíření těchto postojů. Výrazně buddhistický postoj je patrnější v První sbírce. Tuto sbírku Feng Zikai připravoval krátce po své konverzi k buddhismu a při práci úzce spolupracoval se svým celoživotním učitelem, buddhistickým mnichem, Mistrem Hongyim. Tyto dvě skutečnosti určovaly směřování celé První sbírky. Ve srovnání s Druhou sbírkou je První sbírka svým vyzněním apelativnější, obsahuje řadu obrázků a textů, jejichž působivost je založena na šokujících přirovnáních, která svědčí...
|
|
"Krankengeschichte" Jiřího Buquoye. Popis nemoci jako pramen osobní povahy
MORAWETZ, Michal
Bakalářská práce si klade za cíl připravit kritickou edici a rozbor popisu nemocí, který se dochoval v pozůstalosti hraběte Jiřího Františka z Buquoy ve Státním oblastním archivu v Třeboni. Práce zařazuje spis do kontextu dobových reflexí zdravotního stavu a zároveň vyzdvihuje specifické rysy autorovy osobnosti. Dílo chápe jako pramen osobní povahy, který podává svědectví o myšlení hraběte a vlivu soudobých intelektuálních a filosofických proudů na něj, rozpoznává v něm význam pro dějiny lékařství, pramen pro výzkum výchovy mladého hraběte a upozorňuje na možnost využití spisu pro dějiny každodenní kultury.
|
|
"Within un-, sub- or supernatural forces": establishing the world of Tom Stoppard's Rosencrantz and Guildenstern are dead
Krtička, Filip ; Wallace, Clare (vedoucí práce) ; Pilný, Ondřej (oponent)
Hra Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi Toma Stopparda je svou podstatou hypertextuální: využívá různých textů a jejich poetických technik k dosažení svébytného efektu. Jakožto "přepis" Shakespearovy tragédie Hamlet, vrhá na ni nové světlo s použitím technik hry Čekání na Godota Samuela Becketta a Šest postav hledá autora Luigi Pirandella. Dominantním prvkem Stoppardova dramatu je pak metaforické využití principu dvou stran jedné mince, který, jednak ukazuje stejnost v odlišnosti a odlišnost ve stejnosti, a jednak zdůrazňuje základní okolnost moderního života, kterou je relativismus: co je pro jednoho panna, je pro druhého orel. Tento metaforický obraz tak diktuje několik dichotomií zásadních pro dílo: realita - fikce, umění - život, bytí - hraní, divák - herec, tragédie - komedie atd. Ustanovení světa hry jako absurdního v počáteční scéně házení mincí je pouze zdánlivé. Naopak, tato úvodní hra ve hře jasně poukazuje na linearitu a determinismus vládnoucí světu Stoppardova dramatu. Rozhodujícím "činitelem" je zde text Hamleta, který diktuje nevyhnutelný konec Rosencrantze a Guildensterna. Zatímco Čekání na Godota reprezentuje absenci a nekonečný koloběh života jako absurdní čekání na čekání jehož ukončení závisí na arbitrární náhodě, ukazuje svět Stoppardovy hry nevyhnutelnost osudu Rosencrantze a...
|
|
Female sexual discourse in contrast to the Middle Ages and XX. century
Ondřejová, Dita Terezie ; Ébert-Zeminová, Catherine (vedoucí práce) ; Listíková, Renáta (oponent)
Anotační list Název diplomové práce: Ženský milostný diskurs v kontrastu st edov ku a XX. stoletíř ě Klíčová slova: vnímání lásky, ženy, trubadúrky, společnost, literatura. Abstrakt: Hlavním tématem této diplomové práce je pochopení, jak sociokulturní hlediska a zm nyě ovliv ují pohled na lásku ve st edov kýchň ř ě literárních dílech a v dílech spisovatelek 20.století. Zkoumání se zam ilo zejména na dílo Marie de France, p edstavitelky ženské literatury veěř ř st edov ku, a na dílo zástupkyn zř ě ě ad sou asných spisovatelek - Simone de Beauvoir. Vř č úvodu je nastín n vývoj literárních žánr vě ů historickém kontextu ve zmi ovaných obdobích. Další kapitolyň se již p ímo v nují tématu lásky zř ě r zných pohled a postavení žen ve spole nosti. Vů ů č poslední kapitole analyzujeme zp sob, jakým ženy projevovaly své city vů dobách kurtoazní literatury, a dále se v nujeme angažovanému dílu Simone de Beauvoir a jejímu odlišnému pojetí lásky v souvislostiě s otev en jším traktováním ženské sexuality a zkušenosti života v páru.ř ě
|
| |
host ::
