|
|
Stravování českých šlechticů v předbělohorském období a soudobá lékařská literatura
Měrková, Jana ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Zilynská, Blanka (oponent)
(česky) Předkládaná diplomová práce s názvem Stravování českých šlechticů v předbělohorském období a soudobá lékařská literatura se věnuje dvěma stěžějním tématům již patrným ze samotného názvu. Jedná se o stravování a lékařství, dnes by se tyto dvě slova dala označit jedním, a sice výživou. Práce je pomyslně rozdělena na dvě části, první je jídlo urozených pánů, představení jejich jídelníčku, zvyklostí, ukázek receptů dobových pokrmů a další částí je samotná medicína, která v některých svých odborných literaturách fenomén jídla a výživy zpracovávala. V této druhé části věnuji prostor také významným osobnostem, které svou literární činností právě do této lékařské oblasti významně zasáhly. Představuji jejich díla i život. Jakýmsi spojovacím můstkem první a druhé části je pak kapitola o jídle, charakterizovaném právě pohledem lékařů. Při vzniku této práce jsem se opírala především o dva základní prameny, zabývající se celkovou životosprávou a dále pak o historiografickou literaturu, jejímž hlavním záběrem pak bylo jídlo z pohledu každodennosti, nikoli však z lékařského hlediska. V práci jsem si dala za cíl poukázat na skutečnost, že výživa neboli dietetika není záležitostí moderní doby, ale měla svou významnou roli i v mém sledovaném období.
|
|
|
Proměna sociokulturní funkce karnevalu a šarivari v historické perspektivě
Hillebrandová, Olga ; Horský, Jan (vedoucí práce) ; Šalanda, Bohuslav (oponent)
Diplomová práce se zabývá proměnou sociokulturní funkce karnevalu a šarivari v západní kultuře v období od pozdního středověku do konce raného novověku. Práce je založena na analýze sekundární literatury o karnevalu a šarivari, která je považovaná z hlediska historie za paradigmaticky určující a sleduje teze, které vycházejí z teoretických koncepcí N. Eliase a M. Foucaulta. Oba autoři se ve svých teoriích zabývají vytvářením specifické individuality moderního člověka, založené na nezbytné autodisciplinaci a zdvořilosti kodifikované společenským konsensem. Karneval a šarivari jsou příkladem ritualizované kolektivní transgrese, která napomáhá vytvářet hodnoty a normy společnosti. Karneval je především projevem lidové kultury, kde se mísí rituál, hra i slavnost. Oslavuje lidskou přirozenost, jídlo, pití, sex a násilí, tedy vše co se kultura snaží zcivilizovat. Cílem práce je postihnout jak tato civilizace nebo disciplinace karnevalu probíhala, kdo byl iniciátorem a nositelem této změny a zda původně spontánní karnevalové slavnosti, hry i rituály během historického vývoje, jehož hlavními znaky byly ztráta spontaneity, komercializace a profesionalizace, zcela ztratily svůj význam a zachovaly se jen v bezobsažných formách jako prostá zábava. Klíčová slova karneval, šarivari, slavnost, hra, rituál,...
|
|
|
Výchova a vzdělávání šlechtičen v českých zemích 18. - 19. století
Broulímová, Olga ; Velek, Luboš (vedoucí práce) ; Činátl, Kamil (oponent)
(česky): Předkládaná bakalářská práce si vytkla za cíl nastínit průběh a podobu výchovného a vzdělávacího procesu dívek ve šlechtickém prostředí v českých zemích, konkrétně v období 18. - 19. století. Za použití literatury, pramenů a absolventských prací popisuje výchovu a vzdělávání urozených dívek od jejich narození až po završení vzdělávacího procesu v klášterní škole nebo absolvování vzdělávací cesty po Evropě, respektive až do uzavření sňatku a založení vlastní rodiny. Kromě požadavků na výchovu a vzdělávání šlechtických dětí, včetně specifické skladby vyučovacích předmětů, je věnována pozornost také osobám, jež výchovu a výuku zajišťovaly - tedy chůvám, vychovatelkám a učitelům. Práce se zabývá také osvícenstvím a pedagogickými názory soudobých myslitelů od Johna Locka až po Johanna Friedricha Herbarta. Na příkladu výchovných instrukcí a úvah z per urozených dam je demonstrován fenomén osvícené "nové matky". Zmíněny jsou též instituce poskytující podporu a vzdělání neprovdaným šlechtičnám či dívkám ze zchudlých rodů, jakými byly ústavy šlechtičen a nadace.
|
|
|
Arnošt Schwarzenberg - život šlechtice ve 20. století
Juhaňáková, Veronika ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Horčička, Václav (oponent)
5 Abstrakt Tato diplomová práce se zabývá životními osudy Arnošta prince ze Schwarzenbergu (1892-1979). Dvacáté století bylo stoletím zvratů a změn. Všechny události bouřlivého 20. století se výrazně promítly i do Arnoštova života. Tak, jak se měnila doba, měnily se i jeho osudy. Arnošt se narodil do rodiny orlických Schwarzenbergů, jejíž kořeny sahají až do počátku 12. století. Členové Arnoštovy rodiny zaujímali v rámci Rakousko-uherské monarchie významné postavení. Na základě toho se také dostalo Arnoštu princi Schwarzenbergovi náležité výchovy a vzdělání. Období první světové války strávil mladý Schwarzenberg jako rakouský voják na frontách v Haliči, Itálii, ale i u císařského dvora ve Vídni. Po roce 1918 si Schwarzenberg musel najít své místo v občanské společnosti nově vzniklého Československa. V roce 1936 se díky dědictví po strýci Bedřichovi II. stal velkostatkářem a snažil se pečovat o své panství v Tochovicích. Během druhé světové války musel bránit Tochovice před nacistickou mocí a po konci války zase sebe a svou českou národnost. Po únoru 1948 zůstal Arnošt jako jediný z rodiny Schwarzenbergů v komunistickém Československu. Přišel o veškerý majetek, dvakrát skončil v komunistickém vězení a přesto odmítl odejít. Cílem této práce je ukázat na životě a osudech Arnošta Schwarzenberga všechny zvraty,...
|
|
| |
|
|
Ţena mezi ideálem, normou a realitou v českém šlechtickém prostředí mezi léty 1500-1650
Seifertová, Michaela ; Šedivá Koldinská, Marie (vedoucí práce) ; Holý, Martin (oponent)
Bakalářská práce si klade za cíl rekonstruovat obraz ideální ženy a norem uplatňovaných pro ženské vlastnosti, chování a jednání pro období let 1500-1650 v českých zemích, a to prostřednictvím tří základních ženských kategorií, panny, manželky a vdovy. Další úkol představuje porovnání tohoto ideálního vzoru s reálnou skutečností. Vzhledem k nedostatku pramenů, jež by se zabývaly modelem ideální ženy ve šlechtickém prostředí, zaměřuji se taktéž na představitelky měšťanských kruhů, kde jsou prameny zmiňovaného charakteru k dispozici. V souvislosti s tím je mým úkolem rovněž nalezení odpovědi na otázku, zda byly popsaný ideál a normy platné pro obě zkoumané společenské vrstvy. Vycházela jsem z mravoučných a mravokárných spisů, satirických skladeb a písemností osobní povahy, jež jsem posléze konfrontovala s literaturou věnující se dějinám žen a dějinám každodennosti.
|
|
|
Renesanční malířská výzdoba Lobkovického (nynějšího Schwarzenberského) paláce v Praze
Henslová, Barbora ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (vedoucí práce) ; Zlatohlávek, Martin (oponent)
Bakalářská práce "Renesanční malířská výzdoba Lobkovického (nynějšího Schwarzenberského) paláce v Praze" nejprve stručně představuje stavební počiny šlechty na Pražském hradě za vlády Ferdinanda I., který po ničivém požáru Malé Strany a Hradčan roku 1541 podporoval výstavbu nových sídel v této části Prahy, kde parcely po vyhořelých měšťanských domech skupovali šlechtici a nechali si na nich stavět velkolepé renesanční paláce. Nejvyšší pražský purkrabí Jan mladší Popel z Lobkowicz si dal mezi lety 1545 a 1567 postavit výstavný palác na Hradčanském náměstí. Povolal italského stavitele Agostina Galliho, který zároveň působil na hlavní venkovské rezidenci Lobkowiczů v Horšovském Týně, a ten vybudoval palác o nezvyklém půdorysu ve tvaru písmene T. Do dnešních dnů se nám dochovaly původní kazetové stropy ve čtyřech sálech druhého patra s náměty z antické mytologie a historie. Zvolené náměty nástropních maleb, které v té době nebyly ničím neobvyklým, vytvořil některý z domácích malířů kolem roku 1580, kdy již palác obývali Kryštof a Vilém z Lobkowicz. Za ideového tvůrce malířského programu lze však spíše považovat stavebníka paláce Jana mladšího Popela z Lobkowicz, který patřil k nejmocnějším aristokratům v Českém království.
|
|
|
Vývoj výchovy v rakouských šlechtických rodinách od počátku 19. století do 1. poloviny 20. století
Vašáková, Zuzana ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Skřivan, Aleš (oponent)
Práce se zabývá výchovou v rakouských šlechtických rodinách v období 19. a 1. poloviny 20. století. Celkový obraz výchovy je tvořen dílčími vlivy - prostředím výchovy (to, zda se děti učily doma, ve škole, nebo v internátní škole) a jejím zaměření, výběrem škol. Dalším významným faktorem, který se odrazil ve výchově bylo působení rodičů, chův a domácích učitelů, ale také volba jazyka výchovy a prostředí rodinných sídel, které děti obklopovalo. V tomto období je možné nalézt některé společné rysy i odlišnosti v několika rodinách (orličtí a hlubočtí Schwarzenbergové, Sternbergové, Mensdorffové-Pouilly, Schönburg- Hartensteinové). První polovina 20. století je pro dějiny aristokracie významným obdobím. Politické změny se promítly do jejího životního stylu a částečně také do výchovy dětí. Její proměny na přelomu 19. a 20. století jsou patrné na příkladu výchovy dětí prince Johanna Schönburg-Hartensteina. Klíčová slova: aristokracie, dětství, výchova, jazyky, rodiče, chůvy, učitelé, školy, Schwarzenbergové, Schönburg-Hartensteinové, Mensdorffové-Puilly.
|
|
|
Colloredo-Mansfeldové ve 20. století
Karalová, Ivana ; Županič, Jan (vedoucí práce) ; Havlík, Radomír (oponent)
Diplomová práce "Colloredo-Mansfeldové ve 20. století" se věnuje osudům bývalé rakouské aristokracie, zejména od rozpadu Rakouska-Uherska. Vykresluje zde také její vývoj při vzniku nově utvářející se Československé republiky, nepomíjí ani problémy, které šlechtě přinesla pozemková reforma. Další kapitoly práce jsou věnovány významným členům rodu, kterým byl například Josef Colloredo-Mansfeld st., majitel významných panství rodu Colloredo-Mansfeld, bratr Jeroným Hubert a jeho čtyři synové Josef, Vicard, Jeroným a Bedřich. Těmto bratrům nesmazatelně zasáhla do životů druhá světová válka, během níž jim byl Němci konfiskován majetek a došlo i k perzekuci rodiny. Po válce marně doufali v navrácení svých majetků. Ty jim však byly na základě Benešových dekretů zabaveny. Veškeré jejich naděje vyhasly s únorovým převratem v roce 1948, kdy se stala situace pro ně neúnosnou a zavdala jim důvod pro emigraci. Změnu přinesl až pád komunistického režimu v roce 1989, tehdy se objevily snahy napravit napáchané křivdy. Byly vydány restituční zákony, díky nimž došlo v následujících letech k navrácení části panství. V současnosti však stále probíhá dlouhotrvající soudní spor o zámek Opočno, který na České republice nárokuje dědička Josefa Colloredo-Mansfelda, Kristina.
|
|
|
Hrabě Leo Thun a revoluce 1848/49
Madlová, Ivana ; Velek, Luboš (vedoucí práce) ; Hlavačka, Milan (oponent)
Záměrem předložené práce je nástin významu revoluce 1848/49 pro tradiční aristokratickou vrstvu společnosti. Na základě komparace spisů hraběte Leo Thuna z předbřeznového i porevolučního období se autorka pokouší o vystižení role prožité revoluce v příštích strategiích české konzervativní šlechty, konfrontované v revoluci 1848/49 s radikalizací a politizací slovanských národních hnutí, jejichž kulturní a intelektuální rozvoj podporovala v předchozím období svým patriotickým mecenášstvím i osvícenským úsilím o obecný prospěch společnosti. Klíčová slova revoluce 1848/49 Leo Thun šlechta
|
host ::
RSS.