|
The Evaluation of Reproduction in Bactrian Camels (Camelus bactrianus) and the Possibilities of Using Non-invasive Methods for Detection of Heat and Pregnancy
Fedorova, Tamara ; Lukešová, Daniela (vedoucí práce) ; Jiří, Jiří (oponent)
Velbloudi jsou nejen významnými hospodářskými zvířaty. Bývají také poměrně často chováni v zoologických zahradách, kde jsou ale zřídkakdy trénováni. Diagnostika březosti je však u částečně ochočených velbloudů velmi obtížná. Navíc informací o mateřském chování velbloudů je k dispozici velmi málo. Tato práce shrnuje dosavadní poznatky o chovu velbloudů, jejich reprodukci a etologii a měla za cíl 1) otestovat neinvazivní metody zjišťování říje a březosti z moči a slin velbloudů chovaných v zoologických zahradách; 2) prostudovat jejich mateřské chování a kojení; 3) popsat zkušenosti s umělým odchovem velbloudích mláďat. Výzkum neinvazivní diagnostiky březosti se konal v letech 2010 až 2012. Moč byla odbírána od čtrnácti velbloudích samic ze čtyř zoologických zahrad v rámci střední Evropy a diagnostika březosti probíhala pomocí Cuboniho reakce a testu chloridem barnatým. Výsledky Cuboniho reakce byly významně (p < 0.01) ovlivněny fází březosti samic a spolehlivost toho testu se zvyšovala (p < 0.05) s časem blížícího se porodu. Test chloridem barnatým nepřinesl spolehlivé výsledky. Dále byly u pěti velbloudic po dobu více než jednoho roku pravidelně odebírány vzorky slin, ze kterých byly stanoveny hladiny progesteronu (n = 312) a estradiolu (n = 310). Koncentrace obou hormonů byly významně (p < 0.0001) ovlivněny fází březosti samic. Mateřské chování velbloudích samic a chování jejich mláďat bylo dlouhodobě sledováno od roku 2003 do roku 2009 v šesti zoologických zahradách, nicméně v této práci byla zahrnuta pouze část ze získaných dat. Naše studie jako první prokázala výskyt tzv. alokojení (tedy jev, kdy samice kojí i jiná než vlastní mláďata). Toto chování, s výskytem 8.58% ze všech kojení, se ukázalo jako poměrně běžné. Cizí mláďata sála nejčastěji v pozici co nejdále od hlavy kojící samice a preferovala sání spolu s vlastním mládětem, proto byla hypotéza krádeže mléka vyhodnocena jako nejpravděpodobnější příčina alokojení. V neposlední řadě práce shrnuje odchovy mláďat velbloudů v pražské zoo a popisuje umělý odchov dvou velbloudích mláďat. Tato práce dospěla k následujícím závěrům: 1) Cuboniho reakce moči a stanovení progesteronu a estradiolu ze slin jsou použitelné metody pro zjišťování březosti velbloudů; 2) alokojení je poměrné běžným jevem u dvouhrbých velbloudů v lidské péči; 3) umělý odchov velbloudích mláďat pomocí mléčné krmné směsi pro telata může být úspěšný.
|
|
Mateřské chování žiraf (Giraffidae)
Gloneková, Markéta ; Baranyiová, Eva (vedoucí práce) ; Luděk, Luděk (oponent)
Alomateřská péče je jedním z nejzajímavějších typů spolupráce mezi samicemi. Extrémní formou alomateřské péče je alokojení, kojení nevlastního mláděte, které stále není jednoznačně pochopeno, ačkoliv k jeho vysvětlení byla stanovena řada hypotéz. Tuto formu spolupráce mezi žirafami nikdo nepředpokládal, neboť se dlouho předpokládalo, že žirafy nemají rozvinutý sociální systém a tvoří pouze velmi slabé sociální vazby. Výsledky mojí bakalářské a diplomové práce však ukázaly vysoký výskyt alokojení u žiraf v zoologické zahradě.
Prvním cílem (1) této práce bylo testovat všechny hopotézy, které by mohly vysvětlovat alokojení u žiraf v zoologické zahradě. Mnoho informací potřebných k naplnění prvního cíle ale chybělo, proto vznikly cíle další. Druhým cílem (2) bylo testovat hierarchii žiraf v zoologické zahradě, třetím (3) popsat růst a hmotnost žiraf v zoologické zahradě, čtvrtý cíl byl (4) porovnat kojení v zoologické zahradě a v přírodní rezervaci Bandia v Senegalu a poslední cíl (5) testovat sociální vztahy mezi žirafami v přírodní rezervaci Bandia v Senegalu.
(1) V letech 2007 až 2011 bylo sledováno kojení 24 samic a 37 mláďat. Osmdesát tři procent samic alokojilo nevlastní mláďata a 86.5% mláďat alosálo od cizích samic. Alokojení bylo vysvětleno pomocí hypotézy krádeže mléka z pohledu mláďat a reciprocitou z pohledu samic. (2) Byly sledovány agonistické intereakce 31 žiraf ve 4 stádech a prokázána lineární hierarchie. Postavení žiraf v rámci této hierarchie bylo signifikantně ovlivněno věkem a dobou strávenou ve stádě. (3) V letech 2009 až 2013 byla sbírána data o hmotnosti 43 žiraf v pražské zoo, tyto údaje daly vznik prvnímu přehledu o žirafím růstu a hmotnosti vůbec. (4) Pozorovala jsem také kojení 7 a 4 dvojic samice-mládě v přírodní rezervaci Bandia v Senegalu a v Zoo Praha, obě skupiny po dobu 22 dní. Byly nalezeny rozdíly v kojení způsobené pravděpodobně antipredačním chováním, hustotou populace a distribucí potravních zdrojů. (5) Nakonec jsem také zkoumala sociální preference 28 introdukovaných žiraf v přírodní rezervaci Bandia v Senegalu. Výsledky podporují existenci sociálního systému fission fusion a sociálních preferencí mezi samicemi žiraf.
Všechny závěry této práce jsou velmi unikátní a přinášejí jak nové výsledky o alokojení obecně, tak mění původní pohled na sociální chování žiraf, které bylo několik let opomíjené.
|
|
Transformace programu FINCA na mikrobanky, vliv NGOs (Mexiko, FIPS A.C. a aktivity českých subjektů).
Drašarová, Martina ; Banout, Jan (vedoucí práce) ; Irena, Irena (oponent)
Mikrofinance jsou v poslední době považovány za klíčový nástroj v boji proti chudobě v rozvojových zemích. Cílovými skupinami mikrofinancí jsou velmi chudí lidé, kteří nemají přístup k žádným finančním produktům a potřebují úvěry. Malé úvěry pomáhají chudým v podpoře jejich stávajícího drobného podnikání či ve vytvoření vlastních pracovních příležitostí. Úvěry jsou často zpronevěřovány, nejsou dlouhodobě finančně udržitelné a mnohdy jsou i kritizovány. Otázkou je, jsou-li mikrofinance skutečným všelékem a jaký vliv mají na snížení chudoby a dále jaký mají sociální či ekonomický efekt. Také se zvažuje pohled preferencí modelu zaměřeného buď na podnikání (podmíněné vysoké úroky, možnost kontaktování zprostředkovatelů, získání snazšího přístupu k vnějším finančním zdrojům) anebo na charitu (více odolný vůči krizím díky užívání vnitřních zdrojů financování). Z celkového pohledu má Latinská America výborné podmínky pro mikrofinancování. Podmínky makroekonomického růstu v posledních desetiletích zaznamenaly vzestup a speciálně mikrofinančním institucím zajistily vlastní konkurenceschopné prostředí a rozvoj. Mikrofinanční sektor přispívá svými zisky značnou měrou do finančního sektoru především v rozvojových zemích, kde se těší stále větší oblibě. Mexiko usiluje o lepší životní podmínky pro nejchudší obyvatelstvo a nabízí mikroúvěry jako pomoc k nastartování drobného podnikání, čímž se země snaží o to, aby byla více soběstačná a její rozvoj udržitelný. Mikrofinanční instituce jsou nesporně důležité v procesu regionální expanze, reprezentující zásadní faktor ve snižování chudoby. Práce je založena na relevantních zdrojích, které mohou snadno identifikovat současný status mikrofinancí. Disertační práce zkoumá mikrofinanční sektor a program FINCA, zahrnující působení nevládních institucí v Mexiku. Smyslem této práce je zaměření se na současnou situaci fungování mikrofinančního sektoru vybraných mexických států, a také identifikovat dopady mikrofinančních aktivit v této zemi. Popisuje mikrofinanční sektor na základě nedostatku příležitostí získání malých úvěrů. Distribuce úvěrů a vlastní povědomí o těchto službách je opomíjeno. Administrativní procesy jsou složité a zejména nedostatek informací limituje získání úvěrů. To vede více k užívání neformálního sektoru, založeného na rodinných příslušnících anebo skupinách. Práce demonstruje návrhy ke zlepšení a řízení tohoto sektoru, který by měl být zahrnut do legální mikrofinanční soustavy v Mexiku.
|
|
Zhodnocení využívání organických odpadů v malých spalovacích zařízeních
Černý, David ; Malaťák, Jan (vedoucí práce) ; Mašek, Jiří (oponent)
Organické odpady představují dostupnou náhradu za cíleně pěstované energetické plodiny pro výrobu biopaliv. Biopaliva vyrobena z organických odpadů vyžadují, aby zdrojové suroviny neobsahovaly nebezpečné látky, které by se jejich spálením
v jednoduchých spalovacích zdrojích dostaly do ovzduší jako emise.
Tato práce se zabývá posuzováním technicko-provozních parametrů malých spalovacích zařízení při spalování vzorků paliv vyrobených z organických odpadů. Jako vzorky byla vybrána tuhá paliva ve formě kusových, briket a pelet vyrobená z perspektivních materiálů. Spalování bylo realizováno v krbových kamnech s roštovým topeništěm
a v automatických kamnech. K měření emisních koncentrací O2, CO, NOX a teploty spalin byl použit plynový analyzátor.
Pro spalování na roštovém topeništi se z komerčních paliv jako vhodná náhrada za uhlí nebo dřevo jeví brikety z kůry, při jejichž spalování bylo dosaženo emisních koncentrací CO s hodnotou 560,8 +/- 98,9 mg.m-3, hodnoty NOX byly poměrně vysoké
1 193,6 +/- 141,7 mg.m-3. V rámci práce byly pro toto topeniště vyrobeny brikety z kompostu, jejichž emisní koncentrace CO jsou vyšší 1 487,8 +/- 418,8 mg.m-3, hodnoty NOX byly naopak nižší 330,8 +/- 26,3 mg.m-3 než u briket z kůry. Na roštovém topeništi byl spalován experimentální vzorek čistírenského kalu, který byl upraven hydrotermální karbonizací, naměřené emisní koncentrace CO 1 493,3 +/- 237,3 mg.m-3 a hodnoty NOX
544,8 +/- 20,2 mg.m-3 jsou pozitivní, protože nebylo dosaženo jmenovitého výkonu spalovacího zařízení a spalné teplo vzorku je velmi nízké 12,61 MJ.kg-1.
V automatických kamnech bylo při spalování odpadních dřevních pelet s certifikátem ENplus A1 dosaženo nejvyšší účinnosti spalovacího zařízení 80,8 +/- 2,7 % a také velmi nízkých emisních koncentrací CO s hodnotou 117,5 +/- 14,4 mg.m-3 a hodnoty NOX
110,3 +/- 2,9 mg.m-3. Následné pokusy na tomto zařízení měly za cíl zvýšit účinnost spalovacího zařízení, pomocí instalace teplovzdušného výměníku a předehřevu spalovacího vzduchu. Při využití metody předehřevu spalovacího vzduchu došlo ke zvýšení emisních koncentrací CO.
|
|
Ekologické a evoluční strategie nekrofágních brouků (Coleoptera)
Jakubec, Pavel ; Růžička, Jan (vedoucí práce) ; Petr, Petr (oponent)
Nekrofágní brouci (Coleoptera) jsou zajímavou a velmi diversifikovanou ekologickou skupinou, s velkým dopadem na přirozený cyklus živin. Jejich hlavní složkou potravy, a zároveň místem rozmnožování, jsou mršiny obratlovců, člověka nevyjímaje. Tento vztah je často různě využíván ve forenzní entomologii, ale jeho potenciál není zdaleka využit, protože znalost biologie a ekologie těchto brouků je velmi kusá. V této disertační práci chci prozkoumat geografické rozšíření, ekologické nároky a vývojovou biologii několika středoevropských druhů nekrofágních brouků, tedy výsledek jejich ekologických a evolučních strategií. Za tímto účelem jsem si položil tři široce formulované otázky. Které faktory jsou určující pro lokální abundanci mrchožroutovitých brouků (Coleoptera: Silphidae)? Jaké je současné geografické rozšíření mrchožroutů otevřené krajiny v České republice? Jak ovlivňuje teplota vývoj druhu Sciodrepoides watsoni (Spence, 1813)? Zjistili jsme, že půdní typ má statisticky významný vliv na početnost mrchožroutů. Šest druhů preferovalo černozemě -- Nicrophorus antennatus (Reitter), N. germanicus (Linnaeus), N. interruptus (Stephens), N. sepultor (Charpentier), Silpha obscura obscura (Herbst), T. sinuatus (Fabricius), a jeden fluvizemě -- N. humator (Gleditsch). Tyto závěry podporují naši hypotézu, že půdní typ by mohl být jedním z určujících faktorů pro výskyt nekrofágních evropských mrchožroutů. Za účelem zjištění geografického rozšíření mrchožroutů jsme položili 420 vnazených padacích pastí na 84 lokalitách a takto jsme získali 71 234 kusů 15 druhů těchto brouků. Mezi nimi byly i tři druhy hrobaříků, kteří jsou na Červeném seznamu bezobratlých. Dva z nich jsou zranitelné, teplomilné druhy otevřené krajiny Nicrophorus antennatus (Reitter, 1884) (nalezen okolo Loun a Židlochovic) a Nicrophorus germanicus (Linnaeus, 1758) (Louny, Zábřeh a Židlochovice). Třetí je téměř ohrožený druh Nicrophorus sepultor Charpentier, 1825 (nalezen okolo Loun, Kutné Hory, Zábřeha a Židlochovic), který taktéž preferuje otevřenou krajinu. Studium vývoje běžného holarktického druhu Sciodrepoides watsoni probíhalo v laboratoři za několika konstantních teplot (15, 18, 21, 25 a 28°C). Na základě pozorování délky vývoje jsme vypočítaly parametry termálně sumačního modelu s jejich standardní chybou pro každé stádium vývoje (vajíčko, tři larvální instary a kukla). Zároveň jsme zjistili, že šířka hlavové kapsule je u tohoto druhu dobrým nástrojem pro určení stupně larválního instaru. Popisná statistika tohoto znaku a nová metodika jak studovat velikostně definované znaky je přiložena k práci.
|
|
Faktory ovlivňující klíčení, vzcházení a mortalitu semen v půdní zásobě u druhu Bromus sterilis L.
Žďárková, Veronika ; Soukup, Josef (vedoucí práce)
Sveřep jalový (Bromus sterilis L.) je rozšířen na celém území Evropy a jeho význam jako plevele roste v posledních 10 letech i na území České republiky. Sveřep jalový zapleveluje převážně ozimé plodiny, jako je ozimá pšenice, ozimý ječmen a ozimá řepka, vinice a další produkční plochy. Na pozemcích obdělávané minimalizačními technologiemi je problém výskytu sveřepu jalového vyšší než na pozemcích s klasickým zpracováním půdy. Hlavní vlastnosti, které přispívají k jeho rozšíření a adaptabilitě v prostředí, jsou krátká dormance a vysoká klíčivost obilek. O těchto vlastnostech existují pouze neúplné informace, proto je studie zaměřena biologické vlastnosti obilek sveřepu jalového v podmínkách České republiky. Obilky byly vystaveny různým teplotním a světelným režimům a vodnímu stresu ve velkém rozpětí všech těchto ukazatelů. Byla sledována dormance, dynamika klíčení, teplotní optimum, vliv stáří obilek a dynamiky vzcházení z různých hloubek půdního profilu a životaschopnost v půdním profilu. Primární dormance obilek sveřepu jalového je ukončena brzy po dozrání obilek, maximálně po třech týdnech. Se stářím obilek klíčivost roste. Teplotní optimum pro klíčení je mezi 5-23°C. Minimální teplota pro klíčení sveřepu jalového byla zjištěna 3°C a maximální teplota 35°C. Klíčivost je ovlivňována světlem; obilky klíčí lépe za tmy. Snížená dostupnost vody má malý vliv na klíčení obilek. Klíčivost obilek v podmínkách vodního stresu je významněji ovlivňována teplotou pod 10°C klíčivost velmi rychle klesá. Na povrchu obilek sveřepu jalového nacházíme převážně fytopatogenní houby z rodu Alternaria. Vzcházivost obilek sveřepu jalového se významně snižuje s hloubkou uložení v půdním profilu. Obilky vzchází nejlépe z povrchových vrstev do 40 mm. Životaschopnost obilek sveřepu jalového v půdní zásobě semen je velmi krátká, u většiny obilek kratší než 1 rok.
|
|
Vliv hospodaření se srážkovou vodou na zmírnění extrémních hydrologických jevů
Pešková, Jitka ; Štibinger, Jakub (vedoucí práce) ; Miroslav, Miroslav (oponent)
Disertační práce se zabývá tématikou vlivu hospodaření se srážkovou vodou na zmírnění extrémních hydrologických jevů. Vzhledem k faktu, že se jedná o téma velmi široké, které není možné komplexně zpracovat, práce cílí na vybrané aspekty této problematiky. Práce je rozdělena do dvou částí. První část práce je rozdělena do následujících 5 kapitol: Voda v krajině, Vodní režim, Hydrologické extrémy, Regulace vodního režimu a Legislativa. V rámci těchto kapitol jsou shrnuty dostupné tuzemské a zahraniční poznatky o možnostech hospodaření s dešťovou vodou jak ve volné krajině, tak v urbanizovaném území se zaměřením na zmírnění extrémních hydrologických jevů (povodně, sucha), včetně legislativního zabezpečení vodního hospodářství na úrovni ČR a EU.
Druhá část disertační práce je zpracována formou komentovaného souboru 4 vědeckých studií (soubor prací), jejichž výsledky byly prezentovány formou publikovaných článků ve vědeckých recenzovaných časopisech. První studie cílí na posouzení účinnosti přírodě blízkých způsobů hrazení bystřin z hydrotechnického hlediska a z pohledu prostupnosti pro vodní faunu. Druhá studie se zaměřuje na území pomoravské nivy, kde se opakovaně projevují negativní dopady povodní a sucha. Práce se zabývá řešením hydrologické bilance tohoto území pomocí modelu WBCM-7. Třetí studie se zaměřuje na určení retenční drenážní kapacity na územích odvodněných systematickou drenáží. Poslední studie pak popisuje možnost využití Fourierových řad při hodnocení vlivu evapotranspirace na odtoky z malých povodí během suchých období. V rámci disertační práce jsou tyto studie propojeny doplňujícím komentářem.
|
|
Návrh metodiky implementace OLAP jako nástroje pro analýzu metadat emailových zpráv
Vasilenko, Alexandr ; Klimešová, Dana (vedoucí práce) ; Toman, Prokop (oponent)
Problematika nevyžádaných zpráv je aktuální ve všech odvětvích elektronické
komunikace. Netýká se pouze emailové komunikace, ale také internetových fór,
diskuzních příspěvků, příspěvků na sociálních sítích a dalších. Analyzovat nevyžádané
zprávy je proto základním prvkem prevence zahlcení uživatelských schránek.
Antispamová problematika je souborem procesů, softwarových prostředků a metod. Je
nutné všechny tyto složky sladit do jednoho hladce fungujícího celku. Administrátoři
emailových serverů se snaží mít své servery optimálně konfigurované. Problémem je, že
spammeři se snaží tyto obranné a filtrační mechanismy obcházet. Jejich činnost je velmi
sofistikovaná a tento souboj prozatím nemá jednoznačného vítěze. Po vylepšení technik
jednou či druhou stranou dochází po určitém čase k vyrovnání výhod a nevýhod.
Z těchto důvodů je nezbytné mít nástroj, kterým lze analyzovat nevyžádané zprávy do
hloubky s možností dynamických pohledů na data. Tímto nástrojem může být Online
Analytical Processing (dále OLAP), který je k tomu účelu velmi vhodný.
Představena je metoda extrakce dat a jejich transformace a přípravy pro uložení do
datového skladu DP MEZ (datová pumpa metadata emailových zpráv). Tato metoda je
součástí metodiky ASOLAP (Antispam OLAP).
|
|
Zemědělství v rámci trvale udržitelného rozvoje agrárního sektoru
Frýdlová, Monika ; Boháčková, Ivana (vedoucí práce) ; Smutka, Luboš (oponent)
Zemědělství již od počátku lidstva patřilo k nejdůležitějším odvětvím a zaujímalo v hospodářství silnou pozici. Kromě toho, že zemědělství zajišťuje produkční funkci v závislosti na přírodních zdrojích a jejich kvalitě, rovněž utvářelo z historického pohledu krajinu. Počátky zemědělské činnosti nebyly spojeny s žádnými negativními environmentálními dopady. Zemědělství vznikalo v oblastech, které byly málo ekologicky zranitelné, negativní dopady, které se projevovaly, byly jen lokální a podobaly se přírodním narušením, dobou ani svojí periodicitou nemohly překročit meze, které by znamenaly trvalé poškození. Během tohoto období až do počátků industrializace bylo zemědělství dynamickým faktorem, který podporoval vývoj lidské společnosti. Během posledních dvou století prodělalo zemědělství velkou proměnu. Jak podotýká KIRCHENMANN et BIRD (2006), začátek přeměny zemědělství na průmyslový systém, je spojen s počátkem průmyslově vyráběného nářadí a strojů, s výrobou a používáním minerálních hnojiv a se zavedením strojní tažné síly (KOSTELANSKÝ et al., 2009). V prvních desetiletích 20. století se můžeme setkat s prvními publikovanými výstupy, které poukazují na poškození úrodnosti půdy, na změny v agroekosystémech, na zvýšení výskytu chorob a škůdců a snížení kvality potravin. Mnoho vědců nesouhlasilo se stále se zužujícím pohledem na přírodní systémy a procesy a jejich roli v zemědělství (HARWOOD, 1983). Jak podotýká RAMAN (2006) dopady industrializace zemědělství na okolní prostředí byly stále významnější. Především po 2. světové válce dochází k podpoře a rozvoji konvenčního zemědělství, v důsledku toho, že státy nebyly schopny soběstačně zajišťovat svoji zemědělskou produkci. Celosvětově docházelo k masivní intenzifikaci zemědělství, rozsáhlému používání průmyslových hnojiv a pesticidů, závlahám, střídavému obhospodařování zemědělské půdy a zavádění monokultur, které mají vliv jak na druhovou, tak i genetickou diverzitu. Tyto změny byly dány nízkými výrobními náklady a sledována byla pouze ekonomická hlediska. Díky intenzifikaci zemědělství se rychle zvýšily výnosy, na druhou stranu byly velmi rychle vyváženy negativními dopady na životní prostředí -- erozí půdy, znečištěním podzemních vod, zvýšeným výskytem plevelů a nemocí, které byly rezistentní vůči chemickým postřikům. Kritizováno bylo bezohledné využívání 2 technických zařízení. V posledních letech minulého století se naplno projevily problémy spojené s dlouhodobým rozvojem intenzivního způsobu zemědělské výroby. V reakci na tento nepříznivý vývoj vznikaly různé formy zemědělství, jejichž cílem je především šetrnost k životnímu prostředí s minimalizací používání chemických vstupů. Alternativní, ekologicky zaměřené zemědělské směry, kam lze zařadit i ekologické zemědělství, se rozvíjí od počátku minulého století. Ekologické zemědělství představuje takový systém hospodaření, který zakazuje používání syntetických hnojiv a pesticidů, využívá šetrné způsoby k potlačení plevelů, škůdců a chorob, přispívá k celkové harmonii agroekosystému a jeho biodiverzitě, upřednostňuje využívání obnovitelných zdrojů energie a recyklaci použitých surovin. Ekologické zemědělství tak plně odpovídá principům trvale udržitelného rozvoje zemědělství, které neplní pouze produkční funkci zemědělství, ale také mimoprodukční funkce. Trvale udržitelné zemědělství tedy představuje vícedimenzionální pojem, který v sobě zahrnuje jak oblast životního prostředí, ekonomie, tak společenských aspektů, které jsou vyjádřeny mnoha způsoby. Od 90. let minulého století se stále hledají způsoby, jak šíři zemědělské problematiky zjednodušit, kvantifikovat a jak ji posuzovat pomocí různých metod a zjednodušených modelů, které povedou jak k optimalizaci zemědělských produkčních systémů, tak budou využívány i jako podklad pro politické rozhodování v této oblasti. Za nejvhodnější nástroj k posuzování trvalé udržitelnosti jsou považovány indikátory, které umožňují srozumitelnou formou prezentovat často velmi složité jevy v jednotlivých agrosystémech. Indikátory jsou ve většině případů číselně vyjádřitelné a poskytují informace, které umožňují posoudit stupeň plnění cílů trvalé udržitelnosti v dané oblasti. Dnes známé soubory indikátorů byly a jsou stále vyvíjeny především v západních zemích, kde převládá intenzivní zemědělská činnost. Jen v Evropě existuje více než 40 metod pro hodnocení trvalé udržitelnosti zemědělství. GLIESMANN et al. (2010) uvádí, že na trvale udržitelné zemědělství je nutné pohlížet jako na živý proces vzhledem k neustále se měnícím podmínkám, než-li jako na určitý konečný stav. V oblasti zemědělství se tedy jedná o neustále hodnocení a vylepšování postupů hospodaření směřující k "zemědělství, které je ekologicky zdravé, ekonomicky životaschopné a sociálně spravedlivé". (FRANCIS at YOUNGBERG (1990)
|
|
Vliv vodního stresu na rychlost výměny plynů a fluorescence vybraných druhů tribu Panicoideae
Hrkotová, Kristýna ; Hnilička, František (vedoucí práce) ; Václav, Václav (oponent)
Souhrn
V diplomové práci je studován účinek vodního deficitu na výměnu plynů u mladých rostlin čiroku a béru. Tyto plodiny by mohly nahradit pěstování kukuřice v některých oblastech, jelikož je jejich využití podobné. Naše republika se v současnosti potýká nedostatkem srážek. V roce 2015 byl tento jev velmi patrný. Proto je vhodné zjistit, jak budou rostliny čiroku a béru reagovat na vodní deficit během jejich ontogenetického vývoje. Na vodní deficit velmi citlivě reagují rostliny v počátečních fázích růstu, a proto byl vliv vodního deficitu sledován právě na mladých rostlinách čiroku a béru.
Rostliny genotypů 121, 304, Ruzrok, Red a rostliny béru byly rozděleny do čtyř variant: KK (plně zavlažovány po celý pokus), KS (14 dnů plná zálivka, 10 dnů vodní deficit, 4 dny plná zálivka), SK (10 dnů vodní deficit, 18 dnů plná zálivka), SS (10 dnů vodní deficit, 4 dny plná zálivka, 10 dnů vodní deficit, 4dny plná zálivka). Rychlost výměny plynů byla měřena ve skleníku přístrojem LCpro+ a fluorescence chlorofylu přístrojem OS1 - FL. Rychlost fotosyntézy a transpirace a fluorescence chlorofylu byly měřeny v dopoledních hodinách. Z rozdílu naměřených hodnot rychlosti fotosyntézy a transpirace byla vypočtena hodnota efektivity využití vody (WUE).
Nejcitlivěji na vodní deficit reagoval genotyp 121, který měl hodnotu efektivity využití vody (WUE) 9,95 (10-3) a zároveň měl tento genotyp i nejnižší hodnotu fluorescence chlorofylu a to 0,765. Jako odolný proti vodnímu deficitu se jeví rostliny béru, které měly nejnižší rozdíl fotosyntézy mezi kontrolní a stresovanou variantou v rozmezí od 14,59 mikromol CO2.m-2.s-1 (SS) do 15,38 mikromol CO2.m-2.s-1 (KK). Zároveň měl bér také nejnižší rozdíl fluorescence chlorofylu mezi variantou KK (0,814) a variantou SS (0,781). Z pohledu transpirace se jako nejodolnější vůči vodnímu deficitu jevil bér (od 0,08 mmol H2O.m-2.s-1 (SS) do 2,13 mmol H2O.m-2.s-1 (KS)). Naopak nejméně odolný byl genotyp 121, který měl v kontrolní variantě 1,17 mmol H2O.m-2.s-1 a ve stresované 1,50 mmol H2O.m-2.s-1.
|
host ::
