|
|
Individuální hlasová variabilita a informace o rozeznávání predátorů obsažené ve vokální komunikaci morčat domácích (Cavia porcellus)
Baklová, Aneta ; Baranyiová, Eva (vedoucí práce) ; František, František (oponent)
Morčata reprezentují domestikované prekociální hlodavce, kteří se stali běžnými domácími mazlíčky. Od narození naplno vokalizují. Práce byla věnována zvukovým projevům mláďat morčat. Cílem práce bylo 1) určit věk, kdy bude prokazatelná vokální individualita zvuku whistle; 2) otestovat možné ultrazvukové signály
a 3) prozkoumat antipredační chování a varovné zvuky v přítomnosti vzdušného (dravec) a pozemního predátora (pes) a člověka (kontrolní test).
Celkem 16 mláďat morčat bylo otestováno na vokální individualitu, 28 mláďat na ultrazvukové signály a 27 odrostlých mláďat na rozeznávání predátorů. V rámci testování vokální ontogeneze v průběhu prvních 9 dnů od narození, byly pozorovány změny jak v časových a frekvenčních parametrech, tak i v parametrech intenzity. Při testování vokální individuality validovaná diskriminační analýza (DFA) založena
na deseti akustických parametrech přiřadila jednotlivé zvuky ke správným jedincům
s následující úspěšností: den 1 = 71,9 %, den 3 = 58,8 %, den 5 = 53,10 %, den
7 = 50,60 % a den 9 = 63,10 %. Nejvyšší naměřená frekvence u zvuku whistle byla 30,03 kHz. Při rozpoznávání predátorů byly měřeny reakce strnutí, útěk a ostražitost.
V přítomnosti psa morčata reagovala nejdéle a nejčastěji strnutím. Při vystavení dravci jsem u morčat nejdéle a nejčastěji pozorovala útěk a následné strnutí. Na přítomnost člověka morčata nejvíce reagovala ostražitostí. Zaznamenala jsem pouze dva případy výstražných signálů - drrr v přítomnosti psa a chirrup jako reakci na dravce.
V práci jsem dospěla k závěrům, že: 1) individualita morčat je prokazatelná od prvního dne života morčat a míra individuálně rozdílných vokálních parametrů se
s věkem mění; 2) morčata jsou schopna vokalizovat do frekvence 30 kHz, ale pro jejich komunikaci nejsou vysokofrekvenční signály klíčové; 3) morčata rozeznávají pozemní a vzdušné predátory, ale varovné zvuky vydávají jen zřídka.
|
|
|
Genetická struktura lokálních plemen domestikantů
Neradilová, Silvie ; Baranyiová, Eva (vedoucí práce)
Přechod od výhradně loveckého způsobu života k počátkům zemědělství byl zásadním zlomem pro člověka a vývoj civilizace. Tato doba byla příhodná pro domestikační procesy. Prvními domestikanty vůbec byli psi. Jejich chov je spojován s obranou sídel, ale především dobytka, pomáhají také při pastevectví a lovu potravy, a v některých kulturách jsou dodnes sami zdrojem potravy. Nejnovější trendy vedou k šlechtění nových ras a rozdělování původní genetické rozmanitosti do menších uzavřených skupin, kde následně dochází ke zvyšování homozygotnosti a projevu recesivně podmíněných onemocnění. Nejvýrazněji se tyto efekty uplatňují u malých lokálních plemen, které mají malou populační velikost. Globální ochranou genetické diverzity skotu, drůbeže a prasat se již zabývalo mnoho studií, zřejmě z důvodů vysoké ekonomické hodnoty těchto živočichů. Impakt domestikovaných šelem na člověka je však srovnatelný a vzhledem k rostoucímu trhu v oblasti veterinárních služeb je potřeba ochraňovat dostatečnou genetickou variabilitu různých unikátních ras. Cílem zadané práce je srovnat vybraná lokální plemena psů z různých oblastí původu, vyhodnotit jejich celkovou genetickou diverzitu, zjistit výskyt kandidátních typů onemocnění a porovnat jejich frekvenci u těchto plemen. Ze získaných parametrů doporučit vhodné postupy k ochraně genofondu těchto unikátních ras. Bude vybráno středoevropské plemeno (např. Český fousek), subtropické plemeno (např. šarplaninec), tropické kontinentální plemeno (např. Basenji), tropické ostrovní plemeno (např. Novoguinejský zpívající pes). Materiál bude sbírán na výstavách a ve spolupráci s lokálními chovateli. Vzorky budou zpracovány klasickými postupy populační genetiky v laboratoři molekulární genetiky FTZ ČZU.
|
|
|
Mateřské chování žiraf (Giraffidae)
Gloneková, Markéta ; Baranyiová, Eva (vedoucí práce) ; Luděk, Luděk (oponent)
Alomateřská péče je jedním z nejzajímavějších typů spolupráce mezi samicemi. Extrémní formou alomateřské péče je alokojení, kojení nevlastního mláděte, které stále není jednoznačně pochopeno, ačkoliv k jeho vysvětlení byla stanovena řada hypotéz. Tuto formu spolupráce mezi žirafami nikdo nepředpokládal, neboť se dlouho předpokládalo, že žirafy nemají rozvinutý sociální systém a tvoří pouze velmi slabé sociální vazby. Výsledky mojí bakalářské a diplomové práce však ukázaly vysoký výskyt alokojení u žiraf v zoologické zahradě.
Prvním cílem (1) této práce bylo testovat všechny hopotézy, které by mohly vysvětlovat alokojení u žiraf v zoologické zahradě. Mnoho informací potřebných k naplnění prvního cíle ale chybělo, proto vznikly cíle další. Druhým cílem (2) bylo testovat hierarchii žiraf v zoologické zahradě, třetím (3) popsat růst a hmotnost žiraf v zoologické zahradě, čtvrtý cíl byl (4) porovnat kojení v zoologické zahradě a v přírodní rezervaci Bandia v Senegalu a poslední cíl (5) testovat sociální vztahy mezi žirafami v přírodní rezervaci Bandia v Senegalu.
(1) V letech 2007 až 2011 bylo sledováno kojení 24 samic a 37 mláďat. Osmdesát tři procent samic alokojilo nevlastní mláďata a 86.5% mláďat alosálo od cizích samic. Alokojení bylo vysvětleno pomocí hypotézy krádeže mléka z pohledu mláďat a reciprocitou z pohledu samic. (2) Byly sledovány agonistické intereakce 31 žiraf ve 4 stádech a prokázána lineární hierarchie. Postavení žiraf v rámci této hierarchie bylo signifikantně ovlivněno věkem a dobou strávenou ve stádě. (3) V letech 2009 až 2013 byla sbírána data o hmotnosti 43 žiraf v pražské zoo, tyto údaje daly vznik prvnímu přehledu o žirafím růstu a hmotnosti vůbec. (4) Pozorovala jsem také kojení 7 a 4 dvojic samice-mládě v přírodní rezervaci Bandia v Senegalu a v Zoo Praha, obě skupiny po dobu 22 dní. Byly nalezeny rozdíly v kojení způsobené pravděpodobně antipredačním chováním, hustotou populace a distribucí potravních zdrojů. (5) Nakonec jsem také zkoumala sociální preference 28 introdukovaných žiraf v přírodní rezervaci Bandia v Senegalu. Výsledky podporují existenci sociálního systému fission fusion a sociálních preferencí mezi samicemi žiraf.
Všechny závěry této práce jsou velmi unikátní a přinášejí jak nové výsledky o alokojení obecně, tak mění původní pohled na sociální chování žiraf, které bylo několik let opomíjené.
|
host ::
RSS.