|
|
Molekulární mechanizmy vzniku metabolického syndromu se zaměřením na nové hormony produkované tukovou, jaterní a svalovou tkání
Kloučková, Jana ; Haluzík, Martin (vedoucí práce) ; Šenolt, Ladislav (oponent) ; Bužga, Marek (oponent)
1 Abstrakt Obezita, inzulínová rezistence a další asociované komorbidity představují pro pacienty značné zdravotní riziko. Mírný chronický zánět tukové tkáně je považován za jednu z hlav- ních příčin jejich vzniku. V této práci jsme se zaměřili na dva rozdílné přístupy s předpoklá- daným potenciálem k pozitivnímu ovlivnění zánětu v tukové tkáni - léčebnou hypotermii a adipokin clusterin. V první části práce jsme ukázali, že perioda hluboké hypotermie spojená s anoxickou fází během kardiochirurgické operace významně zpozdila nástup operací vyvolané systémové zánětlivé reakce. Relativní genová exprese zkoumaných genů nebyla během hypotermní peri- ody změněna, na konci operace ale u pěti z deseti zkoumaných genů (IL-6, MCP-1, TNF-α, HIF1-α, GLUT1) došlo k jejímu významnému zvýšení a u dvou naopak k poklesu (IRS1, GPX1). Z toho usuzujeme, že hluboká hypotermie vedla k oddálení vzniku lokální hypoxie a zánětu v tukové tkáni. Tyto výsledky mohou alespoň částečně vysvětlit pozitivní vlivy hlubo- ké hypotermie na pooperační morbiditu a mortalitu u kardiochirurgických pacientů. V druhé části práce jsme pak zkoumali plazmatické koncentrace a mRNA exprese clusterinu v subkutánní tukové tkáni a jejich změny dané inzulínovou rezistencí a obezitou. Zabývali jsme se také vlivem vybraných intervencí vyvolávajících váhovou...
|
|
|
Role gastrointestinálních hormonů v kontrole energetické rovnováhy
Myšáková, Michaela ; Horáková, Olga (vedoucí práce) ; Ergang, Peter (oponent)
Zachování tělesné homeostázy vyžaduje precizní komunikaci mezi všemi buňkami organismu. Velkou měrou k tomu přispívají gastrointestinální hormony, které jsou významnými signálními molekulami a podílejí se na distribuci i zpracování přijatých živin. Každý h typem buněk a jeho sekrece je regulována v závislosti na přítomnosti konkrétních nutrientů. Vzhledem rozdílné anatomii jednotlivých částí gastrointestinálního traktu, je lokalizace buněk produkujících šná. Účinky gastrointestinálních hormonů jsou rozmanité a hrají důležitou roli energetické kontrole organismu. Některé hormony (gastrin) působí jen lokálně, naproti tomu jiné (inkretiny, ghrelin) jsou zapojeny do signalizace přes centrální i periferní ne do signalizace nervové soustavy umožňuje těmto hormonům podílet se na regulaci pocitu hladu a mnoha onemocněními. V důsledku nevyváženého příjmu živin (například při nadměrném příjmu lipidů nebo sacharidů) dochází narušení některé ze složek hormonálního regulačního systému a následně vzniku onemocnění. Nejznámějšími onemocněními, vzniklými v důsledku nutriční a následně hormonální dysbalance, jsou například inzulínová rezi hormony je naprosto klíčová pro zachování lipidového metabolismu i glukózové homeostázy. Klíčová slova:
|
|
|
Metabolická specifika žen s pozitivní anamnézou gestačního diabetu
Jarošová, Adéla ; Vejražková, Daniela (vedoucí práce) ; Krejčí, Hana (oponent)
Gesta ní diabetes (GDM) je porucha metabolismu glukózy nastupující poprvé v t hotenství a spontánn ustupující po porodu. Problematika GDM je velmi aktuální, jelikož podle poslední aktualizace diagnostických kritérií je touto poruchou ohroženo až 17 % t hotných žen. Incidence GDM koreluje s nar stající prevalencí nadváhy/obezity a metabolického syndromu. Je prokázáno, že ženy, které prod laly gesta ní diabetes, mají enormn zvýšené riziko rozvoje diabetes mellitus 2. typu (DM2T). GDM ovliv uje také plod a to jak p ímo (nap . rozvoj makrosomie), tak epigeneticky (zvyšuje náchylnost k obezit , k rozvoji DM2T i kardiovaskulárních chorob). Významný vliv na rozvoj GDM (resp. DM2T) má t lesné složení v p ímé souvislosti s životním stylem, p edevším se složením stravy a pohybovým režimem, v neposlední ad hraje roli také genetické pozadí. V asná intervence m že pomoci oddálit riziko p ípadného rozvoje DM2T a dalších metabolických komplikací. V diplomové práci jsme sledovali metabolické profily glukózy a lipid , t lesné složení na základ antropometrického m ení a sou ástí bylo i dotazníkové šet ení o nutri ním p íjmu a pohybové aktivit . Pro komplexní zpracování problematiky jsme sledovali i vliv kandidátního genu gesta ního diabetu PPAR . Výsledky práce poslouží ke zlepšení predikce rizik plynoucích z...
|
|
|
Diabetes mellitus 2. typu a Alzheimerova demence: studium společných patogenetických faktorů
Vacínová, Gabriela ; Vaňková, Markéta (vedoucí práce) ; Lukášová, Petra (oponent)
Alzheimerova demence (AD) a diabetes mellitus 2. typu (DM2) jsou onemocnění spojená s vyšším věkem, která mají ve všech industrializovaných zemích stoupající prevalenci. AD je neurodegenerativní onemocnění charakterizované progresivní ztrátou kognitivních funkcí. Jedná se o komplexní onemocnění, na jehož vzniku se podílejí jak faktory genetické, tak faktory vnějšího prostředí. Nejvýznamnějším markerem spojovaným s touto nemocí je riziková alela ε4 v genu pro APOE. Z posledních celogenomových asociačních studií vzešlo dalších 10 kandidátních genů, mezi kterými se jako nejvýraznější jeví minoritní alela G polymorfismu rs744373 v genu BIN1. AD je spjatá s mnoha metabolickými a imunitními poruchami. Mezi zájmové markery se řadí i nový parametr visfatin, který může působit jako prozánětlivý cytokin. DM2 je chronické onemocnění charakterizované zvýšenou hladinou krevní glukózy, které je zároveň charakterizované neurologickými poruchami. U obou těchto onemocnění se vyskytuje velké množství metabolických poruch. Mezi nejvýznamnější poruchu patří inzulínová rezistence. Diplomová práce má 2 části - biochemickou a genetickou. Biochemická část práce sleduje hladinu visfatinu u pacientů s AD a zdravých kontrol a sleduje, zda visfatin souvisí s AD. V této části práce bylo vyšetřeno celkem 103 osob (39 pacientů s...
|
|
|
Funkčně genomická a farmakogenomická analýza aspektů metabolického syndromu
Krupková, Michaela ; Šeda, Ondřej (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Polák, Jan (oponent)
Metabolický syndrom je prevalentní onemocnění, charakterizované současnou manifestací inzulínové rezistence, obezity, dyslipidémie, hypertenze a metabolických poruch. Jeho výsledný fenotyp závisí jak na genetických faktorech, tak na faktorech vnějšího prostředí a jejich vzájemných interakcích. Z toho vyplývá komplikovanost detailní analýzy genetické komponenty tohoto syndromu v obecné lidské populaci. Geneticky definované savčí modely jsou významným nástrojem pro analýzu genetické architektury lidských komplexních onemocnění, mezi která se řadí i metabolický syndrom. Cílem této dizertační práce je využití nástrojů funkční a komparativní genomiky k odhalení patogeneze aspektů metabolického syndromu a jeho genetických determinant. Rovněž jsme se zabývali farmakogenetickými interakcemi těchto genetických determinant s látkami ovlivňujícími jednotlivé složky metabolického syndromu. S použitím několika kongenních kmenů laboratorního potkana jsme řešili čtyři různé projekty, zabývající se: farmakogenetickou interakcí kyseliny all-trans retinové a ondansetronu s diferenciálním segmentem chromozomu 8 u potkana, farmakogenetickou interakcí diferenciálního segmentu chromozomu 4 a dexametazonu a stanovením role genu Plzf při vývoji hypertenze, hypertrofie levé komory srdeční (LVH) a intersticiální fibrózy....
|
|
|
Úloha imunitního systému v rozvoji obezity a jejích metabolických komplikací
Jindrová, Simona ; Bardová, Kristina (vedoucí práce) ; Cinkajzlová, Anna (oponent)
Obezita je chronické onemocnění, vznikající v důsledku nerovnováhy mezi příjmem a výdejem energie. Důležitým zdrojem energie v těle je tuk, který se ve formě triacylglycerolů ukládá do buněk tukové tkáně. Tuková tkáň nemá pouze zásobní funkci, ale představuje mimo jiné také endokrinní orgán se schopností sekretovat cytokiny a adipokiny - molekuly, účastnící se řady metabolických procesů. Následkem zvýšeného příjmu tuků dochází ke zvětšování tukových buněk a v souvislosti s tím i ke změně v produkci adipokinů a cytokinů, z nichž řada disponuje prozánětlivou funkcí. V tukové tkáni je tak indukován zánět, v důsledku něhož jsou aktivovány složky imunitního systému, zejména makrofágy. Souhrou těchto a dalších aspektů, včetně vysoké koncentrace mastných kyselin, která taktéž souvisí s poruchou metabolizmu v důsledku obezity, může v těle docházet k rozvoji inzulínové rezistence, stavu necitlivosti tkání vůči inzulínu. Klíčová slova: obezita, adipokiny, cytokiny, imunitní systém, tuková tkáň, inzulínová rezistence
|
|
|
Ovlivnění glukózové tolerance metforminem v závislosti na obsahu tuku v dietě
Kuchaříková, Petra ; Horáková, Olga (vedoucí práce) ; Škop, Vojtěch (oponent)
Prevalence obezity a doprovodných onemocnění jako je diabetes mellitus 2. typu se v poslední době prudce zvyšuje. Obezita a diabetes 2. typu spolu úzce souvisí. Obezita vede k rozvoji inzulínové rezistence, která je přímým předstupněm diabetu 2. typu. Metformin je lékem první volby u pacientů s diabetem 2. typu a prediabetiků. Působí příznivě na glukózovou homeostázu a zlepšuje inzulínovou rezistenci. V účinku metforminu se výrazně uplatňuje enzym AMP-aktivovaná proteinová kináza (AMPK), která reguluje metabolizmus v závislosti na energetickém stavu buňky. Recentní výsledky studií, kde byly použity transgenní modely, ale ukazují, že významný podíl účinku metforminu tvoří mechanizmy na AMPK nezávislé. n-3 polynenasycené mastné kyseliny (n-3 PUFA), které jsou přítomny v mořských rybách, působí příznivě na metabolizmus. Tyto mastné kyseliny snižují hladinu lipidů v plazmě, působí protizánětlivě a u hlodavců dokážou zabránit rozvoji inzulínové rezistence a diabetu. Cílem této práce bylo charakterizovat akutní účinky metforminu na glukózovou toleranci, vliv krátkodobého podávání n-3 PUFA na účinek metforminu a role inulínem-stimulovaných signalizačních drah a AMPK. Výsledky prokázaly, že časný účinek metforminu na glukózovou homeostázu je výrazně závislý na dávce a že jednorázová vysoká dávka metforminu...
|
|
|
Centrální inzulínová signalizace a fosforylace Tau proteinu u potkaního modelu diabetu 2. typu
Kasperová, Barbora Judita ; Čabala, Radomír (vedoucí práce) ; Mládková, Jana (oponent)
Diabetes mellitus 2. typu (DM2) a Alzheimerova nemoc (AN) jsou jedny z nejzávažnějších nemocí naší doby. Právě DM2, spolu s obezitou a nedostatkem pohybu jsou jedny z nejrizikovějších faktorů vedoucí k poruchám kognitivních funkcí a rozvoji demence. Při rozvoji AN dochází k patologickým změnám v mozku. Dochází ke vzniku nerozpustných extracelulárních plaků amyloidního beta peptidu a hyperfosforylaci proteinu Tau. Tato bakalářská práce studuje inzulínovou signalizační kaskádu a fosforylaci proteinu Tau v hipokampech 12ti týdenních ZDF (Zucker Diabetic Fatty) potkanů, zvířecím modelu DM2, v brzkém věku života. Z inzulínové signalizační kaskády bylo detekováno signifikantně nižší množství inzulínového receptoru v hipokampech ZDF potkanů ve srovnání s kontrolami. U ostatních kinas této kaskády (PDK-1, Akt) nebyl nalezen rozdíl jak v celkovém, tak fosforylovaném/aktivovaném proteinu v hipokampech ZDF potkanů a kontrol. Rovněž u fosforylace/aktivace kinas proteinu Tau (GSK-3β, ERK, JNK) a fosforylace/aktivace proteinu Tau na několika epitopech (Ser396, Thr212, Thr231) nebyly pozorovány žádné signifikantní rozdíly mezi ZDF potkany a kontrolami. V hipokampech 12ti týdenních ZDF potkanů, ačkoliv silně hyperglykemických a obézních, nebyly zaznamenány změny v efektivitě inzulínové signalizační kaskády ani...
|
|
|
Diabetes mellitus II. typu ve světle metabolického syndromu
Hrnčířová, Eliška ; Rudolf, Kamil (vedoucí práce) ; Doseděl, Martin (oponent)
DIABETES MELLITUS II. TYPU VE SVĚTLE METABOLICKÉHO SYNDROMU Autor: Eliška Hrnčířová ¹ Vedoucí diplomové práce: MUDr. PharmDr. Kamil Rudolf, Ph.D. ¹, š ¹ Katedra sociální a klinické farmacie, Univerzita Karlova v Praze, Farmaceutická fakulta v Hradci Králové š II. interní gastroenterologická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové Úvod: Diplomová práce se zaobírá diabetem mellitem, častým chronickým civilizačním onemocněním, podstatou jeho vzniku, problematikou léčby včetně režimových opatření a zmiňuje i přidružené zdravotní obtíže související s diagnózou. Cíl: Hlavním smyslem práce bylo ověřit si na malém vzorku pacientů informovanost a znalost nemoci a její léčby, zjistit compliance, participaci na domácím měření glykémie a zmapovat zdravotní komplikace související s diabetem a jeho léčbou. Metodika: Průzkum byl realizován metodou dotazníkového šetření papírovou formou. Data byla získána během krátkého pohovoru s 209 náhodně vybranými diabetiky II. typu v prostorách lékárny. Dotazník obsahoval 2 úvodní charakteristiky respondentů (pohlaví, věk) a 6 jednoduchých cílených otázek. Výsledky: Šetření se zúčastnilo 59 % žen a 41 % mužů. Průměrný věk pacientů byl 66,9 let. Respondenti se léčili s DM průměrně 11,1 let. Nejčastější terapie byla pomocí PAD (61 %). Z PAD byl pak nejvíce předepisován...
|
|
|
Fyziologické a patofyziologické aspekty některých vybraných endokrinopatií. Vztah k metabolizmu tukové tkáně a inzulínové rezistenci
Ďurovcová, Viktória ; Kršek, Michal (vedoucí práce) ; Saudek, František (oponent) ; Štich, Vladimír (oponent)
Patogeneze inzulínové rezistence není dosud zcela objasněna a podílí se na ní řada faktorů. Velmi významná úloha se v poslední době přisuzuje změnám v endokrinní a parakrinní aktivitě tukové tkáně a jejímu vztahu k mitochondriální dysfunkci. Cílem první části práce bylo charakterizovat úlohu tukové tkáně a jejích pro- duktů v patogenezi inzulínové rezistence u jednotlivých zkoumaných skupin paci- entů, tj. u pacientů s Cushingovým syndromem, akromegalií a prostou obezitou. Zaměřili jsme se na výzkum tří důležitých regulátorů metabolické homeostázy, a to fibroblastových růstových faktorů 21 a 19 (FGF-21 a FGF-19) a adipocytární mastné kyseliny vážícího proteinu (FABP-4). Naše práce prokázala, že inzulínová rezistence jak u prosté obezity, tak i u obe- zity doprovázející hyperkortizolizmus je spojená s významně zvýšenými cirku- lujícími hladinami FGF-21 a FABP-4 oproti zdravým kontrolám. Koncentrace obou látek byly srovnatelné mezi pacienty s Cushingovým syndromem a pros- tou obezitou. Tento fakt spolu s chybějící korelací mezi hladinami FGF-21, resp. FABP-4 a hladinami plazmatického kortizolu naznačují, že se jedná nejspíš o vliv obezity a jejích metabolických důsledků, nežli o samotné přímé působení hyper- kortizolémie na produkci FGF-21 a FABP-4. U plazmatických hladin FGF-19 jsme nenašli žádné...
|
host ::
RSS.