|
Ženské umělecké osobnosti v české výtvarné kultuře 50. a 60. let 20. století
Štroblová, Kateřina ; Matějů, Martin (oponent) ; Czumalo, Vladimír (vedoucí práce)
Doba let 1948 - 1968 byla v Československu plná historických zvratů a událostí. I společensko - kulturní scéna procházela v tomto období důležitými proměnami. Od represí let padesátých přes "zlatá šedesátá" k normalizačním letům sedmdesátým; to vše ve stínu komunistické totality. Vedle oficiálního umění pod diktátem socialistického realismu se zde projevovaly i tendence protikladné, zprvu navazující na předválečnou modernu a avantgardu. Po prosazení zrušení zákazu uměleckých skupin se umělci začali sdružovat do nejrůznějších uskupení, ať na základě přátelských vztahů či společných uměleckých názorů. Mnozí z příslušníků těchto skupin (Václav Boštík, Stanislav Kolíbal, Adriena Šimotová, Eva Kmentová, Karel Malich, Karel Nepraš) jsou dnes považováni za jedny z nejvýraznějších uměleckých osobností českého umění druhé poloviny dvacátého století. Specifickým fenoménem v umění padesátých a šedesátých let byl ve světě i v našich zemích nástup výrazných ženských uměleckých osobností. U nás byly tyto umělkyně povětšinou sdruženy v uměleckých skupinách, ale vyskytlo se i pár autorek tvořících na těchto skupinách nezávisle. Hlavní částí práce jsou portréty těchto umělkyň a pokus o nalezení některých společných témat a aktivit v jejich tvorbě. Ženské umělkyně zůstaly sice za hlavními mužskými osobnostmi poněkud ve...
|
|
Myth: Socialist Realism
Brederová, Tatiana ; Vinař, Josef (vedoucí práce) ; Boková, Marie (oponent)
V svojej práci sa zameriavam na drámu socialistického reailzmu v Československu, a to v podobe, ktorá sa ustanovila v období 1948-1956 (dramatici ako Vojtěch Cach, Václav Káňa, Peter Karvaš, Štefan Králik, Ján Skalka...). Cieľom mojej práce je definovať jednotné znaky týchto drám, ktoré deklaroval Andrej Ždanov, a analyzovať v nich prostriedky masovej manipulácie.
Hlavnou časťou mojej práce je analýza mytologických koncepcií v dráme socialistického realizmu. To sa snažím ukázať na základe porovnaní socialistickej spoločnosti s antickou či kresťanskou. Používam tu predovšetkým dielo Carla Gustava Junga a Karla Kerényiho Veda o mytológii, no aj interpretáciu dnešných mýtov Rolanda Barthesa v diele Mytológie.
V kapitole o socialistickej mytológii hľadám konkrétne analógie s antickou a kresťanskou mytológiou. Definujem tu hlavné znaky mytológií, ako napríklad ich psychologický pôvod, mýtus prvotného chaosu, ikony a rituály, etiku a sociálnu stratifikáciu. Skúmaním týchto znakov nachádzam analógie so socialistickou percepciou a interpretáciou sveta.
Tratia kapitola je venovaná analýze ?ideojazyka? a ?ideologiky?, termínov definovaných Mikhailom Epsteinom. Analyzujem tu špecifický slovník komunizmu a jeho sémantickú štruktúru.
V poslednej kapitole analyzujem konkrétne dramatické diela na základe predchádzajúceho skúmania mýtu ako takého. Používam tu termíny Rolanda Barthesa ako naturalizácia či inflexia. Tieto termíny sú podľa Barthesa pre mýty typické a ja ich považujem za relevantné aj pre štúdium socialistického realizmu. Takto sa snažím charakterizovať zámer komunistickej garnitúry ?konštruovať ľudské duše?.
|
|
Zem ocele a lyr. Subjekty a ideologie v kultuře českého stalinismu (1948-1953)
Schmarc, Vít ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Bauer, Michal (oponent) ; Šámal, Petr (oponent)
Práce Zemë ocele a lyr (subjekty a ideologie v kultuře českého stalinismu (1948-1953)) je analýzou materiálu oficiální kultury z období vrcholného stalinismu z hlediska aktuálních koncepcí ideologie jako nezbytné podmínky sociální interakce individua a z hlediska teorie subjektu ideologie, jímž je každý jednotlivec žijící v politickém zřízení. Usiluje tedy o nazření materiálu socialistického realismu nikoli z hlediska striktnë hodnotícího a hodnotového, nýbrž z hlediska sémiotického a ideologicky kritického (snaha rekonstruovat mechanismy ideologie při tvorbë skutečnosti, včetnë toho, co mëlo být původnë potlačeno). Apriorním předmëtem zájmu dotyčné práce jsou díla mladých autorů, pro nëž byla 50. léta 20. století nikoli předëlem vývoje jejich poetiky a umëlecké tvorby, nýbrž mateční půdou, která formovala jejich jazyk i jejich fantazii. Cílem práce není jen hledat stejné a univerzální, ale naopak nacházet unikátní a rozličné. V souladu s novými koncepcemi socialistického realismu tak pojímá tento kulturnë-politický systém nikoli jako výhradnë statický a vnucený mocí, nýbrž jako horizont aktivního vyjednávání subjektu a ideologie. Závërem práce je řada dílčích pozorování na úrovni základních apelů ideologie - reprodukuj, transformuj, zahrň / vyluč a jejich projekce v konkrétních fikčních svëtech...
|
|
Otázka národního vývoje v politických koncepcích polských elit na počátku 20. století
Květina, Jan ; Doubek, Vratislav (vedoucí práce) ; Kaleta, Petr (oponent)
Cílem této studie je analýza chápání pojmu národ v polském prostředí na počátku 20. století v závislosti na ideologických diskursech odlišných politických stran. Za hlavní soupeřící paradigmata je v tomto ohledu třeba označit moderní nacionalismus, reprezentovaný národně-demokratickou stranou, a socialismus, rozštěpený v polském případě právě v důsledku protichůdných postojů vůči národní otázce do dvou frakcí, PPS a SDKPiL. Za výchozí pojetí národní identity, s nímž byly moderní koncepce nuceny se vyrovnat, lze považovat dědictví tzv. šlechtického republikánství, ztotožňujícího příslušnost k polskému národu s loajalitou a ochotou ke kolektivním cílům. V souvislosti s negativním vymezováním politických koncepcí jakožto trvalou tendencí polského myšlení se tudíž jak nacionalistický, tak socialistický diskurz snažily stavět jednak proti tradicím této šlechtické identity, jakož i vůči nepolitickým principům a kulturní "organické práci" pozitivistů. Detailní komparace národně-demokratického a socialistického přístupu vůči polské otázce přitom dokazuje, že obě vzájemně antagonistické koncepce nedokázaly uniknout společnému paradoxu, spočívajícím v nemožnosti jednoznačné definice principů národní existence. S použitím teorie Erica Hobsbawma je tak možné říct, že oba národní diskursy byly nuceny oscilovat mezi...
|
|
Proces jako divadlo - Proces s Miladou Horákovou a jeho literární a divadelní podoby
Konvalinková, Veronika ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Bílek, Petr (oponent)
Tato diplomová práce se na základě historických souvislostí zabývá teatralitou politického procesu s Miladou Horákovou a spol. a jeho divadelními reflexemi. Na politický proces je zde vzhledem k jeho rituálnímu a divadelnímu charakteru nahlíženo jako na ideologickou fikci. V následujících kapitolách jsou interpretovány divadelní inscenace inspirované tímto procesem. V prvé řadě se jedná o hru E. F. Buriana Pařeniště v kontextu socialistického realismu, která byla uvedena na scénu brzy po procesu, pozornost je věnována i významu jejího znovuuvedení v roce 2008. Poslední část práce je věnována současným inscenacím inspirovaným procesem s Miladou Horákovou (hře Karla Steigerwalda Horáková, Gottwald a opeře Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude...), které tematizují absurdnost a bizarní atmosféru tohoto procesu.
|
|
Socialistický životní styl ve vybraném československém tisku
Dlabáčková, Barbora ; Köpplová, Barbara (vedoucí práce) ; Jarošová, Helena (oponent)
Práce se zabývá životem v socialistickém Československu z pohledu dvou vybraných novin. Zkoumá, jak v celostátní Lidové demokracii a regionální (východočeské) Pochodni psali o životním stylu, o čem se občan - čtenář mohl dozvědět a jaké informace si odnesl. Téma životního stylu je velmi široké, proto jsme si vybrali pouze oblast bytové výstavby, bytové kultury nejen v souvislosti s vlastní bytovou dispozicí, také v souvislosti s nábytkem, textiliemi a dekoracemi. Dale práce zkoumá oblast volného času, zaměřenou převážně na rekreaci, kterou zastupují hlavně fenomény hromadné odborové rekreace, pionýrského tábora, chataření a chalupaření a táboření a dovolené, trávené v karavanech a kempech. Posledním tématem je samozřejmě móda jako nedílná součást životního stylu, a to hlavně móda pro ženy, protože o mužské módě jsme v době socialismu příliš mnoho inforací nenašli. Nalezené texty jsme dále rozdělili na kategorie zpravodajské, publicistické a reklamní texty, přičemž do publicistiky jsme ještě přidali téma rady a tipů do domácnosti, recepty a podobné rubriky. V reklamě jsme samozřejmě využili i spotřebního zboží, které lze použít v domácnosti či na dovolené (např. kuchyňské přístroje, televizory, stany atd.) Nejenže nás zajímalo, o jakých tématech se v těchto oblastech píše, chtěli jsme také vědět, jestli se...
|
|
Tělo a tělesnost ve službách socialistického realismu
Marešová, Ina ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Schmarc, Vít (oponent)
Ina Marešová Tělo a tělesnost ve službách socialistického realismu Abstrakt Diplomová práce si jako předmět své analýzy zvolila obrazy těla a tělesnosti v socialistickém realismu. Vychází přitom především z poezie, prózy a dobového tisku v letech 1945-1956 a v období tzv. normalizace v Československu. Jednotlivé podoby těla představuje pomocí systému binárních opozic (tělo individuální - kolektivní, veřejné - neveřejné, funkční - dysfunkční, mužské - ženské, krásné - ošklivé etc.), na jejichž základě se pokouší vyložit, jakým způsobem se přirozená symbolika těla stala nástrojem re-prezentujícím určitý hodnotový systém. Práce popisuje způsob vyrovnávání socialistického realismu s individualizovaným a fragmentárním tělem jako dědictvím naturalismu, avantgardy a surrealismu skrze přetvoření jedinečného těla do typizovaných podob (obrazy nepřítele, ženy, muže, vůdce). Tyto emblematické redukce byly v mnohých případech přebírány z populární literatury, kterou socialismus sice odmítal, ale která garantovala čtenářskou přitažlivost a srozumitelnost širokým vrstvám. Vrcholnou podobou těla pak tvořilo inscenování kolektivního těla skrze spartakiádní cvičení, které spoluvytvářelo mýtus národní jednoty, disciplinovanosti a připravenosti budovat nový svět.
|
|
President Charles de Gaulle and his policy towards Soviet Union
Vadászová, Petra ; Nechvátal, Martin (vedoucí práce) ; Krines, Vlastimil (oponent)
Mým cílem v této práci je objasnit a popsat vývoj a postup Francie na mezinárodní scéně před vypuknutím, v průběhu i po skončení Druhé světové války, a zároveň přiblížit pohled na situaci na evropském kontinentu v období studené války. Dále bych chtěla shrnout počátky evropské integrace a evropské obranné politiky z pohledu Francie jako velmoci s oslabeným postavením, s prvořadým a nekompromisním generálem Charlesem de Gaullem v čele, s důrazem na význam jeho osobnosti jako významného činitele mezinárodních vztahů v napjaté situaci v období studené války. Zaměření se na vztahy se Sovětským svazem vyplynulo ze zvláštnosti těchto vztahů. V práci se budu postupně věnovat jejich vývoji, od válečného spojenectví přes ochlazení vztahů po válce, jejich následné vzájemné sblížení, až po návštěvu generála de Gaulla v Moskvě v roce 1966 a začátek dlouhodobých obchodních vztahů mezi Francií a socialistickou částí Evropy v kontextu mezinárodních událostí.
|
|
Dualita Evropy: historickogeografická analýza vývoje a její vymezení
Nováček, Aleš ; Jeleček, Leoš (vedoucí práce) ; Baar, Vladimír (oponent) ; Gurňák, Daniel (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Přírodovědecká fakulta katedra sociální geografie a regionálního rozvoje Aleš Nováček DUALITA EVROPY: HISTORICKOGEOGRAFICKÁ ANALÝZA VÝVOJE A JEJÍ VYMEZENÍ Shrnutí Praha 2010 2 Dvacáté století vtisklo členění Evropy i světa novou tvář. Toto tvrzení je však pravdivé jen zčásti. Pod těmito "čerstvými" stopami jako výsledky stále intenzivnějšího a dynamičtějšího vývoje zůstávají staleté fundamenty, které svým působením kontinuálně determinují a spoluvytvářejí současnou geografickou organizaci Evropy, včetně jejích prostorových kontur a dělení. V nejobecnější rovině byla otázka rozdělení Evropy minimálně do roku 1989 pojímána jednoznačně: kapitalistický a demokratický Západ na jedné a socialistický a komunistický Východ na straně druhé. Duální vnímání Evropy se právě tehdy stalo dominantním, a to nejen v geopolitických konceptech tímto směrem zaměřené odborné literatury, nýbrž u veřejnosti samé. O to větší stabilitu tomuto pojetí dodává fakt, že fenomén duality Evropy je zřetelný od starověku až do současnosti. Hluboké kontinuum stojí za skutečností, že ani po roce 1989, kdy ostrá poválečná bipolarita ztrácí svou striktní a "přehlednou" podobu, nedošlo k rozpadu duálního vnímání Evropy (byť paralelní koncepční alternativy samozřejmě existují). Dělení Evropy na Západ a Východ tak...
|
|
Totalitní kýč a underground. Sémiotický model.
Kubíček, Jan ; Bílek, Petr (vedoucí práce) ; Špirit, Michael (oponent)
Důsledkem sémiotické totalizace veřejného života v totalitních společnostech jsou radikální změny v systému sociálních, estetických, etických a jazykových norem. Tento systém popisujeme v části Totalitní kýč v kapitolách Totalita, Kýč, Historie, Umění, Jazyk, Estetika a Mýtus. V části Underground interpretujeme totální realismus a trapnou poezii Egona Bondyho a Iva Vodseďálka jako modelovou reakci na podmíky totalitní společnosti. Zavádíme pojem totální poezie. Klademe si otázku, čím je totální poezie, není-li uměním a postupně nacházíme jedenáct odpovědí: 1. souborem apokryfních textů socialistického realismu, 2. hrou na umění, 3. kulturou ve znamení zrodu, 4. metodou fenomenologické redukce, 5. jazykovou hrou, 6. dekonstrukcí mýtu, 7. zaujímáním herní pozice v totalitní společnosti, 8. mýtem, 9. sémiotickou očistou realizovanou skrze sémiotické běsnění, 10. zeznakověním skutečnosti a zeskutečněním znaku, 11. výzvou ke hře. Nakonec se pokoušíme o vymezení totální poezie ve vztahu k avantgardě, modernímu umění a postmoderně. V kapitole Kýč a underground činíme trojí: 1. rekapitulujeme recepci díla Egona Bondyho a Iva Vodseďálka, 2. prozkoumáváme určité filozofické a politické souvislosti a paralely totalitního kýče a totální poezie, 3. uvádíme teoretické poznání totální poezie v souvislost se...
|
host ::
