|
|
Přátelství jako hodnota v klasické řecké filosofii a etice
Grospičová, Simona ; Blažková, Miloslava (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
NÁZEV: Přátelství jako hodnota v klasické řecké filosofii a etice AUTOR: Simona Grospičová KATEDRA (ÚSTAV) Katedra občanské výchovy a filosofie VEDOUCÍ PRÁCE: PhDr. Miloslava Blažková, CSc. ABSTRAKT: Tato práce rozebírá přátelství, řecky filiá, jako hodnotu v klasické řecké filosofii a etice. Výzkum je zaměřen na díla týkající se přátelství u dvou nejvýznamnějších autorů daného období Platóna a Aristotela. Přátelství je zde zkoumáno nejen jako samostatné téma, ale také jako součást Platónovy erotologie a posléze Platónovy i Aristotelovy nauky politické. Cílem této práce je skrze rozbor Platónova a Aristotelova pojetí přátelství nalézt odpověď na otázku, jak je vnímáno přátelství jako hodnota v klasické řecké filosofii a etice. Navíc se práce snaží dokázat, že by přátelství mělo náležet do středu etických úvah a ne být odsunuto na jejich okraj. V práci se objevují názory na problematiku přátelství autorů 20. i 21. století, jejichž díla vyšla v českém nebo anglickém jazyce. Vychází najevo, že přátelství je pro řeckou filosofii a etiku významnou hodnotou, která je vlastní všem lidem bez výjimky, přičemž zasahuje do života jednotlivce i celé společnosti jako celku. KLÍČOVÁ SLOVA: hodnota, přátelství, polis, Sókratés, Platón, Aristotelés
|
|
|
Péče o duši
Horáková, Hana ; Hogenová, Anna (vedoucí práce) ; Prázný, Aleš (oponent)
Anotace: Tato bakalářská práce se zabývá tématem péče o duši jako úkolem a možností pro člověka, jež se snaží nejen kultivovat a vzdělávat sám sebe, ale zároveň být dobrým - jak dobrým a spravedlivým občanem, přispívajícím k dobrému životu i všech lidí okolo sebe prostřednictvím vzájemnosti a odpovědnosti lidských duší, tak především být dobrým člověkem, který směřuje k pravým idejím a snaží se o jejich nahlédnutí, snaží se o autentický život vystupňovaného bytí v pravdě, spravedlnosti a především dobru. Každý člověk drží ve svých rukou tuto úžasnou možnost a je jen na něm, jak si se sebou počne a jakou cestou se vydá.
|
|
|
Umění a řeč v raných textech Friedricha Nietzscheho
Kvapil, Matouš ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Chavalka, Jakub (oponent)
KVAPIL, M.: Umění a řeč v raných textech Friedricha Nietzscheho. (Diplomová práce) Univerzita Karlova v Praze, Fakulta humanitních studií, Pracoviště oboru Německá a francouzská filosofie Vedoucí práce: doc. Mgr. Aleš Novák, Ph.D. Záměrem práce je prozkoumat ranou filosoficko-estetickou koncepci Friedricha Nietzscheho, která je předznačena v jeho první vydané práci Zrození tragédie z ducha hudby (Die Geburt der Tragödie aus dem Geiste der Musik, 1872). Tuto koncepci, stojící na vzájemném napětí živlů apollinského a dionýského pak práce sleduje především ve vztahu k významnému "boji" Sókrata a Dionýsa, jehož projevy lze pozorovat na Nietzschem tematizovaném protikladu teoretického a tragického nazírání světa či optimismu vědy a pesimismu umění. Pozornost bude zaměřena především na vznik teoretického optimismu pocházejícího z lidské "vůle k pravdě", jehož archetyp u Nietzscheho ztělesňuje právě Sókratés. Problém, který bojem Sókrata a Dionýsa vychází na světlo, pak nutně práci nasměruje k Nietzschově kritice poznání vedeného metafyzicky uchopeným pojmem pravdy. Základ této kritiky spočívá v problému metaforičnosti řeči a lidského poznání vůbec, který je nejuceleněji pojednán ve spise O pravdě a lži ve smyslu nikoli morálním (Über Wahrheit und Lüge im aussermoralischen Sinne, 1873). V návaznosti na to...
|
|
|
Dobro v etickém myšlení Platóna a Aristotela
TOMÁŠKOVÁ, Kateřina
Předložená diplomová práce se zabývá otázkou dobra v etickém myšlení Platóna a Aristotela. Práce si klade za cíl odpovědět na 2 výzkumné otázky: Jakým způsobem vnímali Platón a Aristotelés podstatu dobra v lidském životě? Jakým způsobem lze podle nich tohoto lidského dobra dosáhnout? První kapitola obsahuje stručné shrnutí etických myšlenek obou filosofů. V následujících kapitolách je rozebíráno a následně komparováno pojetí areté, duše a dobra. Z dané komparace vyplývá, že Platón i Aristotelés se v zásadě shodují na podstatě lidského dobra. Považují ho za jediné kritérium lidského štěstí, spojují ho s morálními hodnotami a zastávají názor, že dosáhnout ho lze pouze pomocí života, který je veden v souladu se ctnostmi. Liší se však ve způsobu, jakým způsobem tohoto lidského dobra dosáhnout. Aristotelovy názory zkoumány etickým pohledem však nemohou být vnímány jako naprosto odlišné od těch Platónových, nýbrž spíše jako další rozpracování a doplnění jeho myšlenek a názorů.
|
|
|
Výchova ke ctnosti jako odkaz antických filosofů
BUDÍNOVÁ, Soňa
Práce se zabývá výchovou ke ctnosti v antickém Řecku a Římě a hledá společné prvky, které lze vysledovat v současné pedagogické praxi jako odkaz této výchovy. Zaměřuje se na několik významných antických filosofů: Sókrata, Platóna, Aristotela, Cicerona, Seneku a Quintiliana. Zkoumá, které ctnosti povaţovali za nejdůleţitější a jakým způsobem jich můţe člověk dosáhnout, jestli a jak se dají naučit. Závěrečná kapitola popisuje, jaké ovlivnění antickou výchovou ke ctnosti můţeme nalézt v současném českém školství, zejména v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a Rámcovém vzdělávacím programu pro gymnázia.
|
|
|
VÝCHOVA VE STAROVĚKU U XENOFONA
LUZAR, Kamil
Práce se zabývá výchovou ve starověku, přímo ve starověkém Řecku v období od roku 428 ? 354 př. n. l. Dále popisuje dějová období městských států Starověkého Řecka, včetně chronologických událostí. V tomto období se věnuje starověkému spisovateli Xenofonovi z Athén. Zde se věnuje zejména Xenofonovu životu, představením a rozboru jeho díla. Dále se věnuje také životu a dílu antického filozofa Sokrata a jeho vztahu s Xenofonem.
|
|
|
Vědění a neznalost v Platónově dialogu Theaitétos
Chvatík, Ivan
Autor se snaží vyzkoumat, jaké je vlastní sdělení Platónova dialogu Theaitétos. Vykládá Sókratovo babické umění jako alegorii platonské dialektiky; vysvětluje hermeneutický charakter dialogu; popisuje strukturu geneze poznatků; ukazuje, že údajné vyvrácení Protagorovy teze "homo – mensura" je vlastně jejím potvrzením; a předvádí, že vědění ve vlastním, silném smyslu je možné pouze v matematice.
|
|
|
Proč barbary hlava nebolí. Ke struktuře raných dialogů a smyslu aporií v dialogu Charmidés
Boháček, Kryštof
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
|
|
Sókratés jako nový paideutický ideál: Jak číst dialog "Hippias Menší"
Hobza, Pavel
Platónovy rané dialogy nejsou teoretickými pojednáními, nýbrž jejich cíl byl především praktický, totiž působit v tehdejším výchovném (paideutickém) systému. Protože Achilles a Odysseus, o nichž Sókratés rozmlouvá, představovaly výrazné paideutické vzory, cílem dialogu je ukázat Sókrata na symbolické rovině coby nový paideutický vzor.
|
|
|
Dialog Protagoras jako Platónova obhajoba Sókrata
Hobza, Pavel
Dialog Prótagoras je inscenován jako konfrontace dvou typů moudrosti, které mají zcela odlišná kritéria: Kritérium Prótagorovi moudrosti zakládající se na techné je lidské, zatímco u Sókrata, který byl delfskou věštírnou označen za nejmoudřejšího z Řeků, se jedná o božské kritérium. Autor dialogu chtěl konfrontací těchto dvou typů moudrosti ospravedlnit Sókrata před athénským publikem.
|
host ::
RSS.