|
|
Pohyb existence u Jana Patočky
Bělohlávek, Karel ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Chvatík, Ivan (oponent)
Cílem práce je přehlédnout Patočkovo pojetí existence jako (trojího) pohybu. Patočka svou koncepcí usiluje o konkretizaci a rozšíření pojetí existence z Heideggerova Sežn und Zežt především ve dvou ohledech, které se v něm zdají opomenuty: pokud jde o tělesnost a intersubjektivitu existence. Práce se nejprve věnuje těm Heideggerovým motivům, z nichž Patočkovo pojetí především roste, a sleduje Patočkovu interpretaci Aristotelovy filosofické přírodovědy, na jejímž základě je možné pochopit, v jakém smyslu pro Patočku existence skutečně je pohybem. Třetí část práce se zabývá Patočkovou radikalizací Aristotelova pojetí pohybu. Na tomto základě práce ve čtvrté části referuje o Patočkově pojetí existence jako trojího pohybu v několika jeho textech. Poslední část se pokouší vyjasnit vztah mezi Patočkovou koncepcí a protikladem autenticity a neautenticity.
|
|
|
Lidství a zvířeckost mezi Heideggerem a Derridou
Trnka, Jaroslav ; Koubová, Alice (vedoucí práce) ; Michálek, Jiří (oponent) ; Chvatík, Ivan (oponent)
Předkládaná práce se zabývá rozdílem mezi člověkem a zvířetem v souvislosti s tematikou času, jak ji zpracovává Heidegger a Derrida. Hlavním východiskem je kritika raného Heideggerova myšlení zvířete jako ochuzeného o svět, provedená jako kritika jeho myšlení času a možnosti. První dvě kapitoly se snaží ukázat, že raný Heidegger přes svůj zásadní příklon k časovosti a možnostnímu charakteru bytí člověka stále myslí možnost jako skutečnou a čas jako přítomný. Teprve na základě tohoto kroku může myslet zvíře privativně jako nesmyslné, resp. ochuzené - v nějaké podobě nepřítomnosti času. Tato kritika vede k hledání důslednějšího myšlení času a možnosti, jako prostředku ke vstřícnějšímu myšlení zvířete. Třetí kapitola se zabývá Derridovými výhradami k takovému hledání času a snaží se zmapovat úskalí, která se s Heideggerovým záměrem pojí. V dalších třech kapitolách je předložen hlavní rozbor pozdního Heideggerova myšlení času. Důraz je kladen na rozdíly tohoto pojetí oproti ranému myšlení, hledané především jako rozdíly mezi pozdní přednáškou Čas a bytí a raným Bytím a časem. Pozdní Heidegger se na rozdíl od raného ptá na jednotu trojitě dimenzionálního času a vyhýbá se tak tomu, aby ji fakticky myslel jako přítomnost. Základem jednoty času je jeho čtvrtá dimenze blížnosti, která se děje jako...
|
|
|
Lidství a zvířeckost mezi Heideggerem a Derridou
Trnka, Jaroslav ; Koubová, Alice (vedoucí práce) ; Michálek, Jiří (oponent) ; Chvatík, Ivan (oponent)
Předkládaná práce se zabývá rozdílem mezi člověkem a zvířetem v souvislosti s tematikou času, jak ji zpracovává Heidegger a Derrida. Hlavním východiskem je kritika raného Heideggerova myšlení zvířete jako ochuzeného o svět, provedená jako kritika jeho myšlení času a možnosti. První dvě kapitoly se snaží ukázat, že raný Heidegger přes svůj zásadní příklon k časovosti a možnostnímu charakteru bytí člověka stále myslí možnost jako skutečnou a čas jako přítomný. Teprve na základě tohoto kroku může myslet zvíře privativně jako nesmyslné, resp. ochuzené - v nějaké podobě nepřítomnosti času. Tato kritika vede k hledání důslednějšího myšlení času a možnosti, jako prostředku ke vstřícnějšímu myšlení zvířete. Třetí kapitola se zabývá Derridovými výhradami k takovému hledání času a snaží se zmapovat úskalí, která se s Heideggerovým záměrem pojí. V dalších třech kapitolách je předložen hlavní rozbor pozdního Heideggerova myšlení času. Důraz je kladen na rozdíly tohoto pojetí oproti ranému myšlení, hledané především jako rozdíly mezi pozdní přednáškou Čas a bytí a raným Bytím a časem. Pozdní Heidegger se na rozdíl od raného ptá na jednotu trojitě dimenzionálního času a vyhýbá se tak tomu, aby ji fakticky myslel jako přítomnost. Základem jednoty času je jeho čtvrtá dimenze blížnosti, která se děje jako...
|
|
|
Pohyb existence u Jana Patočky
Bělohlávek, Karel ; Chvatík, Ivan (oponent) ; Kouba, Pavel (vedoucí práce)
Cílem práce je přehlédnout Patočkovo pojetí existence jako (trojího) pohybu. Patočka svou koncepcí usiluje o konkretizaci a rozšíření pojetí existence z Heideggerova Sežn und Zežt především ve dvou ohledech, které se v něm zdají opomenuty: pokud jde o tělesnost a intersubjektivitu existence. Práce se nejprve věnuje těm Heideggerovým motivům, z nichž Patočkovo pojetí především roste, a sleduje Patočkovu interpretaci Aristotelovy filosofické přírodovědy, na jejímž základě je možné pochopit, v jakém smyslu pro Patočku existence skutečně je pohybem. Třetí část práce se zabývá Patočkovou radikalizací Aristotelova pojetí pohybu. Na tomto základě práce ve čtvrté části referuje o Patočkově pojetí existence jako trojího pohybu v několika jeho textech. Poslední část se pokouší vyjasnit vztah mezi Patočkovou koncepcí a protikladem autenticity a neautenticity.
|
|
| |
|
|
Krajina, řeč a otevřenost bytí. Studie k Heideggerovu existenciálnímu pojetí prostorovosti
Novotný, Jaroslav ; Benyovszky, Ladislav (vedoucí práce) ; Chvatík, Ivan (oponent) ; Čapek, Jakub (oponent)
Záměrem předložené studie je rozpracování a výklad Heideggerova pojetí existenciální prostorovosti. Součástí tohoto záměru je pokus o samostatnou interpretaci získaných existenciálních určení a konstitutivních struktur lidské prostorovosti. Základními zdroji pro moji práci jsou Heideggerovy texty Sein und Zeit (1926), Die Grundprobleme der Phänomenologie (1927), Was ist Metaphysik? (1929) a Vom Wesen des Grundes (1929). Metoda práce je kombinací několika přístupů. Jde především o interpretaci Heideggerových analýz prostorovosti lidské existence na základě uvedených textů. Tato interpretace musí na jednu stranu korespondovat se strukturou výkladů těchto textů, avšak na druhou stranu musí také vycházet z vlastního porozumění fenoménům, které jsou v Heideggerových textech analyzovány. V tomto ohledu je předložená práce hermeneutická. Aby ovšem její výklad mohl vycházet z vlastního porozumění fenoménům, musí interpret souběžně podnikat samostatné fenomenologické analýzy příslušných fenoménů. Samostatná fenomenologická analýza pak umožňuje i další interpretační rozvinutí původních výkladů z Heideggerových textů. První část práce vychází z Heideggerových analýz naší každodennosti a sleduje odkrývání skrytých předpokladů našeho každodenního vztahu k věcem. Na tyto analýzy pak navazuje sledování prostorových určení...
|
|
|
Vědění a neznalost v Platónově dialogu Theaitétos
Chvatík, Ivan
Autor se snaží vyzkoumat, jaké je vlastní sdělení Platónova dialogu Theaitétos. Vykládá Sókratovo babické umění jako alegorii platonské dialektiky; vysvětluje hermeneutický charakter dialogu; popisuje strukturu geneze poznatků; ukazuje, že údajné vyvrácení Protagorovy teze "homo – mensura" je vlastně jejím potvrzením; a předvádí, že vědění ve vlastním, silném smyslu je možné pouze v matematice.
|
|
|
Jak je důležité míti filipa
Chvatík, Ivan
Přednáška chce předvést, že přestože je dialog Charmides formálně aporetický, daří se Platónovi hledanou rozumnost, fronésis, mezi řádky zachytit. Nejde to však pomocí definice, protože rozumnost není žádná věc, ani obsahové vědění. Zdá se, že je to sebevztah, který umí rozvrhovat jednání v nepředvídatelné situaci, umí posoudit, zda něco bylo uděláno dobře či špatně, umí posoudit, co člověk ví a neví, a je tedy lidskou schopností, která teprve jakékoli vědění umožňuje a bez které člověk nemůže dobře jednat a být šťasten. V tomto smyslu souvisí rozumnost, o kterou v dialogu jde, velmi těsně s platónsky pojatým dobrem a má co dělat s platónsky pojatou lidskou "nesmrtelností".
|
|
|
Proč jít k Euthydémovi do učení?
Chvatík, Ivan
Autor chce ukázat, že cílem Platónova dialogu Euthydémos není zesměšnit sofistický způsob disputace, nýbrž upozornit na problémy, na něž vážná filosofická dialektika naráží v samém jádru řeči, zvláště pokud jde o zasvěcování druhých do této nejvyšší z lidských aktivit. Zdá se, že dialog vylučuje možnost, že by bylo možno vyučovat filosofii jako nejvyšší lidskou dovednost a cestu k blaženosti, a osvětluje paradoxní charakter této dovednosti. Tato zvláštní dovednost, kterou je lidská rozumnost (fronésis), je ledem vrozená. Nelze se jí vnějškově naučit, lze ji jen kultivovat. V závěru textu se autor ptá, zda by nebylo možno identifikovat Platónův pojem fronésis s jeho ideou Dobra.
|
|
| |
host ::
RSS.