|
Management ošetřovatelské péče u nemocných po intrapleurální chemické pleurodéze
KIESEWETTEROVÁ, Renáta
Pleurodéza je způsob léčby nemocných se symptomatickým maligním pleurálním výpotkem. Cílem pleurodézy je uzavření pleurálního prostoru spojením viscerální a parietální pleury a zredukovat či zastavit tak tvorbu pleurálního výpotku. Celosvětově je v praxi nejvíce používané agens sterilní práškový talek. Ten se po parenterální analgetické léčbě aplikuje do pleurální dutiny hrudním drénem ve formě suspenze, popřípadě se talkovým práškem přímo popráší předtím chirurgicky (abrazí, dekortikací) ošetřený pleurální prostor během torakoskopie či torakotomie. Diplomová práce je zaměřena na léčebnou techniku v podobě bedside talkopleurodézy cestou hrudního drénu. Sestra má nezastupitelnou úlohu od samotného počátku přípravy pacienta před pleurodézou, přes asistenci při intrapleurální aplikaci, k sledování pacienta po výkonu a psychické podpoře pacienta při vzniku možných komplikací. Cílem práce bylo zjistit prioritní oblasti ošetřovatelské péče u pacientů po intrapleurální terapii a zjistit, zda pacienti potřebují zvýšenou péči sestry po provedeném výkonu. Pro výzkumné šetření byla zvolena metoda kvalitativního výzkumu s využitím polostrukturovaného rozhovoru s otevřenými otázkami. Paralelně byly tvořeny kasuistiky jako metoda popisu a následného rozboru pomocí adaptačního modelu Callisty Roy. Výzkumný soubor byl tvořen pacienty zvolenými záměrným výběrem s ohledem na zaměření výzkumného problému. Prostřednictvím analýzy reakcí respondentů jsme stanovili dva základní fokální stimuly na základě, kterých jsme stanovili prioritní oblasti ošetřovatelské péče u pacientů po bedside pleurodéze. Za ohnisko ošetřovatelské péče jsme definovali potřebu být bez bolesti a zajištění bezpečí a jistoty, mezi vedlejší oblasti ošetřovatelské péče jsme dále určili narušení spánku, omezení hybnosti vedoucí k snížení sebepéče v oblasti oblékání, hygieny a vyprazdňování. V rámci druhého cíle jsme porovnávali ošetřovatelské intervencí dle adaptačního modelu Roy před a po bedside talkopleurodéze. Zjištěním bylo, že intenzita ošetřovatelské péče před a po zákroku je identická. Dochází však do určité míry k modifikaci příčin ošetřovatelských intervencí. Hlavním záměrem diplomové práce bylo zmapovat požadavky na kvalitní ošetřovatelskou péči v souvislosti s bedside talkopleurodézou cestou hrudního drénu a rozšířit tak teoretickou základnu určenou sestrám nejen v klinické praxi.
|
|
Pohybová aktivita v prevenci dětské obezity
VRTALOVÁ, Jana
Diplomová práce je zaměřená na děti, a to konkrétně na žáky osmých a devátých tříd základní školy. Obezita má na svědomí více lidských životů než světové války a pokud chceme tuto epidemii obezity a problémy spojené s inaktivitou minimalizovat, musíme začít tam kde je to nejefektivnější a to u dětí. Hlavním cílem práce je zmapovat pohybovou aktivitu ve vybraném souboru žáků. Dílčím cílem je zjistit prevalenci nadváhy a obezity ve zkoumaném souboru žáků pomocí somatometrických měření ve vybrané lokalitě. Dalším dílčím cílem je zjistit kolik rodičů dětí v minulosti sportovalo nebo sportuje. Posledním cílem je připravit edukační materiál pro žáky o důležitosti pohybové aktivity. Práce je rozdělena do dvou částí - na část teoretickou a praktickou. Teoretická část byla zpracována formou sekundární analýzy dat. Zdroje dat a informací pocházely z České republiky i zahraničí ve formě odborných publikací, časopisů a elektronických zdrojů. Obsah teoretické části je zaměřen na vysvětlení pojmů, jako je obezita, její následky, komplikace, způsoby prevence obezity, pohybová aktivita, druhy vhodné pohybové aktivity a její účinky na lidský organismus. Osobitou částí je kapitola pojednávající o mýtech v obezitě - některé z nich jsou skutečně překvapující. Druhá část práce je částí praktickou a zahrnuje vlastní výzkum. Šetření probíhalo na základní škole Komenského alej v Žatci u žáků osmých a devátých tříd. Soubor představoval 107 žáků. Výzkum byl realizován jako kvantitativní šetření doplněné o měření somatometrických ukazatelů. Sběr dat byl realizován pomocí vlastního nestandardizovaného dotazníku. Dotazník obsahoval 14 otázek a dvě kolonky oddělené čarou pro zaznamenání přesné váhy a výšky. Tyto údaje jsme zjišťovali, v předem domluvené termíny.
|
|
Chov orangutanů a faktory ovlivňující jejich rozmnožování v lidské péči a ve volné přírodě
Kalkušová, Olga ; Kubík, Štěpán (vedoucí práce) ; Burešová, Eva (oponent)
V rámci práce byly na základě vědeckých studií a doporučení shrnuty informace o volně žijících orangutanech a problematice jejich chovu. Orangutani ve svém přirozeném prostředí tropických deštných lesů ostrovů Sumatry a Bornea nejsou vystaveni stejným podmínkám a vlivům jako v zajetí. Jejich reprodukce se tedy v jistých aspektech liší. Reprodukce orangutanů je ve volné přírodě silně ovlivněna jejich solitérním způsobem života. Samice se pohybují pouze v přítomnosti mláďat, případně jiných samic, a podle studií a pozorování vyhledávají kontakt se samcem pouze v období říje, jejich kontakt se pak omezuje na dobu nutnou ke kopulaci. Výjimkou mohou být páry s nedospělými samci. Po porodu pak samice o mládě pečuje až 8 let a po tuto dobu se nedostavuje říje. Cyklus u divoce žijících samic také vykazuje závislost na dostupnosti potravních zdrojů. V období nedostatku potravy byla zaznamenána negativní energetická bilance, při níž dochází k zastavení cyklu. V následném období hojnosti potravních zdrojů se cyklus znovu obnoví. K obnově dochází také v případech, že samice ztratí mládě. V důsledku těchto reprodukčních omezení mohou samice za svůj život porodit nejvýše 4 mláďata.
Pro chov v zoologických zahradách byly sepsány směrnice, které upravují podmínky a vhodnost uspořádání expozice tak, aby co nejlépe odpovídaly potřebám orangutanů. Jejich přirozená mentální i fyzická aktivita souvisí s jejich zdravím a přirozenými projevy chování. I přes všechnu snahu ale zoologické zahrady nemohou orangutanům zajistit stejné podmínky, jaké mají ve volné přírodě. Nucená vyšší socializace a kontakt s ostatními jedinci v zajetí může přinášet stres, stereotypní chování a s tím související zdravotní komplikace, které jsou u orangutanů v zajetí poměrně časté.
Podle záznamů plemenných knih došlo u samic v zajetí ke snížení věku při první reprodukci i porodu a ke zkrácení intervalů mezi porody. I společný chov samců a samic zvyšuje pravděpodobnost kopulace a zabřeznutí. Tyto změny s sebou podle studií nesou i rizika. Chov v zajetí vykazuje vyšší úmrtnost mláďat i dospělých jedinců. Ta je pravděpodobně způsobena nízkým věkem samic při porodu a krátkými intervaly mezi porody, které jsou často kratší než 4 roky. Samice narozené v zajetí také nemají dostatek zkušeností, které v přírodě získávají učením a pozorováním, a později nejsou schopny pečovat o své mládě nebo jej odmítnou. Byly popsány i samice, které zabřezly mezi 11. a 14. rokem, to je ale pro samice velkým rizikem a takové samice umírají krátce po porodu nebo se dožívají mnohem nižšího věku. Mláďata narozená v zajetí byla pak matkám často odebrána, což sice není zcela vhodné, ale odebráním mláděte se u samic za několik týdnů dostaví nový plnohodnotný cyklus a samice mohou znovu zabřeznout. Protože má ale přímá péče člověka o mládě negativní vliv, je časté znovunavrácení mláděte matce, které bývá ve spoustě případů úspěšné.
Výzkum orangutanů trvá již více než 40 let a za tuto dobu se pro jejich chov v zajetí mnohé změnilo. Zoologické zahrady se snaží poskytnout orangutanům takové podmínky, které pro ně budou co nejpřirozenější. Je nutné, aby expozice včetně enrichmentu poskytovala orangutanům dostatek fyzických i mentálních aktivit. Přesto však s sebou omezený prostor, a s tím související kontakty mezi jednotlivci, může nést stresové situace. Ty se pak projevují na chování a zdravotním stavu orangutanů.
|
|
Vliv ekologického způsobu hospodaření na kvalitu půdy
Matěchová, Martina ; Jakšík, Ondřej (vedoucí práce) ; Janků, Jaroslava (oponent)
Tato práce se zaměřuje na systém ekologického zemědělství a jeho vliv na kvalitu půd. Srovnává ekologický systém hospodaření s konvenčním, tyto systémy jsou zde stručně charakterizovány. Dále je zde uveden seznam indikátorů, podle kterých se kvalita půdy hodnotí. V diskuzi jsou uvedeny výsledky vědeckých studií, které se zabývaly porovnání jednotlivých způsobů hospodaření a jejich vlivu na půdní vlastnosti.
Kvalitní a úrodná půda je pro produkční systémy velice důležitá. Definovat zda je půda kvalitní je velice složité a proto se k hodnocení půd využívá celá řada indikátorů. Indikátory můžeme rozdělit podle jejich povahy na fyzikální, chemické a biologické. Zda jsou půdní vlastnosti dobré, zjistíme pomocí různých metod.
Kvalitu půd ovlivňuje celá řada faktorů a mezi něž samozřejmě patří i antropogenní činnost. Faktory mohou být negativní i pozitivní. Výsledkem negativního působení těchto vlivů označujeme jako degradaci půdy, tedy ztráta půdní úrodnosti v kontextu produkčního zemědělství.
Výsledky této práce ukazují, že šetrné zpracování půdy v ekologickém zemědělství má příznivý vliv případně nijak negativně neovlivňuje biologické a fyzikální vlastnosti půd. V případě některých experimentů docházelo ke zvýšenému množství půdních organismů. Při aplikaci organických hnojiv docházelo ve většině pokusů ke zvýšení obsahu organické hmoty a některých dalších potřebných živin. Můžeme tedy říct, že za určitých podmínek lze dodržováním zásad ekologického způsobu hospodaření zachovat kvalitu půdy případně dosáhnout dokonce jejího zlepšení kvality půd, které se většinou projeví v delším časovém horizontu.
|
|
Vliv složení masa antilopy losí (Taurotragus oryx) na jeho další technologické zpracovní
Kolbábek, Petr ; Lukešová, Daniela (vedoucí práce)
Tato disertační práce byla navržena jako součást dlouhodobého a široce zaměřeného výzkumu, který je prováděn na antilopách losích (Taurotragus oryx) farmově chovaných na Školním zemědělském podniku V Lánech. Tato práce plánuje blízké spojení studia vlivu výživy a diety na růst, složení a kvalitu masa. Antilopí maso je tradičně považované za chutné a nutričně hodnotné, ale ve skutečnosti poznatky o složení a zpracovatelnosti masa antilopy losí jsou omezené. Výzkum bude zaměřen na analýzu technologických a chemických vlastností masa s důrazem na studium vlivu diety a věku zvířat. Další součást práce bude experimentální příprava masných výrobků (např. paštika, fermentovaný salám) a zhodnocení jejich technologických, chemických a organoleptických vlastností. Většina analýz je plánována ve spolupráci s Katedrou kvality zemědělských produktů na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů.
|
|
Morfologická a genetická diverzita agrolesnického druhu Guazuma crinita v Peruánské Amazonii.
Tuisima Coral, Lady Laura ; Lojka, Bohdan (vedoucí práce) ; Helena, Helena (oponent)
Guazuma crinita (Malvaceae) je dřevina pocházející z peruánské Amazonie a díky svému důležitému významu pro místní zemědělce byla vybrána jako vhodná pro domestikaci. Tento proces je stále ještě v raném stádiu. Tak jako u mnoha jiných druhů dřevin je málo známá její genetická variabilita a stále není jasné, jaký bude mít dopad proces domestikace na její genetické zdroje. Hlavním cílem tohoto výzkumu bylo posoudit genetickou variabilitu G. crinita mezi různými populacemi v peruánské Amazonii pomocí morfologických (kvalita dřeva) a molekulárních (ISSR a AFLP) markerů.
První část této studie se zaměřila na variabilitu fyzikálních vlastností dřeva u této dřeviny v rámci jedinců původem z šesti různých lokalit. Vzorky dřeva byly získány ze spodní, střední a horní části kmene. U vzorků dřeva z dvanácti náhodně vybraných stromů, starých osm let, byla stanovena vlhkost, hustota, specifická hmotnost, radiální, tangenciální a objemové smrštění a koeficient anizotropie. Dále byly stanoveny vzájemné vztahy mezi těmito fyzikálními vlastnostmi. Všechny fyzikální vlastnosti dřevin, s výjimkou čerstvé hustoty, se významně lišily mezi jednotlivými lokalitami. Statisticky významné rozdíly byly nalezeny i mezi vzorky z různých částí stromu. Hustota dřeva a koeficient anizotropie (1.6) ukázal, že G. crinita má stabilní dřevo, představující významné výhody, pokud jde o náklady na dopravu a proces zpracování. Výsledky ukázaly potenciál pro výběr vhodných genotypů s požadovanými vlastnostmi dřeva pro další výsadbu a domestikaci.
Druhá část studie popisuje výzkum genetické variability na základě využití ISSR markerů u 44 genotypů z klonálního sadu založeného v peruánské Amazonii ve výzkumném ústavu IIAP v oblasti Ucayali. Deset molekulárních markerů (ISSR) bylo amplifikováno v 65-ti lokusech, z toho 61 lokusů bylo polymorfních (93.8%). Rozsah amplifikace DNA se pohybovala od 260 do 2,200 bp. Celková genetická rozdílnost mezi populacemi (Gst) byla pouze 0.03, což ukazuje 97% genetické rozmanitosti uvnitř jednotlivýchpopulací . Genetický tok (Nm) byl 12.9 allel na generaci. Nenalezli jsme korelaci mezi místem původu a genetickou variabilitou, což značí společný genetický původ těchto jedinců, což dokládá slabá pozitivní korelace mezi genetickou a geografickou vzdáleností.
Třetí část poskytuje přehled o tom, jaký má domestikační proces dřeviny G. crinita vliv na její genetické zdroje. Podařilo se nám zhodnotit 58 vzorků z osmi lokalit tří typů populací, 19 vzorků z přírodní populace, 15 pěstovaných v domácích zahradách a 24 z domestikovaných populací. Použili jsme metodu AFLP se sedmi vybranými primerovými kombinacemi. Celkem 171 fragmentů bylo amplifikováno s 99.42% polymorfismu na úrovni druhu. U testovaných typů populací byl získán následující počet fragmentů 124, 84 a 93 s úrovní polymorfismu 72.51%, 49.12% a 54.39%. Genetická rozmanitost a Shannon index byly zjištěny vyšší v přírodní populaci ve srovnání s domestikovanou populací (He = 0.1 a 0.9, I = 0.19 a 0.16). AMOVA ukázala vyšší rozdíl v rámci jednotlivých populací než mezi nimi (84% a 4%). UPGMA analýza a PCoA neukázaly statisticky významnou korelaci mezi genetickou a geografickou vzdáleností. Došlo však k výrazné genetické diferenciaci mezi jednotlivými typy populací, což naznačuje zúžení genetické variability u domestikovaných populací, i když genetická variabilita zůstává stále relativně vysoká.
Použití morfologických (kvalita dřeva) a molekulárních markerů úspěšně odhalilo genetickou variabilitu druhu G. crinita a tyto metody mohou být použity i pro jiné druhy tropických dřevin. Pro další výzkum doporučujeme rozšíření počtu vzorků i do dalších geografických oblastí.
|
|
Sledování kvalitativních ukazatelů tukové tkáně u prasat s ohledem na rozdílnou živou hmotnost a pohlaví
Pospíšilová, Lucie ; Okrouhlá, Monika (vedoucí práce) ; Michaela, Michaela (oponent)
Cílem této práce bylo zjistit, jaký vliv má živá hmotnost a pohlaví na kvalitativní ukazatele tukové tkáně. Celkem 40 prasat bylo rozděleno do čtyř skupin dle pohlaví (vepříci, imunokastráti, kanečci a prasničky). Dle živé hmotnosti byli tito jedinci rozděleni na dvě skupiny: do 104,9 kg živé hmotnosti a nad 105 kg živé hmotnosti.
Zkoumán byl vliv živé hmotnosti a pohlaví na produkční ukazatele: denní spotřebu krmiva, průměrný denní přírůstek a konverzi krmiva, dále barvu a perforaci tuku, obsah intramuskulárního tuku v krkovici, kýtě, pečeni a pleci, obsah mastných kyselin
ve hřbetním tuku a histologii tukových buněk.
Statisticky významná byla denní spotřeba krmiva s ohledem na pohlaví,
kdy nejvyšší spotřeba byla naměřena u vepříků do 104,9 kg živé hmotnosti (3,97 kg)
a nejnižší u prasniček se stejnou živou hmotností (3,09 kg). Živá hmotnost měla významný vliv na průměrný denní přírůstek. Bylo prokázáno, že čím je vyšší živá hmotnost, tím je vyšší denní přírůstek. Nejnižšší denní přírůstky měli imunokastráti
od 104,9 kg živé hmotnosti (991,43 g) a nejvyšší přírůstky měli vepříci s živou hmotností nad 105 kg (1211,79 g). Dále bylo zjištěno, že průměrná konverze krmiva se snižuje
u prasat nad 105 kg živé hmotnosti.
Fyzikální ukazatele kvality tuku nebyly statisticky významné, nicméně podle výsledků testu je patrné, že u perforace tuku byly v obou případech naměřeny nejnižší hodnoty u vepříků do 104,9 kg živé hmotnosti (dolní 40,39 N, horní 52,79 N),
což značí, že vepříci do 104,9 kg živé hmotnosti měli nejkřehčí tuk.
Při sledování obsahu tuku u hlavních masitých částí byly statisticky významné rozdíly v obsahu intramuskulárního tuku mezi pohlavími, a to u jatečných partií kýty
a plece. U kýty byl nejvyšší obsah intramuskulárního tuku naměřen u prasniček
do 104,9 kg živé hmotnosti (5,18 %) a nejnižší obsah u kanečků do 104,9 kg živé hmotnosti (0,73 %). U plece byl nejvyšší obsah intramuskulárního tuku naměřen
u vepříků do 104,9 kg (2,86 %) živé hmotnosti a nejnižší obsah u prasniček do 104,9 kg živé hmotnosti (1,79 %). Z výsledků testu vyplývá, že nejvíce IMT mají obecně vepříci a nejméně prasničky.
V zastoupení mastných kyselin byly naměřeny nejvýraznější rozdíly v obsahu nasycených mastných kyselin, kdy byl nejvyšší obsah u vepříků nad 105 kg živé hmotnosti (52,12 %), naopak nejnižší obsah byl u kanečků do 104,9 kg živé hmotnosti (49,2 %).
Histologie tukových buněk nevykazovala statistickou významnost, ale z výsledků testu bylo jasně patrné, že vepříci do 104,9 kg živé hmotnosti měli největší plochu tukových buněk, naopak nejmenší plochu tukových buněk měli kanečci s živou hmotností nad 105 kg.
U ostatních ukazatelů nebyla prokázána statistická průkaznost.
|
|
VII. všesokolský slet v roce 1920
Látal, Jaromír ; Kašpar, Ladislav (vedoucí práce) ; Hájková, Jana (oponent)
Bibliografická identifikace Jméno a příjmení autora: Jaromír Látal Název bakalářské práce: VII. všesokolský slet v roce 1920 Pracoviště: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta Vedoucí práce: PhDr. PaedDr. Ladislav Kašpar, Ph.D. Rok obhajoby bakalářské práce: 2012 Abstrakt: Bakalářská práce se zabývá rozborem a charakteristikou VII. všesokolského sletu v roce 1920 Klíčová slova: sokol, jednota, župa, slet, Praha, průvod, sestava Souhlasím s půjčováním závěrečné písemné práce v rámci knihovních služeb.
|
|
Porovnání metod měření fyzikálních vlastností půdy.
Domin, Vojtěch ; Kumhála, František (vedoucí práce) ; Mašek, Jiří (oponent)
Předložená diplomová práce je zaměřena na porovnání metod měření fyzikálních vlastností půdy pomocí penetrometru a Kopeckého válečků. Pro posouzení těchto metod byly hodnoceny půdní vlastnosti na pozemku akciové společnosti Sloveč u Městce Králové. První část této diplomové práce tvoří úvod, kde jsou popsány základní informace týkající se této problematiky. Druhá část se zabývá literární rešerší, kde jsou rozebrány základní fyzikální vlastnosti půdy, jako je pórovitost či objemová hmotnost. Ve třetí části je cíl práce, po němž následuje metodika, v té jsou rozebrány jednotlivé metody měření. Další kapitola se zaměřuje na analýzu naměřených dat a vyhodnocení. V předposlední části práce je technicko-ekonomické zhodnocení metod měření. Poslední část tvoří závěr, kde jsou shrnuty veškeré výsledky diplomové práce. Nejzajímavější výsledek práce je prokázání, že měření pomocí vertikálního penetrometru může být ovlivněno natolik vlhkostí půdy, že může ukázat utužení půdy na jiných místech pozemku, než měření pomocí Kopeckého válečků.
|
|
Organoleptické vlastnosti zvěřiny a výrobků z ní
Henrychová, Marie ; Kouřimská, Lenka (vedoucí práce) ; Daniel, Daniel (oponent)
Práce se zabývá organoleptickými vlastnostmi zvěřiny a masa hospodářských zvířat. Pozornost je věnována i masným výrobkům vyrobených ze zvěřiny. Posuzovala se platnost hypotézy, která zní: Organoleptické vlastnosti zvěřiny se statisticky významně liší od masa hospodářských zvířat. Bylo provedeno porovnání výsledků odborných prací, které se touto problematikou zabývaly. Organoleptické vlastnosti masa jsou podmíněny i fyzikálními vlastnostmi a chemickým složením, proto se práce zabývá i některými důležitými charakteristikami z této oblasti.
Výsledky práce ukazují, že existují statisticky významné rozdíly v organoleptických vlastnostech zvěřiny a masa hospodářských zvířat a výše uvedená hypotéza je platná. Z chemicko-fyzikálních hodnot srovnávaných druhů mas je signifikantní zejména rozdíl v obsahu tuku a profilu mastných kyselin. U všech druhů sledované zvěřiny byl zjištěn nižší obsah tuku a příznivější skladba mastných kyselin, hlavně vyšší obsah kyselin polyenových. Významné rozdíly byly i v obsahu dusíkatých látek, aminokyselin a hemových barviv. Ve většině případů byl u zvěřiny uváděn vyšší obsah vody. Celkový obsah bílkovin se výrazně nelišil, ale byly zjištěny výrazné rozdíly v jejich složení. Při senzorickém hodnocení byly potvrzeny statisticky významné rozdíly u intenzity a příjemnosti chuti, vůně, křehkosti a šťavnatosti masa. Výrazné rozdíly byly i u barvy.
Specifické vlastnosti zvěřiny se přenáší i do zvěřinových výrobků. Zde jsou rozdíly tlumeny ostatními komponentami, jako jsou jiné druhy mas a přídavné látky.
|
host ::
