|
|
Vliv živé hmotnosti prasat na histologii tukové tkáně
Žalmánková, Nikola ; Okrouhlá, Monika (vedoucí práce) ; Michaela, Michaela (oponent)
Cílem této práce bylo vyhodnotit vliv živé hmotnosti prasat na kvantitu a kvalitu hřbetního tuku a na histologii tukové tkáně. Celkem bylo do pokusu zařazeno 40 ks prasat genotypu PIC, vyrovnaného pohlaví, rozdělených do 4 skupin dle živé hmotnosti
(první = do 104,9 kg, druhá = od 105 do 109,9 kg, třetí = od 110 do 114,9 kg a čtvrtá = nad 115 kg).
Byly sledovány ukazatele výkrmnosti: průměrná denní spotřeba krmiva, spotřeba krmiva za týden, průměrný denní přírůstek a konverze krmiva. Statisticky průkazný vliv byl zjištěn pouze u průměrného denního přírůstku, který rostl s přibývající živou hmotností. Nejnižší průměrný denní přírůstek (990,14 g) měla prasata do 104,9 kg živé hmotnosti, která
vykazovala zároveň nejvyšší konverzi krmiva (2,61 kg.kg-1). Naopak prasata s živou hmotností nad 115 kg a s nejvyšším denním přírůstkem (1159,11 g) měla nejnižší konverzi krmiva (2,49. kg.kg-1).
Dále byl sonograficky sledován růst hřbetního tuku od 4 do 10 týdne věku, a to v bodech A, B a C. Z výsledků měření bylo potvrzeno, že výška hřbetního tuku úzce koreluje
s nárůstem živé hmotnosti.
U fyzikálních ukazatelů sledovaných u hřbetního tuku nebyl nalezen trend v závislosti na živé hmotnosti. Z výsledků měření je zřejmé, že se barva tuku statisticky neprůkazně zvyšovala pouze do živé hmotnosti 114,9 kg. Pokud se týká perforace hřbetního tuku, nejnižší hodnoty byly naměřeny u horního tuku (74,31 N) a dolního tuku (59,61 N) u skupiny s živou hmotností od 105 do 109,9 kg.
Nebyl prokázán významný vliv živé hmotnosti na histologii tukových buněk. Z výsledků měření je však patrný rozdíl mezi horní a dolní částí řezu hřbetního tuku, kdy v horní části řezu byl nejvyšší počet tukových buněk v 1 mm2 (60,27) zjištěn s nejmenší průměrnou plochou tukových buněk u prasat s živou hmotností od 105 do 109,9 kg. V dolní části řezu byl monitorován nejvyšší počet tukových buněk v 1 mm2 (63,80) současně
s nejmenší průměrnou plochou tukových buněk u prasat s živou hmotností
do 104,9 kg.
Ostatní sledované ukazatele nebyly statisticky významné.
|
|
|
Vliv živé hmotnosti na zastoupení androstenonu a skatolu v tukové tkáni u kanců
Poláčková, Miroslava ; Okrouhlá, Monika (vedoucí práce) ; Michaela, Michaela (oponent)
Cílem této práce bylo podat ucelený literární přehled a vyhodnocení výzkumu týkající se vlivu androstenonu a skatolu na živou hmotnost kanců, který je díky moderním trendům ožehavým tématem.
Na základě nové legislativy Evropské Unie bude v roce 2018 ukončena kastrace kanečků ve výkrmu prasat. Z tohoto důvodu se zkoumají nové možnosti výkrmu nekastrovaných jedinců.
Skatol je nepříjemně páchnoucí indolová sloučenina, která je tvořena v tlustém střevě prasat, později dochází k ukládání do tukové tkáně, což zapříčiňuje tzv. kančí pach.
Androstenon je steroid produkovaný Leydigovými buňkami varlat kanců, kdy část je vyplavována močí, částečně se akumulují ve slinách, pro stimulaci prasnic a část se akumuluje v tukové tkáni.
Chromatografická metoda vhodná pro detekci látek odpovídající za kančí pach byla vyvinuta na plynovém chromatografu s hmotnostním detektorem za použití chemických standartů.
Podle výsledků můžeme zhodnotit, že rozdíly mezi imunokastráty a kanci jsou minimální, nejen ve výkrmových ukazatelých, ale také ve výšce hřbetního tuku nebo růstu svalu musculus longissimus lumborum et thoracis. Jedinými se lišícími ukazateli jsou množství androstenonu a skatolu, které potvrzují, že výkrm do vyšších porážkových hmotností kanců je nerentabilní, protože množství těchto látek je mnohonásobně vyšší, než dovoluje evropská norma. Maso kanců je tedy nevyhovující a jsou mnohem lepší volbou imunokastráti.
Hypotézu, že má živá hmotnost vliv na zastoupení androstenonu a skatolu v tukové tkáni kanců jsme tak potvrdili.
|
|
|
Sledování kvalitativních ukazatelů tukové tkáně u prasat s ohledem na rozdílnou živou hmotnost a pohlaví
Pospíšilová, Lucie ; Okrouhlá, Monika (vedoucí práce) ; Michaela, Michaela (oponent)
Cílem této práce bylo zjistit, jaký vliv má živá hmotnost a pohlaví na kvalitativní ukazatele tukové tkáně. Celkem 40 prasat bylo rozděleno do čtyř skupin dle pohlaví (vepříci, imunokastráti, kanečci a prasničky). Dle živé hmotnosti byli tito jedinci rozděleni na dvě skupiny: do 104,9 kg živé hmotnosti a nad 105 kg živé hmotnosti.
Zkoumán byl vliv živé hmotnosti a pohlaví na produkční ukazatele: denní spotřebu krmiva, průměrný denní přírůstek a konverzi krmiva, dále barvu a perforaci tuku, obsah intramuskulárního tuku v krkovici, kýtě, pečeni a pleci, obsah mastných kyselin
ve hřbetním tuku a histologii tukových buněk.
Statisticky významná byla denní spotřeba krmiva s ohledem na pohlaví,
kdy nejvyšší spotřeba byla naměřena u vepříků do 104,9 kg živé hmotnosti (3,97 kg)
a nejnižší u prasniček se stejnou živou hmotností (3,09 kg). Živá hmotnost měla významný vliv na průměrný denní přírůstek. Bylo prokázáno, že čím je vyšší živá hmotnost, tím je vyšší denní přírůstek. Nejnižšší denní přírůstky měli imunokastráti
od 104,9 kg živé hmotnosti (991,43 g) a nejvyšší přírůstky měli vepříci s živou hmotností nad 105 kg (1211,79 g). Dále bylo zjištěno, že průměrná konverze krmiva se snižuje
u prasat nad 105 kg živé hmotnosti.
Fyzikální ukazatele kvality tuku nebyly statisticky významné, nicméně podle výsledků testu je patrné, že u perforace tuku byly v obou případech naměřeny nejnižší hodnoty u vepříků do 104,9 kg živé hmotnosti (dolní 40,39 N, horní 52,79 N),
což značí, že vepříci do 104,9 kg živé hmotnosti měli nejkřehčí tuk.
Při sledování obsahu tuku u hlavních masitých částí byly statisticky významné rozdíly v obsahu intramuskulárního tuku mezi pohlavími, a to u jatečných partií kýty
a plece. U kýty byl nejvyšší obsah intramuskulárního tuku naměřen u prasniček
do 104,9 kg živé hmotnosti (5,18 %) a nejnižší obsah u kanečků do 104,9 kg živé hmotnosti (0,73 %). U plece byl nejvyšší obsah intramuskulárního tuku naměřen
u vepříků do 104,9 kg (2,86 %) živé hmotnosti a nejnižší obsah u prasniček do 104,9 kg živé hmotnosti (1,79 %). Z výsledků testu vyplývá, že nejvíce IMT mají obecně vepříci a nejméně prasničky.
V zastoupení mastných kyselin byly naměřeny nejvýraznější rozdíly v obsahu nasycených mastných kyselin, kdy byl nejvyšší obsah u vepříků nad 105 kg živé hmotnosti (52,12 %), naopak nejnižší obsah byl u kanečků do 104,9 kg živé hmotnosti (49,2 %).
Histologie tukových buněk nevykazovala statistickou významnost, ale z výsledků testu bylo jasně patrné, že vepříci do 104,9 kg živé hmotnosti měli největší plochu tukových buněk, naopak nejmenší plochu tukových buněk měli kanečci s živou hmotností nad 105 kg.
U ostatních ukazatelů nebyla prokázána statistická průkaznost.
|
|
|
Porovnání profilu mastných kyselin v tukové tkáni prasat s ohledem na rozdílně obohacené krmivo o nenasycené mastné kyseliny
Homolková, Dana ; Okrouhlá, Monika (vedoucí práce) ; Michaela, Michaela (oponent)
Tato práce se zabývá porovnáním profilu mastných kyselin v tukové tkáni prasat s ohledem na rozdílně obohacené krmivo o nenasycené mastné kyseliny.
V teoretické části je tato problematika zpracována pomocí odborné literatury a doplněná o kapitoly pojednávající o trávicí soustavě a trávení.
V rámci praktické části byl prováděn pokus, který probíhal na testační stanici Ploskov u Lán. Do experimentu bylo zařazeno 72 kusů jatečných prasat vyrovnaného pohlaví (36 vepříků a 36 prasniček) finální hybridní kombinace DanBred. V práci je uvedena metodika, na jejímž základě byl test prováděn. Prasata byla zařazena do testu při průměrné živé hmotnosti 29,2 kg a v průměrném věku 70 dní od narození. Krmení prasat bylo prováděno kompletní krmnou směsí. Prasata byla v závislosti na výživě rozdělena na 6 pokusných skupin s doplňkem 4 % oleje (řepkový a sójový) a jednu kontrolní skupinu bez přídavku oleje. U pokusných skupin byl do krmné směsi zakomponován olej, a to po dobu 6, 4 a 2 týdny před porážkou. Věk a průměrná porážková hmotnost prasat při ukončení výkrmu byla 152 dnů a 115,8 kg.
Z výsledků měření lze konstatovat, že výsledná interakce mezi dobou používání a typem používaného přídavku oleje byla nalezena u kyseliny palmitové, kyseliny linolové a kyseliny alfa linolenové, obsahu n3 PUFA a n6 PUFA a poměru n3 a n6 PUFA a také u oxidační stability prováděné ihned po rozmrazení.
Závěrem je možné říci, že profil mastných kyselin obsažených v krmivu se promítne do profilu mastných kyselin v tukové tkáni. Při zkrmování řepkového oleje vzrůstá obsah MUFA a při zkrmování sójového oleje se zvyšuje obsah PUFA v tukové tkáni. Doba zkrmování neměla na obsah mastných kyselin velký vliv. Z ekonomického hlediska se tedy jako nejlepší varianta jeví přídavek sójového oleje v krmné směsi dva týdny před porážkou.
|
|
|
Sledování oxidační stability hřbetního tuku ve vztahu ke zdroji nenasycených mastných kyselin v krmné dávce
Bezděková, Pavla ; Okrouhlá, Monika (vedoucí práce) ; Michaela, Michaela (oponent)
Souhrn
Vepřové maso je složeno ze 46 - 49 % mononenasycených mastných kyselin, 40 % nasycených mastných kyselin a 8 - 12 % polynenasycených mastných kyselin. Složení mastných kyselin ovlivňuje pevnost tkání, jejich trvanlivost a kvalitu (především chuť). Vývoj tukových tkání je charakterizován hyperplazií a hypertrofií tukových buněk. Kvalita tukové tkáně souvisí s mastnými kyselinami.
Bylo sledováno 72 zvířat (36 vepříků a 36 prasniček). Prasata byla rozdělena na 2 pokusné skupiny s 4 % doplňkem oleje (řepkový, sojový) a jednu kontrolní skupinu, která byla bez přídavku oleje. Zvířata byla krmena ad libitum kompletními krmnými směsmi (KKS), a to po celou dobu výkrmu. V kontrolních i pokusných skupinách byly využity krmné směsi pro předvýkrm (P1) a výkrm (P2). Prasatům, která byla v pokusných skupinách, byl přidáván do krmné směsi P2 olej (řepkový nebo sojový), a to 6 týdnů před porážkou. V každé skupině bylo hodnoceno 6 kusů zvířat. Odběr vzorků byl proveden ze hřbetního tuku, vzorky byly homogenizovány a podrobeny chemickým rozborům za účelem stanovení mastných kyselin a oxidační stability.
Z výsledků měření bylo zjištěno, že řepkový olej obsahoval vyšší zastoupení MK, a to SFA, MUFA, n-3 PUFA a vyšší poměry S/P a M/P oproti sojovému oleji, ten naopak obsahoval více PUFA, n-6 PUFA, n-6/n-3 a M/P. U prasniček bylo vyšší zastoupení SFA v tuku ze sojového oleje a vepříci měli více SFA z oleje řepkového.
Oxidační stabilita hřbetního tuku měla rostoucí tendenci. Vepříci měli vyšší oxidační stabilitu tuku u řepkového oleje oproti sojovému, a prasničky měly vyšší hodnoty oxidační stability tuku u sojového oleje. Naměřené hodnoty u kontrolní skupiny byly nižší v oxidační stabilitě 0 oproti olejům (řepkový, sojový), ale v oxidační stabilitě 3 a 5 byly nejvyšší.
|
|
|
Vliv způsobu kastrace prasat na růst, jatečnou hodnotu a kvalitu vepřového masa
Chalupa, Josef ; Okrouhlá, Monika (vedoucí práce) ; Urbanová, Daniela (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou spojenou s vlivem způsobu kastrace prasat na růst, jatečnou hodnotu a kvalitu vepřového masa. V současné době je legislativně povoleno kastrovat mladé kanečky chirurgickou cestou do 7 dnů věku bez anestezie a analgetik. Tato metoda je chovateli nejvíce využívána a to hned z několika důvodů. Metoda je jak finančně, tak i časově málo náročná. V praxi jsou ji pro její jednoduchost schopni provádět i školení pracovníci farem, i když by měl tento zákrok provádět veterinář, ovšem praxe je trochu jiná.
Problém nastane od roku 2018, kdy by se výše zmíněná metoda měla přestat používat. Důvodem je snaha ulevit zvířatům od bolesti a zlepšit welfare.
Hlavními důvody kastrace jsou kančí pach, který je spojený s pohlavním dospíváním a hormonální činností. Hlavními látkami, které zapříčiňují kančí pach jsou - androsteron, skatol a indol. Kde androsteron je steroidní hormon tvořený ve varlatech, který působí, jako pach moči. Skatol je tvořen v tlustém střevě a jeho pach je nejpřirovnatelnější k pachu fekálií. Dalším důvodem je vyšší aktivita, až agresivita nekastrovaných jedinců. Agresivita je negativní jev, který způsobuje zranění mezi zvířaty a dále dochází k agresi vůči chovatelům.
Vlivem výše uvedených skutečností dochází k četným výzkumům, jak se s touto problematikou vypořádat. Jsou popisovány možnosti chirurgické kastrace s lokálním, nebo celkovým znecitlivěním. Metoda s lokálním znecitlivěním se jeví, jako nejpraktičtější. Další metodou je imunologická kastrace, kde kastrace probíhá hormonálním způsobem. Jsou aplikovány 2 injekce s časovým rozestupem. První je aplikována ve věku 13 až 16 týdnů věku a druhá ve věku 21 až 22 týdnů věku.
Mezi alternativní způsoby úlevy od bolesti způsobené při chirurgické kastraci patří výkrm kanečků, kde je různými opatřeními potřeba snížit agresivitu a úroveň kančího pachu. Mezi tato opatření můžeme zahrnout např. výkrm do nižších porážkových hmotností
(80 až 90 kg), nebo výběr plemene. Zajímavou alternativní metodou je také sexování spermií, kdy je snaha o co nejvyšší produkci samičího pohlaví. Tato metoda ovšem v současné době díky své náročnosti nepřipadá v úvahu do běžného provozu.
|
host ::
RSS.