|
Welfare pro velké cervidy - zohlednění potřeb jelenovitých (Cervidae) a možnosti jejich naplnění v expozicích zoo Brno
PŘICHYSTALOVÁ, Michala
Řada druhů čeledi jelenovití (Cervidae) patří mezi časté chovance zoologických zahrad a podobných chovatelských zařízení. Centrem radiace sudokopytníků čeledi jelenovití byla Asie, dnes jelenovití obývají všechny kontinenty světa kromě Antarktidy. V zoologické zahradě v Brně jsou mimo jiné chovány následující druhy: Jelen sibiřský (Cervus elaphus sibiricus) obývá lesnaté oblasti jihovýchodní Asie. Ve starší literatuře je uváděn jako poddruh jelena lesního (Cervus elaphus), moderní věda přináší důkazy o větší příbuznosti s jelenem wapiti (Cervus canadensis). Jelen milu (Elaphurus davidianus) je podle červeného seznamu IUCN (březen 2010) ve volné přírodě vyhuben. Původní domovinou jelena milu byla Čína, dnes přežívá v zoologických zahradách a polodivoce v čínských rezervacích. Největším zástupcem čeledi jelenovitých je los (Alces alces). Areál jeho rozšíření zaujímá hlavně severské státy Evropy a sever Asie a Ameriky. Popsáno bylo několik poddruhů, jedním z nich je los evropský (Alces alces alces). Cílem předkládané práce bylo vyhodnotit podmínky chovu jelena sibiřského, jelena milu a losa evropského v zoo Brno a ověřit míru dodržování chovatelských zásad. Posuzovanými prvky byly například věková struktura stáda, složení krmné dávky, vybavení výběhu. Data byla získávána z map a technických plánů zoologické zahrady a analýzou dostupných materiálů. Byly vypracovány soupisy záznamů o zdravotním stavu zvířat a o zásazích ze strany ošetřovatelů za rok 2007, 2008 a 2009. Ze záznamů vyplývá, že zvířata byla vystavována vlivům, které mohly mít vliv na jejich welfare. Většina těchto vlivů byla nutná pro provoz zoologické zahrady a nebyla v rozporu s chovatelskými zásadami. Při práci nebyly zjištěny skutečnosti, které by zjevně bránily úspěšnému chovu zvířat.
|
|
Taxonomie ptačích schistosom nejen v planorbidních plžích v Evropě
Holická, Monika ; Kolářová, Libuše (oponent)
Cerkáriová dermatitida způsobená ptačími schistosomami se v poslední době dostává do popředí zájmu nejen vědců, ale i širší veřejnosti. Tato nemoc je významná jak z hlediska lékařského, tak i ekonomického vzhledem k finančním ztrátám, které způsobuje v mnoha rekreačních střediscích po celém světě. Její původci přesto nejsou s největší pravděpodobností dodnes všichni známí, což je dáno biologií parazitů (velikost a lokalizace dospělců v definitivním hostiteli; gonochorismus) a nepřesnými popisy z minulosti. S příchodem moderních molekulárních metod dochází k revizi taxonomie a k popisům nových druhů i rodů ptačích schistosom. Až na ojedinělé případy využívají v Evropě ptačí schistosomy jako své mezihostitele pulmonátní plže. Popisy nových druhů a rodů se donedávna týkaly zejména nálezů z lymnaeidních plžů, ve kterých se často vyvíjejí zástupci v Evropě běžně se vyskytujícího rodu Trichobilharzia (nejvýznamnější původce cerkáriové dermatitidy). Plžům čeledi Planorbidae byla proto věnována menší pozornost. Planorbidní plži jsou nejčastěji infikováni druhem Bilharziella polonica, jejímž typickým hostitelem v Evropě je Planorbarius corneus, méně častými hostiteli jsou Planorbis planorbis, Bathyomphalus contortus nebo Anisus vortex. B. polonica je rozšířená kosmopolitně. Známy jsou i její nálezy z České...
|
|
Etologická studie chovného hejna plameňáka růžového (Phoenicopterus ruber) v zoo Ohrada
STUPKOVÁ, Veronika
Plameňák růžový (Phoenicopterus ruber) z čeledi Phoenicopteridae patří k poměrně častým chovancům zoologických zahrad. Přirozeně se vyskytuje na území Afriky, jižní Evropy, jihozápadní a částečně jižní Asie. Úspěšný chov v zoo závisí na detailních znalostech jeho biologie. Předkládaná práce je příspěvkem k poznání etologie hnízdění tohoto druhu. Práce se uskutečnila v Zoologické zahradě Ohrada v období od 29. dubna do 1. července 2010 v celkovém rozsahu 62 hodin. Hlavním cílem práce bylo zjistit, jak se ptáci věnují jednotlivým aktivitám v závislosti na daném období a v rámci pohlaví. Byla použita metoda přímého pozorování. Pozorováno bylo pět párů, ptáci byli sledováni ve třech obdobích ? v období sezení na vejci, v období sezení na hnízdě s mládětem a v období, kdy se již mládě sdružovalo s ostatními do tzv. školek. U dvou párů došlo k zániku snůšky. Zjištěno bylo celkem 15 typů aktivity. Výsledky byly statisticky zpracovány, byla provedena analýza rozptylu pro jednotlivá období a pohlaví. Podíl na čase věnovaném jednotlivým aktivitám se mezi jednotlivými obdobími lišil, rozdíly mezi chováním samic a samců nebyly zjištěny.
|
|
Arnošt Hofbauer (1869-1944)
Novotná, Tereza ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Pravdová, Anna (oponent)
Arnošt Hofbauer (1869 - 1944) Téma této bakalářské práce vychází z mého zájmu o umění kolem roku 1900. Nejznámější soliteři tohoto období byli v nedávné minulosti mnohokrát zmiňováni a tak jsem vybrala méně známého, přesto neméně zajímavého umělce, který se podílel na kulturních akcích jako založení SVU Mánes, časopisu Volných směrů a realizaci velké výstavy Augusta Rodina v Praze roku 1902. V jednotlivých kapitolách se zaměřuji na různé formy jeho tvorby. Od prací pro periodikum Volné Směry a plakátů k prvním výstavám SVU Mánes, přes další plakátovou tvorbu, malířské dílo a práci v architektuře po drobnější grafické dílo a kresbu. V dalších oddílech píši také o jeho životě a korespondenci. Jeho díla jsem se snažila po tematické stránce srovnávat s dalšími dobovými projevy umělců, jak českých tak i světových a generačně stejných i odlišných, čímž jsem chtěla dosáhnout zařazení do dobového kontextu. Tato práce se nesnaží o soupis díla Arnošta Hofbauera, ale o nahlédnutí do jeho tvorby, jejíž nejprogresivnější část spadá do období kolem roku 1900.
|
|
Diversita měkkýších společenstev temperátních lesů: modelový případ Křivoklátska
Sobotová, Eliška ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Dvořáková, Jana (oponent)
1 Abstrakt: Moje bakalářská práce shrnuje výzkumy týkající se vlivu faktorů prostředí a mikrohabitatů na společenstva plžů temperátních lesů: především na jejich diverzitu a abundanci. Většina autorů považuje za hlavní faktory ovlivňujícími společenstva lesních plžů vlhkost, množství vápníku a zachovalost porostu. V míře vlivu dalších faktorů se však někteří rozcházejí: někdo považuje za silný činitel druhovou skladbu lesní vegetace, někdo výši pH, další vyzdvihuje roli odlišného zdroje uhličitanu vápenatého. Některé studie si svými výsledky odporují, mou snahou bylo také poukázat na tyto rozdíly. Řada faktorů prostředí je obtížně měřitelných a proto jedním z řešení by mohlo být použití Ellenbergových indikačních hodnot k jejich vyjádření. V druhé části bakalářské práce se věnuji modelovému příkladu CHKO Křivoklátsko, jako oblasti s de facto nepřerušeným vývojem lesní krajiny, což je v rámci střední Evropy unikátní.
|
|
Zimní společenstva ptáků v různých typech vesnické zástavby v česko-polském pohraničí
Moravec, David ; Zasadil, Petr (vedoucí práce) ; Šmejdová, Lucie (oponent)
V posledních letech dochází k výraznému poklesu počtu volně žijících ptáků v celé Evropě. Jedná se především o druhy synantropní a druhy vázané na zemědělskou krajinu. Hlavní příčinou tohoto úbytku mohou být změny v zemědělství, změny v charakteru vesnické zástavby a s tím spojený úbytek chovu hospodářských zvířat.
V diplomové práci bylo provedeno porovnání rozdílů ptačích společenstev zemědělské krajiny v zimním období s důrazem na vrabce domácího v česko-polském pohraničí. Byl vyhodnocen rozdílný vývoj zemědělství v obou zemích s vývojem vesnického osídlení zejména v druhé polovině 20. století. V závěru práce byly porovnány výsledky mé diplomové práce s výzkumem, který probíhal v jarních měsících roku 2014.
Výzkum probíhal v prosinci 2015 a lednu 2016 v pohraničí České a Polské republiky. V každém státu bylo 16 vesnic a v každé vesnici 2 výzkumné plochy o rozměrech 100 x 100 metrů. Celkem bylo do výzkumu zahrnuto 64 studijních ploch v různých typech prostředí. Sběr dat probíhal na každé ploše dvakrát.
V České republice se vyskytovalo více ptačích jedinců i druhů. Bylo prokázáno, že chov drůbeže má zásadní vliv především na výskyt vrabce domácího. Z šesti zkoumaných biotopů se nejvíce jedinců nacházelo ve středu obce s výskytem velkochovu v České republice. Nejvíce ptačích druhů bylo zaznamenáno na okraji obce ČR.
|
|
Přehled základních aspektů hnízdní biologie ptáků rodu Merops ve vztahu k jejich chovu.
ZEMANOVÁ, Jitka
Vlha pestrá (Merops apiaster) je druhem otevřených krajin se solitérními stromy s výrazným a nezaměnitelným zbarvením. Původ má v severní Africe a jižní Evropě, na našem území se vyskytuje na jižní Moravě. Rozšíření tohoto druhu se vlivem změn v krajině posouvá směrem na sever. Vlha je typická stavbou hnízdní nory v pískové stěně. Cílem práce bylo popsat biologii afrických druhů rodu Merops, zhodnotit stav přírodních podmínek pro druh Merops apiaster, popsat chov tohoto druhu v lidské péči a posoudit úspěšnost dosavadních odchovů ve vybraných chovech. V práci byly popsány chovy vlhy pestré (Merops apiaster) v zoologických zahradách ve Vídni, Drážďanech a Frankfurtu, chov vlhy núbijské (Merops nubicus) v zoologické zahradě v Plzni a chov vlhy běločelé (Merops bullocoides) v zoologické zahradě ve Vídni. Dále chov všech těchto tří druhů v soukromém chovu pana Drozdka v Českém Rudolci.
|
|
Vliv dynamiky klimatických a stanovištních podmínek na změny početnosti a migračního chováni zimujících a migrujících vodních ptáků
Adam, Matyáš ; Musil, Petr (vedoucí práce) ; Bejček, Vladimír (oponent)
Vodní ptáci se svými specifickými habitatovými a potravními nároky, jež se mohou během ročního cyklu měnit (Riffell et al. 2003; Taft & Haig 2006), dokáží rapidně reagovat na změny prostředí a indikovat tak kvalitu a rozmanitost mokřadů (Delany 1999; Fernández et al. 2005; Amat & Green 2010). Výrazná přeměna krajinného pokryvu související s antropogenním využíváním krajiny a oteplování klimatu vedly v posledních desítkách let k významným změnám v rozšíření a početnosti mnoha druhů vodních ptáků napříč Evropou (Delany et al. 2006; Fox et al. 2010; Lehikoinen et al. 2013; Pavón-Jordán et al. 2015a). Abychom porozuměli dynamice migrujících ptáků v prostoru i čase a mohli hodnotit dopady jak globálního charakteru, tak lokálních podmínek jednotlivých stanovišť během celého ročního cyklu, je zapotřebí nadnárodně řízeného monitoringu a výzkumu. Od zahájení Mezinárodního sčítání vodních ptáků (IWC) v roce 1967 byly v západním Palearktu dokumentovány signifikantní trendy početnosti (rostoucí i klesající) u téměř poloviny populací zimujících vodních ptáků (Delany et al. 2006; Wetlands International 2016) a odrazily se tak i na trendech v jednotlivých zemích, včetně České republiky. Mokřadní lokality na našem území, jejichž dostupnost je značně proměnlivá dle aktuálních povětrnostních podmínek, se nachází spíše na okraji zimního rozšíření vodních ptáků (Gilissen et al. 2002), přesto u nás početnost většiny druhů v posledních dekádách narůstá (Musil et al. 2011). Navíc na území České republiky nebyl v posledních dekádách zaznamenán významný nárůst zimních teplot (Klein Tank et al. 2002; Musilová et al. 2009; Dušek et al. 2013). Je proto pravděpodobné, že zde ptáci mohli začít využívat vhodná alternativní prostředí s dostupnými zdroji potravy, která úspěšně dokáží redukovat negativní dopady chladného počasí a to nejspíš i bez ohledu na ochranný status prostředí (Musilová et al. 2015). Vedle stávající územní ochrany byly na našem území za účelem ochrany migrujících ptáků vyhlášeny v roce 2004 tzv. ptačí oblasti (special protection ares; evropská směrnice o ptácích 2009/147/EC). Dosud však u nás nebyla testována efektivita a dopad zákonné ochrany na jednotlivé druhy zimujících vodních ptáků. Navíc některé zahraniční studie již poukázali na nesoulad mezi ptačími oblastmi a rozšířením druhů (López-López et al. 2007; Briggs et al. 2012; Albuquerque et al. 2013). Takové výsledky volají po dalším vědeckém výzkumu, který je potřebný jak na úrovni společenstev tak detailněji na úrovni jednotlivých druhů.
Husy velké, jimiž se zabývá druhá část disertační práce a jejichž populace v Evropě doznaly během posledních desítek let rapidního nárůstu, jsou ideálním modelovým druhem pro sledování jejich vztahu ke změnám prostředí a klimatu, ale také jejich vztahu k rušení antropogenního původu (Fox & Madsen 1997; Ramo et al. 2015). K tomu je potřebná patřičná znalost jejich distribuce, početnosti a chování. Od třicátých let, kdy začaly být husy na našem území kroužkovány, intenzita individuálního značení ptáků sice značně kolísala a odrážela se tak i v množství zpětných záznamů, v posledních deseti letech ovšem rapidně vzrostla (Podhrazský 2010). Historická data do roku 2002 (Cepák et al. 2008) společně s daty novými však dosud nebyla důkladně analyzována a ve světle současných změn tradičních zimovišť a migračního chování většiny populací hus vyžadují zvýšenou pozornost. V současné době navíc přichází na řadu také satelitní sledování jedinců, které nám dokáže prozradit detailnější informace o chování jedinců.
|
|
Strnad obecný - modelový druh pro výzkum dialektů u pěvců
Diblíková, Lucie ; Petrusková, Tereza (vedoucí práce) ; Procházka, Petr (oponent)
Přestože byly ptačí zpěv a ptačí dialekty v posledních šedesáti letech objektem poměrně intenzivního vědeckého výzkumu, je oblast ptačích dialektů stále hodna vědecké pozornosti. Pro vznik dialektů existuje celá řada hypotéz, které samotné nebo v kombinaci vysvětlují jejich původ. Dialekty lze třídit na základě struktury ptačího zpěvu, na niž jsou vázané, či na základě geografického měřítka (mikrodialekty a makrodialekty). Výzkum dialektů patří mezi studie, u kterých je třeba získat ohromné množství dat, což s sebou přináší velké finanční a časové nároky. Těmto komplikacím se však lze vyhnout, pokud je do výzkumu ptačích dialektů zapojena veřejnost. K tomu je ale třeba vybrat vhodný modelový druh. Právě takovým druhem je strnad obecný Emberiza citrinella, protože jde o dosud běžného pěvce, kterého lze snadno poznat, samci tohoto druhu zpívají během velmi velké části sezóny a jejich dialekty jsou snadno rozlišitelné. Navíc u strnada obecného někteří autoři rozlišují makrodialekty, které by měly mít v Evropě západní a východní rozdělení, což lze využít pro zvýšení atraktivity jeho výzkumu v očích veřejnosti. Dosud byly dialekty strnadů detailně prozkoumány v Dánsku a v některých oblastech Německa. V dalších evropských zemích jsou dosavadní studie jeho dialektů již mnohem méně detailní. Zmapování dialektů...
|
|
Kormorán velký (Phalacrocorax carbo) a jeho postavení ve výuce na základních školách
Kapounek, Filip ; Andreska, Jan (vedoucí práce) ; Hanel, Lubomír (oponent)
Kormorán velký je v současné době jedním z nejkontroverznějších ptačích druhů u nás. Je chráněn vyhláškou 395/1992 Sb. jako ohrožený zvláště chráněný druh. Dříve se u nás vyskytoval jen sporadicky, k většímu nárůstu početnosti došlo až v druhé polovině minulého století. V té době počty nehnízdících ptáků u nás rychle narůstaly, především díky přísné ochraně v celé Evropě. Současně se vzestupem stavů se stále intenzivněji začaly ozývat hlasy upozorňující na škodlivost přibývajících kormoránů ve vztahu k chovu ryb a požadující regulaci druhu. Z uvedených důvodů by se měli žáci našich základních škol dozvědět alespoň základní informace o tomto novém a zajímavém druhu. Proto cílem diplomové práce v teoretické části bylo zpracovat ucelený text obsahující zoologicko-ekologickou charakteristiku, historii výskytu kormorána u nás i jeho ochranu v Evropě a v ČR a upozornit na její důsledky a ekonomické problémy, které kormorán způsobuje především rybářům. Tento text by mohl posloužit jako základní informace pro učitele z praxe, která by jim mohla být poskytnuta, např. v kurzech dalšího vzdělávání učitelů přírodopisu a biologie. V didaktické části práce byly analyzovány současně platné učebnice přírodopisu a biologie z hlediska zastoupení údajů o druhu kormorán velký, bylo provedeno dotazníkové šetření mezi...
|
host ::
