Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 49 záznamů.  předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Rizika související s potápěním na volné vodě a jejich prevence
OBORNÁ, Veronika
Tato bakalářská práce se zaměřuje na rizika související s potápěním na volné vodě a jejich prevenci. K vypracování této práce byly stanoveny tři cíle. Prvním cílem bylo zjistit, jaké znalosti mají profesionální i rekreační potápěči o rizicích souvisejících s potápěním na volné vodě. Druhým cílem bylo zjistit, jakými znalostmi o preventivních postupech při potápění na volné vodě potápěči disponují. Třetím cílem bylo zjistit, jaké překážky související s potápěním na volné vodě potápěči vnímají. Bakalářská práce se skládá z části teoretické a praktické. Teoretická část je rozdělena do kapitol a podkapitol popisujících historii potápění, základní vybavení pro potápění, základy fyziky pro potápěče a fyziologii spojenou s potápěním. V teoretické části jsou rovněž popsané nejčastější zranění a choroby vznikající při potápění, první pomoc při vzniku těchto stavů a jejich léčba. V neposlední řadě je část teorie věnována prevenci vzniku nežádoucích situací při potápění na volné vodě. V praktické části této bakalářské práce bylo využito kvalitativní výzkumné šetření. Sběr dat byl proveden prostřednictvím polostrukturovaných rozhovorů. Výzkumný soubor tvořilo deset potápěčů různého věku a různé délky praxe. Pět informantů bylo z řad profesionálních potápěčů a pět informantů z řad rekreačních potápěčů. Data získaná z rozhovorů byla zpracována do čtyř kategorií, které se dále dělily na jednotlivé podkategorie. Pomocí kvalitativního výzkumného šetření bylo zjištěno, že profesionální i rekreační potápěči mají potřebné znalosti ohledně rizik souvisejících s potápěním na volné vodě. I přes důležité znalosti a snahu o dodržování preventivních postupů všichni informanti kromě jednoho zažili v průběhu praxe krizovou situaci v průběhu ponoru, která vždy dobře dopadla díky řádné teoretické připravenosti na tyto rizikové situace. Všichni informanti jsou si vědomi toho, že největším rizikem je jednak potápěč sám a jednak přeceňování vlastních schopností. Ohledně znalosti preventivních postupů při potápění na volné vodě byly znát rozdíly mezi znalostmi profesionálních a rekreačních potápěčů. Potřebnými znalostmi disponovali všichni informanti, ale bylo poznat, že profesionální potápěči tuto problematiku ovládají lépe. Všichni informanti měli znalosti ohledně nutnosti potápěčského výcviku, správné výbavy pro potápění, preventivních postupů a postupů první pomoci včetně kardiopulmonální resuscitace při vzniku krizové situace. Bylo také zjištěno, že potápěči vnímají při potápění na volné vodě jisté překážky. Kromě zhoršeného zdravotního či psychického stavu, což je překážkou pro potápění, informanti uvedli jako překážku také zhoršené přírodní podmínky. Zhoršené přírodní podmínky považovali za překážku spíše rekreační potápěči, zatímco profesionální potápěči se potápí celoročně a v jakýchkoliv podmínkách. Z výsledků výzkumného šetření bylo zjištěno, že potápěči mají dostatečné znalosti o rizicích souvisejících s potápěním na volné vodě. Informanti také disponují dostatečnými znalostmi preventivních postupů, díky čemuž správně vyhodnocují některé situace. To, že informanti považují zhoršené přírodní podmínky za překážku v potápění na volné vodě, poukazuje na to, že dbají na prevenci rizik souvisejících s potápěním na volné vodě. Tato práce poukazuje na důležitost znalostí rizik spojených s potápěním na volné vodě a jejich prevenci. Výsledky této bakalářské práce mohou být využity pro doplnění znalostí některých potápěčů, dále jako výukový materiál pro začínající potápěče, anebo pro zdravotníky, kteří chtějí mít povědomí o onemocněních a akutních stavech souvisejících s potápěním.
Fyziológia a biochémia prezimovania cifruše bezkrídlej (\kur{Pyrrhocoris apterus}) vystavenej rôznym scenárom otepľujúcej sa klímy
FARMADIN, Natália
Zimné teploty sa v temperátnych oblastiach zvyšujú viac než letné. Súčasný výskum sa väčšinou sústreďuje na vplyv otepľujúcej sa zimnej klímy na invazívne druhy hmyzu z juhu, ich populačnú dynamiku a šírenie do vyšších zemepisných šírok. Naproti tomu vplyv otepľujúcich sa zím na domáce druhy hmyzu, adaptované na chladné zimy, sa takmer neštuduje. Táto práca popisuje, ako rôzne scenáre "teplých zím", simulované v laboratóriu, a skutočné zimy ovplyvňujú zimné prežitie, fyziológiu a biochémiu cifruše bezkrídlej (Pyrrhocoris apterus).
Non-coding RNAs in oocyte and early embryo
Aleshkina, Daria ; Šušor, Andrej (vedoucí práce) ; Staněk, David (oponent) ; Krylov, Vladimír (oponent)
(česky) Nekódující RNA (ncRNA), které byly dříve považovány za ‚transkripční šum', jsou dnes známé jako klíčové molekuly v hlavních buněčných procesech. NcRNA jsou exprimovány ve vysokých hladinách - pouze 2 % transkribovaného genomu u vyšších eukaryot odpovídá proteinům kódujícím RNA. Je známo, že řada různých ncRNA má strukturní, funkční či regulační role, ale vliv většiny nekódujících transkriptů zůstává nejasný. Mezi ncRNA jsou obzvláště zajímavé dlouhé ncRNA (lncRNAs, delší než 200 bp). LncRNA nemají jednotnou funkci, ale v mnoha studiích byly pozorovány regulace na transkripční a translační úrovni, které jsou založené na regulaci lncRNA. Proto by nové lncRNA mohly pomoct vylepšit syntézu proteinů ve vysoce diferencovaných buněčných typech. Zejména plně dorostlý savčí oocyt a rané embryo vyžadují přesně kontrolovanou translaci maternálních transkriptů k tomu, aby mohla být koordinována meiotická progrese a časný vývoj embrya, zatímco je transkripce umlčena. Zaměřili jsme se tedy na studium zapojení ncRNA do syntézy proteinů a následného vlivu na fyziologii oocytu a raného embrya. Nejdříve jsme analyzovali expresi a distribuci několika ncRNA během meiotického zrání a časného vývoje embrya - jmenovitě BC1 (Brain cytoplasmic RNA 1), Rose (lncRNA in Oocyte Specific Expressed), Rn7sk (RNA Component...
Vymezení druhových hranic v sekci Candidi rodu Aspergillus
Glässnerová, Kateřina ; Hubka, Vít (vedoucí práce) ; Caboň, Miroslav (oponent)
Aspergillus sekce Candidi zahrnuje bíle nebo žlutě sporulující druhy izolované většinou z vnitřního prostředí budov, jeskynního prostředí, půdy, potravin, krmiv, klinického materiálu a trusu. Identifikace zástupců této sekce není jednoduchá, protože jsou si morfologicky velmi podobní. Tato práce si klade za cíl provést revizi druhových hranic v sekci Candidi a předložit přehled všech akceptovaných druhů společně s informacemi o jejich ekologii. Do práce bylo zahrnuto celkem 113 kmenů izolovaných na různých kontinentech a z různých substrátů. Základem pro molekulární analýzy byly DNA sekvence genu pro β-tubulin (benA), kalmodulin (CaM) a velkou podjednotku RNA polymerázy II (RPB2). Pro fylogenetické vymezení druhů byly použity metody založené na modelu mnohadruhové koalescence, jejichž výsledky byly porovnány s klasickými fylogenetickými metodami a přístupem GCPSR (genealogical concordance phylogenetic species recognition) a také s fenotypovými znaky. Analýza fenotypu zahrnovala porovnání makromorfologie na čtyřech kultivačních médiích, růstových parametrů při teplotách od 10 do 45 řC a sedmi mikromorfologických znaků. Pro výsledné rozhodnutí o druhových hranicích byl definován integrativní přístup sestávající ze čtyř kritérií, na jehož základě bylo podpořeno sedm stávajícíh a dva dosud nepopsané...
Význam empirie v díle Jana Evangelisty Purkyně
Buřičová, Karolína Tamara ; Strnadová, Lucie (vedoucí práce) ; Arndt, Tomáš (oponent)
Diplomová práce na téma Význam empirie v díle Jana Evangelisty Purkyně popisuje jeho přístup k lékařství, jím navržené experimenty a zkoumání fyziologie lidského těla pomocí smyslů. V práci se věnuji nejprve dobovému kontextu a Purkyňovu konceptu subjektivního pozorování. Jsou zde popsány i jeho filozofické myšlenky týkající se duše a psychologického poznání. Hlavní část práce obsahuje detailní popis Purkyňových pokusů z oblasti experimentální farmakologie, zrakových jevů ale i sluchu a závrati. Na základě těchto pokusů pak Purkyně přispěl k novým objevům stěžejním pro medicínu, jak jí známe nyní.
Kondiční trénink v basketbalu dospělých
Mocik, Tomáš ; Bunc, Václav (vedoucí práce) ; Kaplan, Aleš (oponent)
Název: Kondiční trénink v basketbalu dospělých Cíle: Cílem je zpracovat literární rešerši a vytvořit tréninkovou pomůcku kondičního tréninku mužů pro trenéry basketbalu. V této rešerši pracuji s dosavadními zkušenostmi, které jsem rozšířil překladem ze zahraniční literatury a základní fyziologií člověka. Metody: Rešerše a komparace ze zahraniční a domácí literatury, která se zabývá sportovním tréninkem v basketbale. Výsledky: Práce je pojata jako ucelený soubor kondičního tréninku v basketbale dospělých. Jelikož je práce doplněná o poznatky ze zahraničních zdrojů a základními předpoklady basketbalu, může sloužit jako příručka či zdroj informací pro kondiční přípravu trenérů basketbalu. Jako doplňující informace jsou zde nahrnuty i zdravotní aspekty v basketbale. V kondičním tréninku je pro basketbal charakteristické spojení technicky dokonalého provedení herních činností s vysokým stupněm rozvoje rychlostně silových předpokladů. Cvičení jsou důležité aplikovat v nepřetržité časové a prostorové tísni. Proto hra klade značně vysoké nároky na pohybovou koordinaci, herní obratnost a rychlost provedení. Klíčová slova: Kondiční trénink, fyziologie, ovlivnění schopností, basketbal, sezóna
Oční sekrece u bodlínů: fysiologické, behaviorální a fylogenetické souvislosti (Tenrecinae, Afrosoricida)
Bálek, Jiří ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Sedláček, František (oponent)
O sekreci bílé tekutiny kolem očí a nosu u bodlínů Echinops telfairi a Setifer setosus se zmiňuje poprvé Poduschka v roce 1974, ale doposud se tomuto fenoménu u těchto druhů nikdo detailněji nevěnoval. Podobná sekrece byla popisována u bobrušek či u rejsků. Podnětem k ronění je vzrušení jedince způsobené přítomností samice nebo jiného samce či jejich pachu. Samci sekret též používají ke značkování teritoria. Bylo odebráno celkem 70 vzorků očního sekretu od deseti samců Echinops telfairi a to během celého aktivního období (březen - říjen). Pro detekci proteinů byla použita metoda dvoudimenzionální polyakrylamidové elektroforézy (2D PAGE) a následná identifikace pomocí hmotnostní spektrometrie. Pitva oční oblasti byla provedena u zástupců všech čtyř rodů podčeledi Tenrecinae (Tenrec, Setifer, Echinops, Hemicentetes), uhynulých v Zoo Plzeň. Bylo zjištěno, že a) druhy bodlínů, které produkují oční sekret, mají výrazně větší slzné a Harderovy žlázy, b) sekret obsahuje lipokaliny - proteiny se schopností přenášet feromony a jiné hydrofobní molekuly, c) sekret z orbitální oblasti má jiné složení než sekret z nasální oblasti (výrazně nižší obsah proteinů). Oční sekret tedy hraje významnou roli v pachové komunikaci bodlínů Echinops telfairi (a patrně i Setifer setosus).
Morfologické, fyziologické a proteomické změny obilnin vystavených abiotickému stresu
Kantová, Anežka ; Vítámvás, Pavel (vedoucí práce) ; Hnilička, František (oponent)
Obilniny patří mezi nejstarší plodiny, které byly lidmi pěstovány a využívány jako významné složky stravy. Jsou pro lidskou populaci důležitým zdrojem obživy a mají širokou škálu využití, převážně v potravinářském průmyslu. Obilniny obecně slouží jako zdroj energie ve stravě, díky vysokému obsahu škrobu. Nejčastěji pěstovanými druhy obilnin jsou především pšenice, ječmen, žito, rýže, kukuřice, dále pak i další druhy jako jsou oves a proso. Avšak ani obilninám se nevyhýbají problémy, spojené s působením abiotických stresových faktorů. Jejich vliv na všechny rostliny se projevuje snižováním vitality, ale u kulturních plodin - jako jsou obilniny - hlavně snižováním výnosu. Právě kvůli snižování výnosu je dnes šlechtění odolných genotypů obilovin v předním zájmu šlechtitelů. Tato práce shrnuje základní principy působení abiotického stresu na rostliny a vysvětluje reakce některých druhů obilnin na uváděné abiotické stresové faktory. Klíčová slova: proteom, fysiologie, obilniny, abiotický stres, výnos
Fyziologie a funkční anatomie nektarivorních ptáků
Sejfová, Zuzana ; Janeček, Štěpán (vedoucí práce) ; Sam, Kateřina (oponent)
Kolibříci, strdimilové a velká část kystráčků patří mezi specializované nektarivory, kteří si během evoluce vyvinuli řadu adaptací v reakci na specificitu stravy, kterou nektar představuje. Množství studií zabývajících se adaptacemi spojenými s trávením nektaru není nijak velké, ale stále roste. Jednou z vlastností těchto ptáků, která souvisí s konzumací převážně cukerných roztoků, je velmi rychlý a efektivní transport cukrů přes střevní epitel. Dále je také u těchto ptáků patrná výrazná tolerance k nízkým denním příjmům dusíku či k extrémnímu dennímu přísunu vody. Strdimilové a kystráčci jsou schopni regulovat míru absorpce vody ve střevech, kolibříci však tohoto schopni nejsou a absorbují všechnu přijatou vodu. Nadměrný příjem vody spojený s konzumací solí pouze v malé míře vedl v evoluci ke změnám v morfologii ledvin, které umožňují produkci nezvykle málo koncentrované moči. Známá a velmi dobře prostudovaná je schopnost kolibříků letu na místě. Ten bývá praktikován během krmení. Je usnadněn jedinečnou stavbou křídel, díky které je vykonaná práce rozložena do obou polovin cyklu křídel. To umožňuje kolibříkům krmení za letu po velmi dlouhou dobu i za podmínek, které nejsou k letu ideální. I strdimilové a kystráčci jsou během krmení schopni letu na místě. Mechanika tohoto letu je však odlišná od letu...
Určení specifické spotřeby kyslíku během lezeckého testu do vita maxima u sportovních lezkyň
Kalábová, Monika ; Baláš, Jiří (vedoucí práce) ; Panáčková, Michaela (oponent)
Název práce Určení specifické spotřeby kyslíku během lezeckého testu do vita maxima u sportovních lezkyň. Cíle práce Zjistit specifickou spotřebu kyslíku během lezeckého testu do vita maxima u sportovních lezkyň. Metoda Testování se zúčastnilo 14 lezkyň s lezeckou výkonností od 3. do 10. stupně UIAA (Union Internationale des Associations d'Alpinisme). Maximální spotřeba kyslíku byla měřena na lezecké stěně, kde testované lezly v úhlu 90ř vlastním tempem po dobu 3 minut. Ve sklonu 105ř byl poté prováděn celý test se zvyšující se rychlostí. Tempo lezení se zvyšovalo vždy po 3 minutách do individuálního vyčerpání lezkyně. Poté se konal test na běžeckém ergometru. Výsledky V maximálním lezeckém testu byla průměrná hodnota maximální spotřeby kyslíku lezkyň 38,8 ± 6,6 ml·kg-1 ·min-1 ve sklonu 105ř. V testu na běžeckém ergometru byla průměrná spotřeba 51,5 ± 2,1 ml·kg-1 ·min-1 . S lezeckou výkonností nejvíce korelovala dosažená rychlost lezení r = 0,91 a spotřeba kyslíku r = 0,75. Výsledné hodnoty ukazují, že pro lezení obtížných cest je důležitá minimální úroveň specifické VO2max 45 - 50 ml·kg-1 ·min-1 . Závěr Test se ukázal jako vhodný k posouzení lezecké výkonnosti u sportovních lezkyň. Klíčová slova sportovní lezení, fyziologie, lezecký test, spotřeba kyslíku

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 49 záznamů.   předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.