|
|
Lázně +
Svoboda, Marek ; Foretník, Jan (oponent) ; Kristek, Jan (vedoucí práce)
Lázně jsou koncipovány na principu jeviště a hlediště, kde se návštěvník stává buď aktérem, nebo pozorovatelem; hercem, nebo divákem. Fragmentováním jednotlivých „dějství“ aktivních činností prostřednictvím pečlivě naprogramovaných míst pozorování a průhledů dochází k potřebnému vytvoření napětí mezi aktérem a pozorovatelem. „Příběh“ je odkrýván postupně a k jeho pochopení je nutný pohyb navrženým prostorem a střídání jednotlivých „hledišť“. Dosažení komplexního vjemu diváka je spojeno s nutností procházení prostorem lázní. Dějství se opakuje. Z diváka se stává herec a z herce divák. Tělo je v pohybu a duševní pochody jsou odrazem pozorování pohybových akcí.
|
|
|
Scénografie Jiřího Trnky v Národním divadle
Vöröšová, Markéta ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Jiří Trnka (1912 - 1969) patří bezesporu k nejvýznačnějším českým výtvarníkům 20. století. Zasloužil se o to nejen kvůli světovým úspěchům v oblasti animovaného filmu, ale i nehynoucímu věhlasu ilustrátorské tvorby. Jeho umělecké aktivity se široce rozprostíraly - byl také malířem, grafikem, sochařem, loutkářem a scénografem. Ve všech vyjmenovaných disciplínách dosáhl obdivuhodných výsledků. Od začátku 40. let se začal věnovat divadelní scénografii, když spolupracuje s Národním divadlem. Vytvořil tu celkem 13 výprav, v kterých se projevil jeho osobitý talent. Trnka dokázal spolu s režiséry Jiřím Frejkou a Karlem Dostalem v Národním divadle vytvořit nezapomenutelné inscenace. V práci jsem zdokumentovala a vyložila Trnkovu scénografickou práci v kontextu Národního divadla za doby okupace. A závěru jsem popsala jeho charakteristický styl. KLÍČOVÁ SLOVA Jiří Trnka, Jiří Frejka, Karel Dostal, Národní divadlo, Dřevěné divadlo, scénografie, scénické výtvarnictví, jevištní výtvarnictví, výprava, kostýmy, rekvizity, dekorace, 40. léta, scénický návrh, výtvarník, scénické poznámky, animovaný film.
|
|
| |
|
| |
|
|
Povrchová úprava jevištních podlah
Koutník, Daniel
Diplomová práce se zabývá porovnáním fyzikálně-mechanických vlastností pigmentových povrchových úprav pro jevištní podlahy z masivního dřeva borovice. Teoretická část pojednává o podlahových systémech používaných na jevištní podlahy a podlahy veřejných interiérů. Dále analyzuje požadavky na podlahy veřejných interiérů a způsoby jejich namáhání a dokončování. Pomocí zkušebních metod jsou prováděna experimentální měření ověřovaných povrchových úprav. Pro dokončování byly vybrány vodou ředitelné a polyuretanové nátěrové hmoty. Cílem práce je porovnat jednotlivé fyzikálně-mechanické vlastnosti a vyvinout nejvhodnější povrchovou úpravu pro jevištní podlahy. Následně je stanoven technologický postup pro její dokončování.
|
|
|
Řídicí systém jevištní divadelní techniky
Melo, Damián ; Ševcovic, Jiří (oponent) ; Zemčík, Pavel (vedoucí práce)
Tématem této diplomové práce je řízení jevištních zařízení. V práci jsou rozebrány základní typy řízení, metody pro popis a identifikaci systémů a vlastnosti regulátorů. Práce obsahuje popis používaných jevištních zařízení a návrh vhodného řídicího systému. V rámci práce byl implementován osový regulátor a jeho činnost byla otestována na reálném zařízení.
|
|
|
Metodika vývoje a validace softwaru pro bezpečnostní části řídících systémů v divadelní technice
Drlík, Michal ; Suchánek, Rostislav (oponent) ; Sinay, Juraj (oponent) ; Blecha, Petr (vedoucí práce)
Předložená práce nejdříve popisuje, co je to divadlo a jaké typy mechanismů se v divadle nacházejí. Následně je problematika jevištních strojně technických mechanismů uvedena do kontextu české, potažmo evropské legislativy s důrazem na použití technických norem, které jsou nutné splnit, aby bylo tohoto cíle dosaženo. V další části je proveden rozbor řídicích systémů, které se používají v jevištní technice s důrazem na funkčnost těchto systémů, neboť ta následně určuje počet a rozsah možných nebezpečí a nebezpečných událostí. Tato nebezpečí jsou poté podrobně vyjmenována a specifikována, čímž je kladen důraz na jejich existenci, závažnost a nutnost řešení. Je také nastíněno řešení, že tyto nebezpečí a nebezpečné události jsou v mnoha případech řešitelné použitím programovatelných systémů souvisejících s bezpečností, potažmo bezpečnostních funkcí realizovaných těmito funkcemi. Jednotlivé kroky jsou popsány do V-modelu s patřičnými dokumenty každého z kroků V-modelu. Výsledkem této práce bude navržený model metody vývoje a validace softwaru pro programovatelné a řídicí systémy v divadelní technologii.
|
|
|
"Hudební scéna" - koncertní sál pro město Brno
Zatloukalová, Veronika ; Marek, Jiří (oponent) ; Šindlar, Jiljí (vedoucí práce)
Předmětem diplomové práce je návrh konceptu architektonické studie koncertního sálu, konkrétně se jedná o návrh „HUDEBNÍ SCÉNY“ – koncertní sál pro město Brno. V rámci této studie je tedy navržen sál pro 591 návštěvníků. Sál umožňuje účinkování až 90 ti členného orchestru nebo pěveckého sboru. Součástí řešení jsou také provozní a servisní prostory nutné jako zázemí sálu. Hlavní důraz byl však kladen na akustické řešení, dále pak na celkovou přehlednost provozu v budově a návaznost objektu na okolní zástavbu a hlavně na stávající komunikační systém, který se snaží respektovat.
|
|
|
Slovinské národní divadlo v Lublani
Semela, Ladislav ; Borák, Martin (oponent) ; Ruller, Ivan (vedoucí práce)
Řešením nové scény Slovinského Národního Divadla v Lublani sleduji i motto projektu „TACE“ (Theatre Architecture in Central Europe), tedy hledání formy a typu objektu pro "Nové Divadlo 21. století“. V rámci Workshopu konaného v březnu 2009 v Lublani, vznikly různé směry řešení včetně utopistických. Konfrontuji tedy tři témata: 1/ konvenční kukátkovou koncepci pro činohru „Národního Divadla“, 2/ nekonvenční řešení „Nového Divadla pro 21. století“ a 3/ urbanistický koncept dané lokality, tzv. „Jižní náměstí“, zpracovaný slovinským architektem Josipem Plečnikem začátkem 20. století. Ad 1/ pocit serióznosti a klasickosti v konvenční formě kukátkového divadla si vyžaduje fakt, že se jedná o scénu Národního Divadla. Slovinsko se jako poměrně mladý stát snaží o dobudování a upevnění své historické a národnostní existence, je proto nasnadě upřednostnit kukátko, pro nějž je psána většina národnostně identických her, nad nekonvenčním tzv. „performance“ reprezentujícím spíše internacionální umění. Ad 2/ hledání prostorových forem pro nekonvenční a interaktivní zpracování ať už tradičních námětů jako jsou balet, opera, muzikál či činohra, tak i nových forem jako je „performance“, vyústilo v jasný závěr – „black box“. Ideální divadlo budoucnosti je nekonečný a neomezeně multifunkční neutrální prostor disponující technologií a umožňující pružnou proměnu v prakticky cokoliv. Princip nejvíce se blížící filmovému studiu – prázdné hale s černými stěnami a stropem, ovšem na bázi divadla s jeho a další technologií. Ad 3/ kontroverzní lokalita v centru Lublaně, pro niž se již 70 let hledá vhodná zástavba. Je situována na konci jakéhosi Plečnikova „lublaňského diametru“, jemuž činí protipól obelisk na náměstí Francouzské revoluce. Je zde patrná nedokončená osa obelisk–náměstí–divadlo. Lokalita se sestává z proluky a vnitrobloku s nevhodnou zástavbou, nachází se zde ovšem společensky dobře fungující část – tzv. Knafijov prehod s řadou restaurací, ten zachovávám a navrhuji jeho doplnění menším objektem. Diametr měl podle Plečnikova konceptu pokračovat dále severovýchodně a navázat na nám. Osvobozenecké fronty. Toto navrhuji částečně realizovat pasáží pod divadlem. Budova je členěna do 2 funkčních celků – na divadlo s vlastními sály, foyerem, galerií a kavárnou a na obchodní pasáž s administrativní částí divadla. Čelní fasáda je kompozitem z několika prvků: zleva z dekoru - prolamovaného sloupu se sochou herce, jemuž dělá pozadí věž provaziště, dále z „opony“ v křivce sestupující pod skleněným „nebem“ divadelního sálu čnícího nad pasáž, z které stoupá pevný pylonu galerie z poloprůsvitného materiálu LitraConTM. Tato kompozice posouvá osu foyer vpravo mimo osu parku na osu diametru a tvoří tak prostor pro zásobování spolu s uvolněním stávající fasády kasina. Divadelní prostor s pasáží pod ním spojuje řada vřetenových schodišť, které se pootočením kolem své osy mohou uzavřít a spolu s odtažením opony tak umožnit změnu režimu provozu pasáže z foyer na veřejný prostor. Koncept divadelního prostoru kombinuje výše zmíněné body 1/ a 2/. Sestává z klasického jeviště s propadlem, portálem a provazištěm, které buďto může fungovat jako klasické kukátko až pro 800 diváků a nebo při uzavření železné opony jako komorní scéna pro postranní hlediště s cca 100 sedadly. Zbylý prostor poté funguje jako experimentální a sestává z točny a 4 jevišť, jejichž zadní stěny tvoří panoramatická okna. Jejich odcloněním je tak možno děj na jevišti obohatit o autentický horizont za ním.
|
|
| |
host ::
RSS.