|
|
Hra jako prostředek žákovy aktivizace v hudebně výchovné práci na 1. stupni ZŠ. Hry s hudební teorií ve třídách s rozšířenou výukou HV
Dvorníková, Lenka ; Váňová, Hana (vedoucí práce) ; Hurníková, Kateřina (oponent)
Diplomová práce se zabývá problémem využití hudebně didaktických her ve výuce hudební teorie. Teoretická část objasňuje některé obecné pojmy, jako je hra, aktivizace, či osobnost dítěte. Vychází z dějin pedagogiky, seznamuje s názory významných filozofů, lékařů, pedagogů, psychologů a dalších myslitelů na dětskou hru i na osobnost dítěte. Tato část dále představuje způsoby práce s hudební hrou v pěveckých, poslechových, instrumentálních a hudebně pohybových činnostech, podle některých současných hudebních pedagogů. Empirická část práce se zaměřuje na experimentální vyučování s uplatněním vlastních her s hudební teorií. Předmětem výzkumu je žák a jeho zapojení do činnosti, jejíž pomocí se s hudební teorií seznamuje. Výzkum si stanovuje některé dílčí cíle. Pozorovat vliv didaktické hry na aktivizaci žáka, na jeho chuť účastnit se experimentální výuky hudební výchovy. Sledovat prožitek při hře a zároveň ověřit zapamatování učiva. Zjistit, do jaké míry může didaktická hra ovlivnit chuť žáka učit se hudební teorii a zmírnit tak obavu ze špatně pochopitelné učební látky. Práce verifikuje stanovené hypotézy. Výsledky výzkumu sice nepotvrzují všechny hypotézy, podstatné je však zjištění, že hudebně didaktické hry pozitivně ovlivňují postoje žáka k výuce hudební teorie. Součástí příloh jsou mimo jiné i...
|
|
|
Josef Jiránek ve světle pražských pramenů
Křivský, Václav ; Ottlová, Marta (vedoucí práce) ; Gabrielová, Jarmila (oponent)
Diplomová práce se zabývá osobností Josefa Jiránka (1855 - 1940), klavírního virtuóza a pedagoga, hudebního teoretika a skladatele. Vychází z pozůstalosti a pramenů, které jsou uloženy v pražských archivních institucích. Práce poukazuje na Jiránkovy zásluhy na poli klavírního umění a to zejména v oblasti klavírní pedagogiky a na vliv Hugo Riemanna na hudebně pedagogické a teoretické názory této osobnosti. Ve světle pražských pramenů se Josef Jiránek jeví jako osobnost, která vycházela z tradice interpretačního odkazu Bedřicha Smetany. Jejím rozpracováním a vědeckým uchopením a svým analytickým a racionálním přístupem ke klavírnímu dílu však - ač byl později překonán - nemalou měrou přispěla k rozvoji a dalšímu vývoji na poli klavírní pedagogiky a klavírního reprodukčního umění. Cílem této práce je otevřít cestu k hlubšímu zájmu muzikologů o tuto osobnost, která byla doposud na okraji jejich zájmu a jejíž obraz je dodnes skryt pod nálepkou "žák Bedřicha Smetany".
|
|
|
Uplatnění koncertantního principu v dílech Alfreda Schnittkeho
Fila, Jan ; RIEDLBAUCH, Václav (vedoucí práce) ; FILAS, Juraj (oponent)
Koncertantní princip je jedním z kompozičních prostředků, který provází západoevropskou
hudbu více než čtyři sta let. Východiska této historické techniky jsou využívána až do
současnosti. Před badatelem vystává otázka: Funguje koncertantní princip i v novější hudební
literatuře, nebo se pouze jedná o relikt dávné minulosti? V posledních několika desítkách let
byl jednou z nejvýraznějších osobností, která se zabývala využitím koncertantního principu rusko-německý skladatel Alfred Schnittke, který napsal několik desítek koncertantních děl.
V dějinách hudby po Druhé světové válce těžko nalezneme osobnost, která by se tímto
žánrem zabývala obšírněji. Cílem této diplomové práce je podrobněji prozkoumat, kterak
tento skladatel s touto technikou nakládá, jestli využívá jen historicky daných kompozičních
postupů, nebo je inovativně obměňuje. Jako metoda tohoto zkoumání byla zvolena analýza
velkého množství skladeb, na kterých je doloženo Schnittkeho užití a cílené využívání
koncertantního principu.
|
|
|
Současná podoba výuky harmonie na středoškolském stupni.
Andělová, Aneta ; TICHÝ, Vladimír (vedoucí práce) ; KVĚCH, Otomar (oponent)
Práce se zabývá srovnáním výuky harmonie na třech různých typech středních škol. Nejprve je zaměřena více prakticky, kde je popsána charakteristika jednotlivých škol, včetně jejich stručné historie, charakteristiky a výuky harmonie. Dále se věnuje analýze náslechových hodin harmonie na jednotlivých typech škol. Přechod mezi praktickou a teoretickou částí tvoří dotazníky pro studenty a vyučující a jejich vyhodnocení. Kapitola se nejprve zaměřuje na vyhodnocení každé školy jednotlivě a následně vyhodnocuje celkový stav výuky harmonie na těchto školách. Do teoretické části jsou zařazeny informace o pojmu harmonie v několika českých publikacích a následně také má vlastní definice. Závěrečná kapitola patří návrhu vlastní struktury výuky harmonie, ve které jsou systematicky popsána a okomentována jednotlivá témata klasicko-romantické harmonie.
|
|
|
Úvod do studia jazzové harmonie
Bogišová, Lucie ; KREJČA, Tomáš (vedoucí práce) ; Levíček, Jiří (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá terminologií a základními harmonickými jevy v oblasti jazzové harmonie. Její snahou je stručný a názorný vhled do harmonické stránky hudby, se kterou se čím dál častěji setkáváme, samostatně i napříč hudebními žánry, „vážnou“ hudbu nevyjímaje. Jejím hlavním cílem je osvětlit interpretům „klasické“ hudby základní jevy charakteristické pro jazzovou harmonii. Práce je členěna celkem do čtyř kapitol (Akord, Zápis skladeb, Základní stavební materiál a Harmonická věta). Přínosem práce je zejména srovnání konkrétních harmonických jevů jazzové hudby se shodnými (příbuznými) jevy oblasti klasicko-romantické harmonie. Práce je pro názornost doplněna množstvím praktických notových ukázek
|
|
|
Hudební čas - jeho odklon od času fyzikálního
Oplištilová, Iva ; TICHÝ, Vladimír (vedoucí práce) ; Šťastný, Jaroslav (oponent)
Ve své disertaci vycházím z rozli?ování ?asu hudebního, individuáln? pro?ívaného, a ?asu sdíleného, fyzikálního. Propojuji poznatky z experiment? kognitivních v?dc? s hudebn?-teoretickým p?ístupem. Sleduji kognitivní cestu od p?ijatého zvuku k hierarchické reprezentaci ?asové slo?ky hudby. Zam??uji se na pravd?podobné mechanismy, které umo??ují odklon hudebního ?asu od fyzikálního a na faktory, které je ovliv?ují. Na stran? hudebn?-teoretické se opírám o analytické prost?edky Obecné teorie segmentace a Teorie rekontextualizace D. A. Hanninen. Za rozhodující moment pro odklon hudebního ?asu pova?uji vnit?ní sdílení pulsu poslucha?e nebo interpreta s pulsem zn?jící skladby. Hranici pulsu uvádím do souvislosti s prospektivní a retrospektivní strategií vnímatele. Své úvahy odvíjím na ose mezi póly puls a gesto, tj. mezi plnou kinestetickou synchronizací s vn?j?ím, sdíleným ?asem a maximálním odklonem, závislém na individuálním zp?sobu vnit?ní reprezentace gesta. Vyslovuji hypotézu, ?e k odklonu hudebního ?asu dochází a? p?i retrospektivní strategii zpracování hudebních událostí.
Své teoretické úvahy a vhodnost vybraných analytických prost?edk? ov??uji na analýzách skladeb G. Griseyho, O. Messiaena, P. Kotíka, P. Grahama a A. Breiera. P?ipojuji i n?které teoretické úvahy t?chto skladatel?, ve kterých se zabývají prací s ?asem ve svých skladbách.
|
|
|
Pojem konsonance a disonance ve vlastní tvorbě i v tvorbě jiných skladatelů
Klusák, Martin ; LOUDOVÁ, Ivana (vedoucí práce) ; KURZ, Ivan (oponent)
První tři kapitoly této práce jsou shrnutím historických i současných teorií konsonance a disonance, které měly přímý vliv na mou tvorbu. Práce se zaměřuje na hudebně teoretické a akustické interpretace těchto dvou pojmů, ale obsahuje i dva netradiční pohledy na téma.
V poslední, čtvrté kapitole prostřednictvím úvah a rozboru svých skladeb seznamuji čtenáře s hlavními souvislostmi pojmů konsonance a disonance s mou tvorbou.
|
|
|
Generování akustické hudby pomocí algoritmických postupů
Dos Santos Agostinho Filho, Gilberto ; MRKVIČKA, Luboš (vedoucí práce) ; RATAJ, Michal (oponent)
Systematické kompoziční techniky byly využívány v průběhu celé historie Západní hudby, nicméně byl to až příchod osobních počítačů, který z algoritmické kompozice učinil běžnou součást soudobé hudební scény. V poválečném období došlo k rozvoji několika nových typů kompozičních technik (například využití náhody, stochastických modelů či číselných řad), které byly všechny silně ovlivněny rozvojem počítačové hudby. Práce analyzuje tři hlavní typy počítačových algoritmů, které bývají využívány za účelem vytváření hudební kompozice: algoritmy založené na pravidlu, stochasické postupy a umělou inteligenci. Hlavní pozornost je pak věnována vytváření akustického hudebního díla pomocí algoritmických postupů, zejména automatickému generování hudebních partitur a estetickým důsledkům spojeným s tímto druhem přístupu.
|
|
| |
|
| |
host ::
RSS.