|
|
Mikuláškovy inscenace Europeana a Trapná muka
Řezníková, Veronika ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Just, Vladimír (oponent)
Náplní této bakalářské práce je analýza dvou inscenací jednoho z nejvýraznějších současných českých divadelních režisérů Jana Mikuláška. Na základě vlastních divadelních zážitků, kritických reflexí v tisku a studií v odborných divadelních periodikách se autorka pokusila popsat, analyzovat a pojmenovat režijní styl Jana Mikuláška na příkladu inscenací Trapná Muka a Europeana. Vzhledem k tomu, že obě inscenace vychází z původně nedramatických textů, páce se věnuje nejen režii, herectví a hudební a vizuální stránce, ale také dramatizaci. V rozborech inscenací nejsou opomíjeny ani kontexty vzniku jak původních textů, tak také inscenací. V některých částech se práce pokouší i o lehkou kritickou analýzu určitých momentů či inscenačních prvků. Závěr práce je věnován srovnání obou inscenačních tvarů a poukazuje na odlišnosti, které i v rámci podobné režijní poetiky inscenace vykazují.
|
|
|
Role autora v uměleckém díle podle Jana Mukařovského se zaměřením na film
Lavická, Kristýna ; Borecký, Felix (vedoucí práce) ; Michalovič, Peter (oponent)
Ve své diplomové práci se zabývám rolí autora v uměleckém díle podle Jana Mukařovského se zaměřením na film. Nejprve popisuji Mukařovského pojetí uměleckého díla z pohledu strukturální estetiky. Mukařovský umělecké dílo považuje za autonomní znak, přičemž navazuje na koncepci znaku Ferdinanda de Saussura. Zároveň od něho přejímá dvojici pojmů langue a parole. V této práci vysvětluji Mukařovského základní pojmy estetická funkce, norma a hodnota. Rozebírám rozdíl mezi pojmy individuum a subjekt v umění a mezi pojmy záměrnost a nezáměrnost v umění. Popisuji Mukařovského pojetí autora uměleckého díla a porovnávám jej s dalšími autory, Umbertem Ecem, Rolandem Barthesem a Michelem Foucaultem. V práci charakterizuji historickou proměnu pojetí autora podle Mukařovského a přidávám i nové pojetí autora v kyberkultuře podle Pierra Lévyho. Dále ve své práci uvádím další autory, kteří se zabývají filmem jako druhem umění znakového charakteru. Konkrétně jimi jsou James Monaco a Jerzy Plaževski, které se nejprve pokusím propojit s myšlenkami Jana Mukařovského. Tito autoři mi slouží jako opora, protože Jan Mukařovský se konkrétně k roli autora ve filmu nevyjadřuje. Zaměřuji se na teorii víceúrovňového filmu Jaroslava Vančáta, který hovoří o třech rovinách filmu, na které se vždy podílí jiný autor. Zproblematizuji...
|
|
|
Režijní tvorba Miroslava Macháčka v Národním divadle v 70. a 80. letech
Černá, Johana ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Sarkissian, Alena (oponent)
Diplomová práce charakterizuje inscenační styl jedné z nejvýraznějších osobností českého divadla 2. poloviny 20. století, Miroslava Macháčka, a to na základě jeho režijní tvorby v Národním divadle v 70. a 80. letech. Autorka postupuje metodou rekonstrukce inscenace, nejvýznamnější a pro režisérův sloh nejpříznačnější produkce potom podrobuje detailnější analýze. Při popisu inscenací diplomantka vychází z recenzí a studií z dobových periodik, fotografií k inscenacím a v některých případech i z videozáznamů, dále z režisérovy korespondence a poznámek k tvorbě a pamětnických vzpomínek. Pozornost je v práci věnována také historickému kontextu a tehdejším poměrům v činohře Národního divadla, které ovlivňovaly Macháčkovo zdejší umělecké působení.
|
|
| |
|
|
Přechodné peklo děl Didiera-Georgese Gabilyho
Preslová, Natálie ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Sarkissian, Alena (oponent)
Obsahem práce je dílo francouzského autora (nejen) textů pro divadlo, režiséra a hereckého pedagoga Didiera-Georgese Gabilyho (1955 - 1966). První část je celkovou analýzou jeho dramatických textů (na základě vlastní četby a studia her, autorových poznámek k tvorbě a sekundárních dokumentů), s přihlédnutím k procesu vzniku textů. Druhá část se zaobírá Gabilyho inscenačními principy a práci s hercem, neboť obojí přímo souvisí se vznikem textů. Cílem práce je představit Gabilyho tvorbu v kontextu francouzského divadla, postihnout důležité aspekty jeho textů a následně nastínit, jakým způsobem vznikaly a jak vypadaly jejich inscenace.
|
|
| |
|
|
Ibsen v režijním pojetí Jana Mikuláška
Černá, Johana ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Christov, Petr (oponent)
Náplní této bakalářské práce je podrobná analýza dvou inscenací Ibsenových dramat - Hedy Gablerové (Národní divadlo moravskoslezské, 2008) a Divoké kachny (Divadlo Petra Bezruče, 2009), které nastudoval jeden z nejvýraznějších současných českých režisérů, Jan Mikulášek. Autorka se převážně na základě vlastních diváckých zkušeností snaží u obou sledovaných inscenací charakterizovat práci s jednotlivými divadelními složkami, postihnout režijní interpretaci hry a zdůraznit typické znaky Mikuláškova režijního rukopisu. V závěru práce potom usiluje o srovnání obou inscenačních tvarů a poukazuje na odlišnosti, které i v rámci podobné režijní poetiky inscenace vykazují.
|
|
|
Vliv divadelního kostýmu na herce
Vojtová, Ivana ; Hnilica, Karel (vedoucí práce) ; Žák, Josef (oponent)
Vývoj divadelních kostýmů nelze oddělit od vývoje civilního odívání. Nejvýznamnějším obdobím v historii divadelních kostýmů je antické Řecko. Všechny další etapy z něj vycházely nebo čerpaly inspiraci. Doba renesance se váže zejména k fenoménu anglického divadla a italské komedie dell'arte. Oba tyto směry se vyznačují specifickým způsobem kostýmování, přičemž komedie dell'arte vyniká svým maskováním a typizací postav. Až počátkem 20. století se kostýmy začaly prosazovat jako samostatná oblast dramatické tvorby, kterou je potřeba se podrobně zabývat a věnovat jí náležitou pozornost. Toto jsou čtyři podstatné mezníky v dějinách divadelního kostýmu. Avšak ke změnám, ať se týkaly vnímání oděvů herců (diváky i jejich nositeli) nebo střihů a materiálů, docházelo ve všech historických etapách. Existuje souvislost mezi úspěšným zvládnutím divadelní role a kostýmem, který má herec při jejím ztvárňováním na sobě. Kostýmy hrají důležitou roli ve spojení s pohybem, a to ze dvou úhlů pohledu. Jednak se často stává, že kostým vyžaduje specifický způsob chůze, držení těla apod., což dodává divadelní postavě určitý výraz. Hercům to pomáhá lépe s figurou souznít a vcítit se do ní. Na druhou stranu může oděv herce limitovat. To se stává v případech, kdy je zhotoven ze špatného materiálu, má špatný střih nebo...
|
|
|
Akční scénografie v Československu, Praha 2012
Frydlová, Veronika ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Koubská, Vlasta (oponent)
"Akční scénografie" je termín, který se poprvé objevil v polovině sedmdesátých let v souvislosti s pořádáním třetího ročníku mezinárodní scénografické soutěže Pražské quadriennale (PQ '75). Sovětský kritik Viktor Berjozkin tak označil nový proud, který se na této přehlídce ve většině národních expozic začal projevovat. Jednalo se o alternativní přístup k divadelnímu prostoru, kdy se programově upouštělo od klasického kukátkového jeviště. Začaly se hledat nové možnosti inscenování v netradičních, mnohdy nedivadelních prostorách, které nabízely větší kontakt s divákem. V estetických přístupech se akční scénografie odvracela od přebujelé výtvarnosti, iluzivnosti, kašírování a složitých technických řešení. Naopak čerpala inspiraci z "chudého umění" (arte povera) a pop-artu. Využívaly se "chudé" - tedy obyčejné- a přírodní materiály (ve velké míře to byla především textilie) a předměty, pocházející z všedního každodenního života. Jednoduchost a přitom nápaditost se staly podstatným požadavkem nové estetiky, stejně jako neustálá konfrontace dramatické a empirické reality. Rekvizity, které se ocitly na jevišti měly být především mnohovýznamové. To znamená, že jeden scénický prvek mohl v průběhu představení pomocí hry herců několikrát změnit svůj význam a funkci. Např. postel se tak stala jídelním stolem,...
|
|
|
Herec (ne)myslící.
Vokůrka, Richard ; MAKONJ, Karel (vedoucí práce) ; TEJNOROVÁ, Petra (oponent)
Práce se zabývá zkušenostmi autora s jeho dosavadním divadelním životem. Nejedná se o exaktní vědecký rozbor, ale o osobní výpověď, která je autorem zasazována do širších souvislostí a vnímána v obecnějším měřítku.
Autor vychází ze své přirozené danosti jakožto herce myslícího (ve smyslu přemýšlivého) a zjišťuje, co mu toto základní životní i herecké nastavení v jeho profesi přínáší, a v čem jej naopak limituje.
Jednotlivé kapitoly se dotýkají různých kvalit, které autor považuje za důležité pro dobré herectví. Zvláštní pozornost je věnována přirozenosti, pravdivosti a autenticitě hereckého projevu.
|
host ::
RSS.