|
|
Akční scénografie v Československu, Praha 2012
Frydlová, Veronika ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Koubská, Vlasta (oponent)
"Akční scénografie" je termín, který se poprvé objevil v polovině sedmdesátých let v souvislosti s pořádáním třetího ročníku mezinárodní scénografické soutěže Pražské quadriennale (PQ '75). Sovětský kritik Viktor Berjozkin tak označil nový proud, který se na této přehlídce ve většině národních expozic začal projevovat. Jednalo se o alternativní přístup k divadelnímu prostoru, kdy se programově upouštělo od klasického kukátkového jeviště. Začaly se hledat nové možnosti inscenování v netradičních, mnohdy nedivadelních prostorách, které nabízely větší kontakt s divákem. V estetických přístupech se akční scénografie odvracela od přebujelé výtvarnosti, iluzivnosti, kašírování a složitých technických řešení. Naopak čerpala inspiraci z "chudého umění" (arte povera) a pop-artu. Využívaly se "chudé" - tedy obyčejné- a přírodní materiály (ve velké míře to byla především textilie) a předměty, pocházející z všedního každodenního života. Jednoduchost a přitom nápaditost se staly podstatným požadavkem nové estetiky, stejně jako neustálá konfrontace dramatické a empirické reality. Rekvizity, které se ocitly na jevišti měly být především mnohovýznamové. To znamená, že jeden scénický prvek mohl v průběhu představení pomocí hry herců několikrát změnit svůj význam a funkci. Např. postel se tak stala jídelním stolem,...
|
|
|
Woyzeck
Galluzzo, Elisa ; KOUBSKÁ, Vlasta (vedoucí práce) ; KORČÁK, Jakub (oponent)
Tato diplomová práce v oboru scénografie rozebírá hru Vojcek, která byla napsána v roce 1836 německým autorem Georgem Büchnerem. Mým záměrem bylo prozkoumat, jak může být v naší dnešní společnosti interpretován poutavý příběh dramatického díla napsaného v 19. století, umístěného do vojenského prostředí. Cílem mého výzkumu bylo vypracování scénografie převedené do prostředí továrny a navržení ideálního scénáře pro vývoj dramatických situací ve hře Vojcek.
Moje scénografická koncepce by byla využita v prostředí Nadace Prada v Miláně, což je bývalá továrna italské lihovarnické společnosti, která byla nyní přeměněna v jedno z hlavních uměleckých center města.
Diplomovou práci začínám výzkumem historického pozadí hry prostřednictvím krátké biografie autora. V této části se snažím vysvětlit, jak Büchnera ovlivnila sociální situace a rodinné vztahy. Popisuji vliv několika skutečných událostí, které ho inspirovaly k napsání jeho největší práce. Dále analyzuji dramaturgické struktury textu, hlavní témata a situace ve hře a zabývám se hlavními postavami. Zdůrazňuji ta témata hry, která vnímám ve 21. století jako extrémně soudobá. Souběžně analyzuji, jak se postavy chovají v různých dramatických situacích a snažím se odhalit jejich skutečné pocity odlišné od toho, jak se projevují navenek.
Kromě toho popisuji několik nejvýraznějších reinterpretací hry, které podporovaly má studia a výzkumy. Zde se soustřeďuji hlavně na režijní a dramaturgické aspekty každé inscenace, které obohatily mou vizi hry a pomohly mi rozvinout mé finální zpracování.
Poslední část mé práce je o mé vlastní reinterpretaci inscenace Vojcka. Vysvětluji, jaké jsou aspekty a témata hry, která považuji za úzce propojené s naší společností. Píši o mém tvůrčím procesu a o tom, jak přesně můj výzkum vedl k závěrečnému návrhu srovnání mezi vojenským systémem před dvěma stoletími a dnešním továrním systémem. Poté zkoumám několik uměleckých děl, které inspirovaly mou osobní reinterpretaci především v režijním a dramaturgickém hledisku. Píši o tom, jak mě prvky z těchto uměleckých děl inspirovaly konkrétně pro realizaci mé závěrečné práce. Nakonec podrobně vysvětluji režijní a dramaturgické postupy, které jsem uplatnila v obrazovém scénáři, který je konečným výsledkem mého osobního výzkumu.
|
|
|
Akční scénografie v Československu, Praha 2012
Frydlová, Veronika ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Koubská, Vlasta (oponent)
"Akční scénografie" je termín, který se poprvé objevil v polovině sedmdesátých let v souvislosti s pořádáním třetího ročníku mezinárodní scénografické soutěže Pražské quadriennale (PQ '75). Sovětský kritik Viktor Berjozkin tak označil nový proud, který se na této přehlídce ve většině národních expozic začal projevovat. Jednalo se o alternativní přístup k divadelnímu prostoru, kdy se programově upouštělo od klasického kukátkového jeviště. Začaly se hledat nové možnosti inscenování v netradičních, mnohdy nedivadelních prostorách, které nabízely větší kontakt s divákem. V estetických přístupech se akční scénografie odvracela od přebujelé výtvarnosti, iluzivnosti, kašírování a složitých technických řešení. Naopak čerpala inspiraci z "chudého umění" (arte povera) a pop-artu. Využívaly se "chudé" - tedy obyčejné- a přírodní materiály (ve velké míře to byla především textilie) a předměty, pocházející z všedního každodenního života. Jednoduchost a přitom nápaditost se staly podstatným požadavkem nové estetiky, stejně jako neustálá konfrontace dramatické a empirické reality. Rekvizity, které se ocitly na jevišti měly být především mnohovýznamové. To znamená, že jeden scénický prvek mohl v průběhu představení pomocí hry herců několikrát změnit svůj význam a funkci. Např. postel se tak stala jídelním stolem,...
|
|
|
A visual interpretation of Berthold Brechtś The Threepenny Opera
Aidoni, Daphne Theodora ; DAVID, Milan (vedoucí práce) ; KOUBSKÁ, Vlasta (oponent)
Tato práce popisuje proces vyšetřování a uzavření na design pro Berthold Brecht je opera Žebrácká. Prostřednictvím teoretických odkazy a skutečné pozorování dnešní společnosti, jsou různé světy, které se skládají hru popsány a analyzovány, stejně jako hlavní postavy a jejich okolí skupiny. Nakonec, je konečný návrh předložen spolu s návrhy na kostýmy hlavních postav. Základní dramatické situace jsou prezentovány v jejich konečné podobě s fotografiemi modelu, zobrazující změny jeviště.
|
|
|
Divadelní výprava? Jevištní výtvarnictví ? Scénografie? porovnání teoretického vnímání scénograf ie v dílech Otakara Zicha a Růženy Vackové
Vöröšová, Markéta ; KOUBSKÁ, Vlasta (vedoucí práce) ; CÍSAŘ, Jan (oponent)
Tato práce se zaměřuje na porovnání teoretického vnímání scénografie v dílech českých estetiků Otakara Zicha a Růženy Vackové.
Celé srovnání je začleněno do kontextu české moderní scénografie. Na vybraných nejvýznamnějších inscenacích lez také ukázat nové tendence, jež se v divadelní historii u nás objevují. Uznala jsem za důležité připomenout si divadelní tvůrce a jejich díla, na nichž se právě názory Zicha a Vackové na pojetí divadla formovaly.
Vzhledem k tomu, jakými všestrannými osobnostmi Otakar Zich a Růžena Vacková byly, se musím v bakalářské práci zmínit alespoň okrajově o všech oblastech jejich působení. Pokusím se shrnout jejich profesní dráhu a vliv na následovníky ? bez opomenutí jejich životních osudů. U osobnosti Otakara Zicha se věnuju významu jeho nejpodstatnější práce Estetiky dramatického umění. Také se pokouším shrnout osobnost Růženy Vackové a okolnosti vzniku díla Výtvarný projev v dramatickém umění.
Jedná se o kompilační dílo, v němž se snažím představit dva pohledy na výtvarnou složku v divadle. Porovnávám jejich používanou terminologii, stejně jako se pokouším přiblížit jednotlivé scénografické aspekty, které Vacková ze svého předchůdce a učitele rozvinula, nebo proti kterým se naopak vyhranila. Svou pozornost jsem zaměřila také na otázky možné podoby scénografie, spojení scénografie s výtvarným uměním a architekturou, jak si daní autoři představovali ideální scénu, jakou váhu přikládali scénickým poznámkám, stejně jako otázky světla, kostýmu, masky, scénických předmětů?
Tato bakalářská práce poskytuje pouze odrazový můstek pro další hlubší zkoumání. Nabízí se možnost jít do větších podrobností, stejně jako rozšířit náhled o další představitele české divadelní teorie a jejich pojetí scénografie. Snad se mi v budoucnu podaří obsáhnout dané téma ve své celistvosti až do dnešních dnů.
|
|
|
Giussepe Verdi: Don Carlos. Současná interpretace Verdiho oper - historismus a stylizace v operním kostýmu.
Valášek, Aleš ; Zbořilová, Jana (vedoucí práce) ; David, Milan (oponent) ; Koubská, Vlasta (oponent)
V 19. století nabývá na významu v inscenační praxi scénografická složka. Jejím cílem bylo postihnout realitu současnou či historickou. Historismus se projevoval ve všech disciplínách včetně scénografie. Divadlo se stává podívanou. K tomu přispívá rozvoj jevištních technologií a stavba nových divadelních budov (Festspielhaus Bayreuth). Na důležitosti nabývá v organismu inscenace role kostýmu. Divadla začínají zaměstnávat návrháře, zakládají krejčovské dílny. V roce 1888 vzniká příručka pro návrháře, tzv. Racinetův historický kostým (Le Costume Historique). Byly vytvořeny vyhovující tehdejším náročným inscenačním požadavkům, tzv. velkých oper (Grande Opera) ? např. Meyerbeerovy Afričanky. Snahou bylo docílit jednotného účinku celé inscenace. Velkou roli v tomto případě sehrály inscenace Saského vévody Jiřího II. Z Meiningenu (skupina tzv. Meiningenských) a Richard Wagner se svou teorií Gesamtkunstwerku.
Následuje stručná charakteristika divadelního kostýmu, jeho funkce v rámci inscenace a odlišnosti od historického či civilního oděvu. Dramatický kostým je výsledkem formování dramatické osoby.
Dramatické umění považujeme za obrazové umění. Objektivní realita je umělci pouze pramenem. Umělec ji mění s určitým záměrem a za určitým cílem. Tento proces se nazývá umělecká stylizace. Stejný princip se uplatňuje i při tvorbě kostýmu. Historický oděv je pouze jedním z výchozích pramenů. Stylizační míra závisí pouze na umělci. Divák vnímá dílo/kostým na základě asociativního zákona podobnosti. Podobnost musí být tak velká, aby došlo k žádané obrazové představě v mysli diváka. Současná kostýmní tvorba pracuje s metaforou. Na míru stylizace kostýmu má vliv použitá barevnost, tvarová stylizace a použitý materiál. Stylizace kostýmu musí být vždy inscenačně zdůvodněná. V současných operních inscenacích panuje minimalismus. Pojmem historizující kostým označujeme kostým s velmi malou stylizační mírou, který se příliš blíží nebo přímo shoduje s historickým kostýmem/dobovým oděvem. Nutné je rozlišovat zda se jedná o historizující kostým či jen inspiraci historií. Historismus plní především funkci popisu, zobrazuje vnější znaky nositele (např. sociální, geografické zařazení či zařazení postavy do konkrétní historické doby).
Historický oděv je pouze jedním z pramenů pro tvorbu stylizovaného operního kostýmu. Opakem historismu je přílišná stylizace.
Inscenační úroveň oper je ovlivněna kulturně historickým, politickým a společenským vývojem. Velkou roli hraje možnost umělců tvořit ve svobodě. Citelné stopy měl v České republice dopad totalitního režimu za světové války a komunistický režim do roku 1989, díky kterým inscenační vývoj stagnoval.
Opera se stala konzervativním uměním. Často se prosazuje jako umění pro vyšší společnost. Opakem byly třeba požadavky v padesátých letech, kdy se zdůrazňovala lidovost, angažovanost, srozumitelnost. Opera měla být uměním pro nejširší lidové vrstvy.
V České republice převládá ve Verdiho inscenacích historismus. V následující části jsou přiblíženy Verdiho opery Nabucco, Macbeth, La Traviata. Historie jejich vzniku, problematika a příklady inscenací. Speciální kapitoly jsou věnovány výjmečným inscenacím Verdiho oper: minimalistické Aidě Roberta Wilsona a Rigolettovi z Bayerische Staatsoper v kontrastu ke krajně historizující inscenaci Dona Carlose Herberta von Karajana. Samostatně je zpracována Verdiho opera Don Carlos, její historie, inspirace Schillerovým dramatem. Příklady inscenací, srovnání kostýmní tvorby opery Don Carlos a její činoherní předlohy. V závěru je uvedeno řešení praktické části diplomové práce ? kostýmní výprava k Verdiho Donu Carlosovi.
|
|
|
Aristofanes: Ptáci. Symbolika masky a její uplatnění v moderním divadle.
Krejčová, Kateřina ; Vohlídalová, Ivana (vedoucí práce) ; Matásek, Petr (oponent) ; Koubská, Vlasta (oponent)
Abstrakt
Tématem této práce jsou Aristofanovi Ptáci. Toto téma se zaměřuje nejprve na historické hledisko, období a okolnosti vzniku této politické satiry a způsoby inscenování od starého Řecka po součastnost.
Dalším tématem, kterým se tato práce zabývá, je symbolika masky a její uplatnění v moderním divadle. Maska se dotýká Aristofanových Ptáků, jak obdobím vzniku, tak i možnostmi, jak tuto komedii výtvarně-dramaticky zpracovávat. Maska vznikla při prvních primitivních obřadech, z nichž se vyvinulo i samo divadlo. Maska se objevila ve všech kulturách po celém světě. Moderní divadlo chápe masku jako prostředek k inscenování. Maska se v moderním divadle uplatnila prostřednictvím spolupráce režiséra a výtvarníka.
Druhá část práce je vlastním řešením Aristofanových Ptáků z pohledu kostýmního výtvarníka. Při tvorbě koncepce je důležitá otázka aktuálnosti. Svět ptáků je protipólem světa lidí a bohové tyto dva světy spojují ve snech a touhách. Pozornost je věnována masce a kostýmu dramatických postav v kontextu s prostorem. Kostýmy a masky jsou výtvarně-dramaticky zpracovány. Při dramatickém zpracování jsou řešeny všechny druhy masek a jejich symbolika.
|
|
|
J. Anouihl: Tomáš Becket. Divadelní kostým jako nositel ikonografického významu.
Pátá Ołdak, Agnieszka ; Zbořilová, Jana (vedoucí práce) ; Koubská, Vlasta (vedoucí práce) ; David, Milan (oponent)
Diplomová práce na téma "Ikonograficky význam divadelního kostýmu" na základě hry Jeana Anouilhe, obsahuje materiál z oblastí dramatického kostýmu jako znaku na jevišti. Smyslem této práce je popsat všechny atributy kostýmu a nalézt jejich ikonografický význam. Je také podstatné nalézt v symbolice kostýmů úroveň ikonologickou: morální, společenskou, politickou, nebo alegorickou. Toto hledaní vnitřní interpretace umožňuje získat nový pohled na samotnou hru a kostýmy.
V této prací je znázorněna definice: znaku, symbolu, sémiotiky, ikonografie a ikonologie a její základní částí je problematika dramatického kostýmu.
Další část textu obsahuje popis dramatických postav hry "Thomas Becket aneb čest Boží" a všechny atributy jejich kostýmů: materiálu, barvy, střihu, formy a kompozicí.
Prácí uzavírá oblast ikonologie dramatických situací hry.
|
host ::
RSS.