|
|
Nabytí od neoprávněného
Ježek, Jakub ; Zvára, Michael (vedoucí práce) ; Salač, Josef (oponent)
Nabytí od neoprávněného Abstrakt Nabytí od neoprávněného, téma diplomové práce, představuje originární způsob nabytí vlastnického práva a prolomení staré římské soukromoprávní zásady nemo plus iuris ad alium transfere potest quam ipse habet - nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Občanský zákoník umožňuje, aby za splnění určitých podmínek přešlo vlastnické právo na poctivého nabyvatele, i když od osoby, které k převodu chybělo příslušné oprávnění. Zákonodárce tak zejména zohledňuje ochranu dobré víry jako obecného právního principu a také skutečnost, že u věcí neevidovaných ve veřejných seznamech nelze spolehlivě zjistit, kdo je vlastníkem. Tato práce se soustřeďuje na nabytí vlastnického práva od neoprávněného k movitým věcem, cílem je podat obecný výklad k zmíněnému institutu, analyzovat úpravu občanského zákoníku ve vztahu k němu a srovnat ji se zahraniční právní úpravou. Práce je členěna do čtyř částí, první z nich je věnována výkladu o základních poznatcích civilněprávní nauky ve vztahu k tématu, zařazení institut do systému věcných práv jako způsobu nabytí vlastnického práva, význam rozdělení věcí v právním smyslu pro nabytí od neoprávněného a výklad o dobré víře jako podmínky nabytí, druhá část obsahuje stručný nástin historického vývoje nabytí od neoprávněného v římském právu a...
|
|
|
Zastavení cizí věci podle § 1343 OZ
Mališová, Tereza ; Zvára, Michael (oponent)
Zastavení cizí věci podle § 1343 OZ Abstrakt Tato rigorózní práce se zabývá institutem zastavení cizí věci podle § 1343 OZ. Byť se nejedná o institut, který by byl v našem právním řádu novinkou, stále se s ním pojí řada otázek. Vzhledem k tomu, že k důkladnému pochopení jakéhokoliv institutu je vždy potřeba znát i jeho historický vývoj, je první kapitola práce zaměřena právě na historickou genezi zastavení cizí věci. Poté následuje kapitola, ve které je provedena komparace ustanovení normujících nabytí vlastnického a zástavního práva od neoprávněného. Byť jsou právo vlastnické i právo zástavní absolutními majetkovými právy, neinspiroval se český zákonodárce zahraniční právní úpravou, např. právní úpravou polskou, a neodkázal v případě zastavení cizí věci na analogickou aplikaci ustanovení o nabytí vlastnického práva od neoprávněného. Naopak pro nabytí obou práv od neoprávněného umístil do OZ výslovnou právní úpravu. Díky tomu však dochází k tomu, že velice podobná situace je posuzována rozdílně podle toho, zda je nabýváno vlastnické, nebo zástavní právo od neoprávněného. Na kapitolu druhou navazuje třetí kapitola pojednávající o jednotlivých předpokladech, které je nutné splnit pro to, aby došlo k platnému zastavení cizí věci podle § 1343. Pro lepší přehlednost je přitom tato kapitola dělena na jednotlivé...
|
|
|
Dobrá víra v soukromých závazcích
Baier, Jaroslav ; Hendrychová, Michaela (vedoucí práce) ; Elischer, David (oponent)
v českém jazyce, klíčová slova Název práce: Dobrá víra v soukromých závazcích Abstrakt: Tato práce studuje význam pojmu dobrá víra v českém soukromém právu a její úlohu po rekodifikaci. Práce je rozdělena na tři stěžejní části. V prvních dvou částech se zabýváme dobrou vírou jako otevřenou texturou, otázkou zda se jedná o obecnou právní zásadu či nikoliv a v třetí části vztahem dobré víry k vybraným institutům soukromého práva. O.z. významně posiluje roli otevřených textur, jejichž účelem je umožnit flexibilitu posouzení určité právní normy a dobrá víra má v této souvislosti důležité postavení. Tato práce se zabývá dvojím pojetím dobré víry v objektivním a subjektivním smyslu. Zatímco řada akademiků chápe dobrou víru v objektivním smyslu jako příkaz chovat se určitým způsobem při výkonu práv a povinností, dobrá víra v subjektivním smyslu je chápána jako rozpoložení mysli, které je nadáno zákonnou ochranou. V této práci vyjadřujeme pohled, který se snaží oba tyto přístupy kombinovat, nicméně s respektem k odlišnostem, které v chápaní obou těchto významů přetrvávají. Dále hledáme společné vlastnosti obou těchto pojmů a rovněž se snažíme dobrat k závěru, že k posouzení skutečnosti, zda je dotyčný subjekt v dobré víře nebo nikoliv, je potřebné v každém případě nalézt určitý standard péče, resp. jeho...
|
|
|
Nabytí od neoprávněného
Cmíralová, Natálie ; Lederer, Vít (oponent)
Diplomová práce pojednává o tématu nabytí od neoprávněného, představující výjimku z římskoprávní zásady nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet, tedy, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Nabytí od neoprávněného je jedním z originárních způsobů nabytí vlastnického práva, jímž je významně zasahováno do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek. Z toho důvodu je nezbytné podrobovat zákonnou úpravu nabytí od neoprávněného bližšímu a kritickému zkoumání a hodnocení, zda po bezmála šesti letech od rekodifikace soukromého práva v České republice vyhovuje evropským standardům zákonných úprav nabytí od neoprávněného a výtkám, které byly směřovány vůči předchozí právní úpravě. Diplomová práce předkládá čtenáři ve svých pěti kapitolách obecné pojednání o povaze věcných práv a vlastnického práva, ucelený výklad o historickoprávních východiscích nabytí od neoprávněného, důkladnou analýzu platné právní úpravy nabytí od neoprávněného, včetně vlivů zejména rakouské, ale i německé právní úpravy a judikatury, zhodnocení platné právní úpravy s poukázáním na některé její nedostatky a úvahy de lege ferenda. V závěru se diplomová práce věnuje stručnému popisu rakouské právní úpravy nabytí od neoprávněného a její komparaci s českou právní úpravou.
|
|
|
Nabytí nemovitosti od neoprávněného - srovnání české a německé právní úpravy
Vondrášek, Igor ; Franková, Martina (vedoucí práce) ; Stejskal, Vojtěch (oponent)
v českém jazyce Tématem práce je institut nabytí nemovitosti od neoprávněného, jenž prolamuje tradiční římskoprávní zásadu nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet (nikdo nemůže převést na jiného více práv, než kolik sám má). Práce popisuje, analyzuje a hodnotí podmínky pro nabývání vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem od osob neoprávněných, jak jsou stanoveny českým a německým právním řádem. Možnost nabýt nemovitost od neoprávněného, která je úzce spojena s principem materiální publicity (veřejné víry), navrátila do tuzemské legislativy až rekodifikace soukromého práva. Socialistické i porevoluční právo možnost dobrověrného nabytí nemovitosti od neoprávněného striktně odmítaly. Nedávné posílení materiální publicity veřejných seznamů s sebou ovšem přináší řadu nejasností. Ačkoliv nelze budoucí vývoj rozhodovací praxe tuzemských soudů v otázce nabývání nemovitosti od neoprávněného předvídat, mohla by německá právní úprava možná řešení některých výkladových problémů nastínit. Ostatně zásada veřejné víry pozemkové knihy je součástí BGB již od počátku jeho platnosti. Předkládaná práce odborné veřejnosti nejprve představí nejdůležitější východiska a odlišnosti českého a německého pozemkového práva, které jsou důležité pro pochopení dalšího textu. Navazující kapitoly...
|
|
|
Nabytí od neoprávněného
Cmíralová, Natálie ; Lederer, Vít (oponent)
Diplomová práce pojednává o tématu nabytí od neoprávněného, představující výjimku z římskoprávní zásady nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet, tedy, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Nabytí od neoprávněného je jedním z originárních způsobů nabytí vlastnického práva, jímž je významně zasahováno do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek. Z toho důvodu je nezbytné podrobovat zákonnou úpravu nabytí od neoprávněného bližšímu a kritickému zkoumání a hodnocení, zda po bezmála šesti letech od rekodifikace soukromého práva v České republice vyhovuje evropským standardům zákonných úprav nabytí od neoprávněného a výtkám, které byly směřovány vůči předchozí právní úpravě. Diplomová práce předkládá čtenáři ve svých pěti kapitolách obecné pojednání o povaze věcných práv a vlastnického práva, ucelený výklad o historickoprávních východiscích nabytí od neoprávněného, důkladnou analýzu platné právní úpravy nabytí od neoprávněného, včetně vlivů zejména rakouské, ale i německé právní úpravy a judikatury, zhodnocení platné právní úpravy s poukázáním na některé její nedostatky a úvahy de lege ferenda. V závěru se diplomová práce věnuje stručnému popisu rakouské právní úpravy nabytí od neoprávněného a její komparaci s českou právní úpravou.
|
|
|
Nabytí od neoprávněného
Cmíralová, Natálie ; Thöndel, Alexandr (vedoucí práce) ; Frinta, Ondřej (oponent)
Diplomová práce pojednává o tématu nabytí od neoprávněného, představující výjimku z římskoprávní zásady nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet, tedy, že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než sám má. Nabytí od neoprávněného je jedním z originárních způsobů nabytí vlastnického práva, jímž je významně zasahováno do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek. Z toho důvodu je nezbytné podrobovat zákonnou úpravu nabytí od neoprávněného bližšímu a kritickému zkoumání a hodnocení, zda po bezmála šesti letech od rekodifikace soukromého práva v České republice vyhovuje evropským standardům zákonných úprav nabytí od neoprávněného a výtkám, které byly směřovány vůči předchozí právní úpravě. Diplomová práce předkládá čtenáři ve svých pěti kapitolách obecné pojednání o povaze věcných práv a vlastnického práva, ucelený výklad o historickoprávních východiscích nabytí od neoprávněného, důkladnou analýzu platné právní úpravy nabytí od neoprávněného, včetně vlivů zejména rakouské, ale i německé právní úpravy a judikatury, zhodnocení platné právní úpravy s poukázáním na některé její nedostatky a úvahy de lege ferenda. V závěru se diplomová práce věnuje stručnému popisu rakouské právní úpravy nabytí od neoprávněného a její komparaci s českou právní úpravou.
|
|
|
Nabytí od neoprávněného
Kratochvílová, Kateřina ; Thöndel, Alexandr (vedoucí práce) ; Frinta, Ondřej (oponent)
129 Abstrakt Diplomová práce se zabývá institutem nabytí od neoprávněného. Ten prolamuje právní ochranu vlastnického práva ve prospěch dobré víry nabyvatele, kterému umožňuje nabýt vlastnické právo, přestože převodce není skutečným vlastníkem ani není z jiného důvodu oprávněn věc zcizit. Nová právní úprava obsažená v občanském zákoníku účinném od 1. 1. 2014 se zásadně odlišuje od právní úpravy předchozí. Ta byla nedostatečná zejména z důvodu své dvojkolejnosti, kdy se úprava podstatně odlišovala v režimu obchodního zákoníku a v režimu občanského zákoníku. Dalším výrazným problémem byla nemožnost nabytí věci nemovité od neoprávněného. Princip materiální publicity se uplatňoval pouze částečně a neposkytoval dostatečnou ochranu osobám důvěřujícím ve správnost právního stavu zapsaného v katastru nemovitostí. Diplomová práce je členěna do šesti kapitol a rozebírá nabytí od neoprávněného v širších souvislostech. První kapitola se věnuje stručnému vymezení vlastnického práva a způsobů jeho nabytí a dále pojmem a teoretickou povahou nabytí od neoprávněného. Historický vznik principu nemo plus iuris a vývoj nabytí od neoprávněného, jakožto i výjimky z něj v Evropě a na českém území, rozebrala kapitola druhá. Podrobněji byla popsána právní úprava dle občanského zákoníku z roku 1964 a názorový střet Ústavního soudu a...
|
|
|
Zástavní právo k obchodnímu závodu a jeho části
Zabadal, Michal ; Eichlerová, Kateřina (vedoucí práce) ; Josková, Lucie (oponent)
Tato práce se zaměřuje na výklad stěžejních interpretačních problémů doprovázejících jednotlivé fáze existence zástavního práva k obchodnímu závodu. Text práce nejprve usiluje o základní vymezení obchodního závodu s důrazem kladeným na ty jeho charakteristiky, které jsou relevantní v intencích zástavního práva. Vedle analýzy legální definice obchodního závodu práce dospívá k vymezení obchodního závodu jako zvláštního druhu věci hromadné. Výklad je dále zaměřen na okamžik vzniku zástavního práva k obchodnímu závodu. Dospívá k závěru, že zástavní právo k obchodnímu závodu samému, jakož i ke všem jednotlivým složkám, které jej spoluutváří, vzniká konstitutivním zápisem do rejstříku zástav. V centru výkladu podporujícího tento závěr je pojetí obchodního závodu jako funkčního celku, s nímž zákon jako s celkem nejen v souvislosti se vznikem zástavního práva nakládá. Navazující část této práce adresuje důsledky uvedeného způsobu vzniku zástavního práva pro ochranu dobré víry třetích osob. Uzavírá, že nabude-li třetí osoba věcné právo k jednotlivé věci spoluutvářející obchodní závod zatížený zástavním právem v dobré víře v absenci jejího zatížení v situaci, kdy zástavní právo k obchodnímu závodu není k dané jednotlivosti deklaratorně zapsáno v rejstříku zástav nebo veřejném seznamu, třetí osoba věcné právo...
|
|
|
Vydržení v rámci rekodifikace soukromého práva
Horký, Jakub ; Salač, Josef (vedoucí práce) ; Frinta, Ondřej (oponent)
Vydržení v rámci rekodifikace soukromého práva Diplomová práce se zabývá institutem vydržení, a to v kontextu rekodifikace soukromého práva. Jejím cílem je popsat podobu tohoto institutu jak v historickém kontextu, tak v platné právní úpravě, tyto úpravy vzájemně komparovat a pokusit se odpovědět na některé sporné výkladové otázky. Vydržení je institutem sledujícím sladění držby jako faktického stavu s vlastnictvím jakožto stavem právním, a to po uplynutí určené vydržecí doby. Jde o tradiční institut civilistiky, který však v současné době nepozbývá na aktuálnosti. Občanský zákoníku č. 89/2012 Sb. přinesl ve vztahu k tomuto institutu podstatné změny, jejichž analýzu diplomová práce sleduje. Práce je rozvržena do úvodu, 4 hlavních kapitol, které jsou dále členěny do podkapitol, a závěru. V první kapitole vymezuji obecné pojmy stěžejní pro následující výklad, a to definici držby, detence a samotného vydržení. Kapitola druhá představuje historický exkurs, a to od nástinu institutu vydržení v římském právu, přes úpravu vydržení za účinnosti OZO, k popisu socialistické právní úpravy, a to jak za účinnosti občanského zákoníku z roku 1950, tak občanského zákoníku z roku 1964 v jeho původní podobě. V této kapitole se věnuji rovněž popisu úpravy po novelizaci účinné od roku 1983. Pozornost je dána také...
|
host ::
RSS.