|
|
Pokus o ontologickou analýzu koncepce odporu W. Diltheye
Sajvera, David ; Novák, Aleš (vedoucí práce) ; Nitsche, Martin (oponent) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
David SAJVERA Disertační práce: Pokus o ontologickou kritiku koncepce odporu Wilhelma Diltheye Abstrakt Cílem disertační práce je fenomenologické a ontologické rozpracování koncepce odporu Wilhelma Diltheye, kterou tento autor prezentuje v rámci své studie zaměřené na problematiku víry v realitu vnějšího světa jako specifickou předreflexivní zkušenosti oddělení já od vnějšího světa, která se objevuje i u zvířat a již v prenatálních fázích ontogeneze. S ohledem na fenomenologické a ontologické rozpracování sledujeme recepci jeho koncepce u dalších autorů. Podnětnou kritickou antitezi je Heideggerova kritika Diltheye v Bytí a času, kde je odpor odmítnut jako ontický pojem. Podle Heideggera je odpor charakteristikou nitrosvětského jsoucna, ale nemůže přispět k ontologickému vymezení "světa". Odemčenost světa předchází nutně zkušenosti odporu a klíčovou roli zde hraje také existenciální struktura Sorge. Podnětnou revizi původní Diltheyovy propozice pojmu provedl Max Scheler, který se snaží očistit pojem odporu od zjevně ontických propozic (zejména vůle). Analyzuje odpor jako komplexní resistenci kladenou celku osoby chápané jako nesubstanciální, monarchicky organizovaná jednota aktů. Podle Schelera se svět odemyká v rytmickém střídání odporu a jeho ustání. Scheler sleduje současnou realizaci osoby a světa,...
|
|
|
Ontologické koncepce obrazu v díle Emmanuela Lévinase a Eugena Finka
Sajvera, David ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce) ; Zuska, Vlastimil (oponent)
Tato práce podává interpretaci dvou odlišných pojetí obrazu. Oba autoři byli výrazně ovlivněni fenomenologickou filozofií Edmunda Husserla a ontologií Martina Heideggera. V úvodu podáváme stručné shrnutí hlavních bodů husserlovského pojetí obrazu a obrazového vědomí, které chápeme jako určité tematické východisko pro Finka i Lévinase, a u obou autorů sledujeme pak jeho překročení směrem k ontologicky fundovanému paradigmatu. U Lévinase sledujeme jeho ontologii anonymní existence a její aplikaci na problematiku obrazu s patřičnými konsekvencemi pro některé tradiční estetické problémy. Vycházíme přitom z jeho prací ze 40. let, především Od existence k existujícímu a Realita a její stín. V kapitole věnované Finkovi se zabýváme jeho ranou disertací Zpřítomnění a obraz, která rozpracovává problematiku obrazu a obrazového vědomí ještě v rámci husserlovské fenomenologie a sledujeme Finkův posun v pojetí obrazu po vytvoření vlastní kosmologické koncepce. V pracích Oáza štěstí a Hra jako symbol světa vycházíme z Finkova kosmologického pojetí světa jako předchůdného celku všeho jednotlivého a symbolu jako konečného jsoucna symbolizujího celek světa. Uvádíme pak některé blízké koncepce a narážíme na problém reprezentace, nerozlišování nositele a smyslu, dějinnosti umění a především na kritiku platónského pojetí...
|
|
|
Ontologické koncepce obrazu v díle Emmanuela Lévinase a Eugena Finka
Sajvera, David ; Zuska, Vlastimil (oponent) ; Ševčík, Miloš (vedoucí práce)
Tato práce podává interpretaci dvou odlišných pojetí obrazu. Oba autoři byli výrazně ovlivněni fenomenologickou filozofií Edmunda Husserla a ontologií Martina Heideggera. V úvodu podáváme stručné shrnutí hlavních bodů husserlovského pojetí obrazu a obrazového vědomí, které chápeme jako určité tematické východisko pro Finka i Lévinase, a u obou autorů sledujeme pak jeho překročení směrem k ontologicky fundovanému paradigmatu. U Lévinase sledujeme jeho ontologii anonymní existence a její aplikaci na problematiku obrazu s patřičnými konsekvencemi pro některé tradiční estetické problémy. Vycházíme přitom z jeho prací ze 40. let, především Od existence k existujícímu a Realita a její stín. V kapitole věnované Finkovi se zabýváme jeho ranou disertací Zpřítomnění a obraz, která rozpracovává problematiku obrazu a obrazového vědomí ještě v rámci husserlovské fenomenologie a sledujeme Finkův posun v pojetí obrazu po vytvoření vlastní kosmologické koncepce. V pracích Oáza štěstí a Hra jako symbol světa vycházíme z Finkova kosmologického pojetí světa jako předchůdného celku všeho jednotlivého a symbolu jako konečného jsoucna symbolizujího celek světa. Uvádíme pak některé blízké koncepce a narážíme na problém reprezentace, nerozlišování nositele a smyslu, dějinnosti umění a především na kritiku platónského pojetí...
|
host ::
RSS.