|
|
Naturalizace vědomí a smysl subjektivity
Toráčová, Pavla ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent) ; Marvan, Tomáš (oponent)
Tématem práce je problém existence vědomí ve fyzikálním světě. Východiskem je odmítnutí převládajícího přístupu v současné filosofii mysli, jenž pojednává fenomenální vědomí odtrženě od intencionality, a příklon k názoru, že fenomenální charakter vědomí a intencionalita jsou neodlučitelné a není možné porozumět jednomu, aniž bychom porozuměli druhému. Otázka existence vědomí ve fyzikálním světě je tedy nahlížena jako otázka existence (vědomé) intencionality ve fyzikálním světě. S cílem získat takovou analýzu intencionality, která na jedné straně podrží její fenomenální charakter s perspektivou první osoby a na druhé straně nám umožní nahlédnout, jakým způsobem může být takto neredukovaná intencionalita realizována ve fyzikálním světě, jsou diskutovány úvahy Petera Strawsona, G. E. M. Anscombové, Tima Crana, Colina McGinna a Johna Searla. Výsledkem těchto analýz je náčrt takového pojetí intencionality, jež dovoluje chápat fundamentální vrstvu intencionality jako proces ve fyzikálním světě a vyšší vrstvy intencionality jako rozvinutí této fundamentální vrstvy. Pro toto pojetí jsou klíčové dvě teze: vývoj intencionality od fundamentální vrstvy k vyšším vrstvám je pochopitelný pouze z perspektivy první osoby; v úvahách o existenci vědomí ve fyzikálním světě je nezbytné být si vždy vědom smyslu toho...
|
|
|
Teorie institucionální reality Johna R. Searla
Toráčová, Pavla ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
V této třetí části jsem se zaměřila na otázku konstitutivních pravidel a její neviditelnost. Ukázala jsem, že neviditelnost, kterou má Searle na mysli, spočívá v tom, že si během činností v rámci institucionálních faktů často neuvědomujeme jejich realizace v předmětech X, ale zaměstnáváme svou -~~ mysl myšlenkami na smysl činností pojících se s funkcí Y. V této souvislosti jsem poukázala na podobnost s úvahami o základní formě vědomých daností vůbec a ve velmi hrubých rysech jsem načrtla přístupy Husserla a Heideggera. Zmínila jsem některé důvody pro to, abychom uznali dva druhy daností ve vědomí, z nichž jeden by odpovídal Searlovu přiřazení funkce, druhý pak realizaci této funkce. Klíčové přitom je, že danost, která hraje roli realizace nebo splňování funkce, nemusí mít podobu uvědomování si materiálních vlastností předmětu. To bylo také základem pro tvrzení, že kde trváme na neviditelnosti konstitutivního pravidla z důvodu neviditelnosti materiálních vlastností předmětu, nečiníme tak oprávněně - konstitutivní pravidlo může být reprezentováno v jiné podobě. Jistou neviditelnost lze připustit v případě převažujícího zájmu o smysl činností, které se s funkcí pojí, ani tam však podle mého názoru nemůže jít o naprostou neviditelnost trvající po dlouhé časové období, nýbrž jen o momentální zaujatost. Souhlasím...
|
|
|
The Solution to the Mind-Body Problem in Searle's Philosophy of Mind
Popelář, Jan ; Kranát, Jan (vedoucí práce) ; Moural, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá problémem mysli a těla ve flozofi mysli amerického flozofa Johna Searla. Zkoumá jeho kritiku flozofcké tradice tohoto problému, která nás podle jeho mínění vedla k přijetí zavádějících kategorií a kritiku vědecké metodologie, která nás nutí k redukci mysli a vědomí na jejich fyziologii. Dále se věnuje jeho navrhovanému řešení problému mysli a těla, jeho defnici vědomí, intencionality, subjektivity a také jeho slavnému argumentu "Čínského pokoje". Ačkoliv tato práce zkoumá Searlovi teze kriticky a poukazuje na jejich častou problematičnost, není to komentář či rozvedení jedné jeho specifcké teze. Jejím primárním účelem je zhodnocení Searlovi koncepce vědomí v kontextu flozofcké tradice problému mysli a těla. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
The Solution to the Mind-Body Problem in Searle's Philosophy of Mind
Popelář, Jan ; Kranát, Jan (vedoucí práce) ; Moural, Josef (oponent)
Tato práce se zabývá problémem mysli a těla ve flozofi mysli amerického flozofa Johna Searla. Zkoumá jeho kritiku flozofcké tradice tohoto problému, která nás podle jeho mínění vedla k přijetí zavádějících kategorií a kritiku vědecké metodologie, která nás nutí k redukci mysli a vědomí na jejich fyziologii. Dále se věnuje jeho navrhovanému řešení problému mysli a těla, jeho defnici vědomí, intencionality, subjektivity a také jeho slavnému argumentu "Čínského pokoje". Ačkoliv tato práce zkoumá Searlovi teze kriticky a poukazuje na jejich častou problematičnost, není to komentář či rozvedení jedné jeho specifcké teze. Jejím primárním účelem je zhodnocení Searlovi koncepce vědomí v kontextu flozofcké tradice problému mysli a těla. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Liberalism and its justification in contemporary political philosophy
Cíbik, Matej ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Chotaš, Jiří (oponent) ; Moural, Josef (oponent)
Táto dizertačná práca sa snaží odpovedať na jednu základnú otázku: čo môžeme filozoficky povedať na obhajobu liberalizmu ako spôsobu politickej existencie spoločnosti. Práca pozostáva z troch častí. V prvej kriticky prezentujem dve populárne odpovede na túto otázku vychádzajúce z konceptov vlastníctva seba samého respektíve hodnotového pluralizmu. Argumentujem, že ani jedna z nich nie je adekvátna a uspokojivá, hlavne z toho dôvodu, že operujú s koncepciou osoby, ktorá je príliš nerozvinutá na to, aby mohla zaštítiť obhajobu liberalizmu. V druhej časti prezentujem interpretáciu Johna Rawlsa, špeciálne jeho koncepcie osoby. Tvrdím, že táto koncepcia je pre jeho myslenie kľúčová, najmä vzhľadom jeho k odpovedi na moju otázku. V tomto kontexte ukazujem, že Rawls nepredkladá presvedčivú obhajobu tejto koncepcie. V tretej časti predkladám argumenty na podporu Rawlsovho liberalizmu, ako nápravu pochybení, ktoré som identifikoval. Ukazujem, ako môže byť jeho koncepcia osoby lepšie argumentačne podporená. Z tejto koncepcie následne odvodzujem dva argumenty podporujúce liberalizmus ako spôsob politickej existencie spoločnosti. Kľúčové slová Liberalizmus - John Rawls - Pluralizmus - Koncepcia osoby
|
|
|
Naturalizace vědomí a smysl subjektivity
Toráčová, Pavla ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent) ; Marvan, Tomáš (oponent)
Tématem práce je problém existence vědomí ve fyzikálním světě. Východiskem je odmítnutí převládajícího přístupu v současné filosofii mysli, jenž pojednává fenomenální vědomí odtrženě od intencionality, a příklon k názoru, že fenomenální charakter vědomí a intencionalita jsou neodlučitelné a není možné porozumět jednomu, aniž bychom porozuměli druhému. Otázka existence vědomí ve fyzikálním světě je tedy nahlížena jako otázka existence (vědomé) intencionality ve fyzikálním světě. S cílem získat takovou analýzu intencionality, která na jedné straně podrží její fenomenální charakter s perspektivou první osoby a na druhé straně nám umožní nahlédnout, jakým způsobem může být takto neredukovaná intencionalita realizována ve fyzikálním světě, jsou diskutovány úvahy Petera Strawsona, G. E. M. Anscombové, Tima Crana, Colina McGinna a Johna Searla. Výsledkem těchto analýz je náčrt takového pojetí intencionality, jež dovoluje chápat fundamentální vrstvu intencionality jako proces ve fyzikálním světě a vyšší vrstvy intencionality jako rozvinutí této fundamentální vrstvy. Pro toto pojetí jsou klíčové dvě teze: vývoj intencionality od fundamentální vrstvy k vyšším vrstvám je pochopitelný pouze z perspektivy první osoby; v úvahách o existenci vědomí ve fyzikálním světě je nezbytné být si vždy vědom smyslu toho...
|
|
|
Teorie soudu v brentanovské škole a u raného Husserla
Janoušek, Hynek ; Urban, Petr (vedoucí práce) ; Moural, Josef (oponent) ; Šebestík, Jan (oponent)
Tématem předkládané práce je povaha a vývoj teorie soudu u Franze Brentana (1838-1917) a její přijetí a přepracování u některých významných Brentanových žáků - zejména u Kazimiera Twardowského (1866-1938), Alexia Meinonga (1853-1920), Antona Martyho (1843-1914) a Edmuda Husserla (1859-1938). Práce je v souladu s tím rozdělena na pět částí, které se věnují otázkám teorie soudu u těchto autorů. První část je věnována Franzi Brentanovi a ve své úvodní pasáži předkládá rozbor aristotelského dědictví Brentanovy psychologie a teorie soudu. Zohledněny jsou dvě Brentanovy rané interpretace Aristotela O rozmanitém významu bytí podle Aristotela (1862) a Aristotelova psychologie (1867). Výklad se věnuje zejména Brentanově interpretaci "bytí" ve smyslu pravdy, Brentanovu pohledu na kategorie, teorii celku a části, intencionalitě a sebevědomí. Následně výklad přechází k Brentanovu nejznámějšímu dílu, k Psychologii z empirického stanoviska (1874), a představuje základní pojem tohoto díla, kterým je pojem psychického fenoménu. Navazující klasifikace tří základních druhů umožňuje přechod k samotné teorii soudu, která se u Brentana orientuje na pojem soudu jako intencionálního psychického aktu. Vztah tohoto aktu k předmětu lze u Brentana vyložit jako výkon existenciální afirmace a negace imanentního předmětu, který...
|
|
|
Kant a Husserl o transcendentálním charakteru zkušenosti
Trnka, Jakub ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Karásek, Jindřich (oponent) ; Novotný, Karel (oponent)
Cílem práce je nové zmapování Kantovy a Husserlovy transcendentální pozice, které by nebylo zatížené hlavním nedostatkem téměř všech dosavadních publikací na toto téma, totiž jednostranným zaměřením na myšlení Husserlovo. Jelikož za jeden z hlavních důvodů tohoto zažitého podceňování Kantovy filosofie ve vztahu k Husserlovi lze považovat samotné Husserlovo kritické vyrovnávání se s Kantem, zabývá se tato práce na prvním místě otázkou po oprávněnosti této Husserlovy kritiky. Vlastním jádrem práce je pokus o svébytnou interpretaci Kantovy transcendentální filosofie, která postupuje mimo běžná filosofémata klasické fenomenologie a snaží se tak představit Kantův transcendentální podnik v jeho specifické podobě a z jeho vlastních motivů. Ve druhé části práce je krátce načrtnut způsob, jakým se Husserl postupně dopracovává od deskriptivní psychologie na pozici transcendentalismu, aby tím zřetelněji vynikly podstatné odlišnosti obou transcendentálních pozic. Na takto položeném základě se ukazuje, že většina Husserlových výtek vůči Kantovi je na jedné straně neoprávněná, na druhé straně ale zároveň dobře pochopitelná, totiž jako implicitní snaha distancovat se od nedostatků spojených s dřívějšími fázemi Husserlova vlastního myšlení.
|
|
|
Berkeley's metaphysics and epistemology between common sense and science
Tomeček, Marek ; Moural, Josef (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent) ; Berman, David (oponent)
Cílem práce je vstřícná interpretace Berkeleyho imaterialismu, která nevychází z předpokladu, že celý systém je v zásadním smyslu chybný. Čtení základních textů odkrývá nové sémantické vztahy mezi důležitými filozofickými pojmy v imaterialismu. Tradiční interpretace vnímá rozpor imaterialismu a common sense (zdravý rozum), přestože Berkeley věnuje celou jednu knihu vysvětlování své pozice v tomto směru. Tvrdí, že jeho systém je bližší common sense než materialismus, protože nepřekrucuje významy klíčových slov "vědět", "jistý" a "skutečný". Zároveň poukazuje na nesmyslnost slov "vnější předmět", "absolutní existence" atd., čímž zamítá už samotný sémantický rámec, ve kterém se odehrává tradiční diskuse o realismu, idealismu, fenomenalismu a solipsismu. Berkeleyho vlastní definice předmětu vnímání se primárně nachází v jeho vědecké teorii vidění, ze které je zobecněna na metafyzickou úroveň. A jelikož jeho optický program se v podstatě skládá z psychologie vidění, je i jeho metafyzické ukotvení omezeno na spojování idejí jakožto psychologických entit, které jsou privátní každému vnímajícímu, z nichž tento konstruuje předměty vnímání. Pokud jsou ale věci pouhými soubory idejí a ideje závisejí na vnímající mysli co do své existence, co se s věcmi stane, když ideje nejsou v mysli, když nejsou vnímány? Ortodoxní...
|
|
|
Příčina účinná a princip kauzality
Machula, Tomáš ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Moural, Josef (oponent) ; Kolář, Petr (oponent)
Tato práce si klade za cíl prozkoumat a srovnat základní rysy dvou velkých filosofických proudů dvacátého století, kde probíhaly významné diskuse o kauzalitě, tj. novotomismu a analytické filosofie. Prací, které by si všímaly vzájemných souvislostí těchto dvou směrů, není příliš mnoho. Do značné míry je to pravděpodobně dáno i tím, že mezi oběma směry panovala jistá animozita. Pro novotomisty byli novopozitivisté, na něž analytická filosofie v mnohém navazuje, příliš antimetafyzičtí a materialističtí, a pro novopozitivisty a analytické filosofy by li novotomisté zase příliš úzce svázáni s církevním prostředím a teologií. Navíc se aktivně hlásili k významným autoritám středověkého myšlení, což u progresivně smýšlejících analytických filosofů zcela jistě budilo nedůvěru. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
host ::
RSS.