|
|
Naděje u Tomáše Akvinského
Bezoušková, Alena ; Tropia, Anna (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
(česky) Práce se zabývá nadějí a jejím vztahem k činnosti v Teologické sumě Tomáše Akvinského. V lidské duši se podle Tomáše vyskytují dva typy naděje. Jednak naděje, která náleží do smyslové duše a pomocí níž se jedinec orientuje na smyslové objekty (naděje-vášeň). A jednak naděje, která náleží do intelektové duše, a která jedinci umožňuje cílit na objekty uchopené abstraktními pojmy (Tomáš rozebírá specificky naději-ctnost orientující se na blaženost). Kdo má naději-vášeň, ten si stanovuje realistické cíle a řeší, jak jich dosáhnout. Proto Tomáš říká, že naděje-vášeň podporuje činnost. Kdo má naději-ctnost, ten se orientuje na spásu a spoléhá na Boha, že mu k ní dopomůže. Naděje-ctnost by se mohla na první pohled zdát pasivní. Ve skutečnosti ale tato ctnost vede křesťana k tomu, aby se k Bohu upínal a pracoval na svém vztahu k němu. Naděje-ctnost se tedy projevuje vnitřní duchovní činností, která vede k tomu, že se v člověku zrodí láska k Bohu jménem charitas. Tomášovo pojetí naděje je v textu průběžně srovnáváno s tím, jak naději rozuměli Aristoteles a Pavel z Tarsu. Těmito mysliteli se Tomáš inspiroval. Při srovnání rovněž vyvstanou specifika Tomášova pojetí.
|
|
|
Přirozené právo
Bulušek, Martin ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Práce je zaměřena na průzkum problémů, ke kterým vede dělení práva na právo pozitivní a právo přirozené, a jejichž stručným shrnutím je otázka, zda lze někde objevit měřítko správnosti pozitivního práva, či zda je jeho tvorba ničím neomezenou libovůlí. Práce předkládá tezi, že možné východisko z tohoto dilematu by mohlo být vytěženo z ontologické reinterpretace pojmů subjektu, morálky, moci a spravedlnosti, kterou provedl Friedrich Nietzsche. Výsledkem by měl být náhled, že odmítnutím metafyzicky pochopeného přirozeného práva se nezbavujeme možnosti hodnocení práva jako takového. Nástrojem nového hodnocení by se měla stát spravedlnost, která ovšem není pochopena staticky, jako faktum, ale jako určitá neustále nacházená a ztrácená kvalita právního řádu. Právní řád sám je totiž pochopen jako výsledek boje perspektiv, který vede k neustále novému určování hodnot (interpretaci) svých prvků, a tím i k neustále novým podobám spravedlnosti, z nichž žádná nemůže být spravedlivá "o sobě", jelikož takové ustrnutí by vedlo ke zrušení pole práva jako takového.
|
|
|
Křesťanská teodicea jako filozofický paradox
Jirousová, Františka ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Diplomová práce se zabývá křesťanskou teodiceou - pokusem vysvětlit proč Bůh dopouští zlo. V práci je ukázáno, že z historického hlediska vznikla křesťanská teodicea jako alternativa ke gnostickému dualismu. Z hlediska logického se křesťanská teodicea ukazuje jako pokus bezrosporně sloučit tři tvrzení: 1. Bůh je dobrý, 2. Bůh je všemohoucí, 3. Ve světě existuje zlo. Na konkrétních příkladech (Augustin, "teodicea po Osvětimi", P. Ricoeur) je ukázáno, že se to daří jen částečně a za cenu oslabení nebo dokonce popření buď tvrzení o Boží dobrotě nebo všemohoucnosti. Autorka se na základě detailního představení pojetí zla u Teilharda de Chardin pokouší identifikovat perspektivy současné teodiceje. Její přínos by mohl spočívat v novém filosofickém promýšlení povahy zla ve světě, ale při vědomí, že v posledku musí zlo ve vztahu ke křesťanskému Bohu vždy zůstat tajemstvím. Hlavním závěrem práce je náhled, že plná racionalizace zla vede k totalitnímu myšlení a znehodnocení křesťanského pohledu na Boha. Nemožnost racionalizace zla, tedy vysvětlení z jakých důvodů Bůh zlo dopouští, je tak v této práci vnímána jako největší klad křesťanské teodiceje a jako záruka proti totalitnímu myšlení.
|
|
|
Dvojí pojetí Boha v Eriugenově "Periphyseon"
Fořtová, Zuzana ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
This work is concerned with the conception of God in John Eriugena's "Periphyseon". My thesis is that in "Periphyseon", we can find two different concepts of God the connection of which is not easily understood. On the one hand there is a conception of God as someone who creates the world in the act of selfcreation and who finally returns to himself as to an end. On the other hand, there is a concept of God as the Trinity of divine persons (Father, Son, Holy Spirit). In my work, at first I attempt to present both of Eriugena's conceptions of God in more detail. Afterwards, I show how Eriugena himself attempts to connect both concepts. However, I argue that we are not actually able to understand this connection on the basis of Eriugena's explanation; rather, we have to try to infer this connection on our own. This is the aim of the last chapter, in which I try to achieve this - with the aid of Beierwaltes' interpretation - on the grounds of the dual terms of "creation" and "causation".
|
|
|
Dobře myslet, svobodně jednat
Štech, Daniel ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Východiskem předkládané práce je tematizace rozlišení mezi životem ducha a životem činným, k níž ve svém myšlení dospívá Hannah Arendtová. V raných spisech Arendtová představuje jednání spolu s druhými jako vrcholnou lidskou možnost. Devalvaci činného života v západní tradici zde uvádí do souvislosti s podřazením zkušenosti jednání zkušenosti myšlení. To předpokládá odvrat od světa jevů a situace plurality. Jeho zkušenost se pro schopnost jednat zdá být okrajová, či dokonce ohrožující. V protikladu k myšlení stojí mínění, tj. specificky politický postoj spjatý se zkušeností jednání a situací plurality. Tento obraz se v pozdějších spisech komplikuje. Proces s Eichmannem Arendtovou přivedl k náhledu, že schopnost rozlišovat správné a špatné závisí při zhroucení veřejné sféry právě na schopnosti myslet. Těžiště dalších úvah se proto přesouvá plně na půdu ducha. Přítomná práce si ve světle spisů Arendtové klade otázku, jak mentálním aktům, jež jsou podmínkou zdařilého jednání, nejlépe rozumět. První část je expozicí politického myšlení za situace plurality. Smyslem druhé části je pojednat vztah mezi myšlením a schopností vztáhnout se ke společnému světu (tj. soudností) za situace, kdy došlo k zániku veřejné sféry. Třetí část se věnuje problematice politické soudnosti a nabízí interpretaci toho, že Arendtová...
|
|
|
Suárezův důkaz Boží existence
Pavlorek, David ; Novák, Lukáš (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Cílem předkládané práce je předvést Suárezův důkaz Boží existence jakožto hlavní úkol jeho metafyziky a zároveň ukázat vliv sv. Tomáše Akvinského a Jana Dunse Scota na jeho vlastní systém metafyziky. Jak bude ukázáno, význam tohoto čelního myslitele tzv. druhé scholastiky spočívá v jeho syntéze relativně neslučitelných nauk tomismu a scotismu. Tato práce se proto bude zabývat hlavními problémy předchozí tradice aristotelské metafyziky, zvláště pak analogií jsoucna vzhledem k Bohu a stvořen, teorií kauzality a dalšími souvisejícími otázkami. Klíčová slova Suárez - Tomáš Akvinský - Duns Scotus - metafyzika - důkaz Boží existence
|
|
| |
|
|
Smrt a intersubjektivita
Härtel, Filip Hanuš ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent)
Tématem této práce je vztah smrti a intersubjektivity jako dvou skutečností, které zásadním způsobem utvářejí naši existenci. Východiskem pro zkoumání této problematiky jsou texty Paula Ludwiga Landsberga a Karla Jasperse. To se soustředí na fixování a výklad klíčových pojmů a představ, které jsou v těchto textech obsaženy. Skrze srovnání těchto pojmů, představ a celých filosofických koncepcí nabízí tato práce perspektivu porozumění tématu smrti a intersubjektivity.
|
|
|
Možnost a skutečnost jsoucna: příspěvek k interpretaci Aristotelovy Metafyziky
Rabas, Martin ; Němec, Václav (vedoucí práce) ; Špinka, Štěpán (oponent)
v českém jazyce: V první polovině Metafyziky Théta pojednává Aristotelés o dynamis jakožto vlastnosti jsoucna. Tato dynamis je v prvé řadě počátkem změny v jiném, nebo nakolik je jiné a ve změně se uskutečňuje jako ve své energeia. V druhé polovině pojednává Aristotelés o dynamis jakožto způsobu bytí jsoucna. V tomto ohledu je jsoucno dynamei něčím jiným, než čím je energeiai, což znamená, že v tom ohledu, jímž dosud bylo na způsob dynamei, přechází do způsobu bytí energeiai. Úkolem předkládané práce je podat výklad pojmů dynamis a energeia, nakolik jsou obsaženy v 1., 2., 6. a částečně v 7. kapitole knihy Théta. První otázka interpretace obou uvedených pojetí zní, jakým způsobem pojetí dynamis a energeia z obou částí knihy patří k sobě. Problém se klade následovně: Závisí na sobě dynamis ve smyslu počátku změny a dynamis jakožto způsob bytí? Souvisí spolu energeia ve smyslu změny a bytí energeiai? Nejde spíše o dva relativně nezávislé filosofické koncepty, z nichž jeden nahlíží jsoucno z fyzikálního hlediska, zatímco druhý z metafyzického? Na základě interpretace Aristotelových vyjádření usiluje předkládaná práce ukázat, že Aristotelův výklad je uveden analýzou dynamis jako počátku změny právě proto, aby předvedl souvislost obou pojmů dynamis: V rámci výkladu dynamis ve smyslu počátku změny...
|
|
|
Problematika řeči a subjektu ve filosofii Paula Ricoeura
Miškovský, Miloš ; Čapek, Jakub (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
Tato práce se zabývá problematikou řeči a jejího vztahu k subjektu - k tomu, kdo mluví, tak, jak je představena v díle Paula Ricoeura, především pak v jeho knize Le conflit des interprétations. Ricoeurovo vlastní stanovisko se utváří na základě konfrontace tří významných myšlenkových systémů 20. století, tedy strukturalismu, psychoanalýzy a fenomenologie. Pro strukturální lingvistiku je řeč v první řadě langue, určitý uzavřený systém znaků, založený na vlastních vnitřních zákonech a vztazích a zcela autonomní vzhledem k vnější (mimojazykové) realitě. Ricoeur se snaží překonat tento zjednodušující pohled a ukázat, že řeč je hlavně tím, čím někdo o něčem něco říká. Chce se vrátit zpět k řeči, v níž se mluví, a to tak, že vystoupí z roviny menších jednotek na rovinu vyšší s většími jednotkami, jimiž jsou věta a výpověď. V rámci filosofické reinterpretace freudovské psychoanalýzy můžeme pozorovat, jak odmítáno přesvědčení o tom, že lze původ řeči nalézt pouze ve vědomí. Naopak se ukazuje, že ten nejhlubší základ řeči je třeba hledat v nevědomí. Díky tomu se také vyjevuje ontologické zakotvení tohoto fenoménu, skutečnost, že tomu, že mluvím, předchází vždy, že jsem.
|
host ::
RSS.