Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 3 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Naděje u Tomáše Akvinského
Bezoušková, Alena ; Tropia, Anna (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
(česky) Práce se zabývá nadějí a jejím vztahem k činnosti v Teologické sumě Tomáše Akvinského. V lidské duši se podle Tomáše vyskytují dva typy naděje. Jednak naděje, která náleží do smyslové duše a pomocí níž se jedinec orientuje na smyslové objekty (naděje-vášeň). A jednak naděje, která náleží do intelektové duše, a která jedinci umožňuje cílit na objekty uchopené abstraktními pojmy (Tomáš rozebírá specificky naději-ctnost orientující se na blaženost). Kdo má naději-vášeň, ten si stanovuje realistické cíle a řeší, jak jich dosáhnout. Proto Tomáš říká, že naděje-vášeň podporuje činnost. Kdo má naději-ctnost, ten se orientuje na spásu a spoléhá na Boha, že mu k ní dopomůže. Naděje-ctnost by se mohla na první pohled zdát pasivní. Ve skutečnosti ale tato ctnost vede křesťana k tomu, aby se k Bohu upínal a pracoval na svém vztahu k němu. Naděje-ctnost se tedy projevuje vnitřní duchovní činností, která vede k tomu, že se v člověku zrodí láska k Bohu jménem charitas. Tomášovo pojetí naděje je v textu průběžně srovnáváno s tím, jak naději rozuměli Aristoteles a Pavel z Tarsu. Těmito mysliteli se Tomáš inspiroval. Při srovnání rovněž vyvstanou specifika Tomášova pojetí.
Pýcha v pojetí sv. Augustina: iluze pýchy a její prolomení
Bezoušková, Alena ; Karfíková, Lenka (vedoucí práce) ; Němec, Václav (oponent)
(česky) Být pyšný podle Augustina znamená aspirovat na pozici, která náleží Bohu. Tedy nepřipouštět si svou závislost na Bohu a špatně chápat svůj vztah k druhým. Ve své práci zkoumám prožitek toho, kdo se stává pyšným, v hříchu pýchy setrvává, a rovněž toho, kdo se pýchy zbavuje. Pýcha se u člověka zrodí v momentě, kdy o sobě začne uvažovat jako o zdroji vlastní dobroty. Hřích pýchy pak s sebou nese zkreslené představy o sobě a o světě a neschopnost reflektovat na svou bídu. Pýchu je možné si připustit a překonat až v momentě, kdy se u pyšného projeví v jednání. Jednání pyšného totiž dopadá jinak, než si pyšný představoval. V důsledku vede k jeho ponížení. Projevení pýchy v jednání a jeho důsledkům věnuji ve své práci nejvíce prostoru. Pro lepší porozumění tomuto procesu uvádím rozbor Augustinova výkladu tří biblických příběhů, v nichž podle Augustina dochází k projevení pýchy v jednání. Na něm se rovněž ukáže, že projev pýchy v jednání nemusí u pyšného nutně vést k odvržení pýchy.
Hodnota práce pro moderního člověka u Emila Durkheima
Bezoušková, Alena ; Mlynář, Jakub (vedoucí práce) ; Šubrt, Jiří (oponent)
(česky) Moje bakalářská práce se zabývá pojetím hodnoty práce pro moderního člověka u Emila Durkheima. Při své interpretaci vycházím z textů, ve kterých Durkheim pojímá práci jako něco, k čemu je člověk motivován internalizovanými společenskými hodnotami. Tedy především z jeho přednášky o rodině, ze Sebevraždy, a z přednášek o profesní etice. V předmoderní době bylo podle Durkheima pro lidi nejdůležitější hodnotou zachování společenství, ve kterém žili (širší rodina, profesní skupina). Práci považovali za důležitou, protože k tomuto cíli přispívala. Moderní lidé ovšem nejsou členy stabilních trvalých společenství, na jejichž zachování by se mohli orientovat. Motivaci k práci jim poskytuje v celé společnosti dominující hodnota ekonomického růstu. V závěrečné reflexi dokládám, že Durkheimova inovativní teorie jednání (jak ji popisuje Talcott Parsons) měla přímý dopad na jeho analýzu práce. Dále rovněž s využitím díla Hannah Arendt upozorňuji na možnou problematičnost Durkheimova hodnotícího pohledu, který vyzdvihuje přežití společenství jako jednu z hlavních hodnot morálky.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.