|
| |
|
|
Funkční důsledky epileptických záchvatů a hypoxicko-ischemického poškození CNS
Krýsl, David ; Mareš, Jan (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent) ; Jiruška, Přemysl (oponent)
Hypoxicko-ischemické postižení CNS a epileptické záchvaty mají řadu společnych patofyziologickych rysů. Základní mechanismy, ať už poškozující (excitotoxicita, volné radikály, zánět, změny propustnosti hematoencefalické bariéry, nekrotická a zejména apoptotická buněčná smrt), nebo reparační (glióza, neuroplasticita, neurogeneze, vaskulární proliferace) se vyskytují u obou typů poškození, mohou však byt vyjádřeny v různé míře a mohou probíhat v různém časovém horizontu. Hypoxie, ale též globální a fokální ischemie CNS, jsou u lidí i v experimentálních modelech za určitych podmínek doprovázeny epileptickymi záchvaty. Epileptické záchvaty naopak akutně i chronicky ovlivňují průtok krve mozkem (CBF). CBF a mozkovy metabolismus je zásadně ovlivněn při status epilepticus (SE). Změny CBF mohou vyznamně přispívat k patofyziologickym důsledkům záchvatů a mohou mít vztah i k některym jejich klinickym projevům (např. postparoxysmální Toddově hemiparéze (Mathews M.S. et al., 2008; Yarnell P.R., 1975)). Fokální ischemie CNS má často důsledky ve vzdálenych, ale funkčně propojenych oblastech (diaschíza). Dochází ke vzdálenému ovlivnění nejen průtoku krve a metabolismu, ale též excitability (Andrews R.J., 1991; Buchkremer-Ratzmann I. et al., 1996b). Také v rámci fokální epilepsie1 často dochází k ovlivnění metabolismu a...
|
|
|
Histomorfologický, biochemický a behaviorální profil animálních modelů schizofrenie
Kubešová, Anna ; Horáček, Jiří (vedoucí práce) ; Libiger, Jan (oponent) ; Druga, Rastislav (oponent)
SOUHRN Předkládaná práce se zabývá animálními modely schizofrenie. Obecná část je věnována popisu histomorfologických a biochemických změn u pacientů se schizofrenií a základnímu rozdělní a popisu animálních modelů schizofrenie. Ve speciální části jsou prezentovány výsledky 3 studií, které se zabývají histomorfologickými, biochemickými a behaviorálními odchylkami v neurovývojovém modelu schizofrenie a ve farmakologickém modelu schizofrenie navozeném podáním látek, které ovlivňují funkci serotonergního systému. Ve studii 1 jsme prokázali, že časná imunitní stimulace u potkanů v dospělosti vede ke změnám mozkových a plazmatických hladin neurotransmiterů a jejich metabolitů, k aktivaci kynureninové dráhy tryptofanového metabolismu, k hypertrofii astrocytů, snížení objemu hipokampu a poklesu tyrosinhydroxylázové imunoreaktivity v substantia nigra pars compacta. Nálezy této studie podporují hypotézu o významné patofyziologické úloze časné imunitní stimulace u schizofrenie a dalších neuropsychiatrických onemocněních. Ve studii 2 jsme verifikovali aplikaci tryptaminového (psilocin) a fenyletylaminového (mezkalin) halucinogenu jako fenomenologicky validní animální model schizofrenie. Podání testovaných látek vedlo k deficitu prepulzní inhibice akustické úlekové reakce a k poškození funkční konektivity mozku měřené...
|
|
|
Role of Islet1, BDNF and nanoparticles in development, function and regeneration of the auditory system
Chumak, Tetyana ; Syka, Josef (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent) ; Maršálek, Petr (oponent)
Podmínkou úspěšného vývoje regenerační terapie ztráty sluchu je detailní znalost funkce jednotlivých genů a faktorů uplatňujících se během vývoje sluchového systému. Mezi faktory důležité pro vyvolání procesů regenerace ve vnitřním uchu patří transkripční faktor Islet1 a mozkový neurotrofní faktor BDNF. V předkládané dizertační práci je studována role obou faktorů ve vývoji a funkci sluchového systému a také možnosti využití nanočástic jako možného bezpečného prostředku pro jejich cílené doručení do kochley. U embryí transgenních myší se zvýšenou expresí Islet1 (s Pax2 promotorem) bylo pozorováno větší kochleovestibulární ganglium a indukoval se zrychlený růst a větvení nervových vláken u embryí. Funkční testy měření kmenových potenciálů a otoakustických emisí ukázaly, že u mladých transgenních myší byla sluchová funkce na úrovni kontrolních myší, ale byl pozorován brzký nástup sluchové ztráty způsobené stárnutím. Tato sluchová ztráta souvisela s degenerací zakončení eferentních kochleárních vláken mediálního olivokochleárního systému, která byla způsobena misexpresí Islet1 v zadním mozku. Tyto výsledky poprvé ukázaly, že poškození mediálního olivokochleárního systému může urychlit vznik sluchové ztráty během stárnutí bez ztráty vnějších vláskových buněk. Úloha BDNF ve sluchovém systému byla studována na...
|
|
|
Neuroanatomical aspects of nonGmotor effects of deep brain stimulation
Růžička, Filip ; Růžička, Evžen (vedoucí práce) ; Papežová, Hana (oponent) ; Druga, Rastislav (oponent)
Souhrn Hluboká mozková stimulace subthalamického jádra (DBS STN) představuje standardní součást terapie středních stádií Parkinsonovy nemoci vedoucí k podstatnému zlepšení a stabilizaci hybnosti pacienta. Mezi nežádoucí účinky stimulace patří její vliv na afektivní a kognitivní funkce. Velmi častý je i nárůst tělesné hmotnosti. Mechanismus těchto změn není jasný, ale mohl by souviset s pozicí stimulujícího kontaktu v STN. Cíle práce: Vzhledem k funkční organizaci subthalamického jádra, kde mediální část je zapojena k limbickému systému, střední část má vztah k asociačním strukturám a laterální část STN k motorickým oblastem mozku, bylo naším hlavním cílem zjistit, zda nárůst tělesné hmotnosti a změna funkce hypotalamicko- hypofyzární osy závisí na poloze stimulujícího kontaktu hluboké mozkové stimulace v tomto jádře. Naším vedlejším cílem bylo ověřit, zda změna funkce hypotalamicko- hypofyzární osy souvisí s pooperačním nárůstem hmotnosti a úzkostností. Metodika: Studie 1- Hmotnost byla měřena v pravidelných intervalech ...
|
|
|
Lymfom centrálního nervového systému v obraze magnetické rezonance.
Koubská, Eva ; Malíková, Hana (vedoucí práce) ; Kalvach, Pavel (oponent) ; Druga, Rastislav (oponent)
Úvod: Cílem práce bylo popsat morfologické znaky lymfomu centrálního nervového systému (CNSL) při vyšetření magnetickou rezonancí (MR), navzájem porovnat morfologické charakteristiky primárního CNSL (PCNSL) a sekundárního CNSL (SCNSL) a dále PCNSL a glioblastomu (GBM). Metody: Do studie jsme zařadili 64 pacientů s PCNSL, z toho 10 imunokompromitovaných, dále 21 pacientů se SCNSL a 54 pacientů s GBM, všechny s histologicky potvrzeným tumorem. Hodnotili jsme morfologické znaky na vstupním MR vyšetření, u pacientů s PCNSL dále vývoj na dalších MR vyšetřeních před histologickým ověřením diagnózy, byla-li dostupná. Výsledky: PCNSL se většinou vyskytoval supratentoriálně (u 62,5 %), jako vícečetné léze (53,1 %) či difuzně infiltrativní postižení (23,4 %). U 87,5 % pacientů dosahoval na povrch mozku, časté bylo postižení ependymu (56,3 %), mozkových obalů (39,1 %) či hlavových nervů (48,5 %). U téměř všech pacientů (97,6 %) byla v nějaké části tumoru patrná restrikce difuze na DWI. Po podání KL se PCNSL zpravidla výrazně sytil, typické bylo homogenní sycení (u 64,8 % imunokompetentních) pouze ve skupině imunokompromitovaných pacientů se signifikantně častěji vyskytovalo nehomogenní sycení (pouze u 40 %). Kromě sytících se lézí byla ale u více než poloviny patrná také nesytící se složka tumoru. V čase se...
|
|
|
Evoluce koncového mozku u blanatých obratlovců
Stehlík, Patrik ; Němec, Pavel (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent)
Strukturní organizace koncového mozku je výrazně odlišná u savců, ptáků a ostatních plazů. Jedinečné šestivrstevné uspořádání kůry mozkové u savců dodnes nemá jasný homolog u ostatních skupin obratlovců. V průběhu posledního století vyvolalo toto téma bouřlivé diskuze na poli srovnávací neurobiologie. Dostupná data ukazují jasné homologie mezi podjednotkami subpallia koncového mozku mezi všemi skupinami amniot. Ohledně homologií v rámci palliální podjednotky vzniklo velké množství hypotéz, které rekonstruují evoluci koncového mozku u blanatých obratlovců zcela odlišně. Zatímco dřívější hypotézy navrhují homologie na úrovni neurálních obvodů a embryonálních polí, ta současná nabízí homologie na úrovni jednotlivých buněčných typů, kterými disponoval společný předek plazů, ptáků a savců, a které se různými vývojovými mechanismy přeskupily do takto diametrálně odlišných struktur. Nejnovější transkriptomická data jsou však v přímém rozporu s tímto tvrzením, a naopak hovoří ve prospěch hypotézy, která předpokládá, že mnohem zajímavější evoluční scénář, že vyšší kognitivní funkce se u obou hlavních větví amniot vyvinuly zcela nezávisle expanzí různých embryonálních polí. Cílem této literární rešerše je podat ucelené informace o navrhovaných homologiích a hypotézách napříč systémem amniot, kriticky je...
|
|
| |
|
|
Srovnání inhibičního korového systému v přechodných neo-allokortikálních oblastech
Salaj, Martin ; Druga, Rastislav (vedoucí práce) ; Mareš, Jan (oponent) ; Kršek, Pavel (oponent)
Cíle. Naší hlavním cílem bylo popsat interneuronální populace exprimující kalcium vážící proteiny (calcium binding proteins - CaBP) calretinin (CR) a parvalbumin (PV) v perirhinální (PRC) a retrospleniální (RSC) kůře potkana. Tyto dvě oblasti se nápadně odlišují svým zapojením a funkcí, co by mohlo být zapříčiněno odlišným složením interneuronální populace. Znalosti o přesném složení neuronální populace v jakékoli mozkové oblasti jsou nezbytným předpokladem pro modelování neuronálních sítí a pro pochopení různých patologických jevů, jako je například tvorba a šíření epileptické aktivity. Metody. Pro účely této studie jsme použili mozky osmi potkanů kmene Wistar o stáří 3 měsíce. Mozky byli nakrájeny na řezy tlusté 50 μm a následně obarveny kresylvioletí dle Nissla, na CR a na PV. Následně jsme provedli kvalitativní a kvantitativní analýzu za použití stereologických a denzitometrických metod. Získané výsledky jsme pak statisticky vyhodnotili. Výsledky. PRC obsahuje absolutně i relativně větší hustoty CR+ a PV+ neuronů než RSC. Na druhou stranu je poměr CR : PV vyšší v RSC a je podobný hodnotám v neokortexu. Nejčastějším typem neuronů CR+ populaci jsou vertikálně orientované bibolární /"bitufted" neurony, zatímco většina PV+ populace vykazuje multipolární morfologii. Závěry. V naší práci jsme popsali...
|
|
|
Role of Islet1, BDNF and nanoparticles in development, function and regeneration of the auditory system
Chumak, Tetyana ; Syka, Josef (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent) ; Maršálek, Petr (oponent)
Podmínkou úspěšného vývoje regenerační terapie ztráty sluchu je detailní znalost funkce jednotlivých genů a faktorů uplatňujících se během vývoje sluchového systému. Mezi faktory důležité pro vyvolání procesů regenerace ve vnitřním uchu patří transkripční faktor Islet1 a mozkový neurotrofní faktor BDNF. V předkládané dizertační práci je studována role obou faktorů ve vývoji a funkci sluchového systému a také možnosti využití nanočástic jako možného bezpečného prostředku pro jejich cílené doručení do kochley. U embryí transgenních myší se zvýšenou expresí Islet1 (s Pax2 promotorem) bylo pozorováno větší kochleovestibulární ganglium a indukoval se zrychlený růst a větvení nervových vláken u embryí. Funkční testy měření kmenových potenciálů a otoakustických emisí ukázaly, že u mladých transgenních myší byla sluchová funkce na úrovni kontrolních myší, ale byl pozorován brzký nástup sluchové ztráty způsobené stárnutím. Tato sluchová ztráta souvisela s degenerací zakončení eferentních kochleárních vláken mediálního olivokochleárního systému, která byla způsobena misexpresí Islet1 v zadním mozku. Tyto výsledky poprvé ukázaly, že poškození mediálního olivokochleárního systému může urychlit vznik sluchové ztráty během stárnutí bez ztráty vnějších vláskových buněk. Úloha BDNF ve sluchovém systému byla studována na...
|
host ::
RSS.