|
|
Shromažďovací právo v ČR
Červenka, Filip ; Kudrna, Jan (vedoucí práce) ; Suchánek, Radovan (oponent)
Shrnutí Tato diplomová práce se zabývá současnou právní úpravou a praktickými otázkami shromažďovacího práva v České republice. V úvodu je sledován vývoj shromažďovacího práva od roku 1848 až do přijetí současného zákona o právu shromažďovacím. Současná právní úprava je založena na principu ohlašovacím. Shromáždění tedy nesmí být podmíněno povolením orgánu veřejné správy. Právní rámec shromažďovacího práva je na vnitrostátní úrovni tvořen především článkem 19 Listiny základních práv a svobod a zákonem č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím. V oblasti mezinárodního práva obsahují příslušnou úpravu hlavně článek 21 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a článek 11 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Práce popisuje nejdůležitější instituty shromažďovacího práva, jako jsou svolání shromáždění a osoba svolavatele, práva a povinnosti svolavatele, účastníků a úřadu, spontánní shromáždění, zákaz a rozpuštění shromáždění. Větší pozornost je věnována situacím, kdy dochází ke střetům mezi svolavateli a veřejnou správou, která má snahu zabránit některým shromážděním. Tak tomu bylo u otázky tzv. "oznámeného účelu" shromáždění, zkoumání osoby svolavatele nebo v případě vazby času a místa shromáždění k určitým historickým událostem. Tyto rozpory jsou postupně řešeny a vyjasňovány...
|
|
|
Právní úprava postavení politických stran
Šálek, Stanislav ; Jirásková, Věra (vedoucí práce) ; Kudrna, Jan (oponent)
Shrnutí Předkládaná diplomová práce pojednává o politických stranách, přičemž se ve velké většině zabývá jejich právní úpravou. Nevyužívá však pouze právních předpisů a jejich ustanovení, ale snaží se rovněž zasadit existenci a činnost politických stran do širšího kontextu, který poskytuje politická věda. Předmět zájmu práce se omezuje na Českou republiku (resp. na její současné státní území a na politické strany, které na něm působily a působí), neboť zákonná úprava postavení politických stran je zasazena rovněž do kontextu českého ústavního pořádku. Současně jsou důkladně analyzovány pouze vybrané aspekty existence a činnosti politických stran, i když základní přehled o obecné právní úpravě politických stran v ČR práce rovněž poskytuje. Tato diplomová práce sestává celkem ze čtyř kapitol. První kapitola se věnuje historickému vývoji politického stranictví na území současné České republiky, a to jak z hlediska charakteristiky politických stran samotných (včetně výčtu nejvýznamnějších z nich), tak také s ohledem na jejich právní úpravu v jednotlivých historických obdobích, které předcházely přijetí současné platné právní úpravy politických stran. Druhá kapitola potom popisuje a analyzuje současnou platnou právní úpravu politických stran v České republice. Vychází z legislativního procesu, jenž předcházel...
|
|
| |
|
|
Veřejný ochránce práv v České republice
Kuchariková, Alena ; Hofmannová, Helena (vedoucí práce) ; Kudrna, Jan (oponent)
a seznam klíčových slov Veřejný ochránce práv v České republice Předkládaná diplomová práce pojednává o veřejném ochránci práv v České republice. Přestože se ochránce osvědčil jako nepostradatelná instituce, která přispívá ke spravedlivé správě věcí veřejných, jeho působení a činnost stále zcela nepatří do obecného povědomí občanů a mnohdy vyvolává zcela zkreslené představy. Cílem předkládané práce je tedy jednak přiblížit činnost a možnosti veřejného ochránce práv při výkonu jeho působnosti, jednak navrhnout změny platné právní úpravy, které by práci ochránce zefektivnily. Abychom získali ucelený pohled na instituci veřejného ochránce práv, je nutné vymezit jeho postavení v rámci státní moci a pojednat o jeho případném ústavním zakotvení, proto se práce zabývá i touto problematikou. Práce se skládá z osmi kapitol, z nichž každá se zabývá různými aspekty postavení a činnosti veřejného ochránce práv v České republice. První kapitola je věnována vzniku, vývoji a obecnému vymezení instituce veřejného ochránce práv. Je rozdělena do tří částí, přičemž první část obsahuje stručný nástin vzniku a vývoje instituce, druhá část definuje základní pojem používaný v práci, tedy pojem ombudsman, a třetí část doplňuje úvodní obecnou charakteristiku instituce její klasifikací. Druhá kapitola se skládá ze dvou...
|
|
|
Právní úprava střetu zájmů v České republice de lege lata a de lege ferenda
Řehoř, Václav ; Kudrna, Jan (vedoucí práce) ; Suchánek, Radovan (oponent)
Závěr Z výše uvedeného je více než patrné, že střet zájmů je vysoce důležitým právním institutem v každém státě, a to zejména z pohledu náležité ochrany veřejného zájmu a veřejných financí. Každý stát disponuje určitým výkonem státní moci, který je definován v jednotlivých ústavách či právních dokumentech obdobného významu (ať se již nazývají jak chtějí), přičemž tato pravidla mohou být i nepsaná. Jejich smyslem však vždy je upravit a patřičným způsobem nastavit obecně platná pravidla pro základní fungování toho kterého státu, včetně nastavení míry svobody občanů a celkového způsobu výkonu státní moci. Vzhledem k tomu, že takový dokument nutně obsahuje pravidla pro obsazování mocenských pozic, které mají následně rozhodující vliv na nakládání s veřejnými zdroji, je vysoce důležité právně zakotvit ochranu veřejných zájmů, a to zejména s ohledem na veřejné finance. Právě z těchto důvodů vzniká potřeba právně upravit případné střety zájmů, a to jak ve formě inkompatibility jednotlivých funkcí ve státě (zde zpravidla v demokratických státech), která tak zamezuje případné ingerenci jedné ze tří základních mocí do druhé, či třetí a naopak, tak v případě střetu mezi zájmem veřejným a soukromým (resp. osobním). Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi citlivou oblast právní úpravy, je toto téma poměrně obsáhle veřejně...
|
|
|
Ústavodárné Národní shromáždění v letech 1946 - 1948
Tkadlec, Jaroslav ; Gronský, Ján (vedoucí práce) ; Kudrna, Jan (oponent)
99 ZÁVĚR Předkládaná práce si v úvodu položila několik otázek, na které měly být v jednotlivých kapitolách nalezeny odpovědi. Na hlavní z nich, sice na otázku, zda Ústavodárné Národní shromáždění splnilo zadání k vypracování a přijetí nové ústavy, je třeba odpovědět záporně. Formálně ÚNS svůj hlavní úkol splnilo, nicméně Ústava 9.května z výše popsaných důvodů nemůže být považována za ústavu demokratického právního státu, obsahující ve svých ustanoveních garanci základních lidských práv a svobod, nezávislou justici, dělbu moci a další instituty právního státu. Na druhou stranu se dá souhlasit s názorem, že i přes únorové události zakotvovala spíše poměry předúnorové, což by se s jistou dávkou zjednodušení dalo považovat za splnění zadání spočívající v ústavním zakotvení poválečných změn. Následující léta však tento částečný úspěch poněkud mění. Přebíráním sovětských vzorů je ústavní listina opakovaně měněna a doplňována a také v masovém měřítku porušována, obcházena a široce a svévolně interpretována. Na druhou stranu je třeba poukázat na fakt, že vina za nesplnění hlavního úkolu neleží v převážné části na samotném zákonodárném sboru. Ten již od počátku své činnosti znamenal určité zrcadlení sporů a následující krize odehrávající se ve vládě a na půdě Národní fronty, čemuž odpovídala i jeho nečinnost při...
|
|
|
Imunita poslanců a senátorů
Popelková, Eva ; Kudrna, Jan (vedoucí práce) ; Syllová, Jindřiška (oponent)
Tématem diplomové práce je poslanecká a senátorská imunita v České republice. Práce je rozdělena do dvou výslovně nepojmenovaných částí, kdy první z nich se věnuje genezi tohoto institutu. Historický vývoj popisuje vznik institutu imunity, který sahá až do 13. století. Imunitou lze nazývat ochranu poskytovanou anglickým panovníkem reprezentantům lidu, která se postupně změnila v uznání privilegovaného postavení vznikající instituce, kterou dnes v moderní době nazýváme parlamentem. Exkurz historického vývoje v časové ose 800 let nazpět má posloužit k pochopení základní myšlenky, že imunita poslanců resp. senátorů slouží jako instrument ochrany zákonodárného sboru, potažmo Parlamentu České republiky. Pokud jde o imunitu týkající se poslanců (senátorů) České republiky, relevantní kapitoly zapracovávají první pokusy o vytvoření ústavních listin na konci 19. století, kdy byly České země součástí rakouského soustátí. Za základní relevantní dokument, stěžení pro dnešní pojetí imunity poslanců a senátorů v České republice, lze považovat Ústavní listinu z roku 1920, které je v práci věnován příslušný prostor. Pro úplnost je také několik kapitol věnováno pozdějším ústavám z let 1948 a 1960. Druhá část práce se již týká současné úpravy imunity poslanců a senátorů v Ústavní listině České republiky. Imunita...
|
|
|
Problematika tzv. církevních restitucí po roce 1989
Karola, Petr ; Kudrna, Jan (vedoucí práce) ; Pavlíček, Václav (oponent)
Resumé Při volbě tématu diplomové práce převážilo především to, že diskuze k tématu je vysoce zajímavá, aktuální, ostrá a jednoznačně velmi kontroverzní. Důležitosti problematice přidává i její vývoj, kdy jsou průběžně otevírány stále nové aspekty a úhly pohledu. Pro téma je signifikantní názorová rozpolcenost, v podstatě i jistá bezradnost, jejímž výstupem jsou diametrálně odlišná stanoviska a ostré střety odborné komunity. Příčina je velmi jednoduchá. Jedná se o problém s velmi složitým historickým i právním pozadím. Má práce se proto pokouší rozkrýt pozadí přípravy realizace restitučního procesu a odluky církve od státu po roce 1989, a to včetně jeho historického pozadí i důležitých ústavních aspektů. Dal jsem si za úkol popsat cestu, která v roce 2012 skončila přijetím zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Je třeba zdůraznit, že se jedná o otázku komplexní, jejíž příčiny a dnešní důsledky vznikaly ve staletích vzdálené minulosti, proto je součástí práce rovněž rozsáhlá historická analýza, mapující vztah státu, veřejné moci a společnosti k církvím a náboženskými společnostem. Samotná práce nemá za cíl téma kompletně vyčerpat, ostatně, to je v rámci jedné diplomové práce nemožné, ale má ambici poskytnout čtenáři formálně a obsahově ucelený materiál osvětlující příčiny a...
|
|
|
Jmenovací pravomoce prezidenta republiky podle Ústavy ČR a jejich komparace s ústavní listinou z roku 1920
Brázdilová, Jana ; Gronský, Ján (vedoucí práce) ; Kudrna, Jan (oponent)
Závěr Úkolem této práce bylo první ucelené zpracování tématu "jmenovací pravomoce prezidenta republiky podle Ústavy ČR a jejich komparace s ústavní listinou z roku 1920". Tato práce si nekladla za cíl rozebrat a prozkoumat všechny jmenovací pravomoci prezidenta, jak na základě platné Ústavy, tak podle ústavní listiny z roku 1920, což ani s ohledem na rozsah práce nebylo možné. V práci jsem se soustředila na vybrané pravomoce, které jsem považovala za nejpodstatnější. Vzhledem k rozsahu práce nebyly vybrané pravomoce rozpracovány do všech detailů, ale byly pouze uvedeny hlavní problémy a fakta s nimi související. Z provedeného srovnání je jednoznačně patrná návaznost obou dokumentů. Pravomoce prezidenta v obou historických obdobích vykazují výrazné shody. Přesto lze konstatovat, že pravomoce prezidenta dle současné Ústavy ČR vykazují určité "oslabení". Jako příklad tohoto "oslabení" můžeme uvést pravomoc prezidenta jmenovat a odvolávat vládu. V čl. 62 písm. a) Ústavy se odděluje předseda vlády od dalších členů vlády: "Prezident republiky jmenuje a odolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi," a dále upřesněno v čl. 68 odst. 2. Ústavy "Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády…". Jak můžeme dovodit...
|
|
|
Ústavní institut milosti a amnestie
Bednář, Marcel ; Janstová, Kateřina (vedoucí práce) ; Kudrna, Jan (oponent)
Ústavní institut milosti a amnestie Diplomová práce s názvem Ústavní institut milosti a amnestie se zabývá tématem vysoce aktuálním a diskutovaným v České republice nejenom na politické scéně, ale i celospolečensky. Diplomová práce reflektuje současnou debatu o tom, zda by měl být institut milosti a amnestie v právním řádu České republiky zachován. Hypotéza práce byla zvolena kontradiktorně k argumentům zastánců vypuštění institutu milosti a amnestie z právního řádu. Diplomová práce terminologicky vymezuje pojmy, ale věnuje se také teoretickému rozdělení jednotlivých forem milostí. Jedna z důležitých kapitol je zaměřena na vysvětlení účelu institutu, což se odráží v legitimitě udělených milostí a vyhlášených amnestií. Současná právní úprava milostí a amnestií v České republice je popsána pomocí tří rámců: ústavněprávního, trestněprávního a mezinárodněprávního. Podrobně je rozebrán proces vyřizování žádostí o udělení milosti. Prostor je věnován sporným momentům řízení, ale také odlišnému přístupu prvních tří prezidentů České republiky k udílení milostí a vyhlašování amnestií. Obdobně je koncipována kapitola týkající se amnestií. V diplomové práci jsou podrobně diskutovány sporné momenty institutu milosti a amnestie, a to včetně otázek odpovědnosti, nadužívání a zneužívání nebo kolize s principem...
|
host ::
RSS.