|
|
Apollo a Marsyas versus Pieta Rondanini. Srovnání pozdní tvorby Tiziana a Michelangela
Wanková, Veronika ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
WANKOVÁ Veronika Apollón a Marsyas versus Pieta Rondanini Srovnání pozdní tvorby Tiziana a Michelangela Tato bakalářská práce se zabývá obrazem Apollón a Marsyas a Pietou Rondanini na pozadí pozdní tvorby Tiziana a Michelangela a zahrnuje dosavadní poznání o těchto dílech, jejich srovnání, ale i srovnání přístupů k pozdním dílům obou umělců. Oba umělci totiž do svých děl těsně před svou smrtí vložili velmi intenzivní myšlenku, která byla nadčasová a více méně se odvracela od současnosti obou starců. Díla se tak stala jasnou odezvou jejich pocitu, že již brzy tvořit nebudou, a proto by se měli plně oddat své milované tvorbě, dokud toho ještě jsou schopni. Při srovnání těchto děl jsem došla k závěru, že si jsou v kvalitě, filozofickém obsahu i ve své výpovědi rovna. Obě tato díla jsou totiž svojí komplikovaností záhadná, a tím i zajímavá. Tato složitost dosahuje až takové míry, že člověk má pocit, že vlastně k žádnému dokončení jejich srovnání ani nemůže dojít, jelikož při dalším pohledu na tato díla se vynořují opět další jejich spojitosti a rozdílnosti. Obraz Apollón a Marsyas i Pieta Rondanini jsou tedy prodchnuty myšlenkami na blížící se smrt a v obou dílech jde především o člověka. Díla se tak bez příkras vracejí k základním potřebám člověka - ochraně, pomoci, spravedlnosti, lásce. Jejich nedokončená...
|
|
|
Malíř František Jakub Prokyš
Velflová, Lenka ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Oulíková, Petra (oponent)
Resumé: Osobností malíře Františka Jakuba Prokyše se před Druhou světovou válkou zabýval historik umění František Matouš, avšak svou práci tehdy nedokončil. Druhým byl Pavel Zadražil, který malíři v roce 1985 věnoval svou diplomovou práci. Od té doby byla řada Prokyšových maleb restaurována, přičemž z některých byly sejmuty pozdější přemalby a jiné velmi zašlé se staly opět čitelnými. Pro velký počet maleb tohoto malíře jsem se v této bakalářské práci rozhodla věnovat pouze dílům od církevních objednavatelů. Místo a datum narození Františka Prokyše není známo. První zpráva o něm pochází z roku 1746, kdy pracoval v klášteře augustiniánů v Borovanech na rozsáhlé výzdobě kostela a kaple. Prokyš byl původně poddaným na prunenndorfském panství hraběte z Martinic, ovšem v roce 1752 byl přijat knížetem ze Schwarzenberka na panství Třeboň a následně byl z poddanství propuštěn. Usadil se v Třeboni, oženil se a narodily se mu zde dvě nejstarší děti. V této době vyzdobil pro Schwarzenberky v Českém Krumlově letohrádek Bellarie a zámečky Kvítkův a Červený dvůr. Roku 1760 se Prokyš přestěhoval do Českých Budějovic, kde zakoupil dům na náměstí. Z této doby pochází výzdoba kostelíka Nejsvětější Trojice v Českých Budějovicích, nástěnné malby a oltářní obrazy v kapli svatého Víta nedaleko Třeboně a portrét borovanského...
|
|
|
Španělský dvorský portrét 16. století a španělské podobizny z Lobkowické sbírky
Kalinová, Daniela ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Konečný, Lubomír (oponent)
Práce pojednává o španělském dvorském portrétu 16. st. a počátku 17. st. Po stručném uvedení do problematiky portrétu obecně se soustředí na dvorský portrét celé postavy, mapuje počátky portrétu ve Španělsku a vznik domácí portrétní školy. Podrobněji se zabývá dvěma generacemi španělských portrétistů, zejména Alonsem Sánchez Coellem a jeho konkurenty na dvoře Filipa II. a dále Juanem Pantojou de la Cruz a jeho žáky, působícími v Madridu za vlády Filipa III. Nakonec podává přehled nejzajímavějších španělských podobizen z Lobkowiczké sbírky, které vznikly v okruhu těchto portrétistů madridského dvora.
|
|
|
Sgrafitová výzdoba domu U Minuty na Staroměstském náměstí
Bulínová, Kristýna ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Kropáček, Jiří (oponent)
RESUMÉ Sgrafitová výzdoba domu U Minuty na Staroměstském náměstí Literatury týkající se domu U Minuty či samotných sgrafit na něm zobrazených není příliš mnoho. Nejvíce zpráv k tomuto tématu nalezneme v knize Jana Heraina (1902) a poté v později vydaných článcích Karla Gutha (1919), Vl. Novotného (1931), Vlasty Dvořákové a Heleny Machálkové (1954) a Jarmily Jindrové (1958). Žádná monografie či rozsáhlejší pojednání o celém domu však nikdy nevyšlo. Technika sgrafita se provádí tak, že se nanese na fasádu omítka a na ni ještě jedna vrstva. Tato druhá vrstva se ještě za mokra proškrabává na vrstvu první, která může být už při prvním nánosu zabarvena nebo nechána ve stejném odstínu jako vrstva první či dokonce později dobarvována. Na sgrafitech domu U Minuty se setkáváme s první vrstvou zabarvenou dočerna a na ní nanesenou druhou vrstvou, která je bílá. Tento druh výzdoby renesančních domů k nám přišel z Itálie. Pravzory musíme hledat na malbách na fasádě od Polidora Caldary da Caravaggia (např. na Palazzo Ricci). Právě jeho malby byly kopírovány a přešly do Záalpí a později i do Čech. Nejstarší takto zdobené domy u nás máme už z roku 1546 (sgrafitovaný štít Vladislavského křídla na Pražském hradě) a 1547 (Slavonice, dům čp. 90). Zde vznikají jakoby dvě centra, od kterých se pak tento typ výzdoby šíří dále. Již...
|
|
|
Proboštský chrám Narození Panny Marie v Roudnici nad Labem pod vlivem baroka
Zentner, Jakub Václav ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
RESUME Historicky doložené počátky Roudnice nad Labem sahají do 12. století. Roudnice byla tehdy městem pražských biskupů, kteří zde zbudovali románský hrad. V průběhu 13. století dostává osídlení pod hradem městský charakter. Po osvobození města z jeho obsazení vazalem Oty Braniborského (1279) dává pražský biskup Tobiáš z Bechyně město opevnit a v roce 1294 zde zakládá kostel Narození Panny Marie. Rozkvět města přichází za episkopátu Jana IV. z Dražic. Ten dal v roce 1310 postavit v Roudnici druhý kostel, zasvěcený sv. Václavovi. Po svém návratu z Avignou, kde se deset let soudil před papežským dvorem, přivedl do Čech novou řeholi augustiniánů kanovníků, pro které roku 1333 zakládá v Roudnici klášter. Vedle kostela Panny Marie byl pro řeholníky postaven nový kostel bazilikálního typu, přičemž ze starého kostela se stala sakristie. Nový klášter se stal centrem hluboké mariánské zbožnosti, vzdělanosti a umění. V roce 1421 byl však klášter vypleněn husitskými vojsky. Pokus o obnovu řeholního života po roce 1436 se nakonec nezdařil a duchovní správa v Roudnici v průběhu 15. století plynule přešla k utrakvismu. Katolickou obnovu zahájila po roce 1603 Polyxena z Pernštejna, provdaná roku 1603 za Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkowicz. Ke kostelu Panny Marie byl opět dosazen katolický kněz s čestným proboštským...
|
|
|
Umělecká tvorba rodiny Süssnerů v německém a českém prostředí v druhé polovině 17. století
Sehnal, Jiří ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Oulíková, Petra (oponent)
This thesis outlines the artistic work ofthe German extended Stissner fami1y, which originated from Nortwest Bohemia. In the work we find (as many as) eight members ofthe Stissner family, as many as five ofwhom were artistically active. The most significant figures within this family are Jeremias Stissner (1653-1690), the Brandenburg (Saxon) court sculptor from the West Bohemian town ofOstrov, who was active in Dresden and Berlin, and his brother Conrad Max Stissner (1665-after 1696). These artist workedpredominantly within a German environment and their artistic contribution to the Czech scene was a "mere" import (six sculptures for the knights' church of St. Francis /kostel sv. Františka! in Prague's Old Town in 1689 and 1691), assumed to be from the Dresden studio. The greater part ofthis thesis is devoted to both brothers, in which the more significant Jeremias Stissner is to a certain extent ofregional importace. Unfortunately, due to the fragmented nature ofthe records, information about these attists is incomplete. Their work reflects both the classicist Flemish school, as well as radical Roman baroque, which was close to the works of Giovanni Lorenzo Bemini or Alessandro AIgardi. The work of the Flemish school is connected to the master Johann Heinrich senior, ofwhom Jeremias Stissner was a...
|
|
|
Umělecká tvorba malíře Jana Jiřího Heringa
Opatrná, Marie ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Šroněk, Michal (oponent)
Umělecká tvorba malíře Jana Jiřího Heringa. Diplomová práce. Marie Opatrná. vedoucí práce: Doc. PhDr. Martin Zlatohlávek Ph.D. - Praha, 2011 - 245 s. Anotace Tato diplomová práce řeší otázku umělecké tvorby Jana Jiřího Heringa, který působil v českém uměleckém prostředí v 1. polovině 17. století. Zabývá se východisky, ze kterých tento umělec vycházel, i předlohami, podle kterých tvořil. Heringova tvorba je tak zde zasazena do širšího evropského kontextu umělecké produkce. Jeho způsob tvorby podle grafických předloh tak přinesl do českého prostředí italské i nizozemské umělecké barokní prvky. V práci je obsažen celý soubor maleb a kreseb připisovaných Janu Jiřímu Heringovi nebo jeho dílně. Porovnáním těchto děl se autorka snaží rozlišit autentická díla samotného mistra a jeho dílny.
|
|
|
Sebastiano del Piombo ve veřejných sbírkách České republiky
Nová, Magdaléna ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Pujmanová, Olga (oponent)
Magdaléna Nová Sebastiano del Piombo ve veřejných sbírkách České republiky 2008 RESUMÉ Sebastiano del Piombo (vlastním jménem Sebastiano Luciani) se narodil v roce 1485 v Benátkách. Umělecké školení absolvoval u nejlepších benátských umělců té doby, jakými byli Giovanni Bellini a Giorgione. Dílnu Giovannni Belliniho brzy opouští a obrací se k novátorské tvorbě Giorgionově. Velmi rychle si vypracoval svůj vlastní umělecký styl, ve kterém dokázal skloubit benátskou koloristickou tradici s monumentálností objemů a tvarů. Kolem poloviny prvního desetiletí 16. století se stává samostatným umělcem a dostává své vlastní umělecké zakázky. V roce 1511 dostal možnost odejít v doprovodu svého prvního mecenáše Agostino Chigiho do Říma, kde ho čeká první velká římská zakázka při výzdobě Chigiho předměstské vily. Zjišťuje, že římská umělecká tvorba je jeho vlastnímu stylu, ke kterému se propracovával v Benátkách, velmi blízká. Ihned po příchodu do Říma je přímo konfrontován s dílem Raffaela, se kterým společně pracuje ve vile Farnesina. Později se spřátelí s Michelangelem, který svého benátského přítele podporoval v získávání nových zakázek i vlastními návrhovými kresbami k některým jeho dílům. Vztah těchto dvou umělců nám dnes dokládá část jejich vzájemné korespondence. V České republice se nacházejí dvě díla původem...
|
|
|
Renesanční nástěnná malba a sgrafito na fasádách domů v Prachaticích
Žabková, Gabriela ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Práce zpracovává renesanční fasádní nástěnné malby a sgrafita v Prachaticích. Časově je práce vymezena 16. stoletím, kdy město vlastnili Rožmberkové. Největší rozkvět města je spojen s vládou Viléma z Rožmberka v 2. polovině 16. století, kdy ve městě také vnikly všechny výpravnější figurální výzdoby domů. Výzdoba jednotlivých domů odráží postupný majetkový vzestup prachatických měšťanů. Realizace z 50. a 60. let 16. století jsou spíše výtvarně a také technologicky skromnější. Největší vzepětí jak majetkové tak také umělecké lze sledovat od začátku 70. let. Hrdost měšťanů a jejich estetické nároky nejlépe dokládá výzdoba Staré radnice. Nesmírně zajímavá a kvalitní výzdoba prachatických domů otvírá jako celek řadu otázek. Vedle dílenských a uměleckých souvislostí s ostatními jihočeskými městy, je to problém autenticity památky. Na některých fasádách, které byly pokládány za renesanční, se již s renesanční malbou ve skutečnosti nesetkáme. Jedná se o barokní novotvary, které motivickými částmi navázaly na původní výzdobu. Výrazné jsou odkazy na Rožmberky, které připomíná téměř každá fasáda. To nelze vysvětlit jinak, než jako výraz subordinace majiteli panství a tamnímu panovníkovi. Rožmberky na počátku 17. století v této roli vystřídal český král a říšský císař. KLÍČOVÁ SLOVA - Prachatice - renesance -...
|
|
|
Pražské raně barokní oltáře
Kolář, Jan ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
RESUMÉ Práce pojednává o pražských oltářích vyniklých v době raného baroka v letech 1620 - 1680. Práce obsahuje krátký nástin historie, kdy začal naplno pronikat barokní sloh na území Českých zemí v souvislosti s protireformací a rekatolizací po porážce stavovského povstání v roce 1620. Církev podporovaná státem měla za úkol obnovit v Čechách katolictví a k tomuto účelu využívala i umělecké prostředky. Barokní kostel v sobě spojoval všechny druhy umění. Hlavní pozornost byla věnována oltářním stavbám. Text práce se dále zabývá historií a typologií oltáře a jeho částí - oltářního stolu, retábula a tabernáklu. V práci je popsán obecný vývoj raně barokních oltářů v průběhu doby od pozdně renesančního manýrismu po začátek vrcholného baroka, postupná proměna koncepce oltářních architektur, uměleckého zpracování oltářů a jejich ozdobných prvků. V práci jsou vyjmenovány a popsány dochované i některé nedochované oltáře nalézající se v Praze v oblasti Hradčan, Malé Strany, Starého Města a Nového Města. Na příkladech pražských raně barokních oltářů je dokumentován jejich slohový i umělecký vývoj. Uvedeni jsou i umělci, zejména truhláři a sochaři, kteří pražská oltářní díla a památky vytvářeli. Zvláštní pozornost je věnována dvornímu truhláři Marku Nonnenmacherovi, který se stal významným reprezentantem pražské raně...
|
host ::
RSS.