|
|
Versailleský mezinárodní systém
Bartoš, Dalibor ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Jireš, Jan (oponent)
Tato práce bude analýzou mezinárodních vztahů v Evropě, resp. ve světě, mezi léty 1919-1939. V žádném případě se nebude jednat o historickou práci, protože si myslíme, že dané období bylo historiky velmi pečlivě prozkoumáno. Práce je rozdělena do dvou hlavních částí - historické a teoretické. Historická analýza má za úkol přinést hlubší vhled do vztahů mezi státy, přinést nám jakési porozumění unikátní historické skutečnosti. Teorie nám pomáhá chápat realitu z určitého hlediska. Velmi mnoho specifických aspektů té které doby je teorií odsunuto do pozadí, aby mohl vzniknout soubor principů, podle kterých lze realitu mezinárodních vztahů uchopit. Na druhou stranu historici jsou opatrní, aby vymýšleli obecné teorie chování mezi státy a dávají přednost popisu konkrétních historických událostí, při kterém využívají jiný pojmový aparát než teoretici mezinárodních vztahů. Nám půjde v tomto textu o syntézu obou přístupů a nesnažíme se stranit ani jednomu táboru. Z této perspektivy proti sobě postavíme dvě období - vídeňský koncert a versailleský systém a budeme se snažit odhalit nej důležitější rysy těchto dvou mezinárodních systémů. Proti sobě bude postaven systém mocenské rovnováhy (evropský koncert) a versailleský systém s vírou v univerzální hodnoty. V analýze principů mocenské rovnováhy se opíráme o myšlenky...
|
|
|
Café Central Europe. Central European debate of the 80' as the symbolic center of Czech history
Majbová, Zuzana ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Kořan, Michal (oponent)
Obrysy Strednej Európy boli vždy variabilně a měnili sa podPa panujúceho politického ovzdušia. Každé duchovné hnutie definovalo hranice tohto subkontinentu (imaginárně i reálne zároveň) svojim vlastným spósobom- právě preto nepředstavuje Středná Európa nič definitívneho, ale vyžaduje od nás naopak schopnost' nahliadať jej entitu etapovo. O to viac pre nás platí toto pravidlo v momente, ak sa rozhodneme zaoberať sa SE ako specifickou entitou formulovanou stredoeurópskou intelektuálnou debatou 80. rokov. Aby mohlo naše snaženie nadobudnúť pozitivny obsah, je nevyhnutné postúpiť od púheho deklamovania, sentimentalizovania a zahovárania (črt charakteristických pre celú citovo vypátú debatu) ku věcnému a tvrdému skúmaniu skutočného odkazu historicky existujúcej SE.108 Nanovo sa vyskytujúci pojem SE poskytoval v 80. rokoch spoločnú platformu politicky umlčaných štátov, bol pre nich jedinečnou možnosťou, ako sa ozvat' a upozornit' na seba vo vzdialenom a nedostupnom Západe. Jej ciel' ( explicitne přednesený v Kunderovej eseji) bol poskytnúť určitý katalyzátor reflexie celého európskeho dedičstva, ukázat', že prináležitosť ku politickému Východu nebola historickou danosťou, ale určitou formou zrady Západu. Sublimácia politiky v říši kultúry je jednoznačne najvýznamnějším charakteristickým rysom SE. Celá debata,...
|
|
| |
|
|
Dědictví finlandizace v éře změn: finská bezpečnostní politika po studené válce
Jireš, Jan ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Bureš, Jan (oponent)
V Evropě dnes existuje pět států, se kterými se pojí dlouhá tradice neutralitní politiky - Švýcarsko, Švédsko, Irsko, Rakousko a Finsko.1 Prostřednictvím své neutrality všechny tyto země vyjadřovaly záměr působit v mezinárodních vztazích pokud možno nezávisle, vyhnout se soupeření velmocí a stát mimo jakékoli vojenské aliance. Všech pět zmíněných zemí zastávalo neutralitní politiku po mnoho desítek nebo dokonce stovek let a je proto jasné, že konkrétní podmínky, za kterých neutralitu přijaly a po většinu doby praktikovaly, už dnes neexistují. Posledním ze zásadních mezníků v evropském mocenském a bezpečnostním uspořádání byl konec studené války a kolaps Sovětského svazu. V souvislosti s tím, že po roce 1991 už v Evropě žádné velmocenské soupeření neprobíhá (alespoň ne v takové podobě, jakou známe z předchozí éry), prochází koncept neutrality v každé dříve neutrální zemi zásadním přehodnocováním, které má najít odpověď na elementární otázku, zda má neutralitní politika v současné Evropě ještě vůbec nějaký smysl. A pokud má, tak v jaké podobě. V důsledku toho, že dnes jsou "bývalé" evropské neutrální státy2 - zejména ty, které jsou členy EU - často považovány za sobě navzájem velmi podobné a v některých záležitostech skutečně tvořící jeden politický blok, poněkud zaniká skutečnost, že z historického a...
|
|
|
Obrazy nepřátel: Paměť, ekonomika a zločin
Slačálek, Ondřej ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Jirák, Jan (oponent) ; Pullmann, Michal (oponent)
Práce se věnuje obrazům dvou klíčových "Druhých" v České republice v druhé dekádě její existence: komunistů a Romů. Ukazuje, jaké charakteristiky jim byly přisuzovány, na základě jakých atributů byli konstruováni jako hrozba a do jakých mocenských vztahů byli stavěni vůči zbytku společnosti. Cílem práce je také ukázat, na jakých hodnotách je společnost rekonstruována v diskurzech, které provádějí různé formy vyloučení těchto "Druhých". Úvodní kapitola shrnuje formou interpretačních sond do klíčových autorů (zejména Palacký, Kundera a Pithart) český vztah k historicky významným "Druhým": Němcům, Rusům a Slovákům. Následuje metodologická kapitola, která představí východiska analýzy v kritické analýze diskurzu (zejména Wodak a Jäger) a ve foucaultovské analýze diskurzu (zejména Lensen). Tato východiska jsou kombinována s konceptem morální paniky, který představuje třetí kapitola, včetně diskuse jeho problematických míst. Analytické kapitoly se věnují volbě prezidenta Václava Klause a následné debatě o roli komunistů (únor - červen 2003) a reakcím společnosti na etnicky kontextualizované násilí ve Šluknovském výběžku. Rekonstruují jednotlivé klíčové prvky v debatě, důležitá argumentační topoi a strukturující metafory. V první analýze je ukázáno, jak je komunismus zpodobňován jako projev té části české...
|
|
|
Aktivisté na cestách za zapatisty
Kuřík, Bohuslav ; Haluzík, Radovan (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent)
Práce "Aktivisté na cestách za zapatisty" vsazuje dosavadní výsledky mého výzkumu mezi aktivisty v Chiapase a v Německu do současných teoretických rámců. Na jejich základě a v dialogu s daty z terénů rozpracovává adekvátní analytické koncepty, které umožňují studovat výjezdy aktivistů za zapatisty do jihomexického Chiapasu. Teoretické ukotvení nachází v teoriích globalizace a sociálních hnutí a snaží se navázat na koncepty tzv. neozapatistických sítí, které se rozvinuly po celém světě kolem mexických indiánských povstalců - tzv. zapatistů a do kterých dočasně vstupují i zkoumaní středotřídní aktivisté z Německa na svých cestách do státu Chiapas. Zaměřuje se na povahu těchto půlročních pobytů aktivistů s důrazem na proměnu imaginativního vědění světa aktivistů na prožívané vědění světa v prostředí exotiky, chudoby a zapatistické resistence.
|
|
| |
|
|
Kdo jsi, demokratický lide? Zkoumání konceptu demokratického lidu na příkladech ze současné Francie.
Drahokoupil Vidímová, Sára ; Bíba, Jan (vedoucí práce) ; Barša, Pavel (oponent)
(česky): Diplomová práce se zabývá fenoménem populismu na příkladech ze současné Francie. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi komplexní koncept, na jehož definici nepanuje mezi badateli shoda, zkoumá jej autorka prostřednictvím teorie populismu politického filosofa Ernesta Laclaua, který akcentuje konstrukci lidu. Autorka se orientuje ve francouzské moderní historii a politice, tak si pro svou analýzu vybrala politická hnutí La France Insoumise a Národní frontu, která ve svých diskurzech s konceptem lidu dlouhodobě pracují. V časovém období 2016 - 2018 zkoumala způsob, jakým je lid hlavními představiteli obou hnutí (předsedkyní Národní fronty Marine Le Pen a předsedou La France Insoumise Jean-Lucem Mélenchonem) konstruován, zda se od sebe jednotlivé koncepty liší, a jakou roli v tom hrají lídři hnutí. Autorka pro dokreslení své diskurzivní analýzy provedla několik polo- strukturovaných rozhovorů s aktivisty zkoumaných hnutí a účastnila se jimi organizovaných veřejných akcí. Dospěla k závěru, že konstrukce lidu se u obou francouzských politických uskupení liší, stejně jako se často neshodují postoje jejich lídrů a aktivistické základny. Práce přináší detailnější vhled do francouzské politické reality, jakož i do akademické debaty, zůstává ale v mezích absolventské práce a její závěry by bylo nutné...
|
|
|
Zkoumání jedné podoby morálního zázemí atlantické modernizace
Lánský, Ondřej ; Hrubec, Marek (vedoucí práce) ; Arnasson, J.H. (oponent) ; Barša, Pavel (oponent)
Ondřej Lánský Zkoumání jedné podoby morálního zázemí atlantické modernizace Abstrakt Tato disertační práce se zabývá kritikou fundamentálního atlantického morálního vzorce, který spoluformuje některé významné rysy pojetí sociálna, politiky a lidského jednání v globální éře a podporuje tak legitimitu panujícího řádu. Konkrétně je hlavním cílem této práce ukázat patologické momenty současného vývoje společnosti pomocí srovnání určitých konstitutivních prvků atlantických a latinskoamerických společností. Nejširším teoretickým východiskem je potom teorie uznání Axela Honnetha. Jako artikulace konstitutivních prvků sociální normativity (tedy jako vyjádření sociálně sdílených morálních představ o sociálním uspořádání) autor používá vybrané sociálně- filosofické koncepty: liberalismus Johna Rawlse a filosofie osvobození Enrique Dussela. Práce spočívá na čtyřech krocích v rámci tří kapitol. Prvním krokem je důkladná sociologická analýza pojmu sociálního ocenění v rámci teorie uznání. Druhým krokem je analýza normativní teorie spravedlnosti Johna Rawlse. Třetí krok spočívá v upozornění na jisté momenty, které dovolují určitou interpretaci a kritiku pojmu sociálního ocenění a liberálního vymezení morální legitimizace společností atlantického civilizačního okruhu. Čtvrtým krokem je zkoumání určitého sebereflexivního...
|
|
|
Národní mýty a separatistické tendence malých národů na jižním Kavkaze
Lohr, Štěpán ; Barša, Pavel (vedoucí práce) ; Slačálek, Ondřej (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá národními mýty národů, žijících v oblasti jižního Kavkazu, resp. na území státu Gruzie. Národní mýty hrají důležitou roli při legitimizaci státních útvarů či územních nároků separatistických menšin. Hlavním cílem této práce je prozkoumat gruzínské národní mýty a následně je porovnat s mýty národních hnutí menších národů (Abcházů, Osetů a Adžarů). V první části této práce (kap. 2 a 3) jsou definovány základní pojmy, která jsou následně uplatňovány v druhé části (kap. 4 a 5), která se zaměřuje na konkrétní mýty těchto národů, a v jejímž závěru jsou umístěny také tabulky, shrnující dosažené poznatky. Východiskem práce je předpoklad, že nacionalismus a národ jsou moderními fenomény, které se vyvinuly až v souvislosti s industrializací - v této oblasti v průběhu 19. století. Na základě toho se budu snažit zpochybnit údajnou historičnost (gruzínského) národa. Ta říká, že gruzínský národ má kořeny již ve starověku a na základě této údajné starobylosti odůvodňuje právo Gruzínců na vlastní stát. Zároveň však odmítá uznat právo na sebeurčení menších národů, žijících na území Gruzie - zejména Abcházů a Jižních Osetů.
|
host ::
RSS.