|
|
Použití hepatocytů v léčbě akutního jaterního selhání na velkém laboratorním zvířeti
Pantoflíček, Tomáš ; Šmejkal, Karel (vedoucí práce) ; Král, Vladimír (oponent) ; Třeška, Vladislav (oponent)
Souhrn Úvod: Biologické eliminační metody by mohly efektivně pomoci léčit nemocné s akutním selháním jater (ASJ) v době, než dojde ke spontánní regeneraci jaterního parenchymu či po dobu kdy čekají na transplantaci. Cíl: Zhodnotit účinek biologické eliminační metody - perfuzi plazmy přes izolované živé hepatocyty (BAL) u akutního selhání jater v experimentu na minipraseti. Metodika: U 10 miniprasat byl proveden chirurgický model ASJ technikou devaskularizace (portokavální anastomóza, ligace hepatické tepny). Tato zvířata jsme následně léčili pomocí bioreaktoru BAL. Průběh ASJ jsme monitorovali prostřednictvím laboratorních a hemodynamických parametrů včetně intrakraniálního tlaku. Výsledky jsme porovnali s kontrolní skupinou miniprasat s ASJ bez léčby. Výsledky: Při srovnání léčené a neléčené skupiny jsme pozorovali rozdíl pouze v sérových koncentracích bilirubinu. Rozdíl hodnot v 6. a 9. hodině je statisticky významný (p< 0,01) ve prospěch skupiny BAL (20,86 vs. 10,60, 22.29 vs. 11,75), rozdíl hodnot ve 12. hodině je též statisticky významný (37,4 vs. 12,88) při p<0,01. Hodnoty ICP ve skupině léčené BAL a ve skupině kontrolní se v průběhu experimentu statisticky významně nelišily. Závěr: Prokázali jsme funkčnost zapojení bioeliminační metody (BAL) u námi vytvořeného chirurgického modelu ASJ. Dosáhli jsme...
|
|
|
Stanovení perioperačních prognostických faktorů karcinomu mléčné žlázy
Černá, Monika ; Třeška, Vladislav (vedoucí práce) ; Gaťek, Jiří (oponent) ; Šiller, Jiří (oponent) ; Jandík, Pavel (oponent)
Úvod: Karcinom prsu zůstává stále nejčastějším maligním onemocněním žen s pomalu narůstající incidencí. Díky moderním diagnostickým metodám, mammárnímu screeningu, komplexní a cílené onkologické léčbě se v posledních 10 letech podařilo výrazně snížit mortalitu. Moderní diagnostické možnosti dovolují nejen časnou diagnostiku primární nádorové léze, přesné určení její biologické povahy před zahájením léčby, ale taktéž dovolují časnou diagnostiku lokálních i regionálních recidiv včetně diagnostiky metastatických ložisek ve vzdálených orgánech. Kromě klinického vyšetření, konvenčních i doplňkových zobrazovacích vyšetření a vyšetření nádorových markerů bylo naším cílem stanovit význam a využití růstových faktorů ve vztahu k celkové prognóze. Fyziologicky se uplatňují již v době ontogenetické v řízení buněčného růstu, proliferačních, diferenciačních a apoptotických procesů. Je známé, že svou roli hrají i v procesech nádorového bujení, jenž je charakteristické autonomním chováním, zvýšenou proliferační aktivitou, odlišnou diferenciační aktivitou a sníženou apoptózou. Růstové faktory se v nádorovém procesu uplatňují jako autoregulační faktory i svým parakrinním působením prostřednictvím více či méně specifických receptorů. Cíl práce: Naším cílem bylo stanovit takové růstové faktory, které by byly využitelné v...
|
|
|
Analýza cytozolu tkání štítné žlázy a její přínos v diferenciální diagnostice nodulárních lézí
Pikner, Richard ; Topolčan, Ondřej (vedoucí práce) ; Fínek, Jindřich (oponent) ; Třeška, Vladislav (oponent)
Autor se v práci zabývá možností ověřit užití cytozolových extraktů ke kvantitativnímu zkoumání vybraných faktorů angiogeneze, proliferace a apoptózy. Celkem bylo získáno 166 vzorků tkáně (85 strum, 34 benigních adenomů a 10 nádorů), u kterých byly v cytozolu stanoveny kvantitativní markery: VEGF, bFGF, Endostatin, Tymidinkináza a TPS. Autorem byly prokázány statisticky významné rozdíly mezi jednotlivými histologickými skupinami jak u pro-angiogenních (VEGF, bFGF), tak anti-angiogenních markerů (Endostatin) tak i v. hodnotách proliferačních faktorů tymidinkinázy a TPS. Cytosolové markery nedosahují dostatečně významných rozdílů, aby je bylo možno použít k diferenciální diagnostice mezi strumami a benigními lézemi.
|
|
| |
|
| |
|
|
Význam měření intraabdominálního tlaku u těžké akutní pankreatitidy
Kural, Tomáš ; Třeška, Vladislav (vedoucí práce) ; Chytra, Ivan (oponent) ; Kala, Zdeněk (oponent) ; Leffler, Jan (oponent)
Souhrn Léčba těžké akutní pankreatitidy je dnes převážně konzervativní. Jedinou obecně přijímanou indikací k operaci u těchto pacientů je rozvoj infekce nekrotické tkáně nebo perzistující nebo progredující známky multiorgánového selhávání i přes maximální intenzivní léčbu. K chirurgickému léčení jsou indikováni rovněž nemocní s komplikacemi těžké AP (erozivní krvácení, perforace GIT apod.). V předkládané práci je pozornost soustředěna na případy, kdy dochází ke zhoršování celkového stavu v souvoslosti s rozvojem břišního kompartment syndromu a kdy operační výkon (dekompresivní laparotomie) může ovlivňovat prognózu onemocnění. V našem souboru 214 nemocných s těžkou akutní pankreatitidou léčených v průběhu posledních 6 let bylo 70 nemocných indikováno k operaci.. Z tohoto počtu byl v 17 případech indikací k dekompresivní laparotomii vzestup nitrobřišního tlaku k hodnotám břišního kompartment syndromu společně s příznaky orgánové dysfunkce, 6 nemocných zemřelo, 11 mladších nemocných přežilo.
|
|
| |
|
|
Patogeneze lymfokély po transplantaci ledviny
Pacovský, Jaroslav ; Navrátil, Pavel (vedoucí práce) ; Třeška, Vladislav (oponent) ; Adamec, Miloš (oponent)
Souhrn Transplantace ledviny je výkon, který je spojen s větším či menším porušením lymfatických cév u příjemce, ale i u dárce, resp. odebírané ledviny. Lymfokéla je chirurgická komplikace způsobená únikem lymfy z porušených lymfatických cév. Vlastní chirurgický výkon je prvním krokem, kdy dojde k úniku lymfy. Tento krok je pro patogenezi naprosto zásadní. Na základě výsledků našeho výzkumu lze říci, že proteiny (metabolický faktor) sehrává významnou roli v druhé fázi patogenetického procesu potransplantační lymfokély. Proteiny svým onkotickým tlakem působí jako protektivní faktor. Ty jsou zodpovědné za zpětné vstřebání uniklé lymfy zpět do tkání a lymfatických cév. U hypoproteinemického nemocného je tedy výrazně vyšší riziko vzniku potransplantační lymfokély. Koloidně osmotický tlak je jedním z metabolických faktorů, které se významně uplatňují v patogenezi potransplantační lymfokély. Pomocí statistického softwaru byl vytvořen tzv. Lymphocele Formation Risk Index (LFRI), který je založen na předoperační elektroforetické analýze bílkovin. Z jednotlivých frakcí jsou využity hodnoty albuminu, α1-globulinů a γ-globulinů. LFRI = albumin / ( α1-globulin + γ- globulin ) Na základě statistické analýzy byla stanovena diskriminační hodnota (cut-off) tohoto testu na 2,5. Pokud je hodnota LFRI nižší než 2,5, pak je u...
|
|
|
Změna kvality povrchu alogenního chlopenního štěpu během zpracování - morfologické změny sledované skenovacím mikroskopem
Burkert, Jan ; Špatenka, Jaroslav (vedoucí práce) ; Černý, Štěpán (oponent) ; Černý, Jan (oponent) ; Třeška, Vladislav (oponent)
Náhrada nebo "oprava" chorobou postižených srdečních chlopní patří dnes k rutinním kardiochirurgickým výkonům. Cesta k tomuto stupni poznání byla trnitá a tento vývoj trvá více než půl století. Od samého začátku jsou paralelně vyvíjeny chlopenní protézy mechanické (vyrobené z ušlechtilých kovtů, grafitu a umělých hmot) a biologické, které byly zpočátku různě upravené chlopně zemřelých (kadaverózních) dárců -alografty. Teprve později byla zkoumána a zavedena náhrada z tkáně jiných živočichů - xenografty, připravené z vepřových aortálních chlopní, případě vepřového, hovězího a výjimečně koňského perikardu. Přes 50 let trvající experimentální i klinický výzkum dosud nemáme ideální chlopenní náhradu, tedy bezpečný jednocestný ventil, který by se technicky snadno implantoval, nepoškozoval by krevní elementy, byl netrombogenní, napodoboval by reologii nativní lidské chlopně, fungoval bezhlučně a neomezeně dlouho. Proto se stále pracuje v původních směrech výzkumu, jsou intenzivně zdokonalovány mechanické protézy i xenografty a je dále zdokonalována příprava alograftů. Zvláštní skupinu biologických chlopní tvoří autotransplantáty (pulmonální autograft -autologní plicnice pacienta může být použita k náhradě jeho vlastní aortální či mitrální chlopně). Intenzivně se vyvíjí nový obor -tkáňové inženýrství, které...
|
|
|
Užití gemcitabinu v antirejekční terapii na experimentálním modelu transplantace jater
Mergental, Hynek ; Ryska, Miroslav (vedoucí práce) ; Bělina, František (oponent) ; Třeška, Vladislav (oponent)
První oddíl disertační práce se podrobně věnuje experimentální technice transplantace jater na laboratorním potkanovi. Druhá část je zaměřená na testování nového imunosupresiva gemcitabinu oproti referenčnímu cyklosporinu A. Využití tohoto cytostatika, podávaného v nízké dívce s minimální celkovou toxicitu k prevenci odhojení alogenního stěpu jater, by bylo pro klinickou praxi velmi žádoucí, neboť velmi častou indikací k transplantaci jater je hepatocelulární karcinom. Navíc, k vedlejším efektům imunosupresiv patří vznik de novo malignit. U zvířat léčených gemcitabinem jsme pozorovali nižší nefrotoxicitu, nicméně histologické vyšetření štepu u celé skupiny prokázalo středně závažnou akutní rejekci, která nebyla přítomná u zvířat v cyklosporinové skupině. Dle našich závěrů gemcitabin není schopen v monoterapii zabránit ale pouze snížit závažnost akutní rejekce jater.
|
host ::
RSS.