|
|
OK 1934-38: Pražské intermezzo Oskara Kokoschky
Foschiová, Regina ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Pech, Milan (oponent)
Resumé Tato bakalářská práce pojednává o pražském období významného rakouského malíře Oskara Kokoschky. Ten přišel do Prahy v roce 1934 a strávil zde čtyři roky. Namaloval tu šestnáct pohledů na Prahu - to je nejvíc ze všech pohledů měst, která kdy maloval, portrét prezidenta republiky T. G. Masaryka i svůj autoportrét "zvrhlého" umělce. Práce je rozdělena do tří částí. V první části se věnuji historickému kontextu, převážně politickému vývoji v Rakousku, a zároveň uvádím důležité události Kokoschkova života. Dále se pokouším nastínit situaci na pražské umělecké scéně 30. let. Druhá část práce se zabývá samotným pobytem Oskara Kokoschky v Praze a díly, která tu vznikla. Svoji pozornost soustředím zvláště na pražské krajiny, které jsou jedním z vrcholů Kokoschkovy tvorby, a portrét prezidenta T. G. Masaryka. Samostatnou kapitolu tvoří i díla vzniklá v reakci na politické události v Evropě - bombardování Guernicy či výstavu "Entartete Kunst". Třetí část práce je zaměřena již na válečné období, které Kokoschka strávil v Británii, a to především na díla, která se vztahují k Praze či Československu - Nostalgii a Červenému vejci. Závěrem se zabývám tzv. Školou vidění a vlivem J. A. Komenského na Kokoschkovu osobnost i na metody výuky, které v ní uplatnil.
|
|
| |
|
|
Únik před nacismem. Exilová výtvarná scéna v Čechách 1933-1939
Rokytová, Bronislava ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Novotná, Eva (oponent)
RESUMÉ ÚNIK PŘED NACISMEM. EXILOVÁ VÝTVARNÁ SCÉNA V ČECHÁCH 1933-1939. Bronislava Rokytová Vývoj politické situace v Německu v průběhu třicátých let, kdy se radikalizovala nacistická strana a moc Adolfa Hitlera se stávala postupně neomezenou, znamenal nejen nebezpečí pro politické odpůrce fašismu. Nová sebeprezentace státu navazujícího na Římskou říši národa německého, se projevil i v odkazu na klasicismus v umělecké tvorbě. Umělci, kteří nesplňovali kritéria nacistického režimu nebo se dokonce angažovali v jeho neprospěch, museli zvolit azyl v zemích, kde se mohli dále nejen svobodně vyjádřit, ale nebyl ani ohrožen jejich život. Vedle Velké Británie, Francie a Holandska, se stalo útočištěm pro uprchlíky před nacismem i prvorepublikové Československo. Práce se soustředí na české prostředí a především výtvarné umělce, které dosavadní zahraniční literatura zpracovávala spíše okrajově, v rámci dalších uměleckých oborů a zemí poskytujících emigrantům azyl. Zkoumáni byli nejenom politicky či rasově pronásledovaní umělci, ale i reemigrace. Čeští Němci, kteří se z obdobných důvodů vrátili do svého rodiště. Českoněmecké podmínky poskytli umělcům možnost, dále aktivně pokračovat v boji proti nacistickému režimu, i se zpětným dosahem do Německa. Spolupráce s českými umělci se odehrávala především v oblasti karikatury...
|
|
|
Zdeněk Pešánek a jeho účast na Mezinárodní výstavě v Paříží v roce 1937
Linhová, Lucie ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje českému sochaři Zdeňku Pešánkovi a jeho dvěma dílům - cyklu světelně- kinetických plastik Sto let elektřiny a světelné fontáně Fontáně lázeňství, která vznikla ve 30. letech 20. století. Obě díla jsou rozebrána v kontextu dobového umění Československa, s ohledem ke kinetickým tendencím v zahraničí, i v souvislosti s předešlou tvorbou samotného autora. Cyklus plastik Sto let elektřiny i Fontána lázeňství patří mezi díla kinetického umění, které je přímo závislé na vývoji elektrické energie a jeho snahou je spoluutvářet městský interiér. Vzhledem k tomu, je nastíněn vliv rozvoje elektřiny na tvorbu světelného urbanismu města a autorův vztah k tehdejšímu avantgardnímu sdružení Devětsil. Cyklus Sto let elektřiny je rozebrán od zadání, přes přípravné modely k realizaci a jeho prezentování na výstavě v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze roku 1936. Cyklus byl také, spolu s dalším rozebíraným dílem Fontánou Lázeňství, vystaven na Mezinárodní výstavě v Paříži v roce 1937, v rámci československého pavilónu, kde obě díla reprezentovala Elektrické podniky hlavního města Prahy. Na pařížské výstavě zastupovala díla dobové fenomény související s tématem výstavy - umění a technika v moderním životě. Jsou zde popsány okolnosti výstavy, charakter československé expozice a reakce tehdejšího českého...
|
|
|
Sociální tématika v Českém konceptuálním umění 90. let 20. století
Beranová, Hana ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
v českém jazyce Sociální tématika v českém konceptuálním umění devadesátých let dvacátého století Má práce se věnuje období devadesátých let dvacátého století v Čechách. Snažím se poukázat na fakt, že pro české umění devadesátých let (nejmladší generace) byl konceptualismus velice rozšířené médium. Konceptualismus se stal aktuálním médiem pro všechny umělecké obory. Sociální tématika začala být po revoluci častým námětem (ne jediným), který byl nejvíce zpracováván právě mladými konceptualisty. Vybrala jsem nejtypičtější zástupce tohoto žánru, kteří se sociální tématikou pracují, ale každý z nich se na tuto sociální problematiku dívá odlišným pohledem. Jsou jimi: skupina Pondělí, Milena Dopitová, Jiří Černický, Krištof Kintera. Rozebírám tvorbu těchto autorů, kterou rozděluji do několika tématických skupin. Na závěr stručně zmiňuji dílo Kateřiny Šedé, jedné z nejmladších umělkyň současného českého umění, zabývající se touto problematikou. Na začátku práce stručně nastiňuji situaci odehrávající se v devadesátých letech na české umělecké scéně: okolnosti kolem změn na pražské AVU, nejmladší nastupující generace umělců, stav galerií, výstava CZ99. Následně se zmiňuji o konceptualismu jako o fenoménu pro generaci českých umělců devadesátých let a poukazuji na instalaci jako na nejčastěji používaný...
|
|
|
Slovo v obraze / obraz ve slově. Slovo, písmeno, symbol a sdělující gesto v českém umění padesátých a šedesátých let.
Jakš, Filip ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Larvová, Hana (oponent)
Filip Jakš: Slovo v obraze / obraz ve slově. Slovo, písmeno, symbol a sdělující gesto v českém umění padesátých a šedesátých let. bakalářská práce, ÚDKU KTF UK 2009 Vedoucí práce: Mgr. Marie Rakušanová, Ph.D. Resumé (zkrácené) "Kolář nikdy nepřestal být básníkem." Z tohoto Lamačova názoru vyvoďme, že Kolář byl po celý život nejenom básníkem vizuálního jazyka, ale stal se i filozofem slova a obrazu. Slovo prošlo v Kolářově tvorbě metamorfózou. Zpočátku sloužilo jako "očitý svědek" každodennosti, v níž se autor snažil prokázat kosmický rozměr (sbírky Křestní list, Ódy a variace, Limb a jiné básně); později sloužilo k působivému básnickému vyjádření "skutečných událostí" (Kolářovy deníky a Česká suita); v další etapě pro něj Kolář připravil způsob, jak by se mohlo oživit a stát se součástí lidského osudu (Mistr Sun o básnickém umění, Nový Epiktet, Černá lyra). Tehdy však Kolář narazil na neschopnost slov předat něco více než jen slova. Z dogmatu není možné vykřesat ani jiskru živé kreativity. V hlubinách poezie se ukázalo to, co Kolář dřív jen četl u Klímy: slovo je mrtvé. Stejně jako u Nietzscheho Boha to však neznamená, že není možné jej vzkřísit k novému životu. Kolář tedy přestal rozebírat poezii a pustil se do anatomie slov. Na přelomu padesátých a šedesátých let pronikl do hloubi vět, slov, písmen,...
|
|
|
"Jsoucno věcí" - výtvarná tvorba členů skupiny Trasa, vzešlých z atelieru Emila Filly
Turzová, Lenka ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Novotná, Eva (oponent)
Résumé Ve své bakalářské práci jsem se zaměřila na tvorbu Emila Filly a žáky, kteří vzešli z jeho atelieru a působili v umělecké skupině Trasa. Konkrétně na Jitku a Květu Válovy, Vladimíra Jarcovjáka, Věru Heřmanskou, Čestmíra Kafku a Karla Vacu. Mým cílem bylo také zhodnotit Emila Fillu jako profesora na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a zjistit, jaký vliv měl na své studenty. Na škole Filla působil od roku 1946 do své smrti roku 1953. Ačkoliv nemohl kvůli komunistickému režimu učit pouze podle svých představ a nejlepšího mínění, vložil do svého profesorství maximum, takže zde dokázal vychovat prvotřídní výtvarné osobnosti. Všem svým studentům vštěpoval v prvním roce studia techniku kresby. Později se žáci zaměřili na praxi v oblasti monumentální výzdoby, především fresky, gobelínů a mozaiky. Pro Fillu byla vždy velmi důležitá umělecká všestrannost, jelikož byl důrazně proti jednotlivé specializaci. Profesor Filla měl jako legenda české moderny a avantgardy u studentů přirozený respekt, díky kterému měl s žáky vcelku přátelský vztah. Skupina Trasa byla zformována v roce 1954. Inspiraci čerpala z válečné Skupiny 42 a její tématiky městské poezie a imaginativního civilismu, Fernanda Légera, italského neorealismu a stejně jako jejich profesor z tvorby Pabla Picassa a George Braqua. Ať už byl Fillův...
|
|
|
"Živý obraz" a jeho praxe v českém prostředí 2. poloviny 19. století
Daňková, Lucie ; Prahl, Roman (vedoucí práce) ; Rakušanová, Marie (oponent)
Práce se věnuje fenoménu takzvaných živých obrazů, mezinárodně často známých pod francouzským překladem slovního spojení - tableaux vivants (v singuláru tableau vivant). Jde o typ divadelního představení a parateatrální žánr, předváděný aktéry v kostýmech, kteří na krátkou dobu strnule drží určitou pozici tak, aby se celá scéna podobala uměleckému dílu - již podle názvu nejčastěji obraz. Jako předlohy pro kompozici scény byly vybírány známé malby (dobové obecenstvo se pak bavilo jejich poznáváním a iluzí "oživlého" obrazu, kterou na něj inscenace působila), ale i sochy; někdy byly výjevy navrhovány zcela nově, například v případě takzvané apoteózy (živého obrazu určeného k oslavení určité osobnosti), či různých alegorií, v českém prostředí často s vlasteneckým podtextem. Živý obraz měl tedy mnoho podob, a také řadu nejrůznějších funkcí - zábavní, estetickou, sdělovací, či například reprezentační, související zejména se šlechtickými rody a u nás velmi výrazně s organizací Sokol. Pozornost je zaměřena na "zlatý věk" živých obrazů, tedy 19. století, a to konkrétně na jeho druhou polovinu v kontextu českého prostředí. Rozdělení do kapitol ovšem typologicky reflektuje celoevropsky realizované druhy tableaux, o kterých je vždy pojednáno nejprve obecně s uvedením reprezentativních příkladů ze světa, a...
|
|
|
Náhoda jako princip
Bláhová, Tereza ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Bydžovská, Lenka (oponent)
Náhoda jako princip Chance as a Principle ANOTACE Práce se zaměřuje na problematiku náhody jako principu v umění 20.století, přičemž její těžiště se soustřeďuje na umělce Jacksona Pollocka, Johna Cage, Merce Cunninghama a Jamese Joyce. V úvodu se přes etymologii slova, náhodu ve vědě a přírodě dostává k náhodě a hře. Druhá část - Náhoda a její role v umění - se zabývá typologií náhody, kde jsou naznačena jednotlivá východiska: Náhoda na cestě ke svobodě abstraktního expresionismu, volné atonality a "čistého jazyka"; Náhoda jako prostředek hry; Náhoda ve službách boje proti konvencím; Náhoda jako prostředek destrukce; Náhoda a imaginace. Na jednotlivých autorech a dílech dokládá potřebu náhody jako inspiračního zdroje umění. Třetí, stěžejní část práce se věnuje Hegemonii náhody, ve které dochází na komparaci třech fází tvorby (spontánní imaginace, osvobození od zaběhlých schémat, Work in Progress) umělců Pollocka, Cage, Cunninghama a Joyce. V závěru jsou shrnuty dosavadní poznatky a naznačena možná východiska pro další zkoumání. Klíčová slova: náhoda - spontánnost - gesto - organičnost - proud vědomí Počet slov: 145 320
|
|
|
Promyšlená stopa expresivního gesticismu. Vlivy západní Evropy na tvorbu Jana Kotíka
Nováková, Tereza ; Rakušanová, Marie (vedoucí práce) ; Novotná, Eva (oponent)
Tereza Nováková Promyšlená stopa expresivního gesticismu. Vlivy západní Evropy na tvorbu Jana Kotíka. Résumé Práce pojednává o životě a díle Jana Kotíka, zvláště s přihlédnutím k jeho abstraktně expresionistické tvorbě. V jedné kapitole je uveden přehled literatury, zabývající se nefigurativním poválečným uměním u nás a ve světě a jejím zhodnocením. Dále je popsán život Jana Kotíka v souvislosti s jeho dílem, vlivy a osobnosti, které na něj působily. Ve svém mládí byl především ovlivněn svým otcem Pravoslavem a estetikou Skupiny 42. Postupně se začíná jeho tvorba oprošťovat od viditelné skutečnosti až si našla svébytné místo mezi různými směry abstraktního umění. Z různých inspiračních vlivů je uvedena především tvorba Skupiny CoBrA a jejího nejvýraznějšího představitele, dánského umělce Asgera Jorna. Jan Kotík byl dobře informovaný o evropském a americkém soudobém umění a to i v těžkých padesátých letech, nepřejících abstraktnímu umění. Mohl cestovat do zahraničí na výstavy a kongresy a udržovat kontakty s umělci mimo Československo. Významná byla i jeho aktivní účast na Světové výstavě Expo'58 v Bruselu. Kotíkovo dílo je velmi různorodé, obsahuje užité umění, knižní obálky, volnou malířskou tvorbu i teoretické práce. Snažila jsem se Kotíkovo malířské dílo, vzniklé na přelomu 50. a 60. let, zařadit do...
|
host ::
RSS.