|
|
Politika Eduarda I. na Britských ostrovech a ve Francii
Kovaříková, Šárka ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Nejedlý, Martin (oponent)
Eduard I. vládl v Anglii třicet pět let. Autoři středověkých kronik o něm mluví jako o výborném panovníkovi, schopném válečníkovi a politikovi. Moderní historici píší o mnoha problémech a válkách, které musel vyřešit či vybojovat, většinou úspěšně. Anglie Eduarda I. měla dvě vnější části - Wales a Irsko. Wales byl rozdělen mezi mocné barony, kteří museli anglickým králům skládat homagium. V rozmězí let 1272 a 1307 ve Walesu vypukla tři povstání vedená místními magnáty. Po posledním z nich, které proběhlo roku 1292, byl Wales Angličany plně dobyt. O Irsku se předpokládalo, že je zcela pod anglickou nadvládou; Eduard tento ostrov nikdy nenavštívil ani nebyl nucen tam poslat armádu. Ve 13. století existovala na Britských ostrovech dvě království - Anglie a Skotsko. Angličtí králové se snažili získat v severnější zemi vliv; skotští králové jim měli skládat homagium. Sporným bodem bylo, zda tato přísaha byla skládána za celé Skotsko nebo pouze za země, které skotský král držel v Anglii. Roku 1290 místní královská dynastie vymřela a Eduard I. se chopil příležitosti. Vybral nového panovníka a poté, co Jan Balliol nesplnil své údajné povinnosti vůči Anglii, Eduard do Skotska vtáhl v čele armády. Vojenská tažení, především díky odporu v severní části království, probíhala až do konce Eduardovy vlády. Skotsko nebylo...
|
|
|
Termín "koruna" v označení Aragonského a Českého království ve středověku
Vlková, Tereza ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
Pojem corona//koruna není v Evropě v názvu středověkého státu ojedinělý. Obsah a smysl tohoto termínu nebyl však v každé zemi stejný. Srovnání s pojmem Koruna království českého lze vést nejen ve směru do Anglie, Francie, či Uher, ale také do Aragonska. A právě srovnání východisek, tradice, užívání pojmu koruna v této zemi s českými poměry je předmětem této bakalářské práce. Pozornost je věnována také geograficko-politické podobě obou Korun a jejím proměnám. Při studiu tohoto pojmu jsem vycházela z diplomatických pramenů, respektive z královských listin a snažila se vyvodit především smysl a obsah tohoto termínu, ale také zachytit jeho vývoj. Z komparace užití a vývoje pojmu corona v českých a aragonských listinách vyšlo překvapivé množství shodných rysů. V obou případech se termín objevuje v období, kdy dochází k významnějšímu rozšíření území. Stejně tak se poprvé označení corona objevuje v listinách, jež se týkají právě přivtělení nějakého území. Velmi zajímavým je pak téměř totožný vývoj postavení termínu corona v listinách. V inkorporacích se nejdříve objevuje spolu s termínem regnum a později pak už stojí samostatně, zatímco v listinách lenních následuje za králem a jeho dědici jako abstraktní vyjádření trvalého závazku vůči danému politicko-teritoriálnímu subjektu. Klíčová slova: Česká koruna...
|
|
|
Král a prezentace královského majestátu v artušovských legendách
Mádlová, Karolína ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
(česky): Tato bakalářská práce se věnuje problematice středověkých artušovských legend a jejich autorům, zvláště pak Gildasovi, Geoffreymu z Monmouthu, Chrétienovi de Troyes a Thomasovi Malorymu. Na základě jejich děl je zde zrekonstruována prezentace krále a jeho majestátu, fenomén rytířství a úloha žen u dvora i mimo něj. Dále je zde zohledněna úloha křesťanství a pohanství v legendách a konkrétní aspekty související s oběma náboženstvími, jako například Glastonburské opatství, Svatý grál, Avalon, Merlin a množství dalších.
|
|
|
Stigmata a stigmatizovaní ve středověku
Janatová, Nikola ; Suchánek, Drahomír (vedoucí práce) ; Drška, Václav (oponent)
(česky) Magisterská diplomová práce se zabývá fenoménem stigmat a stigmatizovaných osob ve středověku. Skládá se tří na sebe navazujících částí. Cílem první části je zmapování symboliky Ukřižování od počátku křesťanství až po první stigmata Františka z Assisi roku 1224. Hlavní část se zabývá samotným fenoménem stigmat: jejich definicí, podstatou a přijetím v církevním, i odborném prostředí. Závěrečná část se zaměřuje na významné středověké nositele stigmat a analýzou jejich hagiografie. Klíčová slova (česky) Stigmata, Ježíš Kristus, kříž, ukřižování, krvavý pot, krvavé slzy, trnová koruna, mystika, sebe ztotožnění.
|
|
|
Vizigótské království v moderní odborné literatuře
Svoboda, Radovan ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent)
Cílem bakalářské práce "Vizigótské království v moderní odborné literatuře" je interpretace některých významných aspektů dějin tzv. toledského království. Autor se v práci soustřeďuje na předem vymezené tematické okruhy - vizigótské zákonodárství, povahu královské moci, náboženskou otázku a postavení církve, mocenské postavení vizigótské aristokracie, podmínky života židovské menšiny a příčiny zániku toledského království. Uvedené problematiky nebyly zvoleny nahodile, neboť v jejich rámci se odehrály klíčové události vizigótského království. Autor čerpá z výsledků bádání moderních autorů, zejména španělských, ale i dalších zahraničních i tuzemských historiků. Specifickou pozornost věnuje dějinným událostem, u nichž se pohledy i hodnocení jednotlivých badatelů rozcházejí. Smyslem práce je přispět k hlubšímu poznání období dějin, které bylo významnou fází rozvoje evropské civilizace a přineslo mnoho nesmírně cenných hodnot do její kultury, jemuž však česká historiografie věnuje dosud jen malou pozornost.
|
|
|
Trojí dvojí volba. Průběh, příčiny a důsledky nejednotných kurfiřtských hlasování ve vrcholném středověku (1198, 1257, 1314)
Vanča, Matouš ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
Úkolem této bakalářské práce je srovnání tří případů dvojích voleb, které se odehrály ve Svaté říší římské v období vrcholného středověku. Jedná se o volby let 1198 (kdy byli zvoleni švábský vévoda Filip a Ota Brunšvický), 1257 (kdy byli zvoleni Richard z Cornwallu a kastilský král Alfons X.) a 1314 (kdy byli zvoleni hornobavorský vévoda Ludvík IV. a rakouský vévoda Bedřich Sličný). Každé z těchto tří voleb je věnována případová studie, která rozebírá její průběh, politické pozadí, bezprostřední příčiny a další okolnosti a popisuje také její konkrétní důsledky. Na závěr je pak zařazena studie srovnávací, která poukazuje na shodné rysy i rozdíly mezi těmito třemi případy a umožňuje na jejich příkladě vysledovat zásadní posun ve vývoji státoprávního uspořádání Svaté říše římské a principu voleb jejích panovníků (především posun od voleb širokou vrstvou říšských knížat k volbám úzkým sborem sedmi kurfiřtů), který následně vyvrcholil vydáním Zlaté buly Karla IV. Práce využívá dobových pramenů, ať už jde o písemnosti diplomatického charakteru týkající se přímo zkoumaných královských voleb, nebo o práce tehdejších kronikářů a analistů, kteří vyhrocené události své doby zaznamenali. Stejně tak práce využívá sekundární literaturu, především texty z pera badatelů, kteří se zabývali právě královskými volbami...
|
|
|
Vliv učení Viléma z Ockhamu na politiku Ludvíka IV. Bavorského.
Vladyková, Markéta ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Velímský, Tomáš (oponent) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
Vliv učení Viléma z Ockhamu na politiku Ludvíka IV. Bavorského Cílem předložené práce je zjistit, do jaké míry byl římský král a císař Ludvík IV. Bavorský při vytváření své státní koncepce ochoten či schopen využít myšlenky obsažené v díle františkánského mnicha Viléma z Ockhamu, který dlouhá léta pobýval u jeho dvora a svými spisy reagoval na aktuální politické dění v římské říši. Po smrti římského císaře Jindřicha VII. Lucemburského došlo k dvojí volbě, v jejímž důsledku se stali římskými králi a vzájemnými soupeři Ludvík Bavorský a Friedrich Habsburský. Následoval několik let trvající boj o trůn, který ochromil veškerou říšskou politiku a skončil teprve Friedrichovým zajetím v bitvě u Mühldorfu. Roku 1316 byl po dvouleté sedisvakanci zvolen nový papež, Jan XXII. Když začal Ludvík Bavorský po bitvě u Mühldorfu plně uplatňovat svá práva k italské části říše, dostal se s Janem XXII. do sporu, který skončil popřením královských práv nejen k horní Itálii, ale také k Německu a Burgundsku, a zahájením procesu proti Ludvíkově osobě. Král veškeré papežovy nároky odmítl prostřednictvím tří apelací, Norimberské, Frankfurtské a Sachsenhausenské, a postoupil svoji při kardinálům a všeobecnému koncilu. Z dochovaných pramenů není jasné, zda byly jednotlivé apelace papeži předány, nebo ne. Pokud se tak stalo,...
|
|
| |
|
|
Latin West mirrored by the Byzantine historiography (6th-8th centuries)
Bakyta, Ján ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Picková, Dana (oponent) ; Bednaříková, Jarmila (oponent)
Základním cílem dizertace je zjistit, jestli východní Římané (Byzantinci) šestého až osmého století měli zájem o latinský západ a ríšskou vládu nad ním. V první části práce jsou identifikovány a zhodnoceny rozmanité diskurzy o počátcích Iustinianovy conquisty, resp. reconquisty Afriky a Itálie, artikulované v dobových pramenech; jediný z nich, který nelze usvědčit nebo důvodně podezírat z toho, že byl artikulovaný oficiálně, je diskurz jistého pramene Pseudo-Zacharia Scholastika, jenž činí zodpovědnými za války s Vandaly a Ostrogóty africké a možná také italské exulanty, kteří si stěžovali na císařském dvoře na místní vládce. Po dalších přípravných studiích (např. o tzv. problematice Theodorichovy ústavní pozice) je učiněn závěr, že císař Iustinianos neměl zájem o ideologicky motivovanou obnovu říše, nýbrž vedl západní války kvůli svým kontaktům se západními aristokraty. Ve druhé části dizertace je zkoumána prezentace Iustinianových západních vojen a západních událostí nebo reálií v dílech byzantských historiků od Marcellina Comita a Prokopia po Theofylakta Simokatta (šesté až rané sedmé století) a je podniknut pokus zjistit jejich postoj k této problematice. Jako vhodný obecný závěr se jeví to, že dějepisci, a to ani Prokopios nebo Agathias, ideu ovládání západu nekritizovali, avšak prezentovali...
|
|
|
Cantigas de Santa Maria jako prostředek sebeprezentace krále Alfonse X. Učeného
Jaluška, Matouš ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
Práce zkoumá metodu sebeprezentace kastilského krále Alfonse X. Učeného (†1284), jak se projevuje ve sbírce mariánských písní Cantigas de Santa María, jež vznikla v jeho dvorním skriptoriu. Panovník v této sbírce dvorným způsobem opěvuje Pannu Marii, prohlašuje ji za svoji dámu a tak na sebe bere roli krále-trubadúra. V ohnisku pozornosti se v první části práce nachází první polovina řečené role a je představen alfonsinský koncept vladaře jako rozumějící hlavy poddaných. Druhá část se zaměřuje na královo trubadúrství a ukazuje na vazby a podobnosti mezi pojetím trubadúra jako umělce vypovídajícího o světě a alfonsinským králem učitelem, jemuž trubadúrský vztah k Panně Marii umožňuje mimo jiné rovněž vnést do svého úřadu prvek svatosti nezávislý na Římu i na sekulární tradici kastilské monarchie.
|
host ::
RSS.