|
|
Druhý život Zdeňka Nejedlého v české historiografii a kultuře
Nájemník, Václav ; Čornejová, Ivana (vedoucí práce) ; Křesťan, Jiří (oponent) ; Galandauer, Jan (oponent)
Název práce: Druhý život Zdeňka Nejedlého v české historiografii a kultuře Autor: Mgr. Václav Nájemník Školitelka: doc. PhDr. Ivana Čornejová, Csc. Pracoviště: Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, Katedra dějin a didaktiky dějepisu Klíčová slova: Zdeněk Nejedlý, druhý život, metodologie, recepce, historiografie, kultura, komunismus, totalita, literatura, umění, Bedřich Smetana, Alois Jirásek Abstrakt: Předložená disertační práce se zabývá "druhým životem" českého historika, muzikologa, kritika a politika Zdeňka Nejedlého. Jejím cílem není zpracování nové biografie, ale popis a analýza vlivu této osobnosti na českou historiografii a kulturu v době komunistického totalitního systému. Tento vliv je obvykle vnímán jako velmi silný, ale ukazuje se, že se časem měnil, a také slábl. Důležitým tématem ale bude také vývoj postoje historiků, literátů a dalších kulturních osobností k osobnosti a dílu Zdeňka Nejedlého v kontextu českých dějin druhé poloviny dvacátého století. Smyslem práce je ukázat, že osobnost Zdeňka Nejedlého není jediným negativním faktorem, který na společnost působil, ale že i ona sama se na vytváření jeho obrazu Nejedlého aktivně podílela. V neposlední řadě se také ukazuje, že o "druhém životě" nějaké osobnosti či díla rozhoduje také kvalita a autenticita jeho práce a společenského působení....
|
|
|
Podíl Ladislava Štolla na formování československé kultury
Čurda, Vojtěch ; Čornejová, Ivana (vedoucí práce) ; Mervart, Jan (oponent) ; Křesťan, Jiří (oponent)
Cílem předkládané dizertační práce je zmapování vlivu novináře, literárního kritika, politika a komunistického ideologa Ladislava Štolla formování československé kultury ve 20. století. Zároveň se v ní pokouším zachytit život Ladislava Štolla formou politické biografie, která zachycuje působení v kontextu diskusí, polemik a politického vývoje československé kulturní levice. V rámci této práce zachycuji působení a postoje Ladislava Štolla v meziválečné republice, jeho pokusy o vlastní beletristickou tvorbu a v širším záběru také jeho účast v diskusích mezi levicovými intelektuály (tzv. generační diskuse, spor o André Gidea, polemiky o moskevských procesech). Stejně tak je v práci analyzován jeho vztah k myšlení Zdeňka Nejedlého a odkazu F.X. Šaldy i Štollova názorová pozice před vypuknutím druhé světové války. Snažím se také zachytit Štollovu činnost v období druhé světové války, včetně otázky jeho zapojení do protinacistického odboje. Jádrem dizertační práce je Štollovo poválečné působení. Zabývám se jeho postavením v polemikách o socialismu a kulturní orientaci Československa. Věnuji se také Štollovu poválečnému působení ve vysokém školství i jeho přednáškové činnosti na Vysoké škole politické a sociální a Vysoké škole politických a hospodářských věd, kde působil v pozici rektora. Práce se dotýká...
|
|
| |
|
|
Křižovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hypolita u Znojma v 19. století
Burdová, Věra ; Čornejová, Ivana (vedoucí práce) ; Pokorný, Jiří (oponent) ; Marečková, Marie (oponent)
Předmětem práce "Křižovníci s červenou hvězdou na Hradišti sv. Hypolita u Znojma v 19. století" jsou dějiny proboštství na Hradišti sv. Hypolita a osad, které spravovalo, v 19. století. Řád Křižovníků s červenou hvězdou je jediný domácí církevní řád. Byl založen ve 13. století sv. Anežkou Českou. Hradiště sv. Hypolita patří k řádu od roku 1240. Cílem práce bylo nastínit dějiny Hradiště sv. Hypolita na Moravě v 19. století a zaznamenat je v souvislostech. Dějinný vývoj proboštství se odvíjel souběžně s vývojem v církvi. Na vývoj Hradiště měly také vliv události v habsburské monarchii a ve městě Znojmě. Zpracování dějinného vývoje na Hradišti sv. Hypolita se opíralo o prameny z 19. století. K metodám patřila nejen analýza archivních pramenů z 19. století, ale také dobové literatury. Výsledkem práce je zaznamenání důležitých událostí na Hradišti sv. Hypolita v 19. století a jejich zasazení do historického kontextu. Rozebrány jsou příčiny a důsledky událostí, kterými proboštství prošlo. Opomenuty nezůstaly osoby, které měly vliv na chod proboštství a jeho osad. Zaměření se na významné události, ke kterým došlo na Hradišti sv. Hypolita a v dalších osadách, umožnilo vytvořit souvislou dějinnou linii vývoje a ucelený obraz proboštství na Hradišti sv. Hypolita v 19. století. Závěrem nutno poznamenat, že...
|
|
|
Francouzská nemoc v konsiliární literatuře v 16. století
Divišová, Bohdana ; Černý, Karel (vedoucí práce) ; Žalud, Zdeněk (oponent) ; Čornejová, Ivana (oponent)
Konsilia tvořila důležitou součást středověké i raně novověké odborné lékařské literatury. Literární konsilium obsahovalo písemné vylíčení jednoho konkrétního případu pacienta, jeho stavu a nemoci a radu na léčebný postup, kde lékař v souladu s dobovým diskurzem rozebral příznaky, určil diagnózu i prognózu a doporučil přesnou farmakologickou léčbu i případné technické zákroky (venesekci apod.) Konsiliární literatura byla v 16. století běžnou součástí praxe mnohých významných lékařů a dnes je neprávem opomíjeným pramenem k dějinám medicíny, farmakologie, dietologie, dějin všedního dne apod. První část dizertace je věnována definici žánru, počátečním etapám jeho vývoje i zachycení specifik v období středověku. Hlavním tématem práce se staly výsledky rozboru raně novověkých konsiliárních sbírek patnácti významných lékařů z Itálie (B. Vettori, G. B. Da Monte, V. Trincavelli, A. M. Venusti, G. Capodivaccio, C. Guarinoni), Francie (J. Fernel, G. De Baillou) a německy mluvících oblastí střední Evropy (J. Crato, R. Solenander, D. Cornarius, J. Wittich, T. Mermann, J. Mattheus). Na podkladu prozkoumání téměř sedmi tisíc konsilií z dvaceti dvou sbírek či sborníků z per vybraných autorů byly vytyčeny společné znaky konsilií daného období, odlišeny příbuzné žánry a nastíněny možnosti dalšího vývoje bádání....
|
|
|
Vznik, vývoj a druhý život pověsti o Daliboru z Kozojed
Kales, Josef ; Hnilica, Jiří (vedoucí práce) ; Čornejová, Ivana (oponent)
Tématem předkládané diplomové práce je historický i posmrtný "druhý život" vladyky Dalibora z Kozojed, v roce 1498 odsouzeného větším zemským soudem Království českého ke ztrátě hrdla za vynucené převzetí ploskovické tvrze v Litoměřickém kraji i s jeho poddanými. Text zkoumá motivy, jež k činu vedly, a na základě pramenů úřední, narativní i beletristické povahy sleduje vývoj pověsti o Daliborovi od 16. do 19. století. Těžištěm "druhého života" mýtu je období českého národního obrození a literárního romantismu, během něhož se společné zemské česko-německé dědictví legend a pověstí postupně mění v českou národní historizující tradici, využívanou mimo jiné k obraně české kulturní sféry vůči německé. Práce zkoumá vývoj společenské i ryze literární role Dalibora na pozadí popisovaného procesu.
|
|
|
Parish clergy and religious change in Prague's diocese from Council of Trient till the end of the 17 th century
Richard, Nicolas ; Nejedlý, Martin (vedoucí práce) ; Čornejová, Ivana (oponent) ; Koller, Alexander (oponent)
Farní klerus a náboženská proměna v pražské arcidiécezi od tridentského koncilu do konce 17. století Náboženská proměna, jíž Čechy v 17. století prošly, nemá ve svém věku obdoby. Království s jasně menšinovým obyvatelstvem věrným Římu cele přechází do katolického tábora. Předkládaná disertace zkoumá zcela konkrétní aspekt tohoto fenoménu, totiž jak jej mohl prožívat prostý farník pražské arcidiecéze, což implikuje studium činnosti farního kléru. Reformační strategie uplatněná v návaznosti na diskusi tridentského koncilu ohledně povolení kalicha umocnila konfesijně nejasnou situaci v českých farnostech. Bylo nutno počkat na bělohorské katolické vítězství, aby Řím nakonec z pastoračních důvodů změnil stanovisko. Reforma prováděná v Českém království během třicetileté války vycházela z katolického misionářského rozkvětu počátku 17. století a ze soudobých teologicko- politických teorií. Její průběh hluboce poznamenala válka, která v době selhávající politické i církevní autority hrála roli katalyzátoru. Obyvatelé, jejichž katolictví bylo zpočátku často pouze formální, se postupně během 17. století k reformě přimykali vnitřně. V sedmdesátých letech vymírá poslední generace, která poznala jinou náboženskou situaci, a ke konci století také dochází k celkovému vzrůstu horlivosti. Zároveň se však objevuje nebezpečí...
|
|
|
Ženy v reformaci
Hanušová, Barbora ; Vlnas, Vít (vedoucí práce) ; Čornejová, Ivana (oponent)
Aktivit žen v husitské reformaci a v následujících bojích si všímali už autoři v první polovině 20. století. Čeští reformátoři, ač muži středověku, věnovali poměrně dost prostoru ve svém díle ženám. Ženy se také zapojily do náboženských bojů, aktivně se projevovaly slovem, na svých panstvích kalich podporovaly a jako první následovaly své učitele životem. Myslitelé jiného reformačního směru, Jednoty bratrské, nevěnovali mnoho prostoru ženě ve svém díle, ale na druhé straně se hojně zabývali manželstvím. Ženy hlásící se k Jednotě bratrské nám navíc jako jedny z mála v českých zemích zanechaly písemné památky. Kališnická církev se dlouho držela pojetí ženy a manželství založeného na středověkém asketismu, který na ženě neviděl pranic dobrého a panenství stavěl v hierarchii hodnot nad manželský stav. To se změnilo s pronikáním německé reformace na české území, protože názor německých reformátorů na ženu se od toho středověkého lišil. Podle Martina Luthera byla žena v zásadě dobrá a manželství jako Bohem daný řád bylo pro každého člověka vhodnější než setrvávání v celibátu. Když se tento model začínal prosazovat v českém prostředí zatíženém jistou pruderií, překládala se díla zahraniční, ale vznikala i díla českých kališnických učenců, která měla myšlenky wittenberského reformátora v českých zemích...
|
|
|
Hudebně-liturgický provoz jezuitské koleje v Klatovech v 18. století
Aschenbrenner, Vít ; Černý, Jaromír (vedoucí práce) ; Čornejová, Ivana (oponent) ; Slavický, Tomáš (oponent)
představovaly významný fenomén zdejšího kulturního, náboženského a hudebního života v 17. a 18. století. Jezuité postupným budováním řádového komplexu významným způsobem ovlivnili tvář města a jejich činnost na poli duchovního a kulturního života za stavebnictvím rozhodně nezaostávala. Ve městě působila jezuitská náboženská bratrstva, měšťané byli diváky při představení školských her a v neposlední řadě se účastnili významných řádem organizovaných náboženských festivit. Při všech těchto aktivitách hrála významnou roli zejména figurální hudba. Éra působení řádu ve městě (1636-1773) spadala sice již do období, kdy řád toleroval hudební produkce tohoto typu, nicméně z dobových pramenů vyplývá, že bylo neustále striktně rozlišováno mezi hudebním repertoárem provozovaným za účelem vnější reprezentace řádu a hudebním doprovodem interních bohoslužeb. Základní institucionální východisko hudebního provozu představoval seminář sv. Josefa, působící při koleji již od doby jejího ustavení. I když oproti obdobným řádovým seminářům v jiných lokalitách nedisponoval příliš velkým počtem hudebních fundací, byl schopen poskytnout ubytování, stravu, ošacení a hudební výuku až jedné desítce hudebních seminaristů. Toto množství zřejmě stačilo na provádění běžné figurální hudby, avšak na realizaci skladeb s větším obsazením bylo...
|
|
|
Václav Chaloupecký. Československý historik a archivář (1882-1951)
Ducháček, Milan ; Čornejová, Ivana (vedoucí práce) ; Kvaček, Robert (oponent) ; Mervart, Jan (oponent)
Předložená dizertační práce pojednává o životě a díle českého historika Václava Chaloupeckého (1882-1951), žáka Josefa Pekaře a Jaroslava Golla, jenž v době první ČSR působil jako profesor československých dějin na nově zřízené Univerzitě Komenského v Bratislavě. Chaloupeckého dílo je převážně medievistické, zasahuje však také do otázek vzniku ČSR. V počátcích tvorby jej však poutala především poezie. Chaloupecký je běžně vnímán jako čechoslovakista a pozitivista, z čehož plyne i hodnocení jeho díla jako ideově i metodologicky antikvovaného. Smyslem práce proto nebylo napsat vědeckou biografii, ale spíše podrobit historiografický odkaz Václava Chaloupeckého novému přezkoumání, jež by vycházelo z pohledu méně zatíženého nacionálními a ideovými stereotypy. V práci se pokouším především ukázat, že Chaloupeckého historiografický přístup vycházel z individuálního zakotvení v českém a slovenském prostředí, zejména díky sňatku se slovenskou básnířkou Ľudmilou Groeblovou. Výsledkem by měl být obraz života a díla historika, jehož osudy byly určovány třemi cézurami - světovými válkami a komunistickým převratem roku 1948.
|
host ::
RSS.