|
|
Josef Herscher . Tajemství příchodu a působení v západních Čechách doby barokní
Jirmusová, Kristýna ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Bukačová, Irena (oponent)
135 Summary This study deals with Josef Herscher, a sculptor of the late baroque period, who worked in West Bohemia. The first notice about his presence there comes from 1720, other apper during the next years till 1756 when Herscher died. During that time ruled in Manětín Marie Gabriela Lažanská, who wanted to increase the fame of the city. In 1719 died another sculptor, Štěpán Borovec, who had worked in Manětín before Josef Herscher. He is the author of e.g. The Trinity Statue on the main square. It is said, that the statue was finished by Borovec's son Václav Borovec. We assume, that Václav Borovec could have helped Josef Herscher in his workroom and could have been one of Herscher's journeymen. Štěpán Borovec studied in Prague in the workroom of Jan Brokof. We know from the teaching-paper, that he was educated there. Statues of Saints by Josef Herscher have many common features with these by Ferdinand Maxmilián Brokof. This study compares them with St. Elizabeth, St. John of Nepomuk, Holy Virgin and many others. It seems, Josef Herscher knew the production of Brokof's workroom from the beginning of the 18th century to the late twenties of this century. He used the whole composition of particular statues as so as small details from their faces or gesticulation, which he adapted according to his own...
|
|
|
Pražské raně barokní oltáře
Kolář, Jan ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Horyna, Mojmír (oponent)
RESUMÉ Práce pojednává o pražských oltářích vyniklých v době raného baroka v letech 1620 - 1680. Práce obsahuje krátký nástin historie, kdy začal naplno pronikat barokní sloh na území Českých zemí v souvislosti s protireformací a rekatolizací po porážce stavovského povstání v roce 1620. Církev podporovaná státem měla za úkol obnovit v Čechách katolictví a k tomuto účelu využívala i umělecké prostředky. Barokní kostel v sobě spojoval všechny druhy umění. Hlavní pozornost byla věnována oltářním stavbám. Text práce se dále zabývá historií a typologií oltáře a jeho částí - oltářního stolu, retábula a tabernáklu. V práci je popsán obecný vývoj raně barokních oltářů v průběhu doby od pozdně renesančního manýrismu po začátek vrcholného baroka, postupná proměna koncepce oltářních architektur, uměleckého zpracování oltářů a jejich ozdobných prvků. V práci jsou vyjmenovány a popsány dochované i některé nedochované oltáře nalézající se v Praze v oblasti Hradčan, Malé Strany, Starého Města a Nového Města. Na příkladech pražských raně barokních oltářů je dokumentován jejich slohový i umělecký vývoj. Uvedeni jsou i umělci, zejména truhláři a sochaři, kteří pražská oltářní díla a památky vytvářeli. Zvláštní pozornost je věnována dvornímu truhláři Marku Nonnenmacherovi, který se stal významným reprezentantem pražské raně...
|
|
|
Dějiny Kupferstich-Kabinettu v Drážďanech mezi lety 1720 a 1780
Plzáková, Lucie ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Otavský, Karel (oponent)
Resumé: Dějiny Kupferstich-Kabinettu v Drážďanech v letech 1720 - 1780 Kupferstich-Kabinett v Drážďanech byl založen roku 1720 kurfiřtem Friedrichem Augustem I. Saským, zvaným Augustem Silným, jako nejstarší museum grafiky v Německu. V roce 1720 se stává prvním ředitelem Kupferstich-Kabinettu Johann Heinrich von Heucher. Sbírka se rozrůstala například nákupy kreseb či grafik. V roce 1728 koupil J. H. von Heucher sbírku kreseb Gottfrieda Wagnera z Lipska. V roce 1738 vytvořil Johann Heinrich von Heucher první inventář Kupferstich-Kabinettu v Drážďanech. Kresby a grafiky rozřadil dle uměleckých škol a ikonograficky dle námětů. V roce 1746 byl zvolen novým ředitelem Carl Heinrich von Heinecken. Díky svým kontaktům se sběrateli a znalci umění dále rozšiřoval obsah sbírky Kupferstich-Kabinettu. Pro sbírku nejvýznamnější sběratel byl Pierr Mariette z Paříže. Spolupráce neprobíhala jen na vzájemné výměně a prodeji uměleckých děl, rovněž i na poli kunsthistorických spisů. C. H. von Heinecken tvořil ale i sám. Nově uspořádal sbírky Kupferstich-Kabinettu a neurčené kresby se snaží přiřadit autorovi či umělecké škole. Christian Ludwig Hagedorn zastával funkci ředitele Kupferstich-Kabinettu od roku 1763. Kupferstich-Kabinett prošel rekonstrukcí a je zpřístupněn veřejnosti. Následuje katalog vybraných kreseb italských...
|
|
|
Sebastiano del Piombo ve veřejných sbírkách České republiky
Nová, Magdaléna ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Pujmanová, Olga (oponent)
Magdaléna Nová Sebastiano del Piombo ve veřejných sbírkách České republiky 2008 RESUMÉ Sebastiano del Piombo (vlastním jménem Sebastiano Luciani) se narodil v roce 1485 v Benátkách. Umělecké školení absolvoval u nejlepších benátských umělců té doby, jakými byli Giovanni Bellini a Giorgione. Dílnu Giovannni Belliniho brzy opouští a obrací se k novátorské tvorbě Giorgionově. Velmi rychle si vypracoval svůj vlastní umělecký styl, ve kterém dokázal skloubit benátskou koloristickou tradici s monumentálností objemů a tvarů. Kolem poloviny prvního desetiletí 16. století se stává samostatným umělcem a dostává své vlastní umělecké zakázky. V roce 1511 dostal možnost odejít v doprovodu svého prvního mecenáše Agostino Chigiho do Říma, kde ho čeká první velká římská zakázka při výzdobě Chigiho předměstské vily. Zjišťuje, že římská umělecká tvorba je jeho vlastnímu stylu, ke kterému se propracovával v Benátkách, velmi blízká. Ihned po příchodu do Říma je přímo konfrontován s dílem Raffaela, se kterým společně pracuje ve vile Farnesina. Později se spřátelí s Michelangelem, který svého benátského přítele podporoval v získávání nových zakázek i vlastními návrhovými kresbami k některým jeho dílům. Vztah těchto dvou umělců nám dnes dokládá část jejich vzájemné korespondence. V České republice se nacházejí dvě díla původem...
|
|
|
Hieronymus Bosch a Benátky
Novotná, Věra ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Nespěšná Hamsíková, Magdaléna (oponent)
Resumé Předložená bakalářská práce se zabývá osobností Hieronyma Bosche ve vztahu k Benátkám. Je předstupněm k dalšímu badatelskému zkoumání. Vědomě navazuje na eseje Jarmily Vackové, která jako jedna z mála v Čechách reflektovala postavu Hieronyma Bosche v širších souvislostech. Ke každému tématu nastolenému v jednotlivých kapitolách je proto zaznamenán výčet různých pohledů na probíranou problematiku. Práce je zaměřena především na shromáždění a vytvoření přehledu odkazů z literatury, která odráží jednotlivá témata nastolená v kapitolách této práce. Na jejím počátku stála otázka, v jakém vztahu byla osoba a dílo Hieronyma Bosche k Benátkám. S těmi několika málo Boschovými originálními malbami se setkáváme ve skvostném a okázalém Palazzo Ducale. Boschova v Benátkách dochovaná díla jsou naproti tomu spíše kontemplativní. Badatelé se jimi proto příliš nezabývali. Z toho vyplynuly metodické obtíže s nimiž se nejspíše setká každý, kdo se vydá po stopách osudů Boschových maleb vystavených v Benátkách. Naproti tomu stojí fakt, že Bosch má již v 16. století popularitu a některé významné obdivovatelé. Dochovaná literatura není systematická, tématu vztahu mistra a jeho díla k Benátkám a jejich umění se dosud v podstatě nikdo seriózně nevěnoval. Existuje pouze jediná práce, která přímo v jedné části pojednává o...
|
|
|
Kresby římských manýristů ve veřejných sbírkách České republiky
Krůfová, Johana ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Kropáček, Jiří (oponent)
Johana Krůfová Resumé Kresby římských manýristů ve veřejných sbírkách České republiky Bakalářská práce se zabývá vybranými kresbami výtvarných umělců tvořících v Římě v období manýrismu, jejichž kresebná díla se nacházejí ve veřejných sbírkách na našem území. Jedná se o tyto umělce: Giulio Romano, Perino del Vaga, Polidoro da Caravaggio, Francesco de'Rossi zvaný Salviati, Giorgio Vasari, Marco Marcchetti da Faenza a Taddeo Zuccari. Obsahem práce je seznámení s funkcí kresby a jejím významem ve výtvarném umění šestnáctého století v římském manýristickém období. Dále obsahuje stručné životopisy umělců tvořících v Římě, popisy kreseb a charakteristiku veřejných sbírek České republiky. Z důvodů dostupnosti pramenů a možnostem vidět kresby v originále byly zvoleny kresby, které jsou u nás uloženy ve veřejných sbírkách. Jedná se o sbírku kreseb, kterou spravuje Národní galerie v Praze, kolekci kreseb uloženou v arcibiskupském zámku v Kroměříži, jejichž majitelem je Arcibiskupství olomoucké, kresebný soubor v Moravské galerii v Brně a sbírku kreseb grafického kabinetu Karáskovy galerie v Památníku národního písemnictví v Praze. Výlučně jde o figurální témata, studie postav, portrétů, náročnější skupinové ikonografické celky s biblickým nebo mytologickým námětem. Práce si klade za cíl vytvořit ucelený soupis pouze...
|
|
|
Vliv Federica Zuccariho na výchovu umělce v Itálii na konci 16. a v 17. století
Vítová, Kateřina ; Konečný, Lubomír (oponent) ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce)
Federico Zuccari byl velkou postavou italské historie umění v období přelomu 16. a 17. století, tedy v době, kdy vrcholily snahy o dokázání vyšší, než řemeslné podstaty umění. Jedním z prostředků této snahy bylo zakládání nových uměleckých institucí, akademií umění. Postava Federica Zuccariho je s počátkem jejich fungování velmi úzce spjata. To, co je dnes základním cílem akademií výtvarných umění, tedy výuka mladých umělců, bylo v období jejich formování pouze vedlejší funkcí. Vytvořit z akademií v první řadě vzdělávací ústavy bylo velkým cílem Federica Zuccariho. Valná část jeho teoretické a literární produkce se zaměřuje právě na vhodnou formu výuky a nutnou úroveň znalostí, jak praktických, tak teoretických, studentů výtvarných umění. Právě přednášky o teorii umění, zejména ty, které odhalují jeho nejhlubší podstatu, Disegno, jsou podle Zuccariho nutné pro uvědomění si svého postavení umělcem nové doby. Zuccari se ve svých myšlenkách představuje také jako velký systematik a didaktik používající nové metody. Bohužel, většina umělecké společnosti nebyla ještě na jeho teorie připravená, ani zralá. Tak zůstalo množství jeho pokrokových myšlenek pouze v počátcích své realizece, nebo dokonce v praxi vůbec neuskutečněných.
|
|
|
Díla rodiny Vivariniů v Národní galerii v Praze v kontextu s jejich dílnou v Itálii
Třešňáková, Alena ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Hlaváčková, Jana Hana (oponent)
Paintings by the Vivarinis in the National Gallery in Prague in the context with their art workshop in Italy In the National Gallery in Prague is artistic represented Muranese school in the works of Antonio Vivarini da Murano, which cooperated with his brother-in-law Giovanni d'Alemagna on the Polyptych with Adoration in 1447 and on the Crucifixion around 1448, for Franciscan church of San Francesco in Padua. They worked on the decoration of Ovetari Chapel here. Giovanni d'Alemagna died in 1450, after that Antonio cooperated with his younger brother Bartolomeo Vivarini da Murano on the Polyptych for main altar of the Church San Francesco in Padua in 1451. Parts of polyptych are found in the National Gallery in Prague, in Kunsthistorisches Museum in Vienna, in private collection of Vittorio Sgarbi in Ferrara and two parts are lost today. Alone Antonio pinxit one figure of St Nicholas of Bari in the Pseudo-polyptych with twelve saints, that is attribution to Lovro Dobričević now. Paintings by the Vivarinis got off into the Prague from d'Este collection in Konopist, which works acquired from inheritance of Tommaso degli Obizzi of Catajo near Padua in 1805. Keywords: Vivarini da Murano, d'Alemagna, Padua, Crucifixion, Adoration, Pseudo-polyptych.
|
|
|
Sgrafitová výzdoba Klenotnice a Hodovní síně ve státním zámku Telč
Salava, Jan ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Mžyková, Marie (oponent)
RESUME Výmalba dvou přízemních místností ve východním křídle starého hradu ve státním zámku Telč, jimž jsem věnoval svou práci, byla vytvořena za pana Zachariáše z Hradce. Hradečtí byli jednou z větví rodu Vítkovů a své sídlo měli v Jindřichově Hradci. Zachariáš byl synem Adama I. z Hradce a Anny z Rožmitálu. Měl staršího bratra Jáchyma narozeného roku 1526, Zachariášovo narození se nejnověji klade do zimních měsíců přelomu roku 1527 a 1528. Telčského panství se ujal 7.listopadu 1550. Roku 1551 se s českou šlechtou vydal do italského Janova k uvítání nového krále Maxmiliána II. a královny Marie Španělské. Pravděpodobně ještě před odjezdem pověřil významného slavonického stavebníka Leopolda Estreichera přestavbou telčského hradu. Roku 1553 se Zachariáš oženil s Kateřinou z Valdštejna a rozšířil své panství o nové statky. Ve svém životě zastával významné zemské úřady a podílel se na politickém dění předbělohorské Moravy. Výmalba obou místností se spojovala vždy v souvislosti se stavební etapou Leopolda Estreichera. Pouze Hodovní síň přesně datovat do roku 1553 jenž je znázorněn v záklenku nad západním vchodem. Výmalba Klenotnice se nověji datuje do 60.let 16.století. Význam obou místností je již určen jejich názvem, Hodovní síň pravděpodobně sloužila k hodování s tím, že s rozšířením zámeckého areálu sloužila...
|
|
|
Renesanční kaple sv. Jana Křtitele v Arcibiskupském paláci v Praze
Opatrná, Marie ; Zlatohlávek, Martin (vedoucí práce) ; Kropáček, Jiří (oponent)
Resumé Renesanční kaple sv. Jana Křtitele v Arcibiskupském paláci v Praze Marie Opatrná vedoucí práce: PhDr. Martin Zlatohlávek, PhD. Kaple v Arcibiskupském paláci, zbudovaná ke Cti Všemohoucího Boha, blahoslavené Panny Marie, sv. Jana Křtitele, sv. Jana Nepomuckého a Všech svatých, je významnou památkou umělecké tvorby rudolfínské doby. Její význam tkví i v míře zachování původní výzdoby. Kaple byla založena arcibiskupem Zbyňkem Berkou z Dubé roku 1599. Hypotéza existence předchozí kaple byla vyvrácena. Celou malířskou výzdobu na klenbě kaple provedl malíř Daniel Alexius z Květné. Výjevy Navštívení Panny Marie, Křest Krista a Kázání Jana Křtitele provedl podle grafické předlohy Cornelia Galla, který své mědiryty vytvořil dle Jana van der Straet. Pro tanec Salome mu byla předlohou grafika od Pietera Jansze Saenredama, která byla zhotovena podle obrazu Karla van Mandery. Poslední výjev na klenbě lodi, Zázračné zachránění knížete Jaromíra, byl pravděpodobně vytvořen podle obrazu německého anonyma. Tento obraz je nyní v majetku Národní galerie. Předloha malby Nejsvětější Trojice v presbytáři není známa. Kaple je také zdobena bohatou štukovou výzdobou. Její datace byla dlouho diskutována. Přikláním se k názoru, že pochází z doby založení kaple, tedy z roku 1599. V lodi se nachází galerie církevních prelátů,...
|
host ::
RSS.