|
|
Bakterie rodu Asaia a Wolbachia u flebotomů
Sovová, Kristina ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent)
Flebotomové jsou prokázanými přenašeči řady patogenů, včetně parazitů rodu Leishmania. Vývoj leishmanií probíhá ve střevě přenašeče, které je zároveň kolonizováno řadou dalších mikroorganismů tvořících společenství nazývané střevní mikrobiota. Přítomnost a složení střevní mikrobioty může mít vliv na mortalitu flebotomů, ale také na vývoj přenášeného patogena. Na rozdíl od komárů je tato problematika u flebotomů málo prozkoumána. Předložená diplomová práce se zaměřuje na bakterie rodu Asaia a Wolbachia a jejich možný vliv na vývoj leishmanií ve střevě přenašeče. Práce přináší první informace o výskytu bakterií Asaia sp. a Wolbachia sp. u flebotomů z Balkánského poloostrova - ohniska viscerální leishmaniózy a onemocnění působených fleboviry. U 237 jedinců z podrodu Larroussius byly Asaia sp. a Wolbachia sp. detekovány s prevalencí 2,5 % a 8,4 %. Zároveň byly na přítomnost těchto bakterií prostudovány laboratorní kolonie flebotomů. Z dvanácti studovaných kolonií byl pouze u jedné (Phlebotomus perniciosus) detekován pouze rod Wolbachia. Následovaly pokusy o eliminaci Wolbachia sp. z této laboratorní kolonie, s cílem budoucího využití Wolbachia-negativních flebotomů při experimentálních infekcích s leishmaniemi. Závěrečná část diplomové práce byla věnována bakteriím rodu Asaia, konkrétně druhu A....
|
|
|
Critical factors affecting pathogen development in sand flies
Jančářová, Magdaléna ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Ratinier, Maxime (oponent) ; Bilej, Martin (oponent)
Tato práce se zabývá bariérami a kritickými faktory při vývoji virů, leishmanií a gregarin během vývoje ve flebotomovi. Nejdříve jsme se zaměřili na vývojový cyklus virů přenášených flebotomy, jelikož dodnes není jasné, jak tyto viry dokážou kolovat v přírodě. Pro studium této problematiky jsme si zvolili Massilia virus (MASV), který je blízce příbuzný Toscana viru, hlavnímu původci meningitidy v Mediteránu během letních měsíců. Zkoušeli jsme různé způsoby nákazy Massilia virem u různých vývojových stádií flebotoma druhu Phlebotomus pernicisous a to infekci: (i) prvního a čtvrtého larválního instaru z larvální potravy, (ii) samic krví a (iii) obou pohlaví cukrem. Infekce larev z potravy a následný transstadiální přenos MASV na dospělce byl neefektivní; celkem se z larev vyvinulo 875 dospělců a pouze tři z nich byli MASV pozitivní. Po nákaze samic z krve jsme sice na počátku získali vysoké procento infikovaných jedinců, nicméně po defekaci došlo k eliminaci infekce a počet infikovaných samic poklesl na 5 z 27. Jako nejúčinnější způsob infekce MASV jsme prokázali nákazu z cukru; 72 % samic (88 ze 122) a 51 % samců (58 ze 113) bylo MASV pozitivní. Navíc, takto infikovaní flebotomové kontaminovali virem cukr, který díky tomu sloužil jako zdroj nákazy pro naivní jedince během následujících 24 hodin;...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Využití rekombinantních proteinů a syntetických peptidů při studiu protilátkové odpovědi proti Phlebotomus orientalis
Ferencová, Blanka ; Volf, Petr (vedoucí práce) ; Bilej, Martin (oponent)
Sliny flebotomů obsahují proteiny a peptidy, které mají důležitou roli při sání krve. Některé z těchto proteinů jsou zároveň antigenní a v opakovaně poštípaném hostiteli se proti nim vytvářejí protilátky. Pomocí imunoblotu s psími séry jsme identifikovali antigenní proteiny slinných žláz Phlebotomus orientalis, který je hlavním přenašečem viscerální leishmaniózy v Súdánu a Etiopii. Pět nejnadějnějších proteinů bylo připraveno v rekombinantní formě v bakteriích E. coli a použito jako antigen v ELISA testech se séry domácích zvířat z Etiopie a myší z chovu, které byly vystaveny poštípání P. orientalis. Jako pozitivní kontrola byl použit homogenát slinných žláz (SGH). Nejlepší antigenní vlastnosti prokázaly dva rekombinantní proteiny Yellow-related protein PorSP24 a ParSP25-like protein PorSP65. Protilátková odpověď proti těmto proteinům vysoce korelovala s odpovědí proti SGH, zejména v testech s ovčími a psími séry. V testech s psími séry však byla u obou antigenů detekována také nespecifická vazba protilátek. Dále bylo zjištěno, že v testech s SGH a rekombinantními proteiny slinných žláz P. orientalis nedochází ke zkříženým reakcím se séry myší poštípaných P. papatasi a Sergentomyia schwetzi. Z obou výše zmíněných slinných proteinů byly následně navrženy a syntetizovány peptidy, které by měly být...
|
|
| |
|
|
Effects of microbiota on defense system of earthworms
Dvořák, Jiří ; Bilej, Martin (vedoucí práce) ; Kopečný, Jan (oponent) ; Horák, Petr (oponent)
Žížaly patří mezi významné půdní bezobratlé živočichy. Přispívají ke koloběhu živin v půdních ekosystémech a podílí se na tvorbě půd ovlivňováním jak fyzikálně chemických tak mikrobiálních procesů. Půdy jsou nejvíce mikrobiálně různorodým prostředím na Zemi. Půdní bezobratlí proto musí mít dobře vyvinutý imunitní systém. Žížaly se používají jako modelový organismus pro studium imunitních procesů několik desítek let. Mají jednoduchou stavbu těla. Její základní schéma je založeno na trávicí trubici, která leží uvnitř dutiny coelomu. Obě dutiny jsou otevřené vůči vnějšímu prostředí, a z toho důvodu obsahují mikroorganismy. V naší laboratoři používáme mnoho let jako imunologický model druh žížaly Eisenia andrei. Přirozeným prostředím těchto žížal je kompost obsahující velké množství mikroorganismů, a proto mají dobře vyvinutý imunitní systém. Objasnění nových obranných mechanismů tohoto druhu je předmětem této práce. Popsali jsme dva nové receptory rozpoznávající vzory u žížal, a sice Toll-like receptor (TLR) a protein rozpoznávající lipopolysacharid (LBP/BPI). Obě tyto molekuly jsou produkovány coelomocyty a jejich exprese se zvyšuje po mikrobiální stimulaci. Tyto receptory se také exprimují v trávicím traktu. Střevo žížal obsahuje mnohem více bakterií v porovnání s coelomem. Slizniční imunitní systém...
|
|
|
Molecular mechanisms of regulation of FcɛRI signaling in mast cells
Bambousková, Monika ; Dráber, Petr (vedoucí práce) ; Černý, Jan (oponent) ; Bilej, Martin (oponent)
SOUHRN Žírné buňky tvoří důležitou součást imunitního systému. Při patologických situacích jsou aktivovány a jsou zodpovědné za alergické reakce. Detailní poznání molekulárních mechanismů vedoucích k jejich aktivaci je proto důležité zejména pro vývoj nových postupů v léčbě alergických reakcí. Nejdůležitějším transmembránovým receptorem žírných buněk je vysokoafinitní Fc receptor pro IgE (FcεRI). FcεRI váže IgE na plasmatické membráně. Po prokřížení polyvalentním antigenem, imunoreceptorové tyrosinové aktivační motivy (ITAM) v intracelularní části receptrou jsou fosforylovány a spouští se signální dráha vedoucí k buněčné aktivaci. Signalizace přes FcεRI po vazbě antigenu je kriticky závislá na interakci s intracelularními protein-tyrosinovými kinasami, které zprostředkovávají fosforylaci ITAM motivů, a zároveň na mnoha dalších komponentách signalizační dráhy. Tato práce byla soustředěna na studium signalizačních procesů vedoucích k aktivaci žírných buněk na několika různých úrovních s důrazem na rané fáze signalizace přes FcεRI. Nejprve jsme se zaměřili na roli protein-tyrosinových fosfatas (PTP) při inicializaci fosforylace FcεRI. Podařilo se nám ukázat, že aktivace FcεRI antigenem vede k oxidaci tyrosinu v aktivním místě PTP a tudíž k jejich inhibici. Topografie inaktivních PTP na plasmatické membráně...
|
|
|
Recognition of microbial patterns in earthworms
Škanta, František ; Bilej, Martin (vedoucí práce) ; Kopečný, Jan (oponent) ; Šimek, Miloslav (oponent)
1 Abstrakt Přežití žížal v prostředí závisí na jejich schopnosti rozpoznat a zlikvidovat potenciální patogeny. V této práci jsme se zaměřili na studium imunity dvou blízce příbuzných druhů žížal Eisenia andrei a Eisenia fetida, žijících v rozdílném životním prostředí se specifickou mikroflórou. Zatímco E. andrei žije v kompostu, E. fetida se vyskytuje v lesní hrabance, kde je množství a rozmanitost půdní mikroflóry řádově nižší. Oba druhy lze spolehlivě odlišit s použitím druhově specifických primerů pro gen kódující cytochrom c oxidázu I (COI) při dodržení přísných podmínek PCR. Po vzájemné zkřížené mikrobiální stimulaci jsme nepozorovali velké rozdíly v aktivitě a ani v expresi genů kódujících CCF a lysozym. Hemolytická aktivita fetidinu/lyseninu však byla výrazně vyšší u E. andrei než u E. fetida. Genomová analýza DNA také prokázala výrazně vyšší hodnotu v počtu kopií fetidinu/lyseninu v genomu E. andrei ve srovnání s E. fetida, což naznačuje hypotetickou genovou duplicitu. Žížaly žijí v neustálém úzkém kontaktu s mikrobiálním prostředím. Coelomová tekutina, stejně jako střevo žížaly E. andrei obsahuje mikroorganismy, jejichž množství se však liší. Počet bakterií ve střevě je více než šestkrát vyšší než v coelomové tekutině. Stimulace mikroorganismy E. coli O55, B. subtilis W23 nebo S. cerevisiae S288,...
|
host ::
RSS.