|
|
Původní zdroje inspirace v českém umění 1980-2015
Steigerwaldová, Kristýna ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Fišer, Marcel (oponent)
Práce je zaměřena na srovnání a zmapování vývoje mimouměleckých zdrojů inspirace v českém umění mezi lety 1980-2015. Podává přehled o autorech, kteří do svých výtvarných děl přejímali hotové prvky vizuální reality, a popisuje způsoby, jakými s nimi pracovali ve své tvorbě. Pozornost je zaměřena na autory, jejichž díla jsou ovlivněna některými z následujících tematických okruhů: komerce a kýč, pornografie, komiks, graffiti a street art, folklór, kultura přírodních národů a dětská kresba. Objasňuje také důvody a motivace autorů k využití těchto neobvyklých výrazových prostředků. Celá problematika je doplněna kontextem výstav, které se uskutečnily ve vymezeném časovém období a souvisejí s tématem práce. Na základě zjištěných údajů je možné udělat si představu o vývoji a významu tématu mimouměleckých inspirací v kontextu postmoderního umění.
|
|
|
Architektonická účast českých umělců na světových výstavách v letech 1900 - 1940.
Pavlíková, Veronika ; Biegel, Richard (vedoucí práce) ; Klimešová, Marie (oponent)
Tato diplomová práce se zabývá architekturou československých pavilonů na světových výstavách v první polovině 20. století. Práce je rozdělena do tří kapitol. První kapitola je věnována účasti českých umělců na světových výstavách před vznikem samostatného Československa. Další dvě kapitoly se zabývají československou reprezentací na světových výstavách ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Práce se blíže zabývá přípravami, řešením základních otázek, výběrem architektů a požadavky, které na ně byly kladeny. V závěru se práce snaží nastínit vývoj naší účasti na světových výstavách v daném období a její směřování ke slavné EXPO 58.
|
|
|
Eva Kmentová a tělesný otisk v umění šedesátých a sedmdesátých let
Hrušková, Tereza ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Wittlich, Petr (oponent)
Práce se zabývá problematikou tělesného otisku v umění šedesátých a sedmdesátých let. Časové vymezení se opírá především o vybranou tvorbu sochařky Evy Kmentové (1928- 1980), v níž je fenomén tělesného otisku zastoupen. Problematika otisku je v práci uchopena v širším kontextu a vychází z dvou klíčových zahraničních prací, jednak z práce George Didi- Hubermana Le Ressemblance par contacte, jednak z teoreticky obsáhlého katalogu Formless: A User's Guide výstavy L'informe připravené Rosalind Krauss a Yve-Alain Bois. Práce ukazuje možný pohled na otisk jako dialektický fenomén vzniklý na základě setkání beztvarosti - neforemné hmoty a tvaru - otiskovaného objektu. Pro hlubší pochopení východisek tvorby Evy Kmentové je do práce zařazena i kapitola shrnující proměny československého informelu v druhé polovině padesátých a počátku šedesátých let, ukazující k možným východiskům autorčiny tvorby. V rámci pojetí indexikální hodnoty otisku se práce obrací k fotografii a jejímu definování Rolandem Barthesem. Je konstatováno, že jak fotografie, tak fyzický otisk do trojrozměrné hmoty sdílejí Barthesem vymezené hodnoty. Vybrané práce Evy Kmentové z konce šedesátých let a počátku let sedmdesátých jsou podrobeny hlubší analýze z pohledu otisku. Práce se naopak nevěnuje autorčině biografii ani se nesnaží její...
|
|
|
Výstava versus výstavnictví. Československé pavilony na Expo 1967 v Montrealu a Expo 1970 v Ósace
Nekvindová, Terezie ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Šetlík, Jiří (oponent) ; Švácha, Rostislav (oponent)
Práce se zaměřuje na pavilony ČSSR na světových výstavách Expo 67 a Expo 70. Obě sledované události se odehrály v době kolem roku 1968, kdy se v Československu na krátkou chvíli částečně překrývalo progresivní výtvarné umění s kulturní politikou státu. V pavilonech (obzvlášť v případě Expo 70) se také odrazily společensko-politické souvislosti roku 1968. Řada umělců, kteří se na těchto státem organizovaných výstavách podíleli, se také zároveň v zahraničí účastnila reprezentativních uměleckých přehlídek (bienále v Benátkách, São Paulo, Paříži, documenta v Kasselu ad.), proto se jí věnuje jedna z kapitol práce. Na konci 60. let na jedné straně existuje tzv. výstavnictví, státem podporovaný obor sloužící masové komunikaci s občany i pro (re)prezentaci země v zahraničí, jehož hlavní cíl je propagace a šíření vládnoucí ideologie. Na druhé straně se v československém výtvarném umění začíná vědomě pracovat s médiem výstavy jako s komplexně komponovaným celkem, ať prostřednictvím inovativních instalací nebo vystavováním environmentů. Zatímco výstavnictví zažívající v 60. letech svůj vrchol, se koncem desetiletí začalo rozmělňovat ve zbytnělé manýře, experimenty s formátem výtvarné výstavy teprve začínaly. Studie se zabývá především otázkou, jak k médiu výstavy přistupovaly v 60. letech obě zmíněné oblasti: umělecká...
|
|
|
Skupina RADAR
Tučková, Kateřina ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Pomajzlová, Alena (oponent) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
DISERTAČNÍ PRÁCE Disertační práce s názvem Skupina Radar pojednává o jedné z tvůrčích skupin, které na českou uměleckou scénu vstoupily po roce 1956, kdy se po únorovém XX. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu zpochybnění dosavadních rigidních praktik projevilo i na domácí půdě. Svaz československých výtvarných umělců tehdy povolil zakládání menších spolků. Skupina Radar své založení ohlásila v roce 1960 a v roce 1961 vystoupila na první samostatné výstavě. Představila se v počtu osmnácti členů, z nichž nejvýznamnější autoři, bývalí členové Skupiny 42 - František Gross, František Hudeček a Ladislav Zívr - patřili už k etablovaným umělcům starší generace. Mladší umělci narození mezi lety 1923 a 1930 vystoupili na této výstavě jako malíři, sochaři či grafici z většiny poprvé. Členy skupiny Radar lze považovat za autory tzv. krotké moderny, kteří v uvolňující se době druhé půle 50. let navazovali na předválečné modernistické směry. Na soudobé scéně měli velmi dobrý status, protože vycházeli z pozic zaštítěných Svazem - většina byla členy, někteří působili dokonce jako funkcionáři v jeho nejužším vedení. Proto se nestali součástí opozičního Bloku tvůrčích skupin, byť s jejich uměleckým směřováním korespondovala ve více či méně srovnatelné kvalitě i tvorba většiny členů Radaru. Z tohoto důvodu...
|
|
| |
|
|
Julius Koller and art archive
Poliačková, Martina ; Lahoda, Vojtěch (vedoucí práce) ; Klimešová, Marie (oponent)
Univerzita Karlova v Praze Filozofická fakulta, Ústav pro dějiny umění BAKALÁRSKA PRÁCA Martina Poliačková Július Koller a umelecký archív Julius Koller and art archive Rada by som poďakovala vedeniu katedry a hlavne vedúcemu práce Prof. PhDr. Vojtěchovi Lahodovi za trpezlivosť a Mgr. Janovi Wollnerovi za bystré postrehy. Následne ďakujem Anne Zborovskej za dôveru a bc. Barbore Švehlákovej za vieru, že problematika umeleckého archívu nie je vyčerpaným tématom. Prehlasujem, že som túto baklársku prácu vypracovala samostatne, že som riadne citovala všetky použité pramene a literatúru, a že práca nebola použitá v rámci iného vysokoškolského štúdia či k získaniu iného alebo rovnakého titulu. V Prahe, dňa 17. 8. 2014 Bakalárska práca sa venuje tématu umeleckého archívu s dôrazom na archív Júliusa Kollera. Zaoberá sa obecnými diskurzívnymi rámcami poňatia archívu a špecifickou podobou, ktorú nadobúda v umeleckej produkcii. Ukazuje Kollerovu archívnu činnosť ako celok s jeho konceptuálnou tvorbou a v kontexte seba-historizačných praktík, typických pre situáciu zemí bývalého východného bloku. Popisuje podobné stratégie v činnosti skupiny IRWIN, Museum of American Art v Berlíne, Lia Perjovschi, J. H. Kocman, KwieKulik, Artpool Art Research Center, Tamás St. Auby a Ilja Kabakov. V ďalšiej časti popisuje...
|
|
|
Novodobá česká mozaika jako specifický druh umění v architektuře 2. poloviny 20. století
Vicherková, Veronika ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Tesař, František (oponent)
(česky) Předkládaná práce se věnuje mozaice jakožto specifickému druhu umění v architektuře. Přibližuje výrazové možnosti musívního umění. Popisuje podmínky umělecké tvorby pro architekturu v Československu ve druhé polovině dvacátého století. Seznamuje s historií a vývojem musívní tvorby v první a druhé polovině dvacátého století v Čechách. Představuje nejvýznamější autory a realizace. Poukazuje na dnešní problamatické vnímání umění z doby komunistického režimu. Dále předkládá ilustrativní výběr realizací v obrazové dokumentaci a také písemný seznam dohledaných realizací.
|
|
|
Věra Janoušková - "Sešívám smalty jako ty výjevy z hadrů" (textilní koláže a smalty)
Čejková, Markéta ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Lahoda, Vojtěch (oponent)
Tématem této bakalářské práce jsou látkové koláže a smaltované sochy české sochařky Věry Janouškové, vytvořené od konce 40. let 20. století do prvních let 21. století a jejich vzájemnou logickou vazbou. První kapitola se věnuje životopisným údajům a vzpomínkám Věry Janouškové, a sice se zaměřením na události důležité zejména pro tvorbu látkových koláží a smaltů. Druhá kapitola pojednává o látkových kolážích, začíná inspirací u francouzského malíře Rogera Bissièra, pokračuje výčtem a detailním popisem tří nejznámějších látkových koláží, uvádí i nepublikovanou drobnější látkovou koláž z ateliéru Věry Janouškové a rozebírá odbornou terminologii v oblasti látkových koláží a tapisérií. Třetí kapitola, která je zároveň kapitolou nejobsáhlejší, se věnuje smaltovaným plastikám, a sice jejich rozčlenění do skupin dle doby vzniku a témat, o nichž pojednávají. Jednotlivé časové úseky jsou uvedeny stručnými historickými informacemi o době vzniku těchto plastik. Vybrané plastiky jsou podrobně popsány. Této detailní analýze předchází teoretická část, v níž je tvorba smaltovaných plastik Věry Janouškové uvedena do souvislosti s vývojem umělecké scény v Evropě a USA, ale také v domácím prostředí. Umělcům, kteří se svou tvorbou Věře Janouškové v různých aspektech přibližují, je věnován větší prostor - jedná se ze...
|
|
|
Denmark - Czechoslovakia 1947-1957, The Art and Architecture Beyond Functionalism, Surrealism and Bauhaus
Ištok, Radoslav ; Klimešová, Marie (vedoucí práce) ; Rasmussen, Mikkel Bolt (oponent)
! Diplomová práca je venovaná umeniu a architektúre v Dánsku a Československu v rokoch 1947-1957. Hlavným záujmom bolo sledovať, ako sa medzivojnové hnutia ako funkcionalismus a surrealismus, ako tiež odkaz Bauhausu, vyvinuli po Druhej svetovej vojne. Avšak funkcionalismus a surrealismus je možno vnímať ako viac než len umelecké smery, jedná sa i o dva odlišné prístupy k životu, teda racionálny a romantický. Ten druhý, teda vášnivý prostest proti statu quo, može zvlášť vo svojej revolučnej či utopickej dimenzii slúžiť ako forma angažovanosti nezávislá od zjednodušujúcich polarít Studenej vojny.
|
host ::
RSS.