|
| |
|
|
"Scire Deum esse". Scotův důkaz Boží existence jako vrcholný výkon metafyziky jakožto aristotelské vědy
Novák, Lukáš ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Karfíková, Lenka (oponent) ; Palkoska, Jan (oponent)
Vydali jsme se pátrat po tom, co to pro Dunse Scota znamená, vědět, že Bůh je. Naše zkoumání nám ukázalo, že pro Dunse Scota přirozené, vědecké poznání Boha, které jediné může aspirovat na titul vědění, nelze oddělit od poznání jsoucna jakožto jsoucna - ale nejen to: ani poznání jsoucna jakožto jsoucna nelze dosáhnout nezávisle na poznání Boha. Shrňme nyní nejdůležitější aspekty tohoto vztahu ontologicky pojatého metafyzického zkoumání a poznání Boha, jak se nám v průběhu práce vyjevily. Především se ukázalo, že vědecké poznání Boha není pro člověka dosažitelné v rámci jiné vědy, než je věda o jsoucnu jakožto jsoucnu: pouze v rámci této vědy je totiž možné získat pojmy, které lze na Boha vůbec aplikovat: totiž transcendentální pojem jsoucna, jeho atributy, a pojmy čistých dokonalostí, jejichž bytostná přináležitost do rámce metafyzického zkoumání se ukázala teprve v okamžiku, kdy plně vyšla najevo role, jakou v této vědě hraje poznání Boha. Dále, při zkoumání našich možností pokud jde o vědecké poznání povahy a atributů jsoucna jakožto jsoucna vyšlo najevo, že pro důkaz skutečně transcendentálního rozsahu pojmu jsoucna, tj. pro důkaz jeho indiference vůči konečnosti a nekonečnosti, se neobejdeme bez důkazu existence nekonečného jsoucna, tedy bez důkazu existence Boží - nedisponujeme totiž žádnou jinou...
|
|
|
Suárezova metafyzika. Od pojmu jsoucna přes transcendentální jednotu k druhům transcendentální jednoty
Heider, Daniel ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Herold, Vilém (oponent) ; Mráz, Milan (oponent)
Cílem disertační práce je představit metafyziku předního zástupce tzv. druhé scholastiky Františka Suáreze (1548-1617), a to v jejích systematických počátcích. Tyto počátky představují čtyři základní témata, která figurují v názvech jednotlivých oddílů této práce: Předmět a povaha metafyziky, pojem jsoucna, transcendentálie a transcendentální jednota, a druhy transcendentální jednoty. V I. oddíle se autor věnuje především koncepci předmětu metafyziky, který je tím, co vymezuje povahu Suárezovy metafyziky jako takové. Ontologická povaha metafyziky je dána tvrzením, že předmětem metafyziky je jsoucno, nakolik je jsoucnem reálným. Takto ontologicky vymezený formální předmět metafyziky souvisí s aristotelskou abstrakcí třetího stupně, podle níž specifikem metafyzického zkoumání je abstrakce od veškeré látky co do bytí. Autor ukazuje, že právě prostřednictvím tohoto momentu metafyzik přistupuje ke svému formálnímu předmětu. Tento přístup, který ve svých různých aplikacích implikuje odlišný typ abstrakce, však nemá za důsledek disciplinární rozštěpení metafyziky. Pojem reálného jsoucna, respektive pojem reálné esence, se stává hlavním tématem II. oddílu. Rozlišuje se tu dvojí kontext dané problematiky, totiž kontext formální a kontext obsahový. V rámci okruhu obsahového autor tvrdí, že pojem reálné esence...
|
|
|
Aristotelská nauka o potencích z hlediska současné teorie dispozičních predikátů
Peroutka, David ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Novák, Lukáš (oponent) ; Palkoska, Jan (oponent)
Tématem přítomné práce jsou schopnosti či - podle soudobé terminologie - dispozice. Připisování dispozice - např. k účinku - může být nahrazeno dispozičním kondicionálem typu "jestliže by x bylo příslušným způsobem testováno, x by vykázalo ". Jelikož ne-modální analýza dispozic se nezdá být proveditelná, je třeba při formalizaci příslušných dispozičních kondicionálů použít modalitu nutnosti. Avšak potřebná nutnost nemůže být vysvětlena pouze prostředky formální logiky. Proto přistupujeme k ontologickým úvahám o schopnostech. Jelikož chování věcí vysvětlujeme jejich kategorickými vlastnostmi (kvalitami), dispozice, které by nebyly identické se svými kategorickými bázemi, by byly nadbytečné. Schopnosti (dispozice) jsou tudíž jen konceptuálně odlišné od svých kvalitativních bází. Poznáváme kategorické vlastnosti věcí, avšak poznáváme je díky jejich kauzálním potencialitám čili schopnostem. Schopnost tudíž patří k esenci odpovídající kvality. Patří k ní jako její vztah k jistému (možnému) účinku. Jestliže však schopnosti patří k esenci kvalit, kvalifikovaná věc, nakolik nese dané kvality, nutně obnáší odpovídající schopnosti. A jelikož připisování schopnosti může být nahrazeno podmínkovou větou, můžeme formulovat následující tvrzení: Nutně (v každém možném světě): kvalifikovaná věc je testována ohledně...
|
|
| |
|
|
Metafyzické myšlení Tomáše Akvinského. Od pojmu jsoucna a jednoty k pojmu celku a části
Svoboda, David ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Matula, Jozef (oponent) ; Němec, Václav (oponent)
Námětem práce je metafyzické myšlení významného středověkého filosofa a teologa Tomáše Akvinského (1224/25-1274). Hlavním cílem práce je vyložit Tomášovu nauku o celku a části (mereologii) v širších souvislostech jeho metafyzické koncepce. Konkrétně máme na mysli vztah celku a části k základním metafyzickým principům a pojmům, jako je např. pojem jsoucna a jednoty nebo problematika ontologické struktury kategoriálního jsoucna. Celou práci dělíme do dvou částí. V první vykládáme - s ohledem na naše téma - ty myšlenkové okruhy, které je třeba zvládnout pro náležité pochopení mereologie v širších souvislostech Tomášovy metafyziky. Ve druhé části předkládáme samostatný pokus o výklad Tomášovy nauky o celku a části.
|
|
|
Příčina účinná a princip kauzality
Machula, Tomáš ; Sousedík, Stanislav (vedoucí práce) ; Moural, Josef (oponent) ; Kolář, Petr (oponent)
Tato práce si klade za cíl prozkoumat a srovnat základní rysy dvou velkých filosofických proudů dvacátého století, kde probíhaly významné diskuse o kauzalitě, tj. novotomismu a analytické filosofie. Prací, které by si všímaly vzájemných souvislostí těchto dvou směrů, není příliš mnoho. Do značné míry je to pravděpodobně dáno i tím, že mezi oběma směry panovala jistá animozita. Pro novotomisty byli novopozitivisté, na něž analytická filosofie v mnohém navazuje, příliš antimetafyzičtí a materialističtí, a pro novopozitivisty a analytické filosofy by li novotomisté zase příliš úzce svázáni s církevním prostředím a teologií. Navíc se aktivně hlásili k významným autoritám středověkého myšlení, což u progresivně smýšlejících analytických filosofů zcela jistě budilo nedůvěru. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
| |
host ::
RSS.