|
|
Úloha intrarenálního renin-angiotenzinového systému v rozvoji hypertenze u Ren-2 transgenních potkanů
Husková, Zuzana ; Červenka, Luděk (vedoucí práce) ; Pelouch, Václav (oponent) ; Tesař, Vladimír (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Historie renin-angiotenzinového systému (RAS) sahá až do 19. století. Za nejúčinnější složku RAS je stále považován ANG II. Tento oktapeptid hraje důležitou roli v kontrole objemu tělních tekutin, v regulaci krevního tlaku a v kardiovaskulárním remodelingu prostřednictvím přímých účinků na syntézu proteinů, na buněčný růst a diferenciaci buněk, na indukci růst-podporujících genů a na utlumení syntézy kyslíkových radikálů, prostanoidů či cytokinů. Hlavním cílem této dizertační práce bylo zjistit, jakou úlohu hraje interakce mezi systémovým a intrarenálním RAS v rozvoji hypertenze. Vycházeli jsme z následující hypotézy: u transgenních potkanů dochází v období rozvoje hypertenze k urychlené intrarenální tvorbě ANG II, která není následována přiměřeným útlumem exprese AT1 receptorů v renálním řečišti a v oblasti tubulárního systému ledvin. Kombinace těchto dvou faktorů je odpovědná za zvýšenou renální vaskulární rezistenci, zvýšenou tubulární reabsorpci sodíku a celkové zhoršení funkce tlakově-natriuretického mechanismu ledvin a následný rozvoj hypertenze. Celá práce je rozdělena do několika kapitol. První část je zaměřena na klasický RAS, na jeho známé i nově objevené hlavní složky a na jednotlivé lokální tkáňové RAS. Hlavním tématem druhé části jsou zvířecí modely hypertenze. Jsou zde popsány čtyři modely...
|
|
| |
|
|
Přínos kontrastní echokardiografie myokardu u pacientů s ischemickou chorobou srdeční
Toušek, Petr ; Gregor, Pavel (vedoucí práce) ; Chaloupka, Václav (oponent) ; Hradec, Jaromír (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Kontrastní echokardiografie myokardu je nová echokardiografická metoda, která rozšiřuje možnosti konvenční echokardiografie. V našich prvních dvou pracích jsme se zaměřili na stanovení velikosti infarktového ložiska u pacientů po AIM a srovnání této metody s dnes nejčastěji používanými diagnostickými metodami. Zjistili jsme dobrý souhlas mezi KEM a SPECT v hodnocení velikosti infarktového ložiska a dále korelaci mezi rozsahem kmitů Q na EKG a postižením mikrovaskulární perfuze myokardu - respektive velikostí infarktového ložiska. U pacientů s chronickými formami ICHS jsme zjistili, že KEM dokáže poměrně dobře předpovědět porevaskularizační zlepšení kinetiky segmentů s těžkou poruchou kinetiky a je v této klinické situaci srovnatelná s postkontrastní magnetickou rezonancí. Navíc nízká variabilita vyšetřujících a nízký počet nehodnotitelných oblastí myokardu při KEM ukazují na to, že se jedná o jednoduchou, snadno reprodukovatelnou a naučitelnou metodu. Konečně poměrně nízké náklady a široká dostupnost KEM indikují velkou potenciální využitelnost této metody v klinické praxi.
|
|
| |
|
|
Mužský ekvivalent syndromu polycystických ovarií
Dušková, Michaela ; Stárka, Luboslav (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Syndrom polycystických ovarií patří mezi jednu z nejčastějších endokrinopatií u žen. Je charakterizován hormonální a metabolickou dysbalancí vznikající na genetickém základě. U tohoto syndromu je popisován v řadě prací vztah k inzulinové rezistenci, a proto se nyní dostal do popředí zájmu. Přesné vymezení tohoto syndromu je však velmi obtížné. Pozornost se tedy obrátila nyní na genetiku tohoto syndromu. Genetický základ syndromu PCOS vedl k myšlence existence mužského ekvivalentu tohoto syndromu
|
|
|
Detection of Global and Local Ischemic Changes in Electrical Field of the Heart
Šťovíček, Petr ; Kittnar, Otomar (vedoucí práce) ; Kneppo, Peter (oponent) ; Horký, Karel (oponent)
Identifikace globálních a lokálních ischemických změn elektrického pole srdce zahrnuje celé spektrum přístupů k analýze EKG signálu od kvalitativních a empirických visuálních hodnocení až po vyspělé matematické metody. V laboratorních podmínkách se potvrdila významná úloha BSPM, které umožňuje komplexnější a přesnější hodnocení ischemických, ale i neischemických změn depolarizace a repolarizace než křivky skalárního EKG. Ověřili jsme diagnostickou hodnotu tradičních EKG parametrů (kmit Q, repolarizační negativní potenciály, elevace ST), ale i nových kriterií v BSPM (časový a prostorový rozklad QRS, mikropotenciály z jedné systoly, chyba měření disperze intervalu QT), které nelze ze standardního EKG odvodit. K zobrazení elektrokardiografických dat ve vztahu k anatomickým strukturám jsme použili open-source softwarové prostředí map3d, které je jedním z možných vědeckých nástrojů na cestě k vývoji elektrokardiografického zobrazování. Také jsme ověřili funkci transformační matice odvozené z jednoho z vyspělých realistických modelů srdce a hrudníku k úspěšné redukci systému svodů pro záznam EKG. Výsledky uvedené v této tezi jsou pro nás podnětem k další výzkumné činnosti na poli elektrokardiografického modelování směřujícího nejen k ověřování fundamentálních teorií elektrokardiografie, ale i k potenciálnímu...
|
|
|
Role volných kyslíkových radikálů v ischemicko-reperfuzním poškození plic při plicní transplantaci a možnosti prevence radikálového poškození
Mrázková, Hana ; Lischke, Robert (vedoucí práce) ; Třeška, Vladislav (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Klíčová slova: Tx plic, EVLP, NHBD, IR poškození, ROS, hyperkapnie, genderové rozdíly Tato disertační práce se zabývá velmi aktuální otázku nedostatku dárcovských orgánů pro transplantace plic. Stejně jako u ostatních orgánů i zde se neustále zvyšuje množství pacientů v terminálních stadiích onemocnění na čekacích listinách, ale nedochází k adekvátnímu navýšení dárcovských orgánů. V naší experimentální práci jsme se zaměřili na rozvoj výzkumu řešení, které se z dlouhodobého hlediska zdá jako nejúspěšnější a tím je transplantace orgánů od dárce s nebijícím srdcem (NHBDs) v protokolu ex vivo transplantace plic (EVLP) na zvířecím modelu (potkan kmene Wistar). Jedná se o metodu světově klinicky již zavedenou (v ČR jen experimentálně), která je neustále předmětem dalšího výzkumu. Na podkladě dříve prováděných studií jsme se v první experimentální části práce změřili na možný protektivní vliv hyperkapnické ventilace na ischemicko-reperfúzní (IR) poškození plic při EVLP. Studie prokázala, že hyperkapnická ventilace má protektivní vliv na vznik volných kyslíkových radikálů (ROS) u IR poškození plic, ale pouze pokud je využita v období reperfúze. Ve druhé experimentální studii jsme navázali na velmi aktuální téma vlivu pohlaví na IR poškození plic při EVLP u dárce s nebijícím srdcem. I zde jsme naplnili...
|
|
|
Venticular activation patterns in conduction abnormalities and during different pacing modes (aktivační sekvence při poruchách komorového vedení a různých typech komorové stimulace)
Peichl, Petr ; Kautzner, Josef (vedoucí práce) ; Lukl, Jan (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Disertační práce se skládá ze souboru publikací, které se zabývají studiem aktivační sekvence srdečních komor u pacientů se srdečním selháním a poruchami nitrokomorového vedení. Ačkoliv není možné využít elektroanatomický mapovací systém k výběru kandidátů resynchronizační terapie v každodenní praxi, jeho použití umožnilo mnohem přesnější analýzu elektrické aktivace než dovoluje standardní EKG. Charakter aktivační sekvence se významně liší podle etiologie srdečního selhání. U pacientů s DKMP je přítomno homogenní šíření elektrické aktivace s dominantním mezikomorovým zpožděním, což na EKG odpovídá obrazu blokády levého raménka Tawarova , a nejpozději aktivovaným segmentem bývá posterolaterální stěna levé komory. Naproti tomu pacienti s ICHS mívají poruchu vedení variabilní podle množství a polohy jizev po infarktu myokardu. Nejpozději aktivovaný segment je obvykle na laterální straně jizvy a tomu na EKG odpovídá nespecifická porucha nitrokomorového vedení. Tato variabilita aktivačních sekvencí přítomná především u pacientů s ICHS podporuje koncept resynchronizační terapie individuálně "šité na míru", kdy poloha stimulační elektrody má být cílena do místa s nejpozdější aktivací a tedy s největší dyssychronií. Z různých stimulačních režimů používaných v rámci resynchronizační terapie umožňuje pouze...
|
|
|
Mikrovaskulární reaktivita u pacientů s diabetes mellitus, hypercholesterolémií a arteriální hypertenzí
Kasalová, Zdislava ; Škrha, Jan (vedoucí práce) ; Piťha, Jan (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Souhrn / Závěr Diabetes mellitus, hypercholesterolémie a arteriální hypertenze jsou základními, dobře známými rizikovými faktory aterosklerózy, nejčastější choroby postihující velké cévy. Cílem naší práce bylo zjistit, jakým způsobem ovlivňují tyto rizikové faktory mikrocirkulaci. Mohli bychom předpokládat, že cévy toho nejmenšího kalibru budou к působení škodlivých vlivů nejcitlivější a že tedy porucha na úrovni mikrocirkulace bude časným ukazatelem poškození cévního systému. Tato práce ale ukazuje, že působení jednotlivých rizikových faktorů na mikrocirkulaci je odlišné, na rozdíl od relativně uniformního působení na úrovni velkých cév. V případě diabetes mellitus se z hlediska mikrocirkulace jedná o dvě zcela odlišné nozologické jednotky. Diabetes mellitus 1. a 2. typu mají sice z hlediska mikrovaskulárních i makrovaskulárních komplikací stejný patogenetický základ, dlouhodobě působící hyperglykémii, jejich vliv na mikrovaskulární reaktivitu je ale rozdílný. V případě diabetu 1.typu je porucha mikrovaskulární reaktivity pozdní a koreluje s přítomností a tíží nejčastější mikrovaskulární komplikace, periferní neuropatie. U diabetu 2.typu je naopak mikrovaskulární reaktivita postižena již v časných stádiích choroby a s přítomností ani tíží neuropatie nesouvisí. V případě hypercholesterolémie je...
|
|
|
Deviace osy páteře u hereditární motoricko-senzitivní neuropatie
Horáček, Ondřej ; Kučera, Miroslav (vedoucí práce) ; Druga, Rastislav (oponent) ; Bojar, Martin (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Práce se komplexně zabývá problematikou deviací O.p. u HMSN. V souboru 141 paci ntů s HMSN byli vyhledáni a dále sledováni pacienti s deviací O.p. Cílem práce bylo upřesnit období vzniku, frekvenci, charakter, tíži a progresi deviací O.p. u HMSN. Takto komplexně dosud nebyly deviace O.p.u HMSN dosud hodnoceny. Výsledky sledování jsou v práci souhrnně prezentovány a to s přihlédnutím kjednotlivým genotypům HMSN. Dalším cílem práce bylo upře snit charakter postižení paraspinálního svalstva a vymezit, kdy se může toto postižení up latňovat při vzniku deviací o.p. Tyto údaje zatím také nebyly v souvislosti s HMSN publikovány. Ukázalo se, že z hlediska rozvoje deviací o.p. je významné difuzní neurogenní postižení zejména hlubokého monosegmentálního paraspinálního svalstva a to pokud je hodnoceno jako výrazné. Byl potvrzen předpokl ad, že u pacientů s deviací o.p. je přítomné neurogenní postižení paraspinálního svalstva. Výsledky studie ukazují, že je přítomné u všech pac ientů s deviací O.p. Též byl potvrzen předpoklad, že elektromyografické nálezy v oblasti paraspinálního svalstva u paci ntů s deviací o.p. a bez deviace o.p. jsou rozdílné - zatímco neurogenní postižení paraspinálního svalstva bylo zjištěno u všech pacientů s deviací o.p., ve skupině pacientů bez deviace o.p. se neurogenní postižení objevilo jen...
|
host ::
RSS.