|
|
Glykobie nádorů hlavy a krku
Valach, Jaroslav ; Smetana, Karel (vedoucí práce) ; Dřízhal, Ivo (oponent) ; Říhová, Blanka (oponent)
ii Abstrakt Glykobiologie představuje progresivně se rozvíjející obor buněčné biologie. Interakce protein- sacharid nemá jenom organizační a podpůrnou funkci, ale je kódujícím a selektivním faktorem. Galektiny, skupina živočišných lektinů (proteinů vázajících sacharidy), které mají vysokou afinitu k ß-galaktosidům, se v buňce podílejí na široké škále dějů. Galektiny ovlivňují mezibuněčné interakce, transmembránovou signalizaci, apoptózu, sestřih pre-mRNA a jejich přítomnost byla potvrzena i v celé řadě nádorů. Ve stromatu nádorů vycházejících z dlaždicového epitelu je galektin-1 exprimován ve vysoké míře. V předchozích studiích jsme prokázali, že přechod fibroblastů na myofibroblasty, kromě už známého TGF-ß, je indukován i galektinem-1. Studovali jsme vztah mezi expresí galektinu-1, přítomností myofibroblastů a genovou expresí vybraných genů v klinickém materiálu získaném peroperačně z dlaždicových karcinomů hlavy a krku. Prokázali jsme zvýšenou expresi galektinu-1 ve stromatu nádorů, které obsahovaly myofibroblasty oproti nádorům bez jejich přítomnosti. Pomocí genomického přístupu za použití mikrochipové analýzy byl vyhodnocen transkriptom na celogenomové úrovni u tumorů s vysokou expresí galektinu-1 a u tumorů bez tohoto lektinu. Pozornost se soustředila na geny spojené se špatnou prognózou vývoje...
|
|
|
Strategie léčby komorových tachykardií po infarktu myokardu a u dalších strukturálních srdečních chorob. Arytmická bouře.
Segeťová, Markéta ; Bytešník, Jan (vedoucí práce) ; Heinc, Petr (oponent) ; Kozák, Milan (oponent)
Cíl studie: Arytmická bouře u pacientů se strukturálním srdečním onemocněním je život ohrožující situace, nepříznivě ovlivňující prognózu. Katetrizační ablace je možnou účinnou metodou v léčbě arytmických bouří. Paroxysmy polymorfních komorových tachykardií/fibrilace komor (pKT/FK) u nemocných s ischemickou chorobou srdeční mohou být spouštěné monomorfními komorovými extrasystolami. Tyto lze také odstranit katetrizační ablací. Cílem naší studie bylo analyzovat akutní i dlouhodobou účinnost této terapie. Metody: Do souboru jsem zařadily 50 pacientů ( průměrný věk 59±13 let, 8 žen); 38 s ischemickou chorobou srdeční, 5 s idiopatickou dilatační kardiomyopatií, 6 s arytmogenní dysplazií pravé komory a jeden nemocný měl kombinovanou etiologii srdečního onemocnění. Všichni podstoupili katetrizační ablaci z důvodu arytmické bouře. Průměrná ejekční frakce levé komory ( EFLK) byla 29±11 %. U 9 pacientů po infarktu myokardu (IM) vznikla arytmická bouře v důsledku fokálně spouštěné pKT/FK. Odstup od IM byl 3dny-171 měsíců. Arytmická bouře se objevila buď časně po IM (do 1 měsíce, skupina 1, n=5) nebo v delším odstupu (více než 1 měsíc, skupina 2, n=4). Výsledky: Arytmická bouře byla potlačena v 86% pacientů. Během následného sledování (18±16 měsíců) u 24 nemocných nedošlo k recidivě komorových tachykardií (48%)....
|
|
|
Výzkum sklivce a vitreoretinálního rozhraní u mikrovaskulárních chorob sítnice se zaměřením na oční komplikace diabetes mellitus.
Křížová, Libuše ; Zima, Tomáš (vedoucí práce) ; Průša, Richard (oponent) ; Sosna, Tomáš (oponent)
V disertační práci jsou předloženy výsledky klinicko-laboratorního výzkumu zaměřeného na pacienty s diabetickým makulárním edémem (DME). Provedli jsme biochemické a imunochemické analýzy vzorků sklivce odebraného v průběhu pars plana vitrektomie. Dále jsme u pacientů s neproliferativní diabetickou retinopatií (NPDR) sledovali morfologické charakteristiky DME pomocí optické koherenční tomografie (OCT). Dle našich závěrů byly sérové i sklivcové hladiny kyseliny močové a glukózy signifikantně vyšší u pacientů s diabetickou retinopatií a DME oproti kontrolní skupině. Také absolutní poměr (sérová/ sklivcová koncentrace) kyseliny močové a glukózy u diabetiků byl statisticky významně vyšší než u kontrol. Nejdůležitější determinantou zvyšující se koncentrace kyseliny močové a glukózy ve sklivci byl stupeň diabetické retinopatie. Dále jsme popsali, signifikantní korelaci sklivcové koncentrace kyseliny močové s koncentrací vaskulárního endoteliálního růstového faktoru (VEGF) u pacientů s DME a NPDR. Zjistili jsme také, že objem makulární oblasti sítnice - CV vypočítaný softwarem Cirrus HD-OCT signifikantně koreluje s koncentrací VEGF ve sklivci diabetiků, ale ne s kyselinou močovou. Tento parametr by mohl být v praxi použity k hodnocení efektivity terapie anti-VEGF preparáty. Závěry nasvědčují tomu, že...
|
|
|
Antiagregační účinky citalopramu
Richter, Tomáš ; Alušík, Štefan (vedoucí práce) ; Jirák, Roman (oponent) ; Matějovská Kubešová, Hana (oponent)
Úvod Citalopram je preferovaným lékem v léčbě deprese, který patří do skupiny léků se zpětným vychytáváním serotoninu (SSRI). Při dlouhodobém užívání vede k výraznému poklesu serotoninu v trombocytech. U léčených se popisují častější krvácivé projevy, vysvětlované jeho antiagregačním účinkem, který více či méně platí i pro ostatní přípravky ze skupiny SSRI. Cíl práce Cílem práce bylo zjistit: a, zda léčba citalopramem (2 týdny) ovlivní koncentrace tromboxanu B2 v plazmě b, zda je závislost mezi očekáváným poklesem tromboxanu B2 a koncentrací citalopramu v plazmě Metody a soubor pacientů V souboru starých a polymorbidních pacientů jsme provedli klinické a laboratorní vyšetření před a po 14-denní léčbě citalopramem v dávce 20 mg denně. Kromě jiných vyšetření jsme sledovali koncentrace tromboxanu a citalopramu v plazmě. Ze 160 pacientů, u kterých jsme zahájili vyšetření, bylo k hodnocení zavzato 78 pacientů. Výsledky V naší studii jsme prokázali, že i krátkodobá léčba citalopramem vedla k významnému poklesu koncentrace tromboxanu B2 v plazmě a míra suprese tromboxanu B2 korelovala s výší koncentrace citalopramu v plazmě. Zajímavý byl i fakt, že koncentrace citalopramu v našem souboru značně převyšovaly obvyklé koncentrace u mladších jedinců při stejné dávce citalopramu. Závěr Léčba citalopramem vede k...
|
|
|
Novel biomarkers in patients with renal disease
Zakiyanov, Oskar ; Kalousová, Marta (vedoucí práce) ; Teplan, Vladimír (oponent) ; Průša, Richard (oponent)
Chronické onemocnění ledvin a akutní poškození ledvin patří mezi významné zdravotní problémy v populaci. Je důležité, abychom byli schopni rozpoznat osoby s vysokým rizikem nepříznivého vývoje zdravotního stavu, progresí onemocnění a přidružených kardiovaskulárních komplikací. Cílem disertační práce bylo studium nových perspektivních biomarkerů, jejich vztah k renální funkci, chronickému zánětu, případně zvýšenému kardiovaskulárnímu riziku. Studovány byly: placentární růstový faktor (PlGF), s těhotenstvím asociovaný protein A (PAPP-A), matrixová metalloproteináza 2 (MMP-2), matrixová metalloproteináza 9 (MMP-9), solubilní receptor pro konečné produkty pokročilé glykace (sRAGE), protein vázající vápník S100A12 - nově identifikovaný extracelulární protein vázající se na receptor pro konečné produkty pokročilé glykace (EN-RAGE) a amfoterin (HMGB-1) u pacientů se sníženou funkcí ledvin včetně pacientů s chronickým renálním onemocněním, hemodialyzovaných, pacientů s akutním poškozením ledvin a zdravých kontrol pro srovnání. První studie odhalila, že hladina PlGF je zvýšená u pacientů se sníženou funkcí ledvin. Druhá studie zjistila spojitost hladin MMP-2 a PAPP-A s proteinurií u pacientů s chronickým renálním onemocněním. Sérové hladiny MMP-2, MMP-9 a PAPP-A se výrazně lišily u pacientů s různými nefropatiemi....
|
|
|
Neurorehabilitace po poškození mozku.Možnosti ovlivnění.
Angerová, Yvona ; Lippertová-Grünerová, Marcela (vedoucí práce) ; Jeřábek, Jaroslav (oponent) ; Kozler, Petr (oponent)
SOUHRN Neurorehabilitace je rehabilitace pacientů po poškození centrálního nervového systému, jehož důsledkem bývají různé poruchy somatické i psychické. V jejich terapii se využívá multidisciplinární rehabilitační přístup. Mozková tkáň reaguje na patologické změny využitím mechanismů plasticity, které mohou být podpořeny neurorehabilitací i farmakologickou léčbou. Velmi perspektivním se z tohoto pohledu jeví erythropoetin (EPO), který má účinky neuroprotektivní, neuroregenerační a protizánětlivé. Hlavním cílem práce je prokázat, zda rehabilitace v kombinaci s farmakologickým ovlivněním vede u subjektů vystavených difusnímu hypoxickému poškození ke zlepšení výsledného funkčního stavu. V klinické části byla sledována skupina pacientů po difusním ischemicko-hypoxickém postižení, jejichž funkční stav byl hodnocen podle testu FIM ("Functional independence measures") a krátkodobá paměť Meilliho testem. Byla potvrzena hypotéza, že čím dříve je pacientům poskytnuta multidisciplinární rehabilitace, tím lepších výsledků dosahují. V experimentální části práce bylo zjištěno, že potkani, kterým byl po hypobarické hypoxii aplikován erythopoetin a žili v obohaceném prostředí (EE - enriched environment), dosahovali lepších výsledků v Morrisově vodním bludišti než potkani v ostatních skupinách. Tyto výsledky podporují...
|
|
|
Formalization of Integrative Physiology
Mateják, Marek ; Kofránek, Jiří (vedoucí práce) ; Kasal, Pavel (oponent) ; Otáhal, Jakub (oponent)
Nové informační technologie přinášejí možnosti jak exaktně popsat a simulovat komplexní fyzikální systémy. Pokrok v tomto směru umožnila standardizace jazyka Modelica neziskovou celosvětovou asociací firem, univerzit a jednotlivců Modelica Association. Standard jazyka umožnil v této disertaci vytvořit chemické, hydraulické, tepelné a populační komponenty pro základní principy fyziologie člověka. Tyto nové Modelikové knihovny byly nazvány PHYSIOLIBRARY a CHEMICAL. Jejich základní komponenty je možné v Modelice graficky propojovat a tak vytvářet komplexnější komponenty fyziologických systémů, obdobně jako se v Modelice vytvářejí modely elektronických obvodů ze základních prvků elektronických komponent. Disertace ukazuje, jak lze obdobným způsobem vytvořit i tak komplexní modely jakým je model integrativní fyziologie člověka HumMod 1.6 který má více než 5000 proměnných. A nejen to, tyto modely je potom možné velmi intuitivně modifikovat a rozšiřovat. Disertační práce tak model amerických autorů HumMod 1.6 (www.hummod.org) nejen implementovala, ale i rozšířila o vlastnosti krve a hemoglobinu, které původní model neměl. Při reimplementaci modelu bylo odhaleno (a americkým autorům reportováno) 30 logických, matematických a fyziologických chyb, na které se při důkladné analýze modelu narazilo. Byl...
|
|
|
Study of cerium oxide thin films for biosensing applications
Kosto, Yuliia ; Matolín, Vladimír (vedoucí práce) ; Feyer, Vitaliy (oponent) ; Williams, Federico José (oponent)
Název práce: Studium tenkých vrstev oxidu ceru pro biosenzorické aplikace Autor: Yuliia Kosto Katedra: Katedra fyziky povrchů a plazmatu Vedoucí disertační práce: Prof. RNDr. Vladimír Matolín, DrSc. Abstrakt: Prezentovaná vědecká práce probíhala ve dvou hlavních směrech. Prvním z nich je zkoumání vazby jednoduchých biomolekul (glycin a sarkosin) na modelových vrstvach oxidu ceru povrchovými technikami: fotoelektronovou spektroskopií a absorpční rentgenovou spektroskopií v blízkosti hrany. Byla studována adsorpční chemie a tepelná stabilita molekul na oxidech v závislosti na oxidačním stavu kationů ceru, morfologii vrstev a na způsobu depozice molekul. Ukázalo se, že kyslíkové vakance v oxidu ovlivňují adsorpční geometrii glycinu a stimulují rozklad molekuly. Morfologie polykrystalického oxidu vykazovala stabilizační účinek na adsorbované vrstvě glycinu. Sarkosin deponovaný ve vakuu vytvořil hustě uspořádanou adsorbovanou vrstvu s molekulami směřujícími ven. Zajímavou skutečností plynoucí z naměřených výsledků je fakt, že molekulární vrstva nanesená z vodného roztoku, na rozdíl od depozice ve vakuu, indukuje kontinuální redukci oxidu ceru během tepelného žíhání. Druhým směrem této práce je studium polykrystalických tenkých vrstev oxidu ceru jako elekrody pro elektrochemickou a elektrochemiluminiscenční...
|
|
|
Imunopatogenetické mechanismy u myasthenia gravis a vliv thymektomie
Jakubíková, Michala ; Nevšímalová, Soňa (vedoucí práce) ; Bojar, Martin (oponent) ; Špalek, Peter (oponent)
Úvod: Myasthenia gravis (MG) je autoimunitní onemocnění, v jehož důsledku dochází k poruše nervosvalového přenosu a u kterého je thymus považován za patogenní orgán. Dřívější představy o tom, že MG je pouze receptorová nemoc, jsou již překonány. Dochází k imunopatologickým změnám jak v oblasti cílových struktur [specifických receptorů pro acetylcholin (AChR], svalově specifickou tyrosinkinázu (MuSK) a nízkodenzitnímu lipoproteinu 4 (Lrp4)], thymu, ale i periferních lymfoidních orgánů. Prvotní poznatky o poruše humorální imunity s rozhodující rolí patologických autoprotilátek byly korigovány nálezem imunitní dysregulace na úrovni T lymfocytů. Podle dnešních znalostí se při rozvoji a udržování MG účastní autoimunitního zánětu téměř všechny typy buněk s imunitní funkcí: pomocné CD4+ T lymfocyty, cytotoxické CD8+ T lymfocyty, regulační CD4+CD25+ T lymfocyty, Th17 lymfocyty, B lymfocyty i plazmatické buňky. Dominující roli v imunopatologických dějích má u mladších pacientů thymus, u nemocných starších se uplatňují i extrathymické mechanismy. V důsledku toho, thymektomie (TE) je všeobecně přijímaná jako součást léčby u MG. Dosud ale neexistují nepochybná data ověřená prospektivní kontrolovanou studií, která by prokazovala efekt této léčebné alternativy. Rovněž není jasný přesný mechanismus, kterým TE...
|
|
|
Význam biosyntetické a katabolické dráhy cholesterolu u nádorových a zánětlivých onemocnění
Leníček, Martin ; Vítek, Libor (vedoucí práce) ; Haluzík, Martin (oponent) ; Mareček, Zdeněk (oponent)
Předkládaná práce se zabývá významem meziproduktů biosyntetické a katabolické dráhy cholesterolu. Cílem první části práce bylo zjistit, zda statiny (inhibitory HMG-CoA reduktasy) mají protinádorový účinek a zda se účinky jednotlivých statinů liší. Druhá část práce je zaměřena především na využití 7α-hydroxycholest-4-en-3-onu (C4), nadějného markeru aktivity cholesterol 7α-monooxygenasy (CYP7A1) a malabsorpce žlučových kyselin. Na experimentálním modelu adenokarcinomu pankreatu jsme potvrdili protinádorové účinky statinů. Ty se však mezi jednotlivými statiny v závislosti na jejich fyzikálně-chemických vlastnostech značně lišily. Naše data ukazují, že nejpravděpodobnějším (i když ne jediným) mechanismem protinádorového účinku statinů je snížení prenylace signalizačních proteinů, převážně Ras protoonkogenu. Podařilo se nám zavést spolehlivou metodu stanovení C4 a s její pomocí prokázat, že -203A>C polymorfismus v genu kódujícím CYP7A1 může ovlivňovat její aktivitu, že za diurnální variabilitou aktivity CYP7A1 pravděpodobně stojí insulin a že insulinová rezistence u pacientů s nealkoholovou steatosou jater dochází k poškození zpětnovazebé inhibice CYP7A1, která může následně přispět k progresi onemocnění. Konečně jsme demonstrovali důležitost laboratorního stanovení malabsorpce žlučových kyselin u pacientů s...
|
host ::
RSS.