|
|
Třídimensionální anatomie proximálního humeru a úponů rotátorové manžety : klinicko-anatomická studie pro optimalizaci implantace aloplastiky ramena
Hromádka, Rastislav ; Pokorný, David (vedoucí práce) ; Gallo, Jiří (oponent) ; Zach, Petr (oponent)
Disertační práce popisuje anatomické studie, které probíhaly v letech 2002 až 2009 na Ortopedické klinice 1. lékařské fakulty a FN Motol a Anatomickém ústavu 1. lékařské fakulty UK v Praze. Studie byly zaměřeny na oblast horního konce pažní kosti za účelem změření prostorových vztahů anatomických struktur, a to zejména úponových míst svalů rotátorové manžety k optimalizaci implantace aloplastiky ramenního kloubu. Klinicko-anatomická studie, jejíž výsledky byly publikovány v roce 2010, byla zaměřena na měření úhlových vztahů jednotlivých struktur proximálního humeru. V oblasti proximálního humeru bylo vyznačeno 29 bodů na kortikální kosti, které definovaly pozici mediálního okraje tuberculum majus, laterálního okraje tuberculum minus, sulcus intertubercularis, crista tuberculi majoris a k definici osy proximální metafýzy pažní kosti a collum anatomicum. Metoda, která definovala základní prostorové osy (osa hlavice a osa proximální diafýzy) proximálního humeru pomocí optimalizovaného počtu referenčních bodů na collum anatomicum a na proximální metafýze pažní kosti, měřila úhly zájmu v transverzálních rovinách. Měřeny byly úhly, které svírá osa hlavice s uvedenými úponovými místy a sulcus intertubercularis. Výsledky studie byly použity na statistické zhodnocení přesnosti rekonstrukce retrotorze...
|
|
|
Diagnostika a terapie intrauterinních patologií spojených s těhotenstvím.
Švabíková, Lucie ; Žižka, Zdeněk (vedoucí práce) ; Novotný, Zdeněk (oponent) ; Kacerovský, Marian (oponent)
Úvod: Sekundární poporodní krvácení se vyskytuje u 0,7-1% všech porodů. U většiny těchto žen je v děloze prokázána reziduální těhotenská tkáň, která je často řešena opakovanými nitroděložními intervencemi (RCUI). Ty sebou nesou vysoké riziko vzniku nitroděložních adhezí a jejich časné odhalení a řešení může být pro další fertilitu pacientek klíčové. Soubor a metodika: Do souboru pacientek bylo celkem zařazeno 188 žen po porodu a potratu. Všechny pacientky byly vyšetřeny 6 týdnů po porodu ultrasonograficky a 3-4 měsíce po porodu hysteroskopicky v ambulantním režimu bez anestezie. Popsané nitroděložní patologie (rezidua, adheze) byly v jednom kroku řešeny. Výsledky: V případech suspektního nebo patologického ultrasonografického nálezu byla těhotenská rezidua prokázána v 66% resp. v případě závažných reziduí v 96%, se senzitivitou 85% a specificitou 85%. V našem souboru byl normální ultrazvukový nález popsán u 74 % pacientek a ve skupině závažných adhezí dokonce u 94%. Klinicky se projevilo 72% resp. 84 % ponechaných těhotenských reziduí. Nitroděložní adheze se klinicky nijak neprojevily. Množství ponechaných velkých reziduí se s časovým odstupem RCUI od porodu zvyšovalo (10% vs. 30%), pokud bylo nutné výkon v šestinedělí opakovat, byla velká rezidua ponechána ve 20 resp. 41% případů. Hysteroskopická...
|
|
|
Význam laktátu v diagnostice mitochondriálních onemocnění u dětí
Magner, Martin ; Zeman, Jiří (vedoucí práce) ; Baxová, Alice (oponent) ; Procházková, Dagmar (oponent)
Vyšetření hladin laktátu v krvi, likvoru a v moči zastává důležitou roli v diagnostice mitochondriálního onemocnění u dětí. Interpretace výsledků je však často obtížná pro nespecifičnost a variabilitu i u jednotlivých mitochondriálních poruch. V disertační práci byly stanoveny tři specifické cíle: 1. Analyzovat význam vyšetření laktátu v diferenciální diagnóze mezi dětmi s mitochondriálním onemocněním a dětmi s jinými chorobami. 2. Charakterizovat hladiny laktátů u různých mitochondriálních syndromů. 3. Popsat klinické a laboratorní data novorozenců s mitochondriálním onemocněním a navrhnout diagnostické algoritmy pro tuto věkovou skupinu. Byl zpracován klinický průběh a výsledky dětí vyšetřovaných na Klinice dětského a dorostového lékařství (KDDL). Laboratorní vyšetření byly provedeny v spolupráci s Mitochondriální laboratoří KDDL a s Ústavem dědičných a metabolických poruch. 1. Výsledky studie s vyšetřením laktátu u 107 dětí prokázaly, že krátké křeče trvající méně než 2 minuty nezvýšily koncentraci laktátu v likvoru. Laktát v likvoru tak byl spolehlivým markerem v diferenciální diagnostice dětí s mitochondriální poruchou od dětí s epilepsií. 2. Závažnost příslušného fenotypu je pro tíži laktátové acidózy důležitější než vlastní syndrom. 3. Byly navrženy diagnostické algoritmy pro novorozence s podezřením...
|
|
|
Mezenchymové stromální multipotentní buňky v ortopedii: potenciace hojení kosti
Stehlík, David ; Trč, Tomáš (vedoucí práce) ; Janíček, Pavel (oponent) ; Sedmera, David (oponent)
Cíl této práce byl vývoj inovativní léčebné metody kostních defektů. Lidské multipotentní mesenchymální stromální buňky (MSC) hrají ústřední roli v hojení kosti. Klinická použití MSC vyžadují velká množství buněk, která mohou být získána autologní expanzí MSC odebraných z kostní dřeně. Prvním krokem bylo použití standardního protokolu založeného na α-MEM mediu a fetálním telecím séru (FBS). Výsledkem experimentů, kde bylo FBS v kultivačním mediu nahrazováno lidským sérem (HS), bylo patentování nového MSC kultivačního postupu (EU 1999250, ČR 301 141). Jednostupňový kultivační protokol a medium bez xenogenních bílkovin jsou založeny na mediu schváleném ke klinickému použití pro hematopoetické buňky - CellGro®, HS, lidských rekombinantních růstových faktorech, dexametazonu, insulinu a kyselině askorbové. Preklinické experimenty in vitro i in vivo byly prováděny s MSC expandovanými oběma způsoby. Vláknité polylaktidové nosiče byly osazeny MSC, kultivovány, diferencovány a implantovány imunodeficientní myším (NOD/LtSz-Rag1-). Byla pozorována mineralizovaná tkáň podobná kosti obsahující cévy. MSC kultivované patentovanou metodou byly klasifikovány jako léčivý přípravek pro moderní terapii a musí splnit požadavky Evropské lékové agentury, aby mohly vstoupit do klinických studií. Nicméně užití těchto MSC se zdá...
|
|
|
Molekulární vlastnosti duktálního carcinoma in situ a jejich klinický impact
Böhm, Jan ; Zikán, Michal (vedoucí práce) ; Dundr, Pavel (oponent) ; Strnad, Pavel (oponent)
Cíl: Duktální carcinoma in situ (DCIS) je prekanceróza s rostoucím klinickým významem. Pro optimální terapii DCIS je třeba správně zhodnotit individuální riziko pacientky. Cílem této disertační práce bylo identifikovat klinické a molekulární charakteristiky podskupiny DCIS s nepříznivým prognostickým chováním. Metody: V populační studii byly zkoumány případy DCIS diagnostikované v rámci mamografického screeningu. V části experimetální jsme provedli srovnávací analýzu pěti biomarkerů na různých typech tkáně (zdravá tkáň prsní žlázy, vzorek DCIS a tkáň invazivního karcinomu) pomocí expresní analýzy a analýzy ztráty heterozygozity. Výsledky: Prokázali jsme vysoký podíl čistého (bez invazivní složky) DCIS (14,41%) na všech lézích označovaných jako maligní. Zaznamenali jsme homogenní distribuci rizikových faktorů napříč celou skupinou bez jasného vzorce identifikujícího rizikové podtypy. Významný rozdíl byl v klinickém managementu nádorů s podobnými klinickými charakteristikami, což ilustruje současný stav omezeného využití klinických prognostických parametrů. V laboratorním experimentu byl prokázán rozdíl ve ztrátě heterozygozity (LOH) mezi DCIS a invazivním karcinomem pro geny BRCA1 (8,69% vs. 44,74%) a BRCA2 (9,52% vs. 45,0%). Pro gen p53 rozdíl zjištěn nebyl (31,82% vs. 32,5%). Na vzorku zdravé...
|
|
|
Histomorfologické změny chrupavkových tkání za patologických stavů i po transplantaci u lidí a v experimentu
Kaňa, Radim ; Nečas, Emanuel (vedoucí práce) ; Slípka, Jaroslav (oponent) ; Ludvíková, Marie (oponent)
1 Abstrakt Úvod Při rekonstrukčních operacích nosního skeletu se používají autologní transplantáty chrupavkové tkáně z ušních boltců. V naší experimentální studii jsme studovali buněčné změny v transplantované lidské ušní chrupavce na zvířecím modelu za různých experimentálních podmínek. Morfologické změny jsme v těchto modelových situacích blíže specifikovali imunohistochemicky se zaměřením na expresi jednotlivých izoforem aktinu a S- 100 proteinu. Tyto poznatky byly porovnávány s nálezy v normální, artroticky změněné a transplantované lidské kloubní chrupavce. Cíle Cílem bylo zjištění reakce chrupavkové tkáně na traumatizaci a přenesení na ektopické místo těla při její transplantaci. Dalším cílem bylo vyšetření histologických změn a exprese chondrocytárních markerů (α-SMA a S-100 proteinu) v intaktní, arteficiálně traumatizované nebo v živném médiu kultivované lidské ušní chrupavce transplantované imunodeficitním myším, jakož i v chrupavce vytvořené po implantaci různých typů trojrozměrných nosičů (scaffoldů) osídlených kultivovanými lidskými ušními chondrocyty myším a v ušní chrupavce transplantované do nosního skeletu pacientů. Cílem bylo i použití zavedených výzkumných postupů k vyšetření normální, artrotické a posttraumaticky změněné kloubní chrupavky a kultury kloubních chondrocytů na nosiči z esteru...
|
|
|
Působení kyseliny valproové a její účinek v kombinaci s cytostatiky na nádorové buňky in- vitro
Hinďoš Hřebačková, Jana ; Dyr, Jan (vedoucí práce) ; Vávrová, Jiřina (oponent) ; Entlicher, Gustav (oponent)
Nádorová onemocnění představují v dnešní společnosti jeden z nejzávažnějších problémů moderní medicíny. Jejich zvyšující se incidence a velká variabilita nádorových buněk jsou hlavními důvody pro zlepšování diagnostických a terapeutických postupů. Perspektivní skupinou látek zesilujících účinky konvenční chemoterapie jsou inhibitory histondeacetylas, které lze zařadit mezi epigenetická chemoterapeutika. Nejdéle používanou látkou z této skupiny je antiepileptikum kyselina valproová, která má navíc protinádorové účinky a podporuje působení řady chemoterapeutik. Významným se jeví zejména její účinek na růst a buněčnou smrt nádorových buněk za hypoxických podmínek (<1% O2). Tato práce je zaměřena na sledování účinků kyseliny valproové na neuroblastomové buněčné linie in vitro v normoxii a hypoxii. V hypoxii vykazovala významně vyšší účinek než v normoxii. Spouštěcím mechanismem apoptotické buněčné smrti je narušení rovnovážného stavu pro- a anti apoptotických proteinů. Vnitřní apoptotická dráha je pravděpodobně zahájena narušením mitochondriální membrány 19kDa variantou proapoptotického proteinu Bax. V dalších experimentech jsme testovali účinek kombinace kyseliny valproové a DNA- poškozujících chemoterapeutik - cisplatiny a ellipticinu - na neuroblastomové buňky. Kombinace s cisplatinou vykazovala...
|
|
|
Význam lidských papillomavirů v etiologii a prognóze dlaždicobuněčných karcinomů orofaryngu
Rotnáglová, Eliška ; Klozar, Jan (vedoucí práce) ; Šlapák, Ivo (oponent) ; Zámečník, Josef (oponent)
Tonzilární karcinomy (dále TC) zaujímají významnou část nádorů hlavy a krku a jejich incidence v ČR stoupá. Kouření tabáku a nadměrná konzumace alkoholu jsou považovány za původce tří čtvrtin všech nádorů hlavy a krku, mezi další nezávislé rizikové faktory je dnes jasně řazena i infekce lidskými papillomaviry (dále HPV). Prezentovaná práce si kladla za cíl zjistit, zda a jak se navzájem demograficky liší skupina HPV pozitivních a negativních pacientů, stanovit prevalenci HPV v TC u pacientů v České republice a zjistit, zda je virus v HPV DNA pozitivních nádorech transkripčně aktivní. Dalším cílem bylo ověřit vhodnost jednotlivých markerů HPV infekce pro přesný výběr pacientů s HPV asociovaným onemocněním a stanovit prognostický význam těchto markerů. Na souboru 109 pacientů s TC jsme provedli detekci HPV DNA v nádorové tkáni a přítomnosti HPV specifických protilátek v séru. Pomocí dotazníků jsme získali informace ohledně rizikových faktorů. Pro analýzu exprese virové E6 a E2 mRNA a imunohistochemickou detekci proteinu p16 a p53 bylo k dispozici 45 ze 109 vzorků. Celková prevalence HPV DNA v TC byla 65%. U 93% HPV16 DNA pozitivních vzorků byly nalezeny známky transkripční aktivity viru. Pomocí exprese E2 oblasti virového genomu jsme zjistili, že virus je integrován v genomu hostitelské buňky u 64%...
|
|
|
Splitting and Dissociation in Schizophrenia
Pěč, Ondřej ; Raboch, Jiří (vedoucí práce) ; Šípek, Jiří (oponent) ; Kocourková, Jana (oponent)
Pojem štěpení je definován jako proces, při kterém se tvoří agregované soubory psychických elementů, které není možné vzájemně propojit pro neslučitelnou psychickou zkušenost. Soubory pak vytvářejí mnohočetná dělení uvnitř psychického aparátu. Současné poznatky ukazují, že psychické štěpení u schizofrenie se pravděpodobně specificky projevuje na neurální úrovni jako narušení organizace v neurální komunikaci. Narušená neurální komunikace je zřejmě podkladem deficitů v oblasti psychického zpracování, které popisuje řada neurovědních konceptů jako jsou například teorie narušené konektivity, souběžných výbojů a dynamické komplexity. V této souvislosti je cílem teoretické části disertační práce popsat hlavní neurovědní teorie, které komplementárně odrážejí vzájemně propojené procesy mezi psychickou a mozkovou činností, které jsou základem poruch mentální integrace a které pravděpodobně představují neurální reprezentace štěpení u schizofrenie. Účelem první části empirického výzkumu bylo ozřejmit vztahy mezi psychologickým procesem štěpení a narušenými kognitivními a afektivními funkcemi u schizofrenie. Jako kontrolní skupina byl použit vzorek pacientů s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Metody: V rámci klinické studie jsme vyšetřovali 30 pacientů se schizofrenií a 35 pacientů s HPO. Symptomy štěpení...
|
|
|
Molecular mechanisms in homocystinuria: spatial arrangement of human cystathionine β-synthase
Hnízda, Aleš ; Kožich, Viktor (vedoucí práce) ; Holada, Karel (oponent) ; Jiráček, Jiří (oponent)
Chybné sbalování proteinů je považováno za hlavní patogenetický mechanismus homocystinurie z deficitu cystathionin beta-synthasy (CBS). Cílem této práce bylo studium molekulových mechanismů, které vedou k chybnému sbalování mutantních forem CBS. V první části práce jsme studovali prostorové uspořádání normální lidské CBS. Pomocí diferenčního kovalentního značení povrchově dostupných aminokyselinových zbytků jsme identifikovali kontaktní plochu mezi katalytickým jádrem a regulační doménou v lidské CBS a následně jsme navrhli strukturní model plnodélkového enzymu. V další části práce jsme studovali evoluční divergenci proteinových struktur CBS. Provedli jsme fylogenetickou analýzu, která odhalila unikátní uspořádání pro CBS z třídy nematod; doménová architektura CBS z Caenorhabditis elegans byla podrobně studována experimentálně. Nakonec jsme studovali konformační vlastnosti vybraných mutantních forem lidské CBS, které měly do různé míry narušenou tvorbu tetrameru a sníženou enzymovou aktivitu. Pomocí proteolytických technik s využitím thermolysinu jsme analyzovali devět mutantních forem, které byly exprimovány v E.coli. Zjistili jsme, že rozbalení struktury je běžným jevem při chybném sbalování mutantních CBS. Důležitost rozbalení proteinů pro patogenesi deficitu CBS byla dále prokázána pomocí...
|
host ::
RSS.