|
|
Mikrosatelitní panel pro srnčí zvěř a jeho využití
Podlipná, Eliška
Bakalářská práce, jak už napovídá název Mikrosatelitní panel pro srnčí zvěř a jeho využití, se zabývá analýzou mikrosatelitních markerů srnčí zvěře. Cílem práce bylo sestavit mikrosatelitní panel pro srnčí zvěř a otestovat ho. Dále zjistit genetickou variabilitu srnčí zvěře na území ŠLP Křtiny a zjistit, zda překážky jako železniční trať, řeka nebo silnice představují pro srnčí zvěř migrační bariéru. V letech 2017-2018 bylo na území ŠLP Křtiny nasbíráno 40 vzorků srnčí zvěře. Vzorky byly analyzovány pomocí sedmi mikrosatelitních markerů, pro které byla optimalizována multiplex PCR. Pomocí statistických analýz bylo zjištěno, že na území ŠLP Křtiny se nachází pouze jedna populace srnce obecného a vnitrodruhové rozdíly jsou na úrovni jedince, nikoli na úrovni potenciálních skupin. Železniční trať, řeka ani silnice nepředstavují bariéru pro migraci srnčí zvěře ani pro tok genetické informace. Pro další studie navrhuji, aby byl rozšířen mikrosatelitní panel i území odběru vzorků (např. z různých částí ČR).
|
|
|
Reprodukční strategie termita Silvestritermes minutus a její důsledky pro životní cyklus a ekologický úspěch
Křivánek, Jan ; Hanus, Robert (vedoucí práce) ; Klimeš, Petr (oponent)
Smíšené reprodukční strategie jsou unikátním způsobem, jak pomocí střídání pohlavně a nepohlavně vzniklých generací potomstva získat výhody z obou mechanismů. U termitů byla taková strategie poprvé popsána v roce 2009 a pojmenována Asexual Queen Succession (AQS). Rozmnožování většiny termitích druhů je založeno na přítomnosti jediného páru dlouhověkých pohlavních jedinců, primárního krále a královny, kteří ve striktní monogamii produkují všechny ostatní členy kolonie klasickým sexuálním procesem. U několika málo druhů však bylo pozorováno, že královna zakladatelka je v určité fázi nahrazena harémem neotenických královen, které vznikají z neoplozených vajíček s pomocí thelytokní partenogeneze a rozmnožují se s původním králem. Zatímco dělníci, vojáci a okřídlení králové a královny jsou i nadále produkováni pohlavní cestou, další generace neotenických královen opět vznikají partenogeneticky a doplňují přítomný harém. Dokud žije původní král, zůstává genetická struktura většiny potomstva v kolonii stejná, jako by byla královna zakladatelka stále přítomna. Díky velkému počtu královen však stoupá celková plodnost kolonie, kontinuální obnova harému partenogenů zároveň nabízí teoreticky neomezené prodloužení plodného života kolonie. Ve své práci jsem se podílel na popisu AQS u neotropického termita...
|
|
|
Populační genetika zimovišť druhového komplexu Pipistrellus pipistrellus
Habalová, Kateřina ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Kaňuch, Peter (oponent)
Tato práce se zabývá dvěma kryptickými druhy, netopýrem hvízdavým (Pipistrellus pipistrellus) a netopýrem nejmenším (Pipistrellus pygmaeus) žijícími v kontinentální Evropě v sympatrii. I přesto, že jsou oba druhy přes léto v Evropě hojné, na zimu se stahují na masová zimoviště, kterých je známých pouze několik. Bylo získáno celkem 233 jedinců obou druhů ze čtyř masových zimovišť z oblasti střední Evropy a Rumunska a pomocí nástrojů populační genetiky (analýza mitochondriálních sekvencí a jaderných mikrosatelitů) byla zkoumána druhová skladba a variabilita populací na zimovištích. Poprvé byla pomocí genetických nástrojů potvrzena dvě hibernakula s výlučným či podstatným masovým zastoupením netopýra nejmenšího. Nebyl odhalen žádný cytonukleární konflikt ani hybridní jaderný genotyp, to znamená nebyla potvrzena raná stádia hybridizace mezi oběma druhy. Podobná genetická struktura v obou typech markerů naznačuje značný překryv mezi swarmující a hibernující populací. Oproti P. pygmaeus byla u P. pipistrellus zjištěna vyšší genetická variabilita, přesto je genetická variabilita ve srovnání s jinými druhy poměrně nízká, což je pravděpodobně zapříčiněno silným genovým tokem, v případě P. pygmaeus možná recentnější kolonizací Evropy. Tomu by odpovídalo i zjištění genetických signatur silného populačního...
|
|
|
Genetické důsledky dramatických změn kontaktu a velikosti populací bobra evropského (Castor fiber)
Náhlovský, Jan ; Munclinger, Pavel (vedoucí práce) ; Hulva, Pavel (oponent)
Bobři prošli v posledních několika staletích dramatickým snížením velikosti populací následovaným expanzí podpořenou reintrodukcemi. V důsledku tohoto bottlenecku je zřejmě genetická variabilita velmi ochuzena. Je známo 31 recentních mitochondriálních haplotypů, přičemž některé byly popsány vícekrát nezávisle na sobě. Tyto haplotypy jsou rozděleny do dvou větví, na jejichž základě je rozpoznávána západní a východní ESU. Lokusy mikrosatelitů mají středně velkou variabilitu, naopak diverzita lokusů na chromozomu Y je velmi nízká. U druhého exonu MHC genu DRB bylo popsáno pouze deset alel. Žádný mitochondriální haplotyp ani MHC alela nejsou sdíleny napříč reliktními populacemi. Tato výrazná genetická struktura není u vzorků z doby před bottleneckem patrná. Popsané poddruhy bobra evropského jsou tedy pouze artefaktem posledního bottlenecku. Nově ustavené populace jsou často tvořeny bobry s různým původem a jsou více či méně prokřížené. Zdá se, že tyto admixované populace vykazují vyšší životaschopnost, a naopak u některých reliktních populací lze najít známky inbrední deprese. Při reintrodukcích je tedy výhodné použít jedince z několika zdrojových reliktních populací, popřípadě použít bobry z admixovaných populací. Více druhů prošlých bottleneckem a recentní expanzí vykazuje podobnosti s populační strukturou...
|
|
|
Factors influencing butterfly diversity of the species-rich Submediterranean region
BARTOŇOVÁ, Alena
Disertace (v angličtině) se zabývá historií, současným stavem a ochranou motýlí diverzity submediteránních trávníků a palearktických stepí. Práce je uvedena rešerší na téma historie stepního biomu v Eurasii v průběhu třetihor a čtvrtohor. Skládá se ze tří studií. První studie popisuje motýlí společenstva a biotopové preference specializovaného stepního motýla Proterebia afra ve dvou reliktních stepních oblastech na Balkáně. Druhá a třetí studie jsou založeny na genetických datech a vzorcích z celých areálů rozšíření, a zabývají se fylogeografií dvou stepních motýlů, P. afra a Pseudophilotes bavius, kteří osidlují irano-anatolský region, Balkán a také severněji umístěné palearktické stepi.
|
|
|
Variabilita molekulární diversity a proteinové struktury Toll-like receptorů v populacích galapážských drozdců
MILÁČEK, Matěj
Fragmentace a zmenšování populací ztrátou habitatů je typickým znakem probíhajícího 6. masové vymírání druhů, z hlediska ochranářské genetiky je nutné porozumět změnám, které s sebou přináší. Pro budoucí rozhonutí v ochranářské genetice je podstatné porozumět vlivu velikosti populace na variabilitu imunitních genů. Abychom lépe porozuměli genetické variabilitě nestačí analyzovat pouze sekvence DNA, ale je potřeba zaměřit se na funkční proteinovou variabilitu. Tato práce zkoumá fyziochemické vlastnosti a struktury jednotlivých haplotypů Toll-like receptorů v alopatrických populacích galapážských drozdců (Mimus sp.). Toll-like receptory hrají klíčovou roli v imunitním systému, kde tvoří můstek mezi vrozenou a adaptivní imunitní odpovědí, detekcí patogenů. Data v této práci odhalují variabilitu jejich diversity napříč malými galapážskými populacemi a velkou kontinentální populací drozdce mnohohlasého (M. polyglottos). Porovnání heterozygotnosti populací přineslo zjištění, že míra zastoupení heterozygotů je menší v galapážských populacích než v kontinentální populaci. To naznačuje větší vliv diversifikující selekce v kontinentální populaci, nebo redukci genetické variability v galapážských populacích vlivem efektu zakladatele a menší populační velikosti. Kromě popisu genetické diversity byly popsány fyziochemické vlastnosti objevených haplotypů, vymodelovány a porovnány struktury všech haplotypů TLR1B, TLR4 a TLR15.
|
|
|
Aplikace matematických znalostí při výuce biologie
STUDENÁ, Lucie
Práce se zabývá aplikacemi matematických znalostí ve výuce biologie a je členěná do 4 kapitol. Každá kapitola se věnuje jedné aplikaci. První kapitola se týká aplikace podmíněné pravděpodobnosti v lékařské diagnostice, druhá kapitola je věnována aplikace exponenciální funkce v populační ekologii, třetí kapitola se týká aplikace logické funkce při matematickém modelování neuronu a poslední čtvrtá kapitola shrnuje aplikace binomické věty a binomického rozdělení v genetice. Každá aplikace obsahuje řešené příklady, pracovní list pro studenty a autorské řešení pracovního listu. První dvě aplikace byly otestovány ve výuce matematiky na SŠ. Studenti zhodnotili mojí výuku skrze vyplnění dotazníku, jehož výsledky jsou uvedeny na konci daných kapitol. Tato práce může být použita ve výuce biologie i matematiky nebo pro účely samostudia.
|
|
|
Allopatric evolution in rousettine fruit bats: from population and landscape genetics to phylogeography
Stříbná, Tereza ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent) ; Vallo, Peter (oponent)
V západní části areálu výskytu kaloňů rodu Rousettus byla studována jejich biogeografie, populační struktura a fylogenetické vztahy. Současné populační vzorce tohoto rodu kaloňů na území Starého světa jsou ovlivňovány různými vlastnostmi prostředí souvisejícími s topografií, klimatem a krajinným pokryvem. Tyto proměnné se odráží v plesiomorfiích kaloňů spojených s ekologickou nikou tropických létajících plodožravců, stejně jako v apomorfiích rodu Rousettus, které zahrnují schopnost echolokace, osídlování jeskyní a schopnost šířit se i v nezalesněné krajině. Fylogenetické vztahy mezi druhy a poddruhy rodu jsou naznačeny a konfrontovány s dosavadními scénáři kolonizace. Ostrovní populace (včetně biotopů v pouštních oázách) vykazují častou genetickou diferenciaci od svých příbuzných na pevnině, což naznačuje úspěšné zakládání kolonií po překonání úseků nevhodných stanovišť. Genetická odlišnost kaloňů vyvíjející se na méně vzdálených ostrovech naznačuje zapojení behaviorálních mechanismů, které udržují soudržnost izolovaných oblastí, jako jsou filopatrie a upřednostňování natálního habitatu. Na obrovské ploše sub-saharské pevninské Afriky, která sahá od jižní hranice Sahary až ke Kapskému poloostrovu, sdílí kaloň egyptský homogenní jaderný fond, avšak tvoří dvě mitochondriální haploskupiny, které se...
|
|
|
Comparison of the genetic variability of geographically distant populations of selected species of European marine gobies
Chalupecká, Katarína ; Vukićová, Jasna (vedoucí práce) ; Rovatsos, Michail (oponent)
Hlaváči (Gobiidae, Actinopterygii) jsou malé, převážně kryptické, mořské, brakické i sladkovodní ryby. Vyskytují se hojně v příbřežních vodách, i když jejich výskyt zdaleka není zmapován díky jejich nenápadnosti, často skrytému způsobu života a komerční nevyužitelnosti. Informace o rozšíření mnoha druhů jsou proto stále značně neúplné. Řada druhů je známá pouze z několika málo lokalit, roztroušených po celém Středozemním moři a Atlantiku. To naznačuje, že většina druhů by mohla mít ve skutečnosti poměrně souvislý areál výskytu. Srovnání genetické variability geograficky vzdálených populací stejného druhu může pomoci odhalit, zda dochází k diferenciaci populací a zda jsou populace od sebe geneticky izolované. Cílem práce bylo porovnat genetickou variabilitu populací osmi druhů hlaváčů: Corcyrogobius liechtensteini, Gobius cruentatus, Gobius geniporus, Gobius incognitus, Chromogobius quadrivittatus, Chromogobius zebratus, Millerigobius macrocephalus a Zebrus zebrus v rámci Středozemního moře a severo-východního Atlantického oceánu. Použité vzorky v této práci byly nasbírané na dvou lokalitách v Atlantickém oceánu (Španělsko a Portugalsko) a sedmi lokalitách ve Středozemním moři (Francie, Sicílie, Chorvatsko, Černá hora, Řecko, a Kypr - severní a jižní část). Tato studie byla založena na...
|
|
|
Reintrodukce motýlů (Lepidoptera)
Štochlová, Tereza ; Sedláček, Ondřej (vedoucí práce) ; Straka, Jakub (oponent)
Tato práce se zabývá jedním ze způsobů aktivní ochrany organismů - reintrodukcemi. Ty spo- čívají v opětovném vypuštění druhu na místě jeho historického výskytu, ze kterého vymizel. Reintrodukční snahy se většinou v rámci živočichů zabývají obratlovci, právě proto se však tato práce zaměřuje na skupinu bezobratlých, a to denní motýly (Rhopalocera). Cílem práce bylo tedy udělat rešerši předchozích experimentů, zhodnotit použité postupy a zjistit, jaký je postup správně provedené reintrodukce motýlů. Tento proces sestává z mnoha důležitých kroků. Nej- prve je nutné vybrat vhodný druh, tedy takový, který je na ústupu a má omezené disperzní schopnosti, a dále zajistit vyhovující lokalitu pro vypuštění jedinců. Ta by měla především spl- ňovat biotopové nároky, požadavky na početnost živné rostliny a být dostatečně velká. Pokud kvalita vybrané lokality není dostačující, je potřeba toho dosáhnout pomocí managementu, nej- častěji výsevem živných rostlin, kosením nebo zavedením pastvy. Dalším krokem je výběr do- norské populace, která by měla být stabilní a geneticky variabilní. Zároveň také musí být gene- ticky i ekologicky příbuzná původní, vyhynulé populaci. Po převozu a vypuštění postačujícího množství jedinců je nezbytné provádět dlouhodobý monitoring a na jeho základě případně upra- vit management...
|
host ::
RSS.