|
|
Prostorová a letová aktivita mateřské kolonie vrápence jižního Rhinolophus euryale ve Slovenském krasu
Jehličková, Veronika ; Benda, Petr (vedoucí práce) ; Kaňuch, Peter (oponent)
Ve třech částech sezóny (prelaktační, laktační a postlaktační) v letech 2010 a 2011 a v prelaktační části sezóny v roce 2012 byly pomocí radiotelemetrie sledovány změny v letové a prostorové aktivitě a biotopové preferenci u mateřské kolonie samic vrápenců jižních (Rhinolophus euryale) v obci Jasov a okolí ve Slovenském krasu. Mateřská kolonie se ukrývala na půdě kláštera v obci Jasov. Touto oblastí prochází severní hranice areálu rozšíření tohoto druhu. Celkem bylo za celý výzkum sledováno 35 samic vrápenců po dobu 31 nocí. Ve všech prelaktačních obdobích bylo označeno 17 samic, v laktačních obdobích 12 samic a v postlaktačních obdobích 6 samic. Samice byly označeny vysílačkami a pomocí VHF telemetrie (rádiová telemetrie pomocí velmi krátkých vln) byla sledována jejich letová aktivita za účelem popsání tohoto typu chování a následného porovnání habitatových a prostorových preferencí v jednotlivých porovnávaných obdobích sezóny. Celkový počet zaznamenaných lokací za všechna sledovaná období činil 858. Porovnávali jsme aktivitu samic během noci v jednotlivých obdobích sezóny, samice se tedy nacházely v různých fázích reprodukčního cyklu. Samice opouštěly své úkryty nejpozději v prelakatačních obdobích, následovaly výlety samic z úkrytu v laktačních obdobích a nejdříve po setmění opouštěly úkryt...
|
|
|
Ochranářská genetika rysa ostrovida v Západních Karpatech
Ungrová, Lenka ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Kaňuch, Peter (oponent)
Robustní monitoring spolu s genetickými analýzami populací velkých šelem je důležitým nástrojem pro účinnou ochranu a management jednotlivých druhů. Tato práce si klade za cíl vůbec poprvé geneticky zmapovat celou slovenskou populaci rysa ostrovida, a to za použití celkem 15 mikrosatelitových lokusů. Neinvazivní genetika je účinným prostředkem pro genetický výzkum druhů s velkými domovskými okrsky a nízkou populační hustotou. Z tohoto důvodu byly v této práci zpracovány vzorky trusu, srsti, moči a bukálních stěrů získané v terénu, doplněné o tkáně z uhynulých jedinců. V průběhu let 2017-2019 bylo získáno celkem 187 vzorků, z nichž se podařilo získat 59 genotypů. Z úspěšně genotypovaných vzorků byly vyřazeny dva v terénu chybně determinované vzorky, které patřily kočce divoké. Data získaná z projektu Veľké šelmy 2 byla pro analýzy populační genetiky a demografie doplněna o 98 genotypů z projektu Šelmy SKCZ ve spolupráci s ÚBO AV ČR. Z celkového datasetu 155 genotypů bylo detekováno 68 jedinců rysa ostrovida. Analýza příbuznosti odhalila celkem 67 signifikantních příbuzenských vztahů 1. stupně a 9 signifikantních vztahů 2. stupně. Slovenská populace má dle výsledků této práce třetí nejnižší genetickou diverzitu ve srovnání se všemi evropskými autochtonními populacemi a nižší genetickou diverzitu než...
|
|
|
Populační genetika zimovišť druhového komplexu Pipistrellus pipistrellus
Habalová, Kateřina ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Kaňuch, Peter (oponent)
Tato práce se zabývá dvěma kryptickými druhy, netopýrem hvízdavým (Pipistrellus pipistrellus) a netopýrem nejmenším (Pipistrellus pygmaeus) žijícími v kontinentální Evropě v sympatrii. I přesto, že jsou oba druhy přes léto v Evropě hojné, na zimu se stahují na masová zimoviště, kterých je známých pouze několik. Bylo získáno celkem 233 jedinců obou druhů ze čtyř masových zimovišť z oblasti střední Evropy a Rumunska a pomocí nástrojů populační genetiky (analýza mitochondriálních sekvencí a jaderných mikrosatelitů) byla zkoumána druhová skladba a variabilita populací na zimovištích. Poprvé byla pomocí genetických nástrojů potvrzena dvě hibernakula s výlučným či podstatným masovým zastoupením netopýra nejmenšího. Nebyl odhalen žádný cytonukleární konflikt ani hybridní jaderný genotyp, to znamená nebyla potvrzena raná stádia hybridizace mezi oběma druhy. Podobná genetická struktura v obou typech markerů naznačuje značný překryv mezi swarmující a hibernující populací. Oproti P. pygmaeus byla u P. pipistrellus zjištěna vyšší genetická variabilita, přesto je genetická variabilita ve srovnání s jinými druhy poměrně nízká, což je pravděpodobně zapříčiněno silným genovým tokem, v případě P. pygmaeus možná recentnější kolonizací Evropy. Tomu by odpovídalo i zjištění genetických signatur silného populačního...
|
|
|
Prostorová a letová aktivita mateřské kolonie vrápence jižního Rhinolophus euryale ve Slovenském krasu
Jehličková, Veronika ; Benda, Petr (vedoucí práce) ; Kaňuch, Peter (oponent)
Ve třech částech sezóny (prelaktační, laktační a postlaktační) v letech 2010 a 2011 a v prelaktační části sezóny v roce 2012 byly pomocí radiotelemetrie sledovány změny v letové a prostorové aktivitě a biotopové preferenci u mateřské kolonie samic vrápenců jižních (Rhinolophus euryale) v obci Jasov a okolí ve Slovenském krasu. Mateřská kolonie se ukrývala na půdě kláštera v obci Jasov. Touto oblastí prochází severní hranice areálu rozšíření tohoto druhu. Celkem bylo za celý výzkum sledováno 35 samic vrápenců po dobu 31 nocí. Ve všech prelaktačních obdobích bylo označeno 17 samic, v laktačních obdobích 12 samic a v postlaktačních obdobích 6 samic. Samice byly označeny vysílačkami a pomocí VHF telemetrie (rádiová telemetrie pomocí velmi krátkých vln) byla sledována jejich letová aktivita za účelem popsání tohoto typu chování a následného porovnání habitatových a prostorových preferencí v jednotlivých porovnávaných obdobích sezóny. Celkový počet zaznamenaných lokací za všechna sledovaná období činil 858. Porovnávali jsme aktivitu samic během noci v jednotlivých obdobích sezóny, samice se tedy nacházely v různých fázích reprodukčního cyklu. Samice opouštěly své úkryty nejpozději v prelakatačních obdobích, následovaly výlety samic z úkrytu v laktačních obdobích a nejdříve po setmění opouštěly úkryt...
|
host ::
RSS.