|
|
Člověk jako čas - volný čas a smysl lidské existence
MRÁZOVÁ, Vlasta
Práce je rozdělena do šesti kapitol. V první části byl předmětem zájmu člověk a čas z hlediska filosofie. V druhé části jsme se zabývali lidským bytím a lidskou existencí. Ve třetí kapitole jsme ve věnovali souvislosti času a dějin a jejich důležitostí pro člověka a lidskou společnost. Čtvrtá kapitola se snaží postihnout smysl lidské existence a navazuje další kapitola, která se snaží zjistit možné příčiny, které mohou vést ke ztrátě smyslu života. Poslední část, věnovaná volnému času a výchově ve volném čase, měla za cíl ukázat možnosti a meze vychovatele volného času při pomáhání ke smysluplnému žití.
|
|
|
Předmětnost a procesualita hry
Skořepová, Kateřina ; Chavalka, Jakub (vedoucí práce) ; Petříčková, Taťána (oponent)
Kateřina Skořepová Předmětnost a procesualita hry, Praha 2018 ANOTACE Představa hry jako omezeného časoprostoru využívaného převážně jako náplň volného času, zábavy nebo účelového nástroje se ukazuje být velmi omezená. Z takto pojatého střípku obsáhlého fenoménu hry a hraní nelze porozumět, co vše nám hravost může přinést. Odlišení předmětnosti hry a procesu hraní (si) ukazuje obecný pojem hry v novém, tajemnějším pohledu. Odklon od obecně přijatého výkladu co je hra a co hraní, znamená vnoření se do pojetí hravosti jako principu, který řečtí i novověcí filosofové přirovnávali k principu bytí. Novým pohledem na hru můžeme změnit vnímání hodnot světského života a proměnit způsob vnímání vlastní bytnosti. KLÍČOVÁ SLOVA hra, hraní (si), procesualita, paidia, svět, bytí
|
|
|
Existencialismus a jeho pojetí člověka
RAPČANOVÁ, Anna
Diplomová práce se zabývá zkoumáním konkrétních prací Alberta Camuse a Gabriela Marcela se zaměřením na jejich otázku hodnot člověka. Cílem je poukázat na dvě podoby existenciální filozofie týkající se lidské existence v jejich vybraných dramatech. Práce je rozdělena do kapitol. V první kapitole nalezneme základní charakteristiku existencialismu a jeho vývoje. Druhá a třetí kapitola se zabývá Camusovo a Marcelovo pojetím filozofie. V těchto kapitolách bude v případě Camuse nastíněna problematika sebevraždy, revolty, absurdna a smyslu bytí. V případě Marcela bude řešena problematika duality být a mít, vztah já-ty, lásky, naděje, smrti, svobody a víry. Diplomová práce vyúsťuje v navazujících kapitolách, kde nalezneme porovnání existenciálních motivů v tvorbě autorů.
|
|
| |
|
|
Smysl otázky po smyslu bytí: K interpretaci soupatřičnosti bytí a Ničeho v Heideggerově Was ist Metaphysik?
Kvapil, Ondřej ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Tato práce si na půdorysu vytyčeném Heideggerovou Was ist Metaphysik? klade jedinou otázku: v jakém smyslu k sobě patří bytí a Nic? Tuto otázku rozvíjí paralelně na dvou rovinách. Na základě detailní interpretace klíčových - a pro svou nepřístupnost nezřídka nedostatečně zpracovaných - textových míst chce dospět ke komplexnímu vhledu do dané problematiky a v jejích četných významových nuancích ji vyložit. Zároveň chce artikulovat obecně filosofický význam problému soupatřičnosti bytí a Ničeho, nakolik zasahuje nejvlastnější intenci Heideggerovy fundamentální ontologie jako takové - položení otázky po smyslu bytí. Práce vychází od fenomenologické deskripce původní zkušenosti Ničeho a zachycuje proměnu člověka v čisté Da-sein, která se s ním v této zkušenosti odehrává. Protože zkušenost Ničeho pro Heideggera spadá v jedno se základní náladou úzkosti, v rámci svého výkladu ji vykreslí vůči náladám zdánlivě příbuzným, ale co do svého smyslu opačným, strachu a především hluboké nudě. Následně podává interpretaci vlastního ontologického významu Ničeho, čímž fixuje vazbu mezi Ničím a jsoucím jako takovým. To se odehrává zejména na základě podrobného výkladu Heideggerova proslule víceznačného pojmu Nichtung. Práce nicméně nechce zůstat pouze u toho, že základní vazbu mezi Ničím a bytím explikuje, ale chce...
|
|
|
Ontologie interakce jako se-tkání duší
Machová, Světlana ; Semrádová, Ilona (vedoucí práce) ; Kalábová, Helena (oponent) ; Hogenová, Anna (oponent)
; V disertační práci jsme navrhli nový ontologicky přístup, odhalující vnitřní rozměr bytí a jeho interakce založené na fenomenologii, kvantové fyzice, psychoanalytické metodice a teorii kognitivních metafor. Empirické poznatky o fenomenologii interakce, získané z asociativního experimentu, nám otevírají novy rozměr pro vědecké badání a nastolují společný podklad pro mezináboženskou diskusi. Porozumění vnitřní sémantiky slova nás vede k hlubšímu pochopení dimenze bytí. Ontologie interakce popsaná kognitivními metaforami nám umožňuje identifikaci hlavních universálních struktur skrytých v jazyku. Získané jazykové údaje naznačují, že způsob sebereflexe ducha úzce koreluje s teorií zapletených kvantových částic a fenomény provázanosti světla. Tato teorie nám dává jedinečnou příležitost pomocí kognitivních a filozofických studií představit pravděpodobný obraz fungování vědomí, mysli a její interakce. V této práci spojujeme teorii fyziky s filozofií jazyka. Jazyk jako můstek mezi oběma světy kvantovým a hmotným nám nabízí možnost nahlédnutí do vnitřní reality a přiblížení našeho povědomí o jsoucnu v jeho nezkreslené a průzračné formě. Řeč je řečí bytí, kontextem vetkaným do vědomí, je zde pramenem poznání, otevírajícím horizonty bytostného pochopení druhého a nakonec i pravého setkání. Pravě v jazyce...
|
|
|
Kierkegaardovo pojetí existence
Janatová, Kristýna ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Hogenová, Anna (oponent)
Tématem této bakalářské práce je "Kierkegaardovo pojetí existence". Pojednává o životě dánského filosofa Sørena Kierkegaarda a jeho filosofii. V práci je řešena problematika lidské existence a její tři základní stádia, která jsou zaměřena na estetiku, etiku a náboženství. Tato stádia jsou nejprve popsána a následně mezi sebou porovnána. Estetické stádium představuje první stupeň života, zatímco náboženské stádium je považováno za nejvyšší cíl lidské existence. Práce pojednává o zoufalství a úzkosti s ohledem na bytí lidské existence. Kierkegaardovu filosofii je třeba chápat jako nepřímé sdělení apelující na naši vlastní existenci. Práce poukazuje na nezastupitelný Kierkegaardův vliv na existencialismus. Klíčová slova: Existence, jednotlivec, bytí, víra, svoboda, subjektivita, úzkost, zoufalství, láska, smrt
|
|
|
Problém svobody v existenciální filosofii
Grospičová, Simona ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Rybák, David (oponent)
NÁZEV: Problém svobody v existenciální filosofii AUTOR: Bc. Simona Grospičová KATEDRA (ÚSTAV): Katedra občanské výchovy a filosofie VEDOUCÍ PRÁCE: doc. PhDr. Naděžda Pelcová, CSc. ABSTRAKT: Hlavním tématem této práce je pojetí svobody ve filosofii Jeana Paula Sartra a Sørena Kierkegaarda. Cílem této práce je vyložit svobodu z hlediska dvou vybraných existenciálních myslitelů, aby pak následně mohlo dojít k jejich komparaci. Práce se snaží ukázat, že svoboda nemusí být promýšlena pouze jako etická hodnota, nýbrž může být pojata také jako bytostná součást nás samých. Svoboda je kladena do souvislosti s pojmem existence, volby, úzkosti, absurdity, paradoxu a odpovědnosti. První kapitola je věnována tématu existencialismu obecně. Ve druhé kapitole jsou rozebrána Sartrova ateistická a ontologická východiska. Ve třetí kapitole je Sartrova svoboda vykreslena ve vztahu k projektu a volbě. Čtvrtá kapitola se soustředí na absolutní pojetí svobody u J. P. Sartra. V páté kapitole je Sartrova svoboda spojena s absolutní odpovědností. V šesté, sedmé a osmé kapitole je rozebráno Kierkegaardovo pojetí existence a svobody. V deváté kapitole dochází k porovnání těchto dvou myslitelů, přičemž jsou zde identifikovány dvě odlišné podoby svobody. KLÍČOVÁ SLOVA: svoboda, existence, odpovědnost, bytí, úzkost
|
|
|
Vývoj chápání pravdy od presokratiků k Platónovi a její smysl v dějinách očima Martina Heideggera
Štěrba, Vojtěch ; Pětová, Marie (vedoucí práce) ; Benyovszky, Ladislav (oponent)
Práce vychází z Heideggerova pojetí pravdy od začátku 30. let 20. století a sleduje vývoj proměny pojetí pravdy v dějinách, jmenovitě od Anaximandra, přes Parmenida až k Platónovi. Toto téma je zkoumáno na vybraných Heideggerových textech, které se presokratikům a tématu pravdy věnují, společně s Platónovým dialogem Parmenidés, na který se váže i anonymní komentář k němu od neznámého autora z dob pozdní antiky. Pro Heideggera se totiž způsob bytí člověka v dějinách nějak mění na základě proměny vztahu k bytí, což bytostně souvisí i s proměnou pojetí pravdy. S tím souvisí také způsob, jakým jsoucno ve světě odkrýváme a co pro nás vůbec jsoucno znamená. Proto můžeme říci, že v tom, jak pravdě rozumíme, se nějak bytostně ukazuje, jak rozumíme sobě i celému světu. Pojetí pravdy je tak sledováno ve spojení s Heideggerovým pojetím dějin, jež pro něj bytostně souvisí s proměnou vztahu člověka k bytí samému, což ovlivňuje nejen to, jak a od čeho si vůbec člověk ve světě rozumí (a tím ovlivňuje i pojetí pravdy v dějinách), ale také to, zda a jakým způsobem se člověk po bytí vůbec ptá. Práce tak začíná vykročením z tradičního pojetí pravdy k tomu původnímu na počátku dějin západního myšlení (Anaximandros, Parmenidés), abychom od něj opět vykročili po cestě, na níž se jeho význam v Heideggerových očích nějak...
|
|
|
Pravdivost ve smyslu pohlížení a vystavenosti
Jahoda, Lukáš ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Ritter, Martin (oponent)
Smyslem práce je výklad Heideggerova pojetí pravdy z rané fundamentální ontologie, vykázání jeho mezí a interpretace jeho prohloubení v pojmu pravdy z textů Vom Wessen der Wahrheit a Platons Lehre von der Wahrheit. Výklad pravdivosti jsoucna z fundamentální ontologie je přitom primárně veden ohledem na distinkci příručního a výskytového jsoucna a jí odpovídající způsoby rozumění: zacházení a pohlížení. Výklad Heideggerova pojetí pravdy z počátku 30. let má poukázat na hlubší rovinu zkoumání, kde základní distinkce jsoucna a jemu odpovídajícího rozumění ještě nevyvstává. Na této hlubší úrovni dochází Heidegger k pojmu pravdy jakožto vystavenosti jsoucnu v otevřenosti vztahování. Takto pojatou pravdu má práce představit jako předejití problematickému "dualismu" fundamentální ontologie a prohloubení tázání, v němž se pravda neodvozuje z rozumějící existence, ale z ek-sistentní vystavenosti jsoucnu, která se jím nechává vést.
|
host ::
RSS.