|
Textual interpretation of the Song of Roland
Kolářová, Monika ; Jančík, Jiří (vedoucí práce) ; Kalfiřtová, Eva (oponent)
Píseň o Rolandovi patří k nejstarším literárním památkám francouzské literatury. Je to nejznámější hrdinská píseň z cyklu "Chanson de geste", a je datována do 11. století. Hlavními postavami tohoto hrdinského eposu jsou Karel Veliký, jeho synovec Roland, věrný přítel Olivier, zrádce Ganelon a pohanský král Marsile. Píseň o Rolandovi nám odkrývá nejen vztahy přátelské a rodinné, ale velkým tématem je také zrada, touha po bohatství a slávě. Píseň se zabývá otázkou víry a jejím prosazováním tak, jak je to pro středověk typické. Příběh, který se odehrává ve Španělsku, kde Francouzi obléhají již sedmým rokem pohanskou pevnost Zaragozu, je z historického hlediska jistě velmi zajímavý, ale nás zajímal hlavně z hlediska naratologicko - textového, kde jsme se snažili odkrýt jednotlivé vztahy mezi mluvčími. Zaměřili jsme se na jednotlivé promluvy, kdo s kým promlouvá a jakým způsobem. Položili jsme si 3 otázky, na které jsme postupně odkrývali odpovědi. Pro potřebu analýzy jednotlivých mluvních aktů a komunikačního rámce jsme si vytvořili vlastní jazykové schéma, podle kterého jsme dále Píseň o Rolandovi analyzovali. Jako první jsme si položili otázku, proč je text Písně o Rolandovi rozdělen do třech částí. Má to dějový či jazykový význam, nebo jde pouze o náhodné rozdělení? Dále nás zajímalo, jaké jsou velké opěrné...
|
|
Interpretace lidové zbožnosti: Od osvícenské "pověry" k postmoderní "spiritualitě"
Veith, Daniel ; Šalanda, Bohuslav (vedoucí práce) ; Pargač, Jan (oponent)
Práce mapuje různé přístupy k fenoménu lidové religiozity, a to jak z perspektivy etnologie, tak i příbuzných humanitních věd. Lidovou religiozitu chápe ve smyslu lidové redakce oficiálních náboženských představ. Již od doby reformace v 16. století výrazněji docházelo ke snaze o disciplinaci (zcírkevňování) lidové religiozity. Osvícenství pak velmi přispělo k procesu "odkouzlení světa" (Max Weber). Výsledky těchto procesů jsou ilustrovány mimo jiné na příkladu rukopisných modlitebních knížek a na fenoménu lidového písmáctví. Osvícenský odsudek lidových "pověr" ve jménu racionality je uveden do souvislosti s postmoderním zájmem o tzv. "keltskou spiritualitu". Současná keltská spiritualita je specifický duchovní proud, který se odvolává na množství prvků z okruhu "tradiční" lidové religiozity. Analýza tohoto "druhého života" lidové religiozity ukazuje na kreativní reinterpretaci, která akcentuje představu světa jakožto stvoření.
|
|
Latinská legenda raného středověku jako pramen christianizace střední Evropy
Izdný, Jakub ; Drška, Václav (vedoucí práce) ; Suchánek, Drahomír (oponent)
práce Ve své práci se snažím o rozsáhlou komparaci prvních hagiografických textů postihujících christianizační proces oblasti střední Evropy. Srovnáním těchto textů napříč jednotlivými národními okruhy a porovnáním jejich obrazu se současným stavem historických bádání se snažím dojít k pochopení role legend při christianizaci a především možnosti jejich využití coby pramenu pro toto období. Zkoumám zvlášť obraz pohanství, křtu státních celků, knížete a průběh institucionálního šíření víry s přihlédnutím k obrazu nižších sociálních vrstev v legendě. Zajímá mě též soudržnost středoevropského prostoru pozorovatelná v typologii a obsahu zkoumaných legend.
|
|
Keltsko křesťanská spiritualita v období raného středověku
LEBAROVÁ, Dorotea
Tato práce se věnuje křesťanské tradici v Irsku a severozápadním Skotsku v období 5. až 12. století. Práce je rozdělena na dvě části. První je jakýmsi úvodem do historického a kulturního kontextu. V druhé části jsem použila religionistický model pana Ninina Smarta, který dělí náboženství do 7 dimenzí. Jsou to dimenze doktrinální, mytologická, rituální, sociální, etická, emocionální a umělecká. V každé z těchto dimenzí rozebírám povětšinou čtyři témata typická pro keltsko-křesťanskou tradici a na nich ilustruji jedinečnost této tradice. Ta tkví ve vysoké schopnosti inkulturace křesťanství a zároveň ve schopnosti rozvinout nové inovativní přístupy. Mezi tyto nové přístupy patří např. zavedení soukromé kající praxe, fenomén poutnictví nebo propojenost klášterního života s apoštolátem.
|