|
|
Geomorfologické znalosti v antice
Leglerová, Anna ; Křížek, Marek (vedoucí práce) ; Šefrna, Luděk (oponent)
V 7. století př. Kr. začala v antickém Řecku vznikat filosofie a docházelo k významnému rozvoji vědy. Přestože v té době geomorfologie jako samostatná věda ještě neexistovala, začaly se objevovat první vysvětlení a popis geomorfologických procesů a tvarů. Bakalářská práce seskupuje zmínky o geomorfologických fenoménech z děl antických filosofů, přírodovědců, dějepisců a dalších autorů. Snaží se poukázat na správné poznatky a vysvětlit příčiny chybných výkladů. Fenomény, kterými se učenci zabývali nejvíce, byly zemětřesení, vulkanismus a záplavy na Nilu, ke kterým každý rok docházelo. Dále si uvědomovali, že se zemský reliéf neustále vyvíjí, a dokázali ho využít během válečných tažení, v zemědělství nebo při zakládání měst. Byli schopni kriticky hodnotit názory svých předchůdců, a přestože se tehdejší chápání určitých geomorfologických jevů lišilo od dnešních vysvětlení, antická věda je důležitým obdobím pro vývoj nejen geomorfologie, ale i vědy obecně. Klíčová slova: geomorfologie, antika, Středomoří
|
|
|
Transformace médií v Portugalsku po Karafiátové revoluci
Kotasová, Martina ; Hanzal, Jaromír (vedoucí práce) ; Trampota, Tomáš (oponent)
Práce analyzuje, jak se v průběhu času měnil mediální systém a role médií ve společnosti v Portugalsku. Zaměřuje se na období diktatury Estado Novo, na transformaci médií v Portugalsku po Karafiátové revoluci a na média v 21. století. Jelikož transformace médií by se neobešla bez transformace všech oblastí autoritativního režimu, práce se bude zabývat i celkovým kontextem transformace. V teoretické části je analyzován středomořský neboli polarizovaně pluralitní model médií autorů Halllina a Manciniho. Tento model podle autorů popisuje současný portugalský mediální systém. Cílem práce je zjistit, zda je tento model aplikovatelný na všechna období portugalských dějin 20. a 21. století nebo zda se v určitém období mediální systém dá popsat jiným Hallinovým a Manciniho modelem nebo zda je potřeba použít jinou klasifikaci od jiných autorů.
|
|
|
Phylogeny of the genus Helix (Mollusca: Gastropoda: Helicidae)
Korábek, Ondřej ; Juřičková, Lucie (vedoucí práce) ; Horáček, Ivan (oponent)
Rod Helix zahrnuje velké suchozemské plže rozšířené od Francie po Írán a v severní Africe. Někteří z nich mají úzkou vazbu na člověka - žijí synantropně nebo se sbírají a jí. Rod je nejvíce diverzifikovaný ve východním Středomoří. Taxonomie rodu dnes prochází revizí založenou na morfologii, molekulární studie je nezbytná jako kontrola této revize. V této práci prezentuji první fylogenetická data pro rod Helix, zahrnující téměř všechny nyní rozeznávané druhy. Používal jsem vzorky z různých zdrojů, včetně sušených těl a zbytků tkání. Sekvenoval jsem dva široce používané mitochondriální markery (16S a COI). Pozice rodu v rámci čeledi Helicidae z těchto dat nelze určit. Rod by měl být vymezován úzce, bez rodů Maltzanella, Cantareus, Cryptomphalus a Lindholmia. Nepotvrdila se dělení do podrodů tak, jak je dosud navrhovali různí autoři, s výjimkou delení na nominotypický podrod Helix a podrod Pelasga. Vztahy mezi druhy a skupinami druhů nebyly dobře rozřešeny. Výsledky většinou podporují vymezení druhů nově navrhované na základě morfologie. Některé druhy mohou být velmi variabilní ve znacích na ulitě, neboť několik taxonů se zvláštní morfologií zřejmě patří dovnitř šířeji rozšířených druhů. V několika málo případech, např. u H. asemnis, by mohlo být užíváno jemnější dělení na druhy, několik změn v druhovém...
|
|
|
Klimatologie středomořských cyklón
Suchan, Petr ; Žák, Michal (vedoucí práce) ; Metelka, Ladislav (oponent)
Práce se zabývá klimatologií středomořských cyklón. V první části je uveden popis středomořské oblasti, druhá část se věnuje klimatickým poměrům ve Středomoří, tj. teplotám vzduchu, povrchu moře a srážkovým poměrům. Třetí část se zabývá středomořskými cyklónami, včetně stručného popisu jejich základního dělení a možností cyklogeneze ve Středomoří. Poslední, čtvrtá kapitola studuje vliv tlakových níží s vazbou na Středomoří na počasí v České republice s ohledem na výskyt srážkově významných epizod.
|
|
|
Genetická struktura mediteránních populací kaloně Rousettus aegyptiacus
Marešová, Tereza ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
6 Abstrakt Rod Rousettus představuje jediný rod kaloně, který se vyskytuje v Asii i v Africe a dosahuje severního okraje areálu čeledi. Toto neobvyklé rozšíření je spojeno se schopností echolokace, následným obýváním jeskyní a pravděpodobně s dalšími etologickými a termoregulačními adaptacemi k životu v poměrně chladném a suchém klimatu. Pro tuto studii byly použity metody k rozpoznání jednotlivých geneticky odlišných populací za účelem lepšího pochopení cest kolonizace a současného disperzního a migračního chování kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus) v Mediteránních a jim přilehlých oblastech. Moderními postupy populační a krajinné genetiky bylo analyzováno 553 jedinců ze 72 lokalit za použití 20 jaderných mikrosatelitů. Naše výsledky ukázaly významnou genetickou vzdálenost jedinců z východní Afriky a další dělení v severní části areálu. Výrazně se oddělují kyperské populace a pro vyšší K se dále vymezují kolonie z egyptských oáz. V rozporu s dosavadní taxonomií druhu je genetická blízkost populací z jihu Arabského poloostrova a ze Sinajského poloostrova. Naše zjištění upozorňují na roli mořských a pouštních oblastí jakožto bariér zabraňujících genovému toku a na vývoj populační struktury u kaloňů, která je v souladu s biogeografickými schématy známými v rámci dané čeledi i v dalších oblastech. Je...
|
|
|
Unie pro Středomoří: Francie jako iniciátor nového projektu
Boháč, Marek ; Tomalová, Eliška (vedoucí práce) ; Emler, David (oponent)
Bakalářská práce "Unie pro Středomoří: Francie jako iniciátor nového projektu" pojednává o tématu nového projektu francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, který se zabývá problematikou vzájemných vztahů zemí v oblasti Středozemního moře. Práce zachycuje období od první Sarkozyho zmínky ohledně jeho nové iniciativy z Toulonu v únoru 2007 až po oficiální započetí procesu v červenci 2008, přičemž pro kompletnost tématiky je zmíněn i předchozí vývoj evropských a francouzských politik k regionu Středomoří. Předkládaná práce poukazuje na zásadní roli Francie ve vytváření koncepce projektu Unie pro Středomoří, kdy jejím hlavním cílem je odůvodnit jednání a postoje Francie, v čele s Nicolasem Sarkozym. Tyto cíle jsou zjišťovány především prostřednictvím analýzy Sarkozyho oficiálních veřejných vystoupení. Dále pak se práce snaží najít odpověď na otázku, zdali se Sarkozymu podařilo prosadit původní formu projektu, a jakou roli hrály na jeho finální podobě ostatní zainteresované státy spolu s orgány Evropské unie.
|
|
|
Drobní savci v potravě sovy pálené ve východním Středomoří.
Šindelář, Jiří ; Horáček, Ivan (vedoucí práce) ; Anděra, Miloš (oponent)
Obsáhlý materiál kosterních pozůstatků savců z potravy sovy pálené v oblasti východního Středomoří byl zpracován a různými technikami chorologické a morfometrické analýzy zhodnocen. Ve vlastním souboru, obsahujícím doklady nejméně 8400 jedinců, je zastoupeno celkem 45 druhů hmyzožravců, hlodavců a netopýrů, kteří reprezentují podstatnou část fauny regionu. Podrobně byla zhodnocena chorologická skladba tafocenos a meziregionální rozdíly, projevující se především odlišnostmi v zastoupení satelitních a akcesorických elementů. Vysoce průkazné je ochuzení tafocenos izolovaných ostrovů (Kypr, Karpathos, zčásti Kréta), kde chybí křečkovití, hrabošovití, C. leucodon aj. a v dominanční struktuře se zásadním dílem uplatňuje krysa Rattus rattus, představující zde invazní druh, výrazně úspěšnější než v členitých kontinentálních kontextech. Druhová diverzita zkoumaných tafocenos je pozitivně korelována s geografickou šířkou (tafocenosy severnějších regionů jsou výrazně bohatší) a negativně s ostrovním efektem a stupněm aridizace. Morfometrická analýza tří nejhojnějších druhů rejskovitých ukázala z hlediska zkoumaného regionu výrazně homogenní distribuci metrických charakteristik jednotlivých druhů, v lokálním měřítku se však tato homogenita u některých druhů ztrácí. U C. leucodon je patrný aspekt klinální...
|
|
|
Populační struktura zlatohlávka tmavého Oxythyrea funesta (Poda, 1761) a fylogeneze rodu Oxythyrea Mulsant, 1842
Vondráček, Dominik ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent)
V rámci rodu Oxythyrea Mulsant, 1842 (Coleoptera: Scarabaeidae) se dnes rozlišuje 11 druhů, které nejsou dále členěny na poddruhy. Diverzita rodu je soustředěna do oblasti Mediteránu, přičemž druh Oxythyrea funesta (Poda, 1761) obývá rozsáhly areál v západním palearktu. V posledních dekádách byl u druhu O. funesta pozorován ústup ze střední Evropy na jih a poté zpětné rekolonizování této oblasti včetně osídlení severnějších regionů. Diplomová práce se zaměřuje na řešení populační struktury druhu O. funesta a částečnou fylogenezi rodu Oxythyrea s pomocí molekulárně genetických metod. V analýzách se objevuje 145 jedinců druhu O. funesta a dále 15 jedinců pěti jiných druhů rodu Oxythyrea. U jedinců byly získány sekvence mitochondriálních genů cytochromoxydázy I (807 bp), cytochromu b (381 bp) a jaderného genu internal transcribed spacer 1 (946 bp). Výsledky fylogenetických analýz potvrdily zatím jedinou existující interpretaci vztahů uvnitř rodu Oxythyrea založené na morfologických datech. Dále byly potvrzeny složité vztahy mezi druhy O. funesta a O. pantherina, které se objevují i v historickém vývojí jejich taxonomie. S pomocí fylogenetických stromů a haplotypových sítí byla odhalena odlišná genetická linie druhu O. funesta na Sicílii, v jižní Itálii a v Tunisku. Haplotypové sítě a tajimův D test poukazují...
|
|
|
Fylogeografie druhového komplexu Pipistrellus pipistrellus
Chudárková, Adéla ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Druhový komplex Pipistrellus pipistrellus obsahuje dva sympatrické druhy, obývající Evropu a část západní a střední Asie (Pipistrellus pipistrellus s. str., Pipistrellus pygmaeus s. str.) a několik dalších linií, izolovaných v oblasti Mediteránu (Severní Afrika, ostrovy a poloostrovy Středozemního moře). Tento taxon je součástí rozsáhlé radiace v rámci rodu Pipistrellus, který v dnešním pojetí zahrnuje cca 30 druhů. Mozaika linií komplexu P. pipistrellus, nacházejících se v různém stádiu diverzifikace a sekundárního kontaktu v oblasti mediteránního biodiverzitního hotspotu, je vhodným modelem pro výzkum speciace. V diplomové práci jsme se zaměřili na výzkum distribuce, fylogeografie, populační struktury a demografie na základě mitochondriálních dat u 323 jedinců, reprezentujících skoro celý areál rozšíření. Jako genetický marker byla zvolena kontrolní oblast mitochondriální DNA. Variabilita ve fragmentu dlouhém 378 pb potvrdila existenci několika geneticky distinktních linií, jejichž druhový status bude diskutován. Zjištěný fylogeografický vzorec potvrzuje existenci radiačního centra skupiny v oblasti Středomoří. Zde došlo k alopatrické speciaci, dvě z linií (P. pipistrellus s. str. a P. pygmaeus s. str.) se později rozšířily do oblasti Evropy a jejich areály se sekundárně překryly. Tomuto scénáři...
|
|
|
Land Abandonment in the Mediterranean Effects on Butterfly Communities with Respect to Life History Traits
ŠLANCAROVÁ, Jana
This thesis deals with the effects of changing land use, following landscape abandonment, on butterfly communities in the Mediterranean Basin. It consists of three case studies. The first focuses on the effects of forest encroachment on butterflies in the Southern Balkans; the second studies butterfly communities in Portuguese 'montados' and the third explores demography and life histories of three co-occurring Papilionidae butterfly species (Archon apollinus, Zerynthia polyxena and Zerynthia cerisy) in Greek Thrace. The results describe shifts in butterfly communities, detectable even at the level of individual species life history traits, with increasing forest encroachment. The preference of range-restricted Mediterranean endemics for either grasslands or open woodland formations contributes to falsifying the forested Mediterranean hypothesis, favouring a hypothesis of finely grained landscape mosaic instead. This mosaic is currently threatened by land use change and biodiversity homogenisation. Maintaining habitat and landscape heterogeneity is crucial for conserving the Mediterranean biodiversity hot-spot.
|
host ::
RSS.