|
|
Evropská občanská iniciativa
Šíp, Matěj ; Král, Richard (vedoucí práce) ; Pítrová, Lenka (oponent)
Účelem této rigorózní práce je popsat a z právního hlediska rozebrat institut evropské občanské iniciativy, jež je nově součástí právního řádu Evropské unie. Práce se ve své první části zabývá demokratickým deficitem Evropské unie a jeho souvislostí s občanskou iniciativou, na kterou navazuje vysvětlení přímé demokracie ve Švýcarské konfederaci a Slovenské republice. Následuje exkurz do minulosti dotýkající se nejdůležitějších událostí, jež předcházely přijetí nařízení o občanské iniciativě. Hlavním obsahem práce je poté rozebrání jednotlivých podmínek přípustnosti občanské iniciativy, její nezbytné náležitosti a procesní pravidla při aplikaci příslušného nařízení. Pozornost je také věnována roli Komise při registrování občanské iniciativy a potencionálním následkům jejího neregistrování. Současně se práce zaměřuje na závaznost podané občanské iniciativy, a to zejména ve vztahu ke Komisi.
|
|
|
Přínos Lisabonské smlouvy do oblasti ochrany lidských práv v EU
Vejnarová, Eva ; Scheu, Harald Christian (vedoucí práce) ; Pítrová, Lenka (oponent)
Cílem diplomové práce je prokázat, jaké změny přináší Lisabonská smlouva do oblasti ochrany lidských práv v EU. Autorka se zaměří na dvě stěžejní oblasti: 1, Listinu základních práv EU, která se ratifikací Lisabonské smlouvy stala právně závazným a tedy vynutitelným dokumentem. Autorka nastíní, jak se agenda ochrany lidských práv postupně stala důležitým unijním tématem, a co předcházelo tomu, že má dnes Unie vlastní katalog práv. Rozebrána bude systematika Listiny a důvody, proč si státy jako Velká Británie, Polsko a následně i Česká Republika vyjednaly výjimku z její aplikovatelnosti. 2, Možnost přistoupení EU jako celku k Evropské úmluvě o lidských právech a základních svobodách z roku 1950, významnému lidskoprávnímu dokumentu Rady Evropy. Pokud by opravdu k takovému kroku došlo, stala by se Unie 48. smluvní stranou Úmluvy vedle 47 členských států Rady Evropy a vyvstává v této souvislosti otázka, jaký by byl napříště vztah ESD a Štrasburského soudu pro lidská práva. Klíčová slova: Evropská unie, Lisabonská smlouva, Listina základních práv EU, Evropská úmluva o lidských právech a základních svobodách.
|
|
|
Právní aspekty přistoupení Chorvatska do Evropské unie
Humplíková, Kateřina ; Tomášek, Michal (vedoucí práce) ; Pítrová, Lenka (oponent)
Právní aspekty přistoupení Chorvatska do Evropské unie Abstrakt Politika rozšiřování Evropské unie představuje jeden z nejdůležitějších nástrojů evropské zahraniční a bezpečnostní politiky, který Unii umožňuje dosahovat svých cílů jako je budování společného prostoru míru, stability a prosperity. Vzhledem k tomu, že ještě v nedávné minulosti se země západního Balkánu zmítaly ve válečném konfliktu a že tyto země jsou přímými sousedy Evropské unie, představuje balkánský region jeden z klíčových zájmů zahraniční politiky Unie. Začlenění do evropských struktur tedy není jednostrannou snahou balkánských zemí, ale je také v zájmu Unie samotné. S ohledem na stále probíhající poválečnou obnovu jihovýchodní Evropy představuje vstup Chorvatska do EU důležitý historický moment jak pro balkánský region, tak pro Evropskou unii. V tuto chvíli již Chorvatsko prošlo celým přístupovým procesem a může sloužit jako model pro ostatní země regionu. V této práci autorka analyzuje průběh přístupového procesu v obecné rovině a specifika přistoupení Chorvatska v kontextu politiky EU vůči zemím západního Balkánu. Přestože EU v primárním právu stanovila přístupová kritéria a procesní pravidla, přistoupení každého státu je individuální proces, který závisí na aktuální situaci v dané zemi. Tato práce analyzuje právní aspekty...
|
|
| |
|
|
Společná vízová politika EU a právo na odvolání proti zamítnutí žádosti o vízum
Koukal, Michal ; Scheu, Harald Christian (vedoucí práce) ; Pítrová, Lenka (oponent) ; Pořízek, Pavel (oponent)
Tato práce se zabývá právním rozborem pravidel společné vízové politiky EU. Vízová politika je pojednána z hlediska historického vývoje a svého zařazení v schengenském acquis. Práce následně analyzuje důležité instituty vízové politiky včetně typologie víz a výjimek z vízové povinnosti, vízové reciprocity, vízové facilitace a procesů vízové liberalizace. Kriticky jsou rozebrány jednotlivé fáze vízového procesu se zvláštním důrazem na otázku existence subjektivního práva na vydání víza a práva na odvolání. Předmětem rozboru jsou zejména úprava nařízení vízového kodexu, nařízení č. 539/2001 a související judikatura Soudního dvora. Pro ilustraci implementace do národního práva a posouzení požadavků teorie na parametry správního řízení a správního rozhodnutí je citována i právní úprava České republiky a judikatura jejích vyšších soudů. Jednotlivá pravidla jsou posuzována z hlediska své legitimity, vlivu na právní jistotu subjektů, účelnosti a přiměřenosti. Jádrem práce je teze, že platné vízové acquis nezakládá vázané subjektivní právo na vízum a rozhodnutí o zamítnutí žádosti o vízum nevyžaduje soudní přezkum. Žadateli není zaručeno vydání víza, ale spravedlivý proces směřující k jeho vydání, nebo nevydání. Avšak ani taxativnost důvodů zamítnutí nutně neimplikuje vznik subjektivního práva na udělení...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Úprava azylu v EU a její vliv na úpravu azylu v právním řádu České republiky
Špinarová, Kateřina ; Pítrová, Lenka (oponent) ; Pomahač, Richard (vedoucí práce)
ZÁVĚR Migrační proudy měly zásadní vliv na vytváření států a kulturních celků. Migrace byla zdrojem vzájemného kulturního obohacování. Někdy však také vedla k jejich zničení a úpadku. Jak vyplývá z dokumentu UN Population Division počet migrantů se za posledních 30 let více než zdvojnásobil. Bohaté země se jejich přílivu brání restriktivními pravidly pro vstup, pobyt a práci cizinců, zpřísněním hraničních kontrol a mnohdy restriktivní azylovou politikou. Na druhou stranu podle UNHCR Population Data Unit se téměř ve všech vyspělých zemích od roku 2001 počet žadatelů o azyl snížil. Sílí tedy počet lidí přecházejících hranice států, ale počet žadatelů o azyl ubývá. UNHCR s dalšími humanitárními organizacemi vyjadřují obavy z postupného zhoršování kvality poskytované ochrany a pomoci, kterou jsou země ochotny poskytnout lidem utíkajícím před pronásledováním a násilím. Státní orgány, které rozhodují o žádostech o azyl, by se měly řídit zejména principem individuálního přístupu k žadateli. Přesto v praxi dochází k opomíjení individuálních rozdílů jednotlivých žádostí a tímto přístupem dochází ke snižování kvality v posuzování žádostí i celé azylové politiky České republiky. Bohužel jsou některá ustanovení zákona o azylu státními orgány zneužívána, jako například v případě § 16 odst. 1 písm.g. Toto ustanovení...
|
|
| |
host ::
RSS.