|
|
Změny exprese a produkce cyklooxygenáz v míše vlivem bolesti a farmak
Procházková, Michaela ; Kršiak, Miloslav (vedoucí práce) ; Farghali, Hassan (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Cílem naší práce bylo zjistit, zda a jak se mění exprese a produkce COX-1 a 2 v míše u různých typů bolestí a zjistit vliv vybraných analgetik na expresi a produkci COX-1 a COX-2 v lumbální části míchy v modelu zánětlivé bolesti. Všechny experimenty, které byly provedeny v rámci disertační práce, byly provedeny na laboratorních potkanech. Bolest byla měřena v plantar testu nebo pomocí von Freyových filament. Exprese jednotlivých cyklooxygenáz byla testována pomocí real-time PCR analýzy, zatímco produkce COX-1 a COX-2 byla sledována pomocí ELISA metody. Zjistili jsme, že při periferní bolesti může být v míše zvýšena exprese a produkce nejen COX-2, ale i COX-1 a že profil změn exprese a produkce COX-1 a 2 v míše je u různých typů bolestí různý. Při zánětlivé bolesti způsobené intraplantární aplikací karageninu se v míše zvyšovala exprese COX-2, neměnila se však exprese COX-1. Naproti tomu u neuropatické bolesti se v míše exprese COX-2 nezvyšovala, ale docházelo k výraznému zvýšení exprese COX-1, a to až po dlouhé latenci 21 dní. K indukci obou cyklooxygenáz docházelo v modelu pooperační bolesti a osteoartrózy. Změny exprese a produkce COX-1 a 2 v míše nebyly statické, ale vyvíjely se v čase. Analgetika podaná v ekvianalgetických dávkách (ED50) měla v modelu zánětlivé bolesti různý vliv na expresi a produkci...
|
|
|
Účinek analgetik a jejich kombinací s neurofarmaky na bolest a mediátory v mozku
Soukupová, Marie ; Kršiak, Miloslav (vedoucí práce) ; Farghali, Hassan (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Prvním cílem bylo experimentálně zjišťovat změny analgetické účinnosti některých analgetik při kombinaci s vybranými neurofarmaky, a to při celkovém podání. Druhým cílem bylo zjišťovat změny hladin mediátorů bolesti in vivo v supraspinálních strukturách mozku (v periakveduktální šedi, centrální amygdale, striatu) při bolesti a pod vlivem farmak. Metody: Analgetická účinnost kombinací analgetik s neurofarmaky byla zjišťována v testu peritoneálního dráždění u myší. Interakce analgetik s neurofarmaky byly hodnoceny tzv. izobolografickou analýzou, která umožňuje odlišit supra-aditivní (synergické) interakce od pouze aditivních a sub-aditivních. Případný nepříznivý vliv neurofarmak na motorické funkce byl zjišťován v testu rotující tyčky u myší. Změny hladin mediátorů v mozku při bolesti a vlivem farmak jsme zjišťovali u potkanů metodou mikrodialýzy in vivo napojenou na vysokoúčinnou kapalinovou chromatografii. Použili jsme model zánětlivé bolesti navozené intraplantární aplikací karageninu a model neuropatické bolesti způsobené částečným poraněním sedacího nervu u potkanů. Bolest jsme měřili v plantar testu a von Freyovými vlákny. Výsledky: V mikrodialyzačních experimentech bylo zjištěno, že zánětlivá bolest způsobená intraplantární aplikací karageninu je spojena se zvýšením hladin glycinu v periakveduktální...
|
|
|
Korová elektrická stimulace a bolest
Rusina, Robert ; Rokyta, Richard (vedoucí práce) ; Haninec, Pavel (oponent) ; Paleček, Jiří (oponent)
Úvod: Cílem studie bylo zkoumání účinků stimulace senzorimotorické kůry na bolest u laboratorních zvířat. Behaviorální model sledoval prahy bolesti u deaferentovaných zvířat v závislost na korové stimulaci a dva neurofyziologické modely sledovaly různé složky reflexu otvírání tlamy a evokovaných potenciálů zubní dřeně (TPEP) po korové stimulaci. Metodika: V behaviorálním modelu byly u 18 deaferentovaných (po dorsální rhizotomii) potkanů a 14 kontrol měřeny prahy bolesti před a po korové stimulaci technikou plantar test a tail-flick. V neurofyziologickém modelu byly zvířatům implantovány elektrody do zubní dřeně, nad mozkovou kůru a do m. digastricus. 15 zvířat bylo rozděleno do 3 skupin - stimulace s frekvencí 60Hz, 40Hz a skupina bez stimulace. TPEP byly snímány před stimulací a po 1h, 3h a 5h kontinuální korové stimulace. U 10 dalších potkanů byly snímány TPEP po jednorázové stimulaci zubní dřeně a u 5 potkanů po stimulaci s podmiňováním. TPEP a EMG z m. digastricus byly snímány a analyzovány souběžně a byla použita multirezoluční technika na potlačení šumu. Výsledky: Behaviorální model: 1) Stimulace senzorimotorické kůry u zdravého zvířete způsobila hypestezii kontralaterální přední končetiny; 2) deaferentace zvýšila prahy bolesti; 3) stimulace senzorimotorické kůry vracela zvýšené latence zpět na...
|
|
|
Aortální stenóza
Šmíd, Michal ; Rokyta, Richard (vedoucí práce) ; Rosolová, Hana (oponent) ; Ošťádal, Petr (oponent) ; Sovová, Eliška (oponent)
UNIVERZITA KARLOVA PRAHA, LÉKAŘSKÁ FAKULTA PLZEŇ AUTOREFERÁT DIZERTAČNÍ PRÁCE AORTÁLNÍ STENÓZA MUDr. Michal Šmíd Plzeň 2010 Dizertační práce byla vypracována v rámci doktorandského studia (kombinovaná forma) na Kardiochirurgické klinice LFUP a FN Olomouc a I. interní klinice LFUK a FN Plzeň. 1 Autor: MUDr. Michal Šmíd Adresa: I. interní klinika, LF UK a FN Plzeň Alej Svobody 80, 304 60 Plzeň Telefon: 377103361 E-mail: smidm@fnplzen.cz Název dizertační práce: Aortální stenóza Školitel: Doc. MUDr. Richard Rokyta, PhD. I. interní klinika LFUK a FN Plzeň Oborová rada: Vnitřní nemoci Předseda oborové rady: Prof. MUDr. Ondřej Topolčan, CSc Oponenti: prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc. II. interní klinika LFUK a FN Plzeň Doc. MUDr. Petr Ošťádal, PhD. Nemocnice Na Homolce, kardiologické oddělení Doc. MUDr. Eliška Sovová, PhD. I. interní klinika LFUP a FN Olomouc Autoreferát byl rozeslán dne:……………..................... Obhajoba dizertační práce se koná dne…....................... Místo konání obhajoby: S obsahem dizertační práce je možno se seznámit na děkanátě Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni, Husova 13. 2 Obsah: 1. AORTÁLNÍ STENÓZA - TEORETICKÝ ÚVOD…………………………...4 1.1. Morfologie aortální chlopně…………………………………………………..4 1.2. Etiologie aortální stenózy……………………………………………………..4 1.3. Etiopatogeneza degenerativního...
|
|
|
Význam peroperační a pooperační detekce sentinelových lymfatických uzlin pro léčebnou strategii karcinomu děložního hrdla a vulvy
Pluta, Marek ; Rob, Lukáš (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Cibula, David (oponent) ; Feyereisl, Jaroslav (oponent)
Zhoubné nádory vulvy jsou relativně méně častým onemocněním, vyžadující individualizovaný přístup k léčbě. Kompletní inquinofemorální lymfadenektomie byla do dnešní doby stále standardním postupem, zatížený poměrně vysokou krátkodobou i dlouhodobou morbiditou. Anatomický vztah mezi vulvou a regionálním lymfatickým systémem, kterým je inguinofemorální oblast je základem o který se opírá současná strategie méně radikálních výkonů do kterých spadá i koncept identifikace a detekce sentinelových uzlin. Techniku aplikace, časování a techniku identifikace jsme publikovali v našem i zahraničním písemnictví [46] (příloha č. 9). Výsledky naší práce byly mezi 10 publikacemi, ze kterých vychází Sydney konsenzus 2008 ISSN vytvořený expertní skupinou. Tento konsenzus doporučuje u spinocelulárních karcinomů do 4 cm stadia I a II , zařadit do standardů léčby pouze detekci sentinelové uzliny jako alternativu standardní inguinofemorální lymfadenektomie. Podmínkou je, aby byl výkon prováděn v onkogynekologických centrech mající zkušenosti s identifikací sentinelových uzlin [52;54]. Zásadním originálním poznatkem, který přinesla naše práce o in vivo mapování byly poznatky o topografii a lokalizaci sentinelových uzlin. Pokud superficiální oblast inguiny rozdělíme na třetiny, v zevní třetině jsme nedetekovali sentinelovou...
|
|
|
Neurogenní plicní edém u potkanů s poraněním míchy
Šedý, Jiří ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Herget, Jan (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Neurogenní plimí edém (NPE) je akutní, život ohrožující komplikace poranění centrálního nervového systému (CNS). Anestetika mohou rozvoj NPE stimulovat nebo inhibovat. Zkoumali jsme vliv isofluranu u potkanů samců kmene Wistar, narkotizovaných 1,5 - 3% isofluranem ve vzduchu, na rozvoj NPE po balónkové kompresní míšní lézi. Rozvoj neurogenního plicního edému byl posuzován in vivo a na histologických řezech plicní tkáně. Stupeň návratu neurologických funkcí u zvířat n arkotizovaných 1,5% a 3% isofluranem byl sledován s použitím BBB a plantar testu po dobu 7 týdnů po míšním poranění. Stupeň zachování šedé a bilé hmoty míšní byl zkoumán pomocí morfometrie. Kromě toho byla hodnocena úloha postupně vytvořené míšní léze a úloha transekce míchy na rozvoj NPE. U všech zvířat narkotizovaných 1,5 - 2% isofluranem se rozvinul NPE. Téměř 42% zvířat zemřelo v důsledku těžkého plicního krvácení a udušení; RTG vyšetření, plicní index a histologické řezy ukázaly masivní NPE. Více než 71 % zvířat narkotizovaných 2,5 - 3% isofluranem nemělo žádné známky NPE. Krevní tlak stoupal po kompresi míchy více u 1,5% skupiny než u 3%; tato hypertenzní reakce byla způsobena hyperaktivitou sympatiku. Zvířatům ze 3% skupiny se motorické a sensitivní funkce navrátily mnohem rychleji než u zvířat z 1,5% skupiny; morfometrie a magnetická...
|
|
|
Změny sluchové funkce během postnatálního vývoje
Groh, Daniel ; Syka, Josef (vedoucí práce) ; Rokyta, Richard (oponent) ; Dlouhá, Olga (oponent) ; Valvoda, Jaroslav (oponent)
7 SOUHRN 6.1. Experimentální část Mechanismy vzniku poruch sluchu během stárnutí byly studovány u dvou kmenů potkanů. U velmi starých potkanů kmene Long-Evans (stáří 30-36 měsíců) byl zjištěn jen mírný pokles v audiogramu získaném na základě měření vyvolaných sluchových kmenových potenciálů (ABR audiogram), žádné nebo jen malé změny v amplitudách distorzních produktů otoakustických emisí (DPOAE), žádné změny v parametrech tympanometrických měření, minimální změny v klikem evokovaných ABR a malá ztráta vláskových buněk (omezená hlavně na apikální a bazální konce Cortiho orgánu). Potkani kmene Long-Evans jsou proto vhodným experimentálním modelem pro studium mechanismů stárnutí sluchu při dobře zachované sluchové funkci. U rychlestárnoucích potkanů kmene Fischer 344 (F344) (délka života potkanů F344 nepřesahuje výrazně 24 měsíců) jsou věkem podmíněné změny sluchové funkce mnohem více zřetelné. Ztráta sluchu se u nich objevuje na konci prvního roku života a během dalších 12 měsíců se rychle prohlubuje. Během 2. roku života se výrazně zhoršuje sluchový práh (zvláště na vysokých frekvencích), dochází ke značnému poklesu amplitudy DPOAE až k jejich úplné ztrátě a signifikantně se zhoršují parametry přenosu zvuku přes středouší. Výrazné degenerativní změny byly detekovány ve tkáni stria vascularis a u fibroblastů...
|
|
|
Využití kmenových buněk a jejich in vivo zobrazování na modelech poranění mozku a míchy
Glogarová, Kateřina ; Syková, Eva (vedoucí práce) ; Langmeier, Miloš (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
MR zobrazování (MRI) implantovaných kmenových buněk značených magnetickými částicemi je důležitou metodou pro dlouhodobé neinvazivní in vivo sledování jejich migrace a osudu v centrálním nervovém systému příjemce. Označené somatické kmenové buňky z dospělých jedinců i embryonální kmenové buňky po transplantaci přežívají v hostitelském organismu a migrují přednostně do místa léze, kde osídlují poškozenou nervovou tkáň. Stejného výsledku bylo dosaženo jak po aplikaci systémové (intravenózní), tak po aplikaci lokální (intracerebrální). Méně než 3 % implantovaných mesenchymálních kmenových buněk (MSC) se diferencovalo v mozkové fotochemické lézi potkanů do neuronů. Většina embryonálních kmenových buněk se diferencovala do gliových buněk (70 %) a pouze část do neuronů (< 5 %), zatímco u MSC nebyl pozorován gliový fenotyp. Intravenózní aplikace MSC, nebo mononukleární frakce kostní dřeně obsahující hematopoetické i nehematopoetické kmenové buňky, progenitory a lymfocyty (BMC), stejně jako mobilizace endogenních BMC opakovaným podáváním G-CSF zlepšují motorické schopnosti a citlivost zadních končetin potkanů s míšní balónkovou lézi a významně zvyšují objem zachovalé bílé hmoty ve středu léze. Implantované MSC přitom mají větší účinek než BMC a ty větší než endogenní BMC mobilizované faktorem G-CSF. Funkční...
|
|
|
Úloha glutamáterngného systému v patofyziologii schizofrenie
Bubeníková, Věra ; Šťastný, František (vedoucí práce) ; Mareš, Pavel (oponent) ; Rokyta, Richard (oponent)
Předmětem práce bylo vypracovat neurovývojový model schizofrenie. Neurovývojový model schizofrenie je založen na předpokladu, že experimentální poškození vyvíjejícího se mozku změní celkové chováni jedince v dospělosti, které je charakterizováno jako schizofrenii-podobné. Poškození v časném postnatálním období potkana (12. postnatální den) bylo navozeno intracerebroventrikulámí (icv) infuzí Nacetyl- L-aspartyl-L-glutamátu (NAAG). Histomorfologické rozložení poškození, včetně kvantitativní analýzy, jsme zhodnotili 24 a 96 hodin po podáni NAAG. Chování potkanů jsme pozorovali v časné adolescenci a dospělosti potkana. NAAG je neuropetid, který je přítomen v mozku savců ve velkém množství. Tento dipeptid aktivuje metabotropní glutamátové receptory (mGluR II), ale také NMDA receptory. Neonatálni icv infuze NAAG poškodila především neurony gyrus dentatus 24 hodin po infuzi. Poškozené neurony jsme prokázali barvením dle Nissla, barvením Fluoro Jade В v kombinaci s Hoechst 33342 a technikou TUNEL. Neonatálni léze změnila některé projevy chování potkana v časné dospělosti v testu otevřeného pole (zvýšení čištění). Potkani po podáni NAAG vykazovali zvýšenou reakci po podání GBR 12909 (inhibitor dopaminového transportéru) v testu otevřeného pole (snížení imobility a čištění). Naopak tito potkani byli méně citliví na...
|
|
| |
host ::
RSS.