|
|
Analýza genového shluku kódujícího biosyntézu manumycinového antibiotika U-62162 a způsoby jeho modifikace
Urbanová, Daniela ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Schierová, Michaela (oponent)
Bakterie rodu Streptomyces jsou největšími producenty antibiotik mezi mikroorganizmy. Malou skupinou těchto látek jsou manumycinová antibiotika. Jejich antibiotické účinky nejsou příliš významné, zato vykazují biologické vlastnosti, které mají potenciál pro využití například v léčbě zánětů, nádorů či Alzheimerovy choroby. Struktura manumycinových látek je tvořena centrální jednotkou, na kterou se váže horní a spodní polyketidový řetězec, na konci spodního řetězce je pak většinou připojená tzv. C5N jednotka. Látka U-62162 produkovaná Streptomyces verdensis se od ostatních členů manumycinové skupiny výrazně odlišuje strukturou spodního řetězce, který je zcela nasycený a postrádá C5N jednotku. Genový shluk kódující biosyntézu U-62162 byl osekvenován a u identifikovaných ORF byly navrženy proteinové produkty. Heterologní exprese tohoto shluku ukázala, že některé geny pro syntézu horního řetězce jsou kódovány na jiném místě chromozomu. Inserční inaktivací genu vrdER bylo potvrzeno, že za nasycenost spodního řetězce je zodpovědná enoylreduktáza. Biosyntézy se naopak zřejmě neúčastní DSBA oxidoreduktáza, jejíž gen je na kraji tohoto shluku. Vložení genů pro syntézu C5N jednotky nemělo za následek vznik derivátů s touto jednotkou připojenou na spodní řetězec, ať nasycený nebo nenasycený. Příčina...
|
|
|
Existují fotografické reprezentace? Roger Scruton a jeho kritici
Bergmann, Dominik ; Kolman, Vojtěch (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Tato práce si klade otázku, zda existují fotografické reprezentace. Odpověď na ní je hledána pomocí diskuse mezi Rogerem Scrutonem a některými jeho kritiky. Je představen Scrutonův argument předložený v eseji Photography and Representation, jehož cílem je dokázat neschopnost fotografie být reprezentací. Podle Scrutona reprezentací může být jen to médium, které má určitý intencionální vztah ke svému předmětu, fotografie je však definována čistě kauzálním vztahem ke svému předmětu. Scrutonovi kritici se naopak domnívají, že fotografie je reprezentací, a vytýkají mu, že: i) podcenil roli, kterou při fotografování hrají fotografovy intence; ii) přehlíží schopnost fotografie poskytnout nový způsob vidění předmětů, jež má reprezentativní charakter; iii) se dopouští ekvivovakce mezi předmětem malby a předmětem fotografie. Je dokazováno, že argumenty podávané Scrutonovými kritiky nejsou schopny prokázat nepravdivost jeho pojetí fotografie. Alternativní pojetí reprezentace nicméně poskytne základ, pomocí něhož lze ukázat, v jakém smyslu je fotografie reprezentací. V důsledku toho je navrženo, aby fotografie byla chápána jako bytostně paradoxní médium, sjednocující v sobě intencionalitu a kauzalitu. Klíčová slova: fotografie, reprezentace, intencionální vztah, kauzální vztah, předmět
|
|
|
Apologie klouzavého pohybu. Filosofická interpretace románu Hermanna Hesseho Stepní vlk
Petříčková, Taťána ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Kouba, Petr (oponent) ; Stašková, Alice (oponent)
Jádrem práce je filosofická interpretace románu H. Hesseho Stepní vlk, avšak jako celek je tato práce pokusem o rozvinutí širšího kontextu literárního díla. Proto je její konstitutivní součástí tematizace hry jako filosofického problému (včetně problematiky rozumění světu i sobě ve smyslu pochopení pravidel hry), tematizace umělecké tvorby ve vztahu k mimésis a zejména předvedení takové interpretační praxe, jež není komentářem, ani překladem obsahu a spočívá spíše v rozvinutí pohybu amplifikace. První část práce tvoří filosofická analýza pojmu hry s ohledem na její základní charakteristiky, aspekty, formy (zejména pak na krajní podobu hry karneval) a na specifika herního pohybu ve smyslu ,sklouznutí po skutečnosti'. Druhá část pak rozvíjí interpretační možnosti Hesseho Stepního vlka, přičemž sleduje ,optikou herního pohybu' jednotlivé momenty tohoto díla s ohledem na jeho chronologii. Hlavním chronotopem románu je bytí na pomezí, na prahu, v čase svátečnosti čase karnevalu, jenž odkazuje k otevřenosti jako ,nepodmíněné pohostinnosti' jinakosti světa. Širší interpretační souvislosti pak dovolují uvažovat např. o motivech klouzavého pohybu, o heterotopii zrcadla v ,magickém divadle', o znepokojivé zkušenosti cizího v podobě smíchu, o emoci jako vztaženosti ke světu a o transcendenci ,já' ve hře obrazů...
|
|
|
Idea a fenomén
Říha, Cyril ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Thein, Karel (oponent) ; Zervan, Marian (oponent)
Název této části pochází z jednoho Patočkova rukopisu, konkrétně rukopisu se signaturou 3000/331 a názvem "Leonardo, Michelangelo". Tento manuskript patří do tzv. strahovské pozůstalosti a dosud nebyl - podobně jako téměř všechnl jemu příbuzné- uveřejněn. Patočka jej psal někdy v průběhu druhé světové války jako jednu ze součásti své plánované knihy o filosofii dějin. Celý rukopis, obsahujid hotové, souvislé úvahy, ale též kusé poznámky a výpisky, se rozkládá na 36 rukou psaných stranách formátu A5. To je však pouze hrubý, často velmi fragmentární text, a proto bude místy nezbytné sáhnout po jeho bezprostředním kontextu, tedy po dílech, na které Patočka v tomto svém rukopise výslovně odkazuje. Jde především o Leonardovu knihu O maliřstvi, sbírku jeho zlomků od M. Herzfeldové, Panofského studii Idea a Vasariho Životy. 7 Takto rozšířený text bude tvořit rámec pro naši důkladnou četbu. Zajímat nás na něm budou některé jeho zvláštní momenty - "vnější" překvapení (pro čtenáře přicházejícího k němu z vnějšku) a "vnitřní" pokušení (obsažená přímo uvnitř tohoto textu). A začněme hned prvním překvapením. Teoretické malířství je zde postaveno proti maliřstvi výkonnému. Toto děleni má dle Patočky svůj původ v protikladu vita contemplativa a activa: " ... jest aplikaci dualismu života kontemplativního a praktického na...
|
|
|
Dichotomy of fair and dark as representation of the discourses of power in the works of Libuše Moníková "for black chickens!"
Koutková, Lucie ; Petříček, Miroslav (vedoucí práce) ; Pfeiferová, Dana (oponent) ; Weinberg, Manfred (oponent)
Dichotomie světla a temnoty jako princip reprezentace diskurzů moci v díle Libuše Moníkové. "Za černá kuřata!" Těžištěm této práce je figura světlého a tmavého (Hell-Dunkel- Figur) v německy psaných románech Libuše Moníkové. Tato figura (E. Auerbach) je příkladem pro dichotomii jako princip repre- zentace v próze a je prostředkem kritického literárního vy- rovnání se s modernou. Figura světlého a tmavého, jak se ob- jevuje v románech Pavane für eine verstorbene Infantin, Trei- beis, Der Taumel a Die Fassade nabývá význam v souvislosti s hledáním identity gender. Zviditelňuje správu individuálního těla a těla společnosti pomocí biopolitiky a vymknutí se ste- reotypním mechanismům společnosti (M. Foucault). Studie popisuje povahu a funkce dichotomie světlého a temného pomocí "figurativní metody" a interpretuje figuru ve vztahu k ženským postavám jako performanci určení jejich identity s tím důsledkem, že hrdinka zavrhne roli určenou jí společnos- tí ve prospěch identity umělkyně/spisovatelky (Pavane für eine verstorbene Infantin, Treibeis), a jako personifikaci umění v podobě Múz, které obsadí místo matky a manželky (Taumel), ale zároveň napomáhají překonání toposu neslučitelnosti umění se životem. Interpretační část doplňuje analýza románu Die Fassade z hlediska dichotomie sgrafitové fasády jako...
|
|
|
Religiozita po náboženství. Současné reinterpretace křestanství
Chudý, Tomáš ; Halík, Tomáš (vedoucí práce) ; Hošek, Pavel (oponent) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Disertační práce se zabývá možnostmi současné reinterpretace náboženství v západní společnosti po tom, co někteří autoři nazývají jeho "koncem". V souladu s tím zkoumá pojmy náboženství a religiozity jako dvě kategorie, které poukazují k explicitní a implicitní přítomnosti náboženských významů v diskurzu. Je rozdělena na čtyři hlavní části: Teorie diskurzu, Sociální rekontextualizace, Metafory a symboly a Rušivé okraje symbolického diskurzu. Nejdříve je načrtnuta teorie diskurzu s ohledem na náboženskou zkušenost, která se vypořádává s postojem "my-oni" a vyzdvihuje otázku plausibility. V závěru je poskytnut příklad "anamnetického" diskurzu Johanna Baptista Metze. Náboženství jako společenský jev rovněž podléhá sociální rekontextualizaci. Dva přístupy k ní jsou šířeji představeny: jednak Taylorovo post-durkheimovské uspořádání, v němž se varianty náboženské zkušenosti řídí modelem orbitalů s různými valencemi k jádru. Na druhé straně disperzní hypotéza pojednává o některých implicitních kvazi-náboženských rysech moderních globálních jevů, které je třeba vzít v úvahu při stanovení kritérií reinterpretace. Lze je vnímat jako základní vodítka pro porozumění tomu, čím není víra v Boha v žido-křesťanském kontextu. V hlavních krocích třetí části je náboženský diskurz shledán jako "oděný" do metafor. V...
|
|
|
Dva pohledy na řeč v raném Nietzschově myšlení
Roreitner, Robert ; Kouba, Pavel (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Tato práce představuje rané Nietzschovo dílo z let 1856-73, které zařazuje do kontextu jeho bohaté recepce v 80. a 90. letech a z nějž přináší české překlady některých důležitých textů. První kapitola ukazuje, jak v souvislosti s autobiografickými poznámkami z let 1856-65 do Nietzschova myšlení poprvé vstupuje téma řeči, a to jako prostředí umožňujícího přetrvat určitým momentům minulosti. Ve druhé kapitole je především v konfrontaci se Schopenhauerem, ale také na pozadí Langeho a Hartmannova díla předvedena artikulace pojmu hudby, jak k ní dochází v Nietzschových poznámkách z let 1869-71. Ukazuje se, že Nietzschova hudba, která zviditelňuje proces nastávání, řád následnosti (Aufeinander), jímž všechno prochází bez ohledu na svou vlastní kvalitu, a která se vymezuje v protikladu k řeči předvádějící svět v řádu koexistence (Nebeneinander), tedy jako představu, reprezentaci, symbol, že tato hudba představuje spolu se svým protipólem v řeči pojmovou dvojici mnohem obecnějšího charakteru, než jaký je vlastní obvyklému pojmu řeči a hudby. Řeč a hudba jsou dvěma ohledy symbolického řádu, do nějž jsme vždy již vstoupili. Ve třetí kapitole je nejdříve vyloženo selhání Nietzschova konceptu kultury jako důsledek první konfrontace obou ohledů na řeč a následně za pomoci Nietzschových fragmentů z let 1871-73 položeny...
|
|
|
Sound
Foltinová, Daniela ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent)
Témou tejto diplomovej práce je filozofické skúmanie zvuku. Základnou otázkou práce je, ako zvuky vnímame a co a ako môžeme skrze toto vnímanie o zvukoch povedat. Predpokladom práce je, že zvuky nevnímame vždy ako nositelov významu. Východiskovým bodom je analýza dvoch základných spôsobov kontaktu so zvukom: vydania a prijatia zvuku, ktoré vedú k skúmaniu úlohy vnemu vlastného hlasu najmä co do aspektu jeho telesnosti, k skúmaniu možnosti pocut "zvukový priestor" a jeho analýze a k skúmaniu úlohy tela pri zvukovom vneme. Na základe týchto analýz, podporených analýzou filozofických a básnických textov sa v závere práce ukazuje, že zvuk je zvláštnym prvkom reality, pretože ho vnímame súcasne ako konkrétny a zachytitelný (skrze slovo a telesnost) a nekonkrétny, kedže ani význam slov ci telesný kontakt so zvukom neumožnuje adekvátny - "zvukový" popis vnímaného zvuku.
|
|
|
Koloběh pohledů: od renesančního pozorovatele k mužskému divákovi ve feministické teorii filmu
Hanáková, Petra ; Zuska, Vlastimil (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Ferenčuhová, Mária (oponent)
Na zacátku této práce jsem si dala za cíl popsat ukotvení pojmu pohled postupne ve trech diskurzivních a spolecenských plochách, které bud mimorádne promenují ci vymezují vizuální pole a pozici diváka a potažmo divacky v nem. Pruzkum všech trí ploch smeroval k postupnému rozkrývání vrstev pojmu v konkrétním, jasne vymezeném kritickém paradigmatu genderových studií. Teoretizace videní se tu postupne odhalovala jako proces neustálého re-definujícího pohybu, kdy se jednotlivá podloží se na sebe vrstvila v kolobehu sebepotvrzování mocenského videní. Shluk významu okolo termínu pohled (the gaze, le regard) se nakonec vyjevil jak ve svých ahistorických determinacích a predpokladech, tak i v urcující vázanosti na výsadní historickou situaci a specifické metody premýšlení o filmu.
|
|
|
Figural Thinking: Theory and Practice
Žilová, Jana ; Fulka, Josef (vedoucí práce) ; Petříček, Miroslav (oponent) ; Heczková, Libuše (oponent)
Resume SK! ! Tento výskum prezentuje skúmanie figurálnej teórie tak ako bola založená Jean-François Lyotardom v jeho práci Discourse, figure (1971). Základ pre figurálnu teóriu sa ukázal byť podložený psychoanalytickým rámcom tak ako je reprezentovaný v klasickej teórii výkladu snov a koncepte tranzičného priestoru spracovaného u D. Winnicotta. Ukázali sme, že špecifický figurálny prechodný priestor dáva vyvstávať typu priestoru, ktorý dovoľuje obrazu a divákovi skúmať individuačné procesy, tak ako boli založené G. Simondonom (1992) a tým vytvárať potencialne nové série obrazu, ktoré podnecujú a vyzývajú nové perceptívne vzorce diváka. Figurálne pozadie bolo rovnako objavené v práci Gilles Deleuza, precízne v Logic of Sensation (1981) kde Deleuze skúma diagramatický systém. ! Výsledkom prehĺbeného skúmania Lyotardovej poetickej transgresie tak ako sme ju aplikovali na filmové titulky bolo dokázanie prítomnosti špecifického typu mobilného integrálneho titulku. Tento typ titulku spôsobuje splývanie a zrastanie textu a obrazu, ktoré znovupoukazuje na vlastné zdroje a potenciality obrazu. Piktoriálna transgresia bola skúmaná na príklade filmu Don't Look Now a konkrétne Nicolas Roegových farebných udalostí. Filmová transgresia bola argumentovaná na príklade video práce William Kentridga v Automatic Writing 2006,...
|
host ::
RSS.