|
|
Umělecký mecenát křižovnického velmistra Františka Matouše Böhmba 1722-1750
Pučalík, Marek ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Daniel, Ladislav (oponent) ; Vlnas, Vít (oponent)
Práce se zaměřila na generálního představeného křižovníků s červenou hvězdou v Praze, Františka Matouše Böhmba, rodáka z Lubence (1722-1750). Tento velmistr vstoupil do řádu za kultivovaného, právnicky vzdělaného velmistra Martina Konstantina Beinlicha, a kráčel posléze ve stopách, jaké již hluboce zanechal předtím Jiří Ignác Pospíchal, Obnovitel řádu v druhé polovině 17. století. Kultivovaný Böhmb se stal nejprve farářem v Karlových Varech, v roce 1720 ho povolal generál za převora do Prahy a po Beinlichově smrti byl jednomyslně zvolen velmistrem na svátek sv. Anežky, 2. března 1722. Práce sleduje zejména kulturní aktivity zmíněného preláta, jež byly zasazeny do "každodennosti" konventu ad pedem pontis. Již Beinlich začínal vyjednávat o rozšíření řádu mimo hranice Českého království, ovšem až Böhmb tuto myšlenku dokončil, když v roce 1723 uvedl křižovníky do Prešpurku a za deset let do Vídně. V Prešpurku nechal zbudovat novou komendu s hospitálem, ve Vídni též, ovšem již u nově zbudovaného prestižního kostela sv. Karla Boromejského. I na domácí půdě dal ve třicátých letech 18. století zbudovat chrám sv. Maří Magdalény v Karlových Varech. Kromě Kiliána Ignáce Dientzenhofera pracoval v jeho době pro řád Václav Vavřinec Reiner, jenž už počátkem dvacátých let vymaloval freskou kupoli Matheyova kostela sv....
|
|
|
Barokní památky v Sedlčanech
Kocurová, Pavla ; Oulíková, Petra (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Bakalářská práce "Barokní památky v Sedlčanech" se nejprve věnuje vymezení oblasti středního Povltaví a Sedlčanska s přihlédnutím k jejich historii. Následuje kapitola zabývající se vznikem a historií Sedlčan za jejich majitelů. Dále se práce věnuje děkanskému kostelu sv. Martina, stavebnímu vývoji a inventáři. Poté se pozornost přesouvá k baroknímu hřbitovnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie a jeho inventáři. Následně se práce stručně věnuje kapitolám o děkanství, Mariánskému sloupu na náměstí a nerealizovanému zámku od Antonia della Porty.
|
|
| |
|
| |
|
|
Ikonografie českých zemských patronů v knižní malbě 16. století
Duchoslavová, Markéta ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Ikonografie českých zemských patronů v knižní malbě 16. století Předmětem zkoumání, kterému se věnuje tato bakalářská práce, je vývoj a způsob zobrazování českých zemských patronů v knižní malbě v období od 2. poloviny 15. do konce 16. století. Hlavním pramenem jsou především hudební rukopisy městských literátských bratrstev - kancionály a graduály. Tyto prameny přitom vznikaly v různých náboženských, resp. konfesijních skupinách - jak u katolíků i nekatolíků. Hlavním cílem této bakalářské práce je sledování vztahu k českým zemským patronům a ikonografická analýza způsobu jejich zobrazování v tom kterém konfesijním prostředí.
|
|
|
Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích
Parkánová, Anna ; Oulíková, Petra (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Bakalářská práce Kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Zlonicích obsahuje stručnou historii a vývoj městečka Zlonice s přiblížením rodu Kinských, jako dlouholetých majitelů panství. Dále se zabývá již samotným barokním kostelem, jež byl pravděpodobně vystavěn podle plánů Františka Maxmiliána Kaňky. Práce obsahuje architektonický popis kostela včetně jeho bohaté sochařské výzdoby od Josefa Kleina. Je zde také nastíněna problematika autorství kostela. Další část práce je věnována novodobé historii, do které spadá novobarokní úprava Friedricha Ohmanna a Josefa Fanty z přelomu 19. a 20. století. Úpravy jsou zakončeny výmalbou klenebních polí od Adolfa Liebschera. Bakalářskou práci uzavírá výběr restaurátorských prací v devadesátých letech minulého století.
|
|
|
Kostel a farnost ve staletích: historie kostela a farnosti sv. Jiljí v Heřmani
Pavlíček, Ivan ; Petráček, Tomáš (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Tématem diplomové práce "Kostel a farnost ve staletích: historie kostela a farnosti sv. Jiljí v Heřmani"je systematické zpracování historie farnosti a kostela sv. Jiljí v Heřmani u Písku v diecézi českobudějovické. Bylo nutné vycházet převážně z archivních písemných materiálů, které jsou dochovány (avšak rozptýleny) v několika státních a církevních institucích v nezpracovaném a mnohdy i težko přístupném stavu a jejichž sumarizace je úkolem především první části textu. V jednotlivých kapitolách je vždy představena architektonicko-historická podoba kostela s jeho dobovým historicky doloženým zařízením a na druhé straně je vždy paralelně deklarována historie farnosti, u které jsou zohledňovány jednotlivé aspekty (duchovní správa, ekonomika, bratrstva nebo školství), jež byly pro to které období aktuální. Po téměř 200leté historii v době středověku dochází od roku 1420 k úpadku, který je i historicky deklarován malým množstvím dochovaných písemných materiálů, což je i celkem specifické pro toto období dějin. Zásadní změnou je čas tzv. rekatolizace, který je již bohatší na archivní prameny a dovoluje tak tématicky bohatší zpracování. Celá práce je završena posledními lety tzv. první republiky, které jsou dočasným a pomyslným koncem jak pro samostatný československý stát, tak i pro farnost jako nejnižší...
|
|
|
Korunování milostných mariánských obrazů v českých zemích
Vrabelová, Dana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Korunování milostných mariánských obrazů v českých zemích Resumé diplomové práce Dana Vrabelová Královské insignie, koruna a trůn, darované mariánskému milostnému obrazu k větší cti a slávě, symbolizují pozemský vrchol mariánské úcty a zbožnosti. S myšlenkou na korunování milostných mariánských obrazů přichází v baroku hrabě Alessandro Sforza Pallavicini z Piacenzy, italský šlechtic, který byl od mládí znám svojí velikou úctou k Matce Boží. Jeho úmysl schválil papež Urban VIII. (1623-1644). Byla založena nadace hraběte Sforzy, jejíž správou pověřil papež vatikánskou kapitulu u sv. Petra. Pro korunovaci vydala vatikánská kapitula jasně formulované podmínky: předpokladem korunovace byl věhlas obrazu (clara imago), který uctívali věřící jako zázračný (gratiis refulgens). Zázraky musely být prokazatelné přísežnými výpověďmi hodnověrných svědků. Předpokladem korunovace též bylo stáří úcty (antiquitas originis et artis) a rozšíření kultu v co největším okruhu uctívatelů (cultus eximius et antiqus), kteří museli přicházet do poutního místa pravidelně a z veliké dálky (concursus populi longinquo et perigrinationes continuae). Papež Urban VIII. vydal zvláštní breve, v němž jsou pro slavnostní dny uvedeny též plnomocné odpustky a pověřoval zvláštním dekretem korunovatele. První takový obřad, dle těchto předpisů, se...
|
|
|
Corona et sedes ad maiorem splendorem et gloriam B. V. M.
Vrabelová, Dana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Resumé Corona et sedes ad maiorem splendorem et gloriam B.V.M. Dana Vrabelová Královské insignie, koruna a trůn, darované mariánskému milostnému obrazu k větší cti a slávě, symbolizují pozemský vrchol mariánské úcty a zbožnosti. Bakalářská práce pojednává o korunování zázračných mariánských obrazů v Čechách a na Moravě v 18. století. Na základě studia starých latinských rukopisů, tisků a mědirytů uložených zejména v Národním archivu v Praze, Moravském zemském archivu v Brně a v knihovně Královské kanonie premonstrátů na Strahově, rovněž i studia současné literatury, se věnuji vzniku a historii papežských korunovací, rozboru jejich příprav a následnému korunovačnímu aktu . Soustředím se na korunovační insignie - korunky a trůn (oltář), o jejichž původní nebo nedochované podobě se dnes dovídáme pouze z dobových příležitostných tisků, mědirytů a drobné devoční grafiky, a to zejména z pohledu uměleckých řemesel. Takto získaný popis původního vzhledu insignií je následně konfrontován s jejich současným stavem. Hlavním přínosem je objevení doposud nepublikované rytiny "Korunování Panny Marie Svatohorské" ve sbírkách devoční grafiky Strahovského kláštera. Jedná se o leptaný mědiryt A. Birckharta z roku 1732, jehož detailní ikonografický rozbor je součástí této práce.
|
|
|
Řádová ikonografie barokních kazatelen v Čechách a na Moravě
Slezáková, Jana ; Royt, Jan (vedoucí práce) ; Pučalík, Marek (oponent)
Resumé Řádová ikonografie barokních kazatelen v Čechách a na Moravě První část práce se zabývá vznikem kazatelen, jejich architektonickým členěním a ikonografií. Kazatelna, jejíž předchůdkyní byla starokřesťanská ambona, vznikla ve 13. století s nástupem kazatelských řádů. Jedná se o místo určené ke kázání uvnitř lodi kostela a skládá se z řečniště, které je podpíráno soklem a ohraničeno zábradlím a akustické stříšky. Podle architektonického řešení můžeme kazatelny rozdělit do dvou typů. První typ je řešen na základě pravoúhlého (většinou obdélníkového) půdorysu a druhý typ je na půdorysu kruhovém. Samozřejmě existují výjimky, například kazatelny na půdorysu osmiúhelníkovém. Architektonická podoba kazatelen závisí na době jejich vzniku. Můžeme říci, že pro 18. století je charakteristický kruhový půdorys kazatelen, rokoku se pak řečniště začínají vlnit. Kazatelny mají bohatý ikonografický program a jejich výzdoba vychází z architektonického řešení kazatelen a váže se k jejich funkci. Na kazatelské poslání poukazuje holubice, která se nachází pod stříškami téměř všech kazatelen. Výzdoba kazatelen vrcholí postavou či seskupením na stříšce. Nejčastěji to bývá postava Krista jako Dobrého pastýře či Salvátora, socha Mojžíše a postava archanděla Michaela. Mezi další postavy vyskytující se na řečništích nebo...
|
host ::
RSS.