|
|
Legislativní proces v Evropské unii: Evropská občanská iniciativa
Houda, Ondřej ; Knutelská, Viera (vedoucí práce) ; Plechanovová, Běla (oponent)
Tato práce je teoreticky ukotvena v přístupu víceúrovňového vládnutí a předpokladu racionality aktérů. S použitím metody rozboru procesu se snaží odhalit legislativní proces v Evropské unii. Jedná se o jednopřípadovou studii a jako případ bylo zvoleno vyjednávání o nařízení o evropské občanské iniciativě. Do vyjednávání se zapojila celá řada aktérů, přičemž práce se věnuje těm nejvýznamnějším z nich - Evropské komisi, Radě, Evropskému parlamentu, zájmovým organizacím a národním parlamentům. Práce předpokládala, že všichni aktéři budou v procesu prosazovat svoje zájmy, které budou založeny na racionalitě aktéra. Tento předpoklad se podařilo prokázat, i když úspěšnost aktérů byla rozdílná. Jako nejúspěšnější můžeme považovat Evropský parlament, který obhajoval zájmy jednotlivců, a Radu, která zcela zjevně prosazovala zájmy vlád členských států (zejména v otázkách snížení administrativní zátěže). Zájmové organizace sice vymezily své postoje jasně, nicméně Komise jejich názory při tvorbě nařízení příliš v potaz nevzala. Naopak v rozporu s předpokladem byl postoj národních parlamentů. Ačkoli tato práce očekávala jejich přímé zapojení do procesu, nic takového se neprokázalo. Pouze malá část z nich se zapojila do konzultační procedury a výměna materiálů v databázi IPEX mezi parlamenty byla minimální.
|
|
|
Politika celoživotního učení: komplementarita a kompatibilita postupu ČR vůči EU
Svobodová, Aneta ; Plechanovová, Běla (vedoucí práce) ; Knutelská, Viera (oponent)
Ve své bakalářské práci se zabývám definováním souvislostí mezi vznikajícím konceptem vzdělávání dospělých na úrovni EU a následným projevem podpory v národním vzdělávacím programu ČR, reakcí na jednotlivé dokumenty a uvedením v praxi v národním měřítku. Za stěžejní bod považuji koncepci Lisabonského procesu a jeho naplňování na evropské úrovni. Prioritou bakalářské práce bude zhodnocení postupu České republiky v souladu se vzdělávací politikou Evropské Unie, vzájemná kompatibilita a komplementarita obou konceptů vzdělávání.
|
|
|
Reform of the IMF Real empowerment of developing countries or just a gesture?
Kroupa, Michal ; Plechanovová, Běla (vedoucí práce) ; Parízek, Michal (oponent)
Mezinárodní měnový fond se v roce 2010 dočkal dlouho očekáváné reformy, která měla za cíl posílit vliv rozvojových států a rozvíjejících se ekonomik. Má práce se zaměřuje na posouzení, do jaké míry byla tato ambice reformy naplněna a zda může existovat i efektivnější cesta k posílení vlivu rozvojových a rozvíjejících se států. V první části se zaměřuji na posouzení změny vlivu států pomocí dlouhodobě velmi dobře etablované metodologie indexů politické moci s použitím Banzhafova indexu. Index však nepoužívám pouze izolovaně, ale v kontextu dalších indikátorů jako je ekonomická síla státu. Současně doplňuji analýzu dopadů reformy o dlouhodobější pohled, který zahrnuje období 20 let. Práci zakončuji alternativním návrhem reformy, který vychází z organizační struktury Mezinárodního měnového formu. Členské státy jsou reprezentované ve Sboru guvernérů a ve Výkonném sboru, který je i hlavním výkonným orgánem. Ve Výkonném výboru jsou státy zastoupeny nepřímo výkonnými řediteli. Část států své výkonné ředitele dosazuje a část je volí ve skupinách. Formování těchto skupin je nepravidelné a často odráží mocenské ambice větších států. Můj návrh je postaven na přeskupení těchto skupin, aby odrážely již existující regionální integrační bloky. Státy tak mohou využít institucionální kapacitu těchto bloků k lepšímu...
|
|
|
The Organizational-Cybernetic Approach to International Institutions
Parízek, Michal ; Karlas, Jan (vedoucí práce) ; Plechanovová, Běla (oponent) ; Krpec, Oldřich (oponent)
The Organizational-Cybernetic Approach to International Institutions Michal Parízek Abstrakt disertační práce Jedním z klíčových úkolů institucionálního výzkumu v mezinárodních vztazích by mělo být zkoumání toho, jak dosáhnout pomocí změn designu mezinárodních institucí jejich lepšího fungování. Institucionální design je přitom třeba chápat jako jediný faktor, který má na fungování institucí přímý kauzální vliv, a který lze zároveň vědomě manipulovat. Cílem této disertační práce je posoudit, do jaké míry lze vůbec tohoto úkolu dosáhnout a, pokud ano, za jakých podmínek. Za tímto účelem představuji v disertaci nový konceptuálně-teoretický rámec pro studium mezinárodních institucí postavený na poznatcích z oboru organizační kybernetiky. Na základě tohoto rámce definuji koncept kapacity přenosu informací jako vhodné závislé proměnné pro výzkum vlivu designu institucí na jejich fungování. Následně představuji tzv. model životaschopného systému, tedy organizačně-kybernetický model, který na obecné úrovni identifikuje klíčové informační kanály, které jakékoliv schéma vládnutí (governance) musí mít k dispozici. Platnost mého přístupu ilustruji ve dvou empirických kapitolách týkajících se, zaprvé, fungování Rady Evropské unie po východním rozšíření a, zadruhé, personální politiky několika významných mezivládních...
|
|
|
Reforma Rady bezpečnosti OSN a úskalí s ní spojené
Jindřich, Petr ; Karlas, Jan (vedoucí práce) ; Plechanovová, Běla (oponent)
Reforma Rady bezpečnosti OSN a úskalí s ní spojené - abstrakt Tato diplomová práce se zabývá otázkou reformy Rady bezpečnosti, nejklíčovějšího orgánu OSN. Zkoumá přístupy 11 konkrétních zemí, které jsou rozděleny do dvou skupin. Tu první tvoří stálí členové Rady bezpečnosti, tu druhou pak státy, jež by si mohly činit nárok na nová stálá místa v tomto orgánu, pakliže by došlo k jejich vytvoření. Práce nezkoumá pouze jejich reálnou politiku, nýbrž také jejich politiku z teoretického - přesněji řečeno neorealistického - hlediska. Z neorealismu byly vyvozeny dvě odlišné hypotézy, jež byly testovány a následně vyhodnoceny jako (ne)platné. Hypotéza vyplývající ze standardního neorealismu klade důraz na politiku, jejímž cílem je zachování, případně zvýšení státní autonomie (politika autonomie). Na mezinárodní organizace je potom nahlíženo jako na entitu, která do jisté míry tuto autonomii omezuje. Naproti tomu hypotéza vyplývající z modifikovaného neorealismu klade důraz na politiku, jejímž cílem je zisk, případně zvýšení vlivu na ostatní aktéry (politika vlivu). V rámci této politiky jsou mezinárodní organizace naopak entitou užitečnou, neboť jejich prostřednictvím lze takového vlivu dosáhnout. Jako platná se nakonec ukázala právě druhá hypotéza. Jak stálým členům Rady bezpečnosti, tak těm potenciálním skutečně...
|
|
|
Politika celoživotního učení: komplementarita a kompatibilita postupu ČR vůči EU
Svobodová, Aneta ; Plechanovová, Běla (vedoucí práce) ; Knutelská, Viera (oponent)
Ve své bakalářské práci se zabývám definováním souvislostí mezi vznikajícím konceptem vzdělávání dospělých na úrovni EU a následným projevem podpory v národním vzdělávacím programu ČR, reakcí na jednotlivé dokumenty a uvedením v praxi v národním měřítku. Za stěžejní bod považuji koncepci Lisabonského procesu a jeho naplňování na evropské úrovni. Prioritou bakalářské práce bude zhodnocení postupu České republiky v souladu se vzdělávací politikou Evropské Unie, vzájemná kompatibilita a komplementarita obou konceptů vzdělávání.
|
|
|
Právo a ochrana lidských práv v komunikaci Evropské unie jako aktéra mezinárodní bezpečnosti
Peterka, Bohumil ; Střítecký, Vít (vedoucí práce) ; Plechanovová, Běla (oponent)
Cílem této multidisciplinární práce je určit, zda můžeme Evropskou unii považovat za relevantního aktéra vztahů mezinárodní bezpečnosti v kontextu ochrany lidských práv a práva regulujícího oblast mezinárodních bezpečnostních hrozeb. V práci je užita definice aktérství EU, která předpokládá, že pro to, aby EU mohla být vnímána jako aktér v některé z politických oblastí, je třeba, aby byla uznávána aktéry vně EU a byla schopna ovlivňovat jejich jednání. Že je tomu tak, dokazuji na oblasti protiteroristických sankčních seznamů, konkrétně případu Kadi, jehož prostřednictvím EU dosáhla institucionálních změn na úrovni Rady bezpečnosti OSN posilujících ochranu lidských práv. Směrem dovnitř, k členským státům EU, může být EU pokládána za aktéra tehdy, daří-li se jí rozšiřovat vlastní normativní vzorce mezi své členské státy. Na zmíněném případu Kadi a vývoji práva ochrany lidských práv pod vlivem judikatury Soudního dvora pomocí teorie normativního institucionalismu dokazuji, že unijní instituce, v tomto případě Soudní dvůr, dokázal přesvědčit členské země, že by měly stát o to, aby se Soudní dvůr utvářel jako silná instituce ochrany lidských práv, i na svůj mocenský úkor. Tento jev můžeme vysvětlit pomocí konstruktivistického konceptu logiky vhodnosti. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Změna paradigmatu rozvojové pomoci na příkladu mikrofinancování
Tůmová, Dominika ; Kučerová, Irah (vedoucí práce) ; Plechanovová, Běla (oponent)
Tématem diplomové práce "Změna paradigmatu rozvojové pomoci na příkladu mikrofinancování" je problematika mikrofinancování z pohledu rozvojových teorií. Mikrofinancování jako přístup k rozvojové pomoci je relativně novou problematikou. Jedná se o formu přímé podpory drobných podnikatelů v rozvojových zemích. Od devadesátých let se do procesu mikrofinancování začínají zapojovat ve stále větší míře komerční instituce a projekty a jejich financování přesahují hranice jednotlivých států. Po roce 2000 se mikrofinancování dostalo do agendy mezinárodních organizací. V oblasti rozvojových teorií došlo během minulého století k dynamickému vývoji a změna paradigmatu rozvojové pomoci, která probíhá od devadesátých let dvacátého století, je završením tohoto procesu. Od devadesátých let se hovoří o strategii souhrnného rozvojového rámce (Comprehensive Development Framework). Tato práce prostřednictvím kvalitativního výzkumu ověřuje platnost následující hypotézy, zájem o mikroinvestování odpovídá změně paradigmatu rozvojových teorií. Zařazení mikrofinancování do agendy rozvojové pomoci je hodnoceno z pohledu nového paradigmatu, a sice konceptů, se kterými toto paradigma pracuje, tedy: lidský potenciál (jedinec jako aktivní aktér rozvoje), role institucionálního prostředí, multidisciplinarita a trvale udržitelný...
|
|
|
Jsou rozvojová pomoc a míra demokracie spojené nádoby?
Vokolek, Aleš ; Plechanovová, Běla (vedoucí práce) ; Kučerová, Irah (oponent)
Diplomová práce Jsou rozvojová pomoc a míra demokracie spojené nádoby? má za cíl zjistit, jaký vliv má rozvojová pomoc na míru demokracie, přičemž rozděluje rozvojovou pomoc do čtyř skupin. Hypotézy práce jsou testovány na datech 48 zemí subsaharské Afriky v období po ukončení studené války do roku 2009. K dosažení svého cíle práce používá regresní metody nejmenších čtverců v kombinaci s klouzavými průměry, kdy na pozici vysvětlované proměnné figuruje buď míra demokracie dle hodnocení Polity IV Project, anebo míra demokracie dle hodnocení Freedom House. V první a druhé kapitole je představován teoretický koncept, ze kterého práce vychází. Ve třetí kapitole se rozebírají jednotlivé vysvětlované i vysvětlující proměnné a jejich deskriptivní charakteristiky. Ve čtvrté a páté kapitole je prezentován základní model, analyzovány odhadnuté výsledky modelu, které jsou včetně modelu v následující šesté kapitole podrobovány testování. Odhadnuté výsledky obou modelů potvrzují hypotézu o pozitivním vlivu rozvojové pomoci podporující tvorbu lidského kapitálu na míru demokracie, naopak vyvrací hypotézu a nacházejí negativní vliv institucionální rozvojové pomoci na míru demokracie. Model s demokracií dle Freedom House ještě navíc potvrzuje hypotézu o pozitivním vlivu hospodářské rozvojové pomoci na demokracii.
|
|
|
NATO Transformation and the Capability Gap
Ruml, Ken ; Plechanovová, Běla (vedoucí práce) ; Karlas, Jan (oponent)
Předkládaná diplomová práce je makro-komparativní případovou studií, která pojednává o problematice dlouhodobé neochoty většiny členských států poskytnout Severoatlantické alianci nezbytné vojenské schopnosti. Propastný rozdíl mezi deklarovanou ambicí Aliance a jejími schopnostmi existuje minimálně od Kosovské krize z roku 1999. Pouhé dva roky uplynuly od přijetí nové strategické koncepce, která potvrdila roli NATO jako aktéra řešení konfliktů, ale hodnocení nedávné operace v Libyi naznačují, že nerovnováha mezi ambicemi a schopnostmi přetrvává, a to navzdory četným iniciativám majícím za cíl zlepšení vojenských schopností jednotlivých členských států. Otázka proto zní, jaké faktory nejvýznamněji ovlivňují chování států v rámci organizace a jakým způsobem lze státy motivovat k lepším výkonům. Na problematiku je nahlíženo z pohledu neorealismu, který klade důraz na strukturální vlivy, a konstruktivismu, který zase upřednostňuje vlivy vnitřní, zejména státní identitu. Výsledky analýzy metodou mlhavé množiny naznačují, že nejschůdnější cestou, jak nastolit rovnováhu mezi ambicemi a schopnostmi NATO, je harmonizovat iniciativy NATO a EU v oblasti obrany a pokusit se o vojenskou integraci.
|
host ::
RSS.