|
|
Vlivy určující druhovou skladbu rybích společenstev řek Moravy, Dyje, Odry a Lužnice v úsecích s přilehlým záplavovým územím
Lusk, Stanislav ; Lusková, Věra ; Lojkásek, B. ; Hartvich, P.
Byla provedena analýza druhové skladby rybího osídlení řek Morava, Dyje (Černého moře), Odra (Baltické moře), Lužnice (Severní moře) v úsecích, kde uvedené toky mají vyvinuté rozsáhlé z části či zcela funkční záplavové území. Jako určující pro druhovou skladbu ichtyofauny hodnocených řek se jeví následující faktory: - úmoří, - lokalizace úseku v podélném profilu toku, - bezbariérové migrační napojení na toky vyššího řádu, - rybníky, - rybářství. Nejvyšší vliv má příslušnost k úmoří, dále se uplatňuje splavování ryb z výše položených částí povodí, významný vliv má migrační prostupnost vodního toku z dolních částí a z mateřského toku. Region soutok Morava a Dyje je v rámci České republiky z hlediska druhové pestrosti nejbohatší. Vyskytuje se tam 38 původních druhů, z toho 8 výlučně pouze v této oblasti a dále byl zjištěn i výskyt 6 nepůvodních druhů. V regionu Odra se vyskytuje 28 původních druhů a 4 nepůvodní druhy. V regionu Lužnice se vyskytuje 23 původních a 5 nepůvodních druhů.
|
|
|
Velkoplošná rehabilitace říční krajiny v záplavovém území dolní části řeky Dyje
Lusk, Stanislav ; Pražák, O. ; Lusková, Věra ; Halačka, Karel ; Vetešník, Lukáš
Řeka Dyje v trati Lednice – Bulhary byla napřímena, zkanalizována a obklopena protipovodňovými hrázemi. Záplavové území u Podivína bylo z velké části přeměněno na ornou půdu. Plochy označené jako tzv. mokřady a rákosiny byly v důsledku eliminace záplav a postupného zanášení (zazemňování) až na výjimky v některých obdobích roku zcela bez vody. Došlo k vymizení původního společenstva ryb charakteristického pro aluviální biotopy. V levobřežní části záplavového území Dyje u Podivína byla vytvořena obora pro spárkatou zvěř o ploše cca 470 ha, kde je jeden soukromý vlastník celého tohoto územního fragmentu. V posledních dvou letech je postupně orná půda převáděna na louky a lužní les. Postupně je realizována i obnova a rozšiřování trvalého zavodnění částí označených jako mokřady. Dochází tak k výraznému zlepšení podmínek pro trvalý výskyt ryb a pro cílenou obnovu rybího společenstva s dominancí nativních druhů pro tuto oblast (společenstvo typu Carassius-Misgurnus).
|
|
|
Nezbytnost cílených zásahů v záplavových územích pro rozvoj a stabilizaci rybí bioty
Lusk, Stanislav ; Hartvich, P. ; Lojkásek, B. ; Lusková, Věra ; Pražák, O. ; Halačka, Karel ; Sovíková, L.
Původní záplavová území větších řek se zachovala v omezeném rozsahu a s výrazně pozměněným hydrologickým režimem. To postihuje negativně vodní biotu, především ryby. Prezentované poznatky byly získány při výzkumech autorů v záplavových území Odry, Dyje a Lužnice. Nejvýraznější změny: vznik rybníků, regulace toků, protipovodňové hráze, zánik lučního a pastevního hospodaření, změna dynamiky průtoků. Důsledky: omezení až zánik krajinotvorné funkce toku, zazemňování a zánik aluviálních biotopů, jejich úplné vysýchání během suchých roků, omezování až zánik populací původních charakteristických druhů ryb (zejména Misgurnus fossilis, Rhodeus amarus, Cobitis sp., Carassius carassius, Leucaspius delineatus, aj.). Náprava: aktivní zásahy a udržování optimálního stavu vodních biotopů, nové umělé mokřady, restaurace a posilování původních populací chráněných a ohrožených druhů ryb při zohlednění aspektů "ochrany genetické diverzity". Pasivní ochrana biotopů i druhů již není řešením.
|
|
|
Zatížení ryb rtutí v horních úsecích Divoké Orlice a Tiché Orlice
Korunová, Vlasta ; Lusková, Věra ; Lusk, Stanislav
V hraničním česko-polském úseku Divoké Orlice kontaminace svaloviny u pstruha obecného rtutí nepřesáhla 0.2 mg.kg-1. Rizikový limit (dle WHO-FAO) při konsumu dosahuje u člověka 1,6 µ rtuti na 1 kg hmotnosti za týden, což při hmotnosti osoby 75 kg odpovídá konsumaci 0,63 kg svaloviny pstruha z uvedené oblasti. V letech 1987-1995 byl zjišťován obsah rtuti ve svalovině u plotice obecné. Kontaminace obvykle dosahovala 0,2 mg.kg-1 (max. 0.683 mg.kg-1). V horní části Tiché Orlice byla nejvyšší hodnota rtuti ve svalovině zjištěna pod Kralíky, a to v rozsahu 0,50 mg.kg-1 až 0,85 mg.kg-1. Rizikový limit konsumace v této části představuje pouze 0,24 kg svaloviny pstruha za týden. Směrem po toku pak obsah rtuti ve svalovině poklesl na hodnoty okolo 0,20 mg.kg-1. Ve zkoumané části Tiché Orlice došlo oproti stavu v roce 1995 k poklesu kontaminace svaloviny pstruha obecného rtutí.
|
|
|
Rybí osídlení a genetická diverzita populace hrouzka obecného z Divoké Orlice u Kostelce nad Orlicí
Mendel, Jan ; Lusková, Věra ; Lusk, Stanislav ; Halačka, Karel
Bylo zkoumáno rybí osídlení dvou úseků (ř.km 46,7 a 49,1) Divoké Orlice u Kostelce nad Orlicí. Vedle druhů charakteristických pro lososové vody – pstruh obecný, lipan podhorní, střevle potoční, vranka obecná tam byly zastoupeny i druhy charakteristické pro rybí společenstvo parmového typu – parma obecná, jelec tloušť, jelec proudník, hrouzek obecný. Byl zjištěn i výskyt mihule potoční. Celková abundace byla 4.294 a 6.612 kusů, biomasa 363,8 a 509,7 kg v přepočtu na 1 ha vodní plochy. Analýza alozymů ukázala, že genetická diverzita tamní populace hrouzka obecného je průměrná ve srovnání s jinými zkoumanými populacemi v ČR a SR. Aplikace RAPD metody prokázala výskyt dvou identifikačních márkerů pro jedince ze zkoumané populace. Genetická analýza mtDNA poskytla jedinečný haplotyp, kterým se jedinci ze zkoumané populace odlišovali od jedinců z jiných zkoumaných populací v ČR a SR.
|
|
|
Molekulárně-biologické analýzy hrouzka Kesslerova ve vodách České republiky a Slovenska
Mendel, Jan ; Lusk, Stanislav ; Lusková, Věra ; Koščo, J. ; Papoušek, Ivo ; Halačka, Karel ; Vetešník, Lukáš
Hrouzek Kesslerův patří ke kriticky ohroženým druhům chraněným národní i evropskou legislativou. Uvádíme první poznatky o genetické diverzitě 5 populací R. kesslerii z českých a slovenských řek. Na základě sekvenčních analýz částí control regionu i prvního intronu S7 r-proteinu bylo analyzováno 30 jedinců. Bylo zjištěno celkem 9 haplotypů. Nejvyšší variabilitou se vyznačovala populace z Bečvy se 3 haplotypy, dva haplotypy vykazovaly populace z řek Morava, Topl’á, Ipel’ a jediný haplotyp se vyskytoval u všech jedinců z řeky Laborec. Vnitropopulační diverzita nepřevyšovala hodnotu 0,7%. Analýzy mtDNA poukázaly na existenci dvou skupin, lišící se o 6,2%. První skupinu tvořili jedinci z řeky Bečvy a Ipel’u a druhou tvořili jedinci z Topl’é, Laborce a Moravy. Mezipopulační diverzita uvnitř první skupiny činila 0,4% a uvnitř druhé skupiny 0,5 - 1,0%. Kombinace metod sekvenování úseků mtDNA a nDNA a alozymové analýzy odhalila výskyt hybridů G. gobio a R. kesslerii v řekách Morava a Ipel’.
|
|
|
K výskytu vzácných a chráněných druhů mihulí a ryb v povodí řeky Moravy
Lusk, Stanislav ; Lusková, Věra ; Lojkásek, B. ; Halačka, Karel ; Vetešník, Lukáš ; Merta, L.
Výskyt značné části vzácných a chráněných druhů mihulí a ryb v České republice je výlučně vázán na povodí řeky Moravy. Eudontomyzon mariae se v ČR vyskytuje pouze v Račím potoku ve Velkých Losinách. Lampetra planeri se vyskytuje ve 20-ti km úseku v horní části řeky Moravy. Romanogobio kesslerii se původně vyskytuje v dolní a střední části řeky Bečvy. Po roce 2000 byl zjištěn v toku vlastní Moravy pod a nad ústím Bečvy. Gobio albipinnatus se vyskytuje v dolních úsecích Moravy a Dyje, lokálně i v jejich horních částech. Po roce 1990 v oblasti soutoku Moravy a Dyje obnovily výskyt druhy Pelecus cultratus, Gymnocephalus schraetser, G. baloni, Zingel streber, Z. zingel. Jejich další šíření je prozatím omezeno stupni, které tvoří pro ně nepřekonatelné bariéry. Jediný aktuální výskyt druhu Sabanejewia balcanica v ČR je v krátkém úseku Vláry (povodí Váhu) u hranic se Slovenskem. Cobitis elongatoides se jako čistý druh vyskytuje pouze v horní části povodí Dyje (vodní nádrž Nová Říše).
|
|
|
Nepůvodní druhy ryb povodí Odry na Moravě a ve Slezsku
Lojkásek, B. ; Lusk, Stanislav ; Papoušek, Ivo
Říční síť povodí horní části povodí Odry na území Moravy a Slezska je tvořena převážně menšími toky. Původní ichtyofauna je tam relativně chudá, tvoří ji 2 druhy mihulí a 33 druhů ryb, v současnosti z toho je 1 druh mihule a 3 druhy ryb vymizelé. Během 19. a 20. století v souvislosti s aktivitami člověka bylo introdukováno 8 exotických druhů a 5 druhů nepůvodních pro povodí Odry. Všechny introdukované druhy byly a jsou součástí rybářských aktivit. Z nich pouze Carassius auratus a Pseudorasbora parva se přirozeně rozmnožují, mají nepříznivý vliv na populace původních druhů a proto jsou hodnocené jako invazivní nepůvodní druhy.
|
|
|
Změny početnosti vranky obecné (Cottus gobio L.) v řece Loučce u Skryjí v letech 1968-2004
Humpl, Martin ; Lusk, Stanislav
Na lokalitě v říčce Loučce (tok 4.řádu) je realizován dlouhodobý monitoring (1968-2005) rybího osídlení vždy v podzimním období. Část toku Loučky byla vybrána a zařazena do národního seznamu „evropsky významných lokalit“ (Natura 2000, Směrnice č. 92/43/EEC) pro bullhead Cottus gobio. Na monitorovaném úseku Loučky (180 m délky, 1620 m2 plochy) se vyskytovalo rybí společenstvo salmonidního typu s dominancí druhů Salmo trutta m. fario, Thymallus thymallus, Cottus gobio, Barbatula barbatula. Odhadnutá abundance vranky kolísala v rozmezí 128 až 1778 ks.ha-1, průměr činil 504 ks.ha-1. Kolísání abundance probíhalo přibližně v 10-letých cyklech. Podíl vranky na celkové početnosti ryb kolísal v rozmezí 4 až 30%. Pozitivní korelace byla zjištěna mezi početností vranky a lipana s mřenkou. Získané výsledky signalizují potřebu obezřetnosti při posuzování stavu populace vranky obecné na základě málo početných a nesoustavných dat o početnosti.
|
|
|
První nález sumečka černého (Ameiurus melas) na Třeboňsku v České republice
Hartvich, P. ; Lusk, Stanislav
V České republice byl poprvé zjištěn výskyt sumečka černého, Ameirus melas (Rafinesque, 1820). Tento druh se vyskytuje v některých rybnících v okolí Lomnice nad Lužnicí v jižních Čechách. Sumeček černý byl dovezen nechtěně jako příměs s násadami kapra z Chorvatska v roce 2003. Na podzim 2005 byl zjištěn výskyt adultních jedinců a rovněž i tohoroční plůdek, což svědčí o tom, že v některých rybnících již proběhla přirozená reprodukce. Voda ze soustav rybníků je vypouštěna do řeky Lužnice, takže nelze vyloučit další šíření tohoto druhu i v přírodních biotopech uvedeného toku. Sumeček černý je v podmínkách Slovenska hodnocen jako nepůvodní invazivní druh. Výskyt tohoto druhu v rybnících v jižních Čechách potvrzuje, že přesuny násad zejména kapra, případně i dalších druhů, představují reálné riziko nechtěných introdukcí nepůvodních druhů a významný způsob jejich dalšího šíření.
|
host ::
RSS.